dnes je 19.5.2024

Input:

Strategie EU pro vytápění a chlazení

2.8.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

8.10.1
Strategie EU pro vytápění a chlazení

Úřední věstník Evropské unie

1. Úvod

Vytápění a chlazení tvoří polovinu celkové spotřeby energie EU a její značná část přijde nazmar. Vypracování strategie, jak vytápění a chlazení učinit účinnějšími a udržitelnějšími, je pro Evropskou unii prioritou1. Tato strategie by měla pomoci snížit dovoz energie a závislost, snížit náklady pro domácnosti a podniky, dosáhnout cíle EU v oblasti snižování emisí skleníkových plynů a splnit její závazek na základě dohody o klimatu dosažené na konferenci o změně klimatu (COP21) v Paříži.

Přestože odvětví vytápění a chlazení přechází k čisté nízkouhlíkové energii, 75 % paliv, která používá, doposud pochází z fosilních paliv (téměř polovina z plynu). Jakkoli tato strategie přispěje ke snížení závislosti na dovozu, bezpečnost dodávek zůstává prioritou, zejména v členských státech, které jsou závislé na jediném dodavateli2.

Vytápění a chlazení a elektroenergetická soustava se mohou navzájem podporovat v úsilí snižovat emise uhlíku. Je nezbytné zjistit jejich vzájemné vazby a využít synergických efektů.

Tato strategie stanoví rámec pro začlenění účinného vytápění a chlazení do energetických politik EU prostřednictvím zacílení opatření na zastavení úniku energie z budov, maximalizaci účinnosti a udržitelnosti systémů vytápění a chlazení, podporu účinnosti v průmyslu a využití výhod začlenění vytápění a chlazení do elektroenergetické soustavy. Je k ní připojen pracovní dokument útvarů Komise podávající přehled o tomto složitém odvětví3. Řešení se budou zkoumat při průběžných přezkumech právních předpisů v rámci energetické unie.

Inteligentnější a udržitelnější využívání vytápění a chlazení je na dosah, neboť příslušná technologie je dostupná. Opatření lze zavést rychle bez nutnosti předchozích investic do nové infrastruktury a se značnými přínosy pro ekonomiku i jednotlivé spotřebitele za předpokladu, že spotřebitelé (z řad domácností) si mohou dovolit vynaložit potřebné investice nebo mají přístup k finančním prostředkům, jež jsou k tomu zapotřebí.

2. Vize a cíle

Chceme-li dosáhnout našich cílů v oblasti snižování emisí uhlíku, budovy se musí dekarbonizovat. To vyžaduje renovaci stávajících budov spolu se zvýšeným úsilím v oblasti energetické účinnosti a energie z obnovitelných zdrojů, jež dále podpoří dekarbonizovaná elektřina a dálkové vytápění. V budovách lze využívat automatizaci a regulátory, aby lépe sloužily svým uživatelům a poskytovaly elektroenergetické soustavě větší flexibilitu v důsledku snížení a upravení poptávky a akumulace tepla.

Průmysl může realizovat posun stejným směrem, přičemž bude vycházet z ekonomických důvodů pro zvyšování účinnosti a uplatní nová technická řešení k využívání většího objemu energie z obnovitelných zdrojů. V tomto odvětví lze ovšem u procesů s velmi vysokou teplotou očekávat určitou poptávku po fosilních palivech. Průmyslové procesy, stejně jako infrastruktura, budou i nadále produkovat odpadní teplo a chlad. Valnou část této kapacity lze opětovně využít v blízkých budovách.

Zatímco toto je vize v dlouhodobém horizontu, výrazných zisků lze dosáhnout okamžitě.

3. Úskalí

Vytápění a chlazení, které v roce 2012 představovalo 50 % (546 Mtoe) (milionů tun ropného ekvivalentu) konečné spotřeby energie4, je největším energetickým odvětvím v EU. Očekává se, že si toto postavení udrží.

Obnovitelné zdroje představovaly v roce 2012 18 % dodávek primární energie na vytápění a chlazení, zatímco fosilní paliva činila 75 %.

