Návaznost územních energetických koncepcí na směrnice EU a státní energetickou koncepci

5.3.2

Návaznost územních energetických koncepcí na směrnice EU a státní energetickou koncepci

Ing. Vítězslav Šťastný, CSc. a kolektiv

 NahoruÚvod

Velmi těsné vzájemné vazby mezi státní energetickou koncepcí (dále SEK) a územní energetickou koncepcí (dále ÚEK) jsou způsobené zejména následujícími velmi výraznými faktory:

• zpracováním ÚEK je zněním § 4 zákona č. 406/2000 Sb., dáno za povinnost všem územním státním orgánům, tzn. krajským úřadům, Magistrátu hl. m. Prahy a všem dalším statutárním městům

• zněním citovaného zákona je deklarováno, že energetická koncepce regionu, územního celku, kraje, okresu a místa, musí vycházet ze závěrů, přijatých zásad a orientace státní energetické koncepce

• cílem zpracování ÚEK je vytvořit podmínky pro hospodárné využívání energií

• velmi silným podnětem pro odpovědné zpracování územní energetické koncepce (ÚEK) je uzákoněné rozhodnutí, že závěry ÚEK jsou závazným dokumentem pro územní plánování. ÚEK obsahuje cíle a principy řešení energetického hospodářství na úrovni příslušného kraje (nebo statutárního města) a vytváří tak podmínky pro hospodárné nakládání s energií v souladu s potřebami hospodářského a společenského rozvoje tohoto území včetně ochrany životního prostředí a šetrného nakládání s energetickými zdroji. Obce mají právo pro svůj územní obvod nebo jeho část pořídit územní energetickou koncepci a pro její uskutečnění mohou vydat závazný právní předpis. Ze znění legislativních dokumentů a metodických pokynů státních orgánů vyplývá, že územní energetická koncepce musí obsahovat:

• rozbor trendů vývoje poptávky po energii,

• rozbor možných zdrojů a způsobů nakládání s energií,

• hodnocení využitelnosti obnovitelných zdrojů energie,

• hodnocení ekonomicky využitelných úspor z hospodárnějšího využití energie,

• řešení energetického hospodářství území včetně zdůvodnění a posouzení vlivů na životní prostředí.

Uvedené jednotlivé části ÚEK obsahově podrobně specifikuje nařízení vlády č. 195/2001 Sb.

Aby byla dosažena objektivita při vypracovávání územní energetické koncepce, může si její zadavatel vyžádat spolupráci jak držitelů licence na podnikání v energetických odvětvích (podle zákona č. 458/2000 Sb.), tak i dodavatelů tuhých a kapalných paliv, kteří podnikají na území, pro něž se územní energetická koncepce zpracovává, případně i spolupráci největších spotřebitelů energie. Ti jsou pak povinni, pokud jsou zadavatelem vyzváni, bezúplatně poskytnout příslušné podklady pro vypracování územní energetické koncepce, a to ve lhůtě a rozsahu stanoveném zadavatelem. Konečná verze zpracované územní energetické politiky je soubor cílů, záměrů a nástrojů potřebných pro dosažení takového stavu energetického hospodářství regionu, který zabezpečí jeho trvale udržitelný rozvoj. Současně je konkrétním uplatněním zásad a principů státní energetické koncepce v podmínkách daného území. Je tedy nástrojem územní samosprávy k reálnému uskutečňování zásad SEK.

Úkoly regionální samosprávy v oblasti energetického hospodářství

Z odborných i politických publikací věnovaných zpracování a realizaci zásad SEK vyplývá, že regionální samospráva je nositelem a odpovědným subjektem tvorby územní energetické koncepce. Jako subjekt regionálního managementu dále plní tyto funkce:

1. Plně odpovídá za komplexní stav a rozvoj svěřeného regionu, a tím i za jeho energetické zabezpečení včetně rozsahu a charakteru dopadů energetického hospodářství regionu na životní prostředí.

2. Jako vlastník, provozovatel a investor bytového fondu a zejména veřejných budov (škol, kulturních, zdravotnických a sociálních zařízeni apod.) je přímo zodpovědná za technologii užívanou odběrateli, energetickou náročnost a v přeneseném slova smyslu i za účinnost spotřebičů, které odběratelé užívají.

3. Jako vlastník, provozovatel a investor organizací služeb a místní výroby je zodpovědná za jejich energetickou náročnost a za uplatňování energeticky méně náročných výrobních technologií v těchto provozech.

4. Jako vlastník, provozovatel a investor zařízení na výrobu, přeměnu a dopravu energie, především tepelné (kotelen, výměníkových stanic, tepelných sítí), je zodpovědná za jejich technický stav, jejich účinnost a ztráty, za použitá paliva apod.

5. Je provozovatelem veřejných dopravních prostředků a zřizovatelem veřejných dopravních cest, odpovídá i za energetickou náročnost dopravy v regionu.

6. Výkonem akcionářských práv (pokud výkon práv samosprávy neprodaly), mají možnost se podílet na dodávkách energií.

Plnění a odpovědnost územního managementu v oblasti energetického hospodářství, ve funkcích shora deklarovaných, přináší však možnost interpretovat zásady SEK v příslušném územním celku diferencovaně

• na oblast zdrojů energií včetně ekologických vlivů

• na oblast spotřeby, zejména pak v realizaci úspor provozování zařízení, které územní správa vlastní.

 NahoruRegionální energetický management

Územní orgány promítají zásady a cíle SEK do regionální energetické politiky prostřednictvím regionálního energetického managementu. Jeho činnost a působnost lze charakterizovat základními rysy:

1. regionální energetický management koordinuje, propojuje a transformuje pro regionální podmínky taková opatření, která by se při izolovaném posuzování mohla jevit jako nehospodárná nebo neprosaditelná, s cílem dosáhnout optimálního výsledku

2. vytváření podmínek pro preventivní a racionální řešení problémů v oblasti energetického hospodářství formou především informační a poradenské činnosti, