dnes je 5.10.2022

Input:

Rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům

1.2.2022, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.6.2
Rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům

Ing. Ladislav Černý

Vyhláška č. 269/2015 Sb.

Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj ČR č. 269/2015 Sb. ze dne 30. září 2015 o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům nahradila vyhlášku č. 372/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele, ale nemění způsob tohoto rozúčtování.

Vyhláška č. 372/2001 Sb. byla vydána na základě zmocnění podle energetického zákona. Toto zmocnění bylo nesystémové a z hlediska legislativního od prvopočátku (od přijetí předchozího energetického zákona č. 222/2004 Sb.) věcně nepříslušné. V těchto předpisech nemohly být a nebyly stanoveny žádné zásady pro způsob rozúčtování nákladů na poskytování předmětných plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů.

Teprve zákonem č. 104/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, a zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, se po více než 20 letech zmocnění k vydání příslušného prováděcího právního předpisu vyjímá z energetického zákona a přesouvá do zákona č. 67/2013 Sb.

V zákoně č. 104/2015 Sb. je nejen stanoveno podrobnější zmocnění pro vydání vyhlášky, ale jsou v něm (v bodě 2, kterým se mění § 6 zákona č. 67/2013 Sb., s názvem "Rozúčtování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům") deklarovány zásady pro rozúčtování nákladů na služby vytápění a poskytování teplé vody. Tyto zásady nevybočují z pravidel rozúčtování stanovených ve vyhlášce č. 372/2001 Sb.

Struktura nové vyhlášky je téměř shodná se strukturou vyhlášky č. 372/2001 Sb. Způsoby a pravidla rozúčtování se nemění, stejně jako úskalí a problémy rozúčtování. Proto zůstávají platné i články (neboť mají obecnou platnost) k problematice rozúčtování nákladů na vytápění a poskytování teplé vody, které byly zveřejněny dříve:

  • Vyhláška č. 372/2001 Sb.: Výklad zásad a úskalí rozúčtování

  • Vyhláška č. 372/2001 Sb.: Příklady rozdělení nákladů na vytápění a teplou vodu

  • Vyhláška č. 372/2001 Sb.: Dvě základní metody rozdělování nákladů na vytápění

Novela č. 376/2021 Sb.

Ve Sbírce zákonů ČR byla vydána vyhláška č. 376/2021 Sb., kterou se mění vyhláška č. 269/2015 Sb., o způsobu dělení nákladů za dodávku tepelné energie při společném měření odebraného množství tepelné energie.

V souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2002 o energetické účinnosti, kterou se mění směrnice 2012/27/EU (dále jen "směrnice"), bylo nutné transponovat její relevantní ustanovení, která se týkají poskytování informací o spotřebě a vyúčtování tepla v bytových domech. Cílem směrnice je mimo jiné zlepšení informovanosti příjemců tepla a společně připravované teplé vody zejména s ohledem na jejich spotřebu.

Bylo proto nezbytné do vyhlášky č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům, transponovat relevantní ustanovení směrnice, kterými se stanoví minimální informace obsažené ve vyúčtování. Hlavní změny v novele se týkají:

  • informace o použité skladbě zdrojů energie a souvisejících ročních emisích skleníkových plynů, a to i pro konečné uživatele napojené na dálkové vytápění nebo dálkové chlazení, a popis jednotlivých uplatňovaných daní, poplatků a sazeb, přičemž členské státy mohou omezit rozsah požadavku na poskytování informací o emisích skleníkových plynů tak, aby zahrnovaly pouze dodávky ze soustav dálkového vytápění o celkovém jmenovitém tepelném příkonu nad 20 MW,

  • srovnání aktuální spotřeby energie konečných uživatelů (vyhláška používá pojem "příjemce služeb") se spotřebou na vytápění a chlazení za stejné období předchozího roku, v grafické podobě, opravené o klimatický korekční faktor,

  • kontaktních údajů na organizace konečných zákazníků, energetické agentury nebo podobné subjekty, včetně adres internetových stránek, u nichž lze získat informace o opatřeních ke zvýšení energetické účinnosti, srovnávací profily konečných uživatelů a objektivní technické údaje o spotřebě energie,

  • informace o souvisejících postupech pro podávání stížností, mediačních službách nebo mechanismech alternativního řešení sporů, podle jednotlivých členských států,

  • srovnání s průměrným normalizovaným nebo referenčním konečným uživatelem stejné uživatelské kategorie, přičemž v případě elektronických vyúčtování lze místo toho tato srovnání zveřejnit na internetových stránkách a odkázat na ně v těchto vyúčtováních.

Transpoziční ustanovení byla konzultována s Ministerstvem průmyslu a obchodu, které koordinuje transpozici těchto a jiných ustanovení Směrnice do českého právního řádu.

Na žádost Ministerstva průmyslu a obchodu byla do návrhu rovněž zahrnuta transpozice čl. 24 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů. Navrhlo se proto, aby příjemci služeb byli za určitých podmínek ve vyúčtování informování také o energetické náročnosti a o podílu energie z obnovitelných zdrojů v soustavách dálkového vytápění.

Dále se navrhly méně podstatné formulační změny a upřesnění vycházející z výkladové praxe. V zájmu zvýšení srozumitelnosti se navrhla formulační změna § 3 vyhlášky, aby byl postup rozúčtování nákladů na vytápění snáze pochopitelný. Rovněž se navrhulo zpřesnění formulace § 3 odst. 5 a § 4 odst. 4, aby lépe odpovídala § 6 odst. 3 větě poslední a § 6 odst. 4 větě poslední zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Navrhlo se také doplnění § 5 odst. 5 písm. b) a odst. 6 písm. a) o přímý odkaz na přílohu č. 3 vyhlášky. Tyto změny odpovídají současné výkladové praxi a nepředstavují obsahovou změnu právních norem.

Komentář k vybraným ustanovením z aplikace ODok

§ 2 Vymezení pojmů

Novela zavádí definici referenčního příjemce služeb jako příjemce služeb, jehož náklady na vytápění a spotřeba teplé vody odpovídají průměru v zúčtovací jednotce. Definovat referenčního příjemce služeb bylo nutné pro účely srovnání jeho nákladů na vytápění a spotřeby teplé vody s náklady a spotřebou příjemce služeb. Směrnice totiž požaduje, aby vyúčtování poskytované konečnému uživateli (příjemci služeb) obsahovalo srovnání s normalizovaným nebo referenčním konečným uživatelem (příjemcem služeb). Srovnání s referenčním příjemcem služeb je definováno v § 2 písm. j) a povinnost zahrnout do vyúčtování toto srovnání se navrhuje stanovit v § 6 písm. p). Cílem úpravy je, aby měl příjemce služeb srovnání s ostatními příjemci služeb a v případě zjištění nadměrných nákladů, resp. spotřeby, podnikl kroky ke snížení svojí spotřeby tepla a teplé vody.

§ 3 Rozúčtování nákladů na vytápění v zúčtovací jednotce

V návaznosti na některé problémy z praxe se výslovně stanoví, že se rozdělení nákladů na základní a spotřební složku provede pouze jednou a že je u všech příjemců služeb v

Nahrávám...
Nahrávám...