Pokrok členských států při dosahování nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost

5.7.2

Pokrok členských států při dosahování nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost

Úřední věstník Evropské unie

 Nahoru1. Úvod

Tato zpráva přezkoumává pokrok členských států při dosahování nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost nových a stávajících budov a rovněž prvků budov. Plní se tím povinnost Komise předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu o použití přenesených pravomocí uvedená v čl. 5 odst. 4 a v článku 23 směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov (dále jen "směrnice")¹. Tato zpráva bude mít rovněž vliv na probíhající přezkum směrnice, který je akčním bodem rámcové strategie energetické unie².

Budovy jsou ústředním bodem unijní politiky energetické účinnosti. Domy, kanceláře, obchody a jiné budovy představují téměř 40 %³ konečné spotřeby energie a 36 % emisí skleníkových plynů. Zlepšení energetické náročnosti evropských budov je rozhodující pro dosažení cílů EU v oblasti snižování emisí a energetické účinnosti pro rok 2020. Rovněž to pomůže splnit dlouhodobé cíle stanovené v rámci politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020–2030⁴ a v plánu přechodu na nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050⁵.

Směrnice o energetické náročnosti budov je hlavním legislativním nástrojem na úrovni EU pro zlepšení energetické účinnosti budov. Podle předchozí směrnice 2002/91/ES⁶ byly členské státy povinny stanovit minimální požadavky na energetickou náročnost pro nové a stávající budovy. Stanovování těchto požadavků se však v rámci EU lišilo. Mnohé členské státy pro určení optimálních úrovní různých požadavků na energetickou náročnost neposoudily potenciál úspory energie ve srovnání s náklady. Jelikož nákladově optimální úrovně nebyly vypočítány, nákladově efektivní potenciál úspory energie nebyl samozřejmě znám.

Kromě toho bylo obtížné provést přeshraniční srovnání toho, jakého pokroku členské státy v tomto směru dosáhly. Důvodem jsou rozdílné vnitrostátní a regionální přístupy a používání různých parametrů a metodik. Zákonodárné orgány EU se proto rozhodly zřídit podle směrnice mechanismus referenčních hodnot pro výpočet nákladově optimální úrovně požadavků na energetickou náročnost nových a stávajících budov, a to jak obytných (rodinné domy a byty), tak nebytových (kanceláře, budovy pro vzdělávání, nemocnice atd.). Tento mechanismus referenčních hodnot ukazuje, kde členské státy stanoví požadavky na energetickou náročnost nacházející se pod nákladově optimálními úrovněmi, což znamená, že zde v případě vnitrostátních budov v dané zemi existuje nevyužitý nákladově efektivní potenciál úspory energie.

Mechanismus referenčních hodnot je vypracován na základě rámcové metodiky, která umožňuje srovnávání opatření pro zvýšení energetické účinnosti, opatření zahrnujících zdroje obnovitelné energie a různých kombinací těchto opatření. Metodika je založena na primární energetické náročnosti a nákladech a zohledňuje odhadovanou životnost budov.

Tento rámec Komisi umožňuje měřit pokrok členských států při dosahování nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost. Pokrok členských států při provádění ustanovení směrnice týkajících se nákladově optimálních požadavků a minimálních požadavků na energetickou náročnost byl zvážen při posuzování podmínek pro energetickou účinnost infrastruktury, veřejných budov a bydlení v rámci evropských strukturálních a investičních fondů. Nákladově optimální referenční hodnoty jsou rovněž používány Evropskou investiční bankou pro posuzování očekávané účinnosti investování do renovace budov a modernizačních projektů a programů.

Následující oddíly vysvětlují rámcovou metodiku, právní kontext a požadavky a pokrok členských států při dosahování nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost.

 Nahoru2. Co jsou optimální náklady?