Obrázek 1: Primární energie na vytápění a chlazení, 2012

Vzhledem k cílům EU do roku 2020 se podíl obnovitelné energie zvyšuje. Ve svých národních akčních plánech pro energii z obnovitelných zdrojů každý členský stát přijal energetický cíl pro vytápění a chlazení. Většina z nich je na dobré cestě k jejich splnění; některé uskutečňují přechod rychleji, než bylo plánováno5. Podíl obnovitelných zdrojů energie na energii používané při vytápění je nejvyšší v pobaltských a severských členských státech (pohybuje se od 43 % v Estonsku do 67 % ve Švédsku). Biomasa je v současné době nejužívanějším obnovitelným zdrojem energie pro účely vytápění a představuje přibližně 90 % veškerých obnovitelných zdrojů využívaných pro účely vytápění. Komise na konci roku 2016 navrhne politiku udržitelnosti v oblasti bioenergie, která zohlední dopad bioenergie na životní prostředí, využívání půdy a produkci potravin.

Obrázek 2: Konečná spotřeba energie na vytápění a chlazení, 2012

45 % energie na vytápění a chlazení v EU se používá v bytovém odvětví, 37 % v průmyslu a 18 % ve službách. V každém odvětví existuje potenciál ke snižování poptávky po energii, zvyšování účinnosti a přechodu na obnovitelné zdroje.

Překážky energetické renovace budov

Budovy (a lidé, kteří v nich žijí) jsou primárními spotřebiteli vytápění a chlazení. Vytápění prostoru představuje v chladnějším klimatu více než 80 % spotřeby vytápění a chlazení. V teplejším klimatu je nejdůležitější chlazení prostoru – a jeho podíl se zvyšuje.

V budovách často dochází v důsledku nedostatečné kvality k tepelným ztrátám nebo ztrátám chladu. Dvě třetiny budov EU byly vystavěny v době, kdy byly požadavky na energetickou účinnost omezené nebo nulové; většina z nich bude stát i v roce 2050. Velkých úspor lze docílit jednoduchými renovacemi, jako je izolace podkroví, stěn a základů a instalace dvojitého nebo trojitého prosklení6. Tyto renovace jsou nejlevnější, pokud jsou provedeny v rámci jiných stavebních prací. Přírodní řešení, jako například vhodně navržená městská zeleň, zelené střechy a stěny, které budovy izolují a zastiňují, také snižují energetickou náročnost, jelikož omezují potřebu vytápění a chlazení.

Různé formy vlastnictví budov vyžadují různá opatření k motivování k energeticky účinné renovaci.

Přibližně 70 % obyvatel EU žije v soukromých obytných budovách. Vlastníci často neprovádějí nákladově efektivní renovace, neboť si nejsou vědomi jejich přínosů, nemají k dispozici kvalifikovaná doporučení ohledně technických možností, čelí rozdílné motivaci (například v budovách s více bytovými jednotkami) a také finančním omezením.

V soukromých pronajatých budovách – jejichž podíl je v některých zemích vysoký – jsou hlavními úskalími rozdílná motivace, předpisy upravující pronájem a finanční prostředky. Motivace je rozdílná v tom smyslu, že vlastníci nemovitostí mají slabou motivaci do nemovitosti investovat, pokud účty za energie platí nájemník. Některé země uplatňují systémy, v jejichž rámci nižší náklady na energie v důsledku zlepšení energetické účinnosti lze použít jako argument ke zvýšení nájemného.

Budovy ve vlastnictví orgánů veřejné moci, včetně sociálního bydlení, představují značný podíl fondu budov. Budovy jako školy, univerzity a nemocnice jsou v zorném úhlu veřejnosti a často jsou energeticky náročné.

Hlavním úskalím při renovaci veřejných budov je nedostatek finančních prostředků. Smlouvy o energetických službách7 a společnosti poskytující energetické služby (ESCO) mohou být zdrojem technické pomoci, odborných znalostí a přístupu ke kapitálu. Ve Spojených státech je běžnou praxí, že jsou společnosti poskytující energetické služby zapojeny do renovace budov ve veřejném sektoru, a tento sektor má výnosy více než 6 miliard USD. V EU je tento trh nedostatečně rozvinutý.

Provozní budovy, jako například banky, kancelářské objekty a prodejny tvoří čtvrtinu fondu budov. Spotřeba energie na metr čtvereční je v průměru o 40 % vyšší než u obytných budov. Obzvláště vysoká je u složitých systémů osvětlení, klimatizace nebo ventilace. Toto odvětví se také v celoevropském měřítku podílí na spotřebě valné části objemu chlazení prostoru8. Náročnost chlazení je vysoká v supermarketech (kde jeho podíl obvykle činí více než 40 % spotřeby energie) a datových centrech (25–60 % provozních nákladů).

Nedostatek odborných znalostí a odborného vzdělávání má negativní dopad na všechna odvětví. Jen velmi málo odborných pracovníků má potřebné odborné znalosti v oblasti výstavby energeticky účinných budov, účinných technologií a technologií využití energií z obnovitelných zdrojů. Architekti mohou začlenit moderní projektové prvky, stavební materiály a inteligentní technologie do všech aspektů budov, od izolace až po osvětlení. U mnohých technologií jsou ale skutečnými "tvůrci trhu" montážní firmy.

Evropané v průměru vynaloží na vytápění a chlazení 6 % svých výdajů na spotřebu energie; 11 % z nich si nemůže dovolit v zimě udržovat ve svém obydlí dostatečnou teplotu. Možnosti rozhodování spotřebitelů jsou omezené v důsledku nedostatku informací o skutečné spotřebě energie a nákladech a často také chybějících finančních prostředků na investice do nejúčinnějších technologií. Je obtížné porovnávat technologie a řešení na základě nákladů a přínosů za celou dobu životnosti a z hlediska kvality a spolehlivosti.

Financování

Navzdory pádným ekonomickým důvodům je k dispozici jen omezený počet atraktivních finančních produktů k renovaci budov.

Rozpočet EU na období 2014–2020 výrazně navýšil svůj příspěvek. Evropské strukturální a investiční fondy (ESIF) vyčlení přibližně 19 miliard EUR na energetickou účinnost a 6 miliard EUR na energii z obnovitelných zdrojů, zejména v případě budov a dálkového vytápění a chlazení, přibližně 1 miliardu EUR na inteligentní rozvodné sítě a financování výzkumu a inovací mimo jiné na základě priorit zvolených v národních nebo regionálních strategiích inteligentní specializace. V rámci programu pro výzkum a inovace Horizont 2020 bude vyčleněna částka 2,5 miliardy EUR na energetickou účinnost a 1,85 miliardy EUR na energii z obnovitelných zdrojů. Kromě toho se předpokládá uvolnění nejméně 315 miliard EUR na další investice z prostředků Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) na základě záruky EU. Navýšení investic do udržitelných energetických projektů je jednou ze strategických priorit EFSI a některé z nich již byly schváleny.

Veřejné finance ale nemohou v tomto ohledu hrát prvořadou roli a ani by ji hrát neměly. Trh energetické účinnosti musí vyzrát a umožnit investice v plném rozsahu. Jak potvrdila zpráva skupiny finančních institucí pro energetickou účinnost (EEFIG)9, předkladatelé projektů a investoři musí ještě v plné míře porozumět tomu, že úspory nákladů na energie přinášejí další disponibilní peněžní toky a že nižší energetická náročnost zvyšuje hodnotu aktiv, a s těmito principy se ztotožnit. Komise bude tyto otázky řešit v rámci iniciativy pro inteligentní financování inteligentních budov v součinnosti s EEFIG, jak bylo oznámeno ve strategii Evropské unie.

Zařízení pro vytápění a chlazení

Téměř polovina budov v EU disponuje jednotlivými kotli instalovanými před rokem 1992, s účinností 60 % nebo méně. Celkem 22 % jednotlivých plynových kotlů, 34 % přímých elektrických ohřívačů, 47 % kotlů na naftu a 58 % kotlů na uhlí je za limitem své technické životnosti.

Rozhodnutí o nahrazení starých zařízení jsou obvykle přijímána pod tlakem, v okamžiku, kdy systém vytápění přestane fungovat. Porovnání cen mezi jednotlivými řešeními a rovněž informace o tom, jakou má stávající systém energetickou náročnost, nejsou pro většinu spotřebitelů dostupné. To je vede k tomu, aby používali starší, méně účinné technologie.

V některých částech Evropy až tři čtvrtiny venkovního znečištění jemnými částicemi připadá na vytápění domácností pevnými palivy (včetně uhlí a biomasy). Komise zahájila řízení o nesplnění povinnosti týkající se kvality vnějšího ovzduší10 proti několika členským státům, přičemž v roce 2015 dva případy související s trvale vysokou úrovní jemných částic postoupila Soudnímu dvoru Evropské unie. Komise varuje před negativním dopadem používání (hnědého) uhlí a kotlů a kamen nevyhovujících emisním normám11 na vytápění, neboť jsou k dispozici zdravější řešení, která jsou snadno dostupná, účinnější a v dlouhodobém horizontu levnější.