Nákladově optimální úroveň je definována v čl. 2 odst. 14 směrnice. Je to energetická náročnost (měřená v kWh/m2 primární energie⁷), která vede k nejnižším nákladům v průběhu odhadovaného životního cyklu budovy (30 let pro obytné budovy a 20 let pro nebytové budovy). Výpočty nákladů (vyjádřené v čisté současné hodnotě) zahrnují investiční náklady vložené do energetické účinnosti a opatření na využití obnovitelné energie, náklady na údržbu a provoz, náklady na energie, příjmy z vyrobené energie a náklady na likvidaci (náklady na demontáž na konci životnosti budovy).

Nákladově optimální rámcová metodika je založena na běžném rámci analýzy nákladů a přínosů. Nezohledňuje všechny vnější faktory, které mohou mít vliv na výpočet nákladů týkajících se životního cyklu budovy. Nákladově optimální rámcová metodika rovněž nezohledňuje pozitivní dopady, které mají investice do energetické účinnosti a začlenění obnovitelné energie pro společnost. Mezi ně může patřit vytváření pracovních míst a prosperity, zvýšená produktivita, zlepšení zdravotního stavu uživatelů budov a hodnota budov. Jelikož řada výhod energetické účinnosti není v rámci metodiky zohledněna, mohou se členské státy rozhodnout stanovit minimální požadavky, které se nacházejí nad nákladově optimálními úrovněmi.

Nákladově optimální rámcovou metodiku je třeba chápat jako nástroj, který podpoří členské státy při stanovování minimálních požadavků na energetickou náročnost budov a zajistí jejich přezkoumávání tím, že vezme v úvahu vývoj trhu a technický pokrok. Stanoví zásady pro srovnávání opatření pro zvýšení energetické účinnosti, opatření zahrnujících zdroje obnovitelné energie a různých kombinací těchto opatření.

Nákladově optimální metodika stanoví rámec pro výpočet, zároveň však členským státům umožňuje značnou flexibilitu, pokud jde o výběr parametrů pro výpočet (např. referenční budovy, metoda výpočtu energetické náročnosti, opatření pro zvýšení energetické účinnosti a opatření na využití obnovitelné energie, náklady, ceny energie a diskontní sazby). Přímé srovnávání nákladově optimálních úrovní v rámci jednotlivých členských států proto není možné. Nákladově optimální metodiku však lze použít k definování vnitrostátní referenční hodnoty pro vnitrostátní minimální požadavky na energetickou náročnost a k posouzení a srovnání relativních úrovní cílů, pro které byly tyto požadavky na úrovni členského státu stanoveny.

Závěrem lze říci, že používání nákladově optimální rámcové metodiky přispívá ke stanovování minimálních požadavků na náročnost nových a stávajících budov a prvků budov (např. stěny, střecha, okna atd.) v souladu s technickým a ekonomickým potenciálem úspory energie a se zvláštními vnitrostátními a regionálními podmínkami. Kromě toho umožňuje definovat úrovně účinnosti, které jsou pro domácnosti a investory nákladově efektivní. V důsledku toho členské státy nebudou stanovovat požadavky, které jsou příliš laxní, čímž by se bránilo provádění úspor energie. Účastníci trhu navíc mají informace o nákladově nejefektivnějších opatřeních pro zvýšení energetické účinnosti, opatřeních na využití obnovitelné energie a balíčcích pro nové a stávající budovy, jakož i informace pro výměnu jednotlivých prvků budov.

 Nahoru3. Právní kontext

Ustanovení týkající se výpočtu nákladově optimálních úrovní jakožto základu pro stanovení a přezkoumávání minimálních požadavků na energetickou náročnost na vnitrostátních a regionálních úrovních jsou klíčovým prvkem směrnice o energetické náročnosti budov. Čl. 4 odst. 1 směrnice stanoví, že členské státy musí zajistit, aby byly minimální požadavky na energetickou náročnost budov nebo ucelených částí budov stanoveny na základě nákladově optimálních úrovní. Článek 5 stanoví rámcovou metodiku, povinnost členských států oznámit Komisi výpočty a povinnost Komise podat Evropskému parlamentu a Radě zprávu o pokroku členských států.

Bližší ustanovení o minimálních požadavcích na náročnost s cílem dosáhnout nákladově optimálních úrovní jsou uvedeny v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 244/2012⁸ (dále jen "nařízení"). Metodika obsažená v nařízení byla stanovena v souladu s přílohou III směrnice a je doplněna pokyny⁹, které nejsou právně závazné.

Příloha III nařízení obsahuje šablonu, kterou mohou členské státy použít pro přípravu svého výpočtu nákladově optimálních úrovní a pro podání zprávy o něm Komisi. Nařízení rovněž stanoví hlavní aspekty, kterými je nutno se zabývat ve vnitrostátních zprávách o nákladově optimálních úrovních podle přílohy I směrnice. Vnitrostátní zprávy by měly obsahovat veškeré použité vstupní údaje a předpoklady a výpočet rozdílu mezi vnitrostátními minimálními požadavky na energetickou náročnost a vypočítanými nákladově optimálními úrovněmi. V ideálním případě by měly být minimální požadavky na energetickou náročnost stanoveny stejně jako vypočítané nákladově optimální úrovně tak, aby mezi nimi neexistoval žádný rozdíl. Případně by měly být stanoveny výše, aby tak zohledňovaly výhody energetické účinnosti, které nejsou zohledněny v nákladově optimální metodice.

Pokud však rozdíl existuje a minimální požadavky na energetickou náročnost jsou vyšší než vypočítané nákladově optimální úrovně, musí to členské státy odůvodnit nebo před příštím přezkumem výpočtů nákladově optimálních úrovní předložit plán pro jeho snížení. 14. bod odůvodnění směrnice poukazuje na to, že významný rozdíl existuje, pokud jsou nákladově optimální úrovně o 15 % nižší než platné minimální požadavky.

 Nahoru4. Přehled vnitrostátních výpočtů nákladově optimálních úrovní

Během druhé poloviny roku 2013 a během roku 2014 Komise obdržela celkem 30 zpráv od 27 členských států. Spojené království předložilo jednu zprávu pro Velkou Británii a Severní Irsko a samostatnou zprávu pro Gibraltar. Belgie předložila samostatné zprávy pro regiony Brusel-hlavní město, Vlámsko a Valonsko. Řecko vnitrostátní zprávu o nákladově optimálních úrovních před datem této zprávy nepředložilo.

Většina členských států dodržovala nákladově optimální rámcovou metodiku pro výpočet nákladově optimálních úrovní a pro podávání zpráv o nich, jak to požaduje směrnice a nařízení. Technické posouzení podrobností vnitrostátních výpočtů nákladově optimálních úrovní bylo provedeno externím dodavatelem a je dostupné na internetu¹⁰. Případy, kdy zprávy nebyly předloženy nebo byly předloženy neúplné, Komise dále náležitě sleduje.

Výpočet nákladově optimálních úrovní zahrnuje několik kroků:

• určení referenčních budov,

• stanovení opatření pro zvýšení energetické účinnosti a opatření na využití obnovitelné energie,

• výpočet potřeby primární energie,

• výpočet celkových nákladů, a

• výpočet nákladově optimálních úrovní a rozdílu, pokud nějaký existuje, mezi nákladově optimálními úrovněmi a minimálními požadavky na energetickou náročnost.

Prvním krokem při výpočtech bylo určení referenčních budov pro nové a stávající rodinné domy, bytové domy, kancelářské budovy a další příslušné nebytové budovy. Referenční budovy by měly být reprezentativní pro vnitrostátní budovy a mělo by se jednat o "typické" budovy, pro které ve vnitrostátních právních předpisech existují konkrétní požadavky na energetickou náročnost. V některých členských státech však vzhledem k nedostatku dostupných statistických informací o typech budov a nedostatečnému členění podle velikosti, stáří, stavebního materiálu, struktury spotřeby a podle klimatického pásma bylo obtížné určit referenční budovy, které by plně popisovaly vnitrostátní budovy. V několika členských státech k vývoji náležitého souboru referenčních budov pro výpočty nákladově optimálních úrovní pozitivně přispěly databáze pro vnitrostátní certifikaci energetické náročnosti budov.

Druhým krokem při výpočtech bylo stanovení opatření pro zvýšení…