Požadavky na ekodesign a uvádění spotřeby energie na energetických štítcích ohřívačů pro vytápění vnitřních prostorů a ohřívačů vody začaly být uplatňovány v roce 2015. Prodej neúčinných kotlů je nyní zakázaný. Spotřebitelé mají možnost se seznámit s hodnocením účinnosti – u jednotlivých technologií i u souprav, které zahrnují používání energie z obnovitelných zdrojů. Tento přechod k účinnějším zařízením, k němuž by podle předpokladů dotčená opatření měla přispět, by měl do roku 2030 přinést roční úspory energie ve výši 600 TWh a snížení emisí CO2 ve výši 135 milionů tun. Zároveň se také sníží emise látek znečišťujících ovzduší.

Nové nařízení o fluorovaných skleníkových plynech12 také přispěje k urychlení renovace zařízení na vytápění a chlazení. Chladiva šetrná ke klimatu nabízejí velký potenciál úspory energie, je ovšem třeba, aby se u některých aplikací provedla aktualizace stávajících norem k zajištění jejich bezpečného používání. Komise za tímto účelem zahájila proces přezkumu příslušných evropských norem.

Vhodným okamžikem k výměně starého systému vytápění je renovace budovy. Proces přeměny na účinnou budovu umožňuje přechod na tepelná čerpadla, solární nebo geotermální vytápění nebo zařízení na využívání odpadního tepla. Tato zařízení přinášejí úsporu nákladů. Tepelná čerpadla mohou přeměnit jednu jednotku elektřiny nebo plynu na 3 nebo více jednotek vytápění nebo chlazení; solární tepelná energie nepotřebuje k vytápění palivové vstupy. Kromě toho existuje řada inovativních vysoce účinných technologií, které budou velmi brzy realizovatelné na trhu, jako například stacionární palivové články.

Obrázek 3: Hodnocení účinnosti nových zařízení pro vytápění vnitřních prostorů13

K dispozici je široká škála obnovitelných řešení v oblasti vytápění a chlazení a rozšíření trhu by snížilo jejich cenu. Směrnice o označování energetické účinnosti štítky (2010/30/EU) stanoví, že pobídky členských států pro výrobky, jako například ohřívače, musí splňovat nejvyšší kritéria energetické náročnosti. V souladu s prohlášením skupiny G20 o dotacích na neúčinná fosilní paliva do roku 2020 Komise vyzývá členské státy, aby své pobídky zaměřily na technologie vytápění a chlazení založené na nefosilních palivech.

K chlazení se využívají především elektrické přístroje, existují však i slibné inovativní nízkoenergetické technologie chlazení. Soubor požadavků na vytápění a chlazení doplňuje nedávno přijaté nařízení o ekodesignu týkající se chladicích produktů. V roce 2030 přinese roční úspory paliva ve výši 5 milionů Mtoe, což odpovídá 9 milionům tun CO2.

Průmysl

Průmysl představoval v roce 2012 čtvrtinu konečné spotřeby energie EU. 73 % z tohoto objemu se používá na vytápění a chlazení. Evropský průmysl snížil svou energetickou náročnost od roku 2000 ve srovnání se Spojenými státy dvojnásobným tempem. Míra zlepšení je strmější v energeticky náročných odvětvích14. Důvod je zřejmý: energie představuje důležitou nákladovou položku. Systém obchodování s emisemi EU tím, že stanovil cenu emisí CO2, vytvořil pobídku k používání nízkouhlíkových paliv a k investicím do energetické účinnosti.

I nadále však existuje značný prostor k dalším úsporám. Za použití stávajících technologií je možné snížit náklady na energie v průmyslu o 4–10 %, přičemž investice se vrátí během necelých 5 let. Viditelnost úspor energie je ovšem nízká.

Celkově je poptávka po energii značná v případě malých a středních podniků. Často mají omezenější zdroje a obtížnější přístup k finančním prostředkům potřebným k realizaci zlepšení. Mohou postrádat kapacitu k uskutečnění těchto projektů a vzhledem k tomu, že nemají přímou motivaci ohledně cen uhlíku, zřídkakdy považují energetickou účinnost za prioritu, zejména v počátečních letech činnosti.

Finanční instituce často přistupují k poskytování

Nahrávám...
Nahrávám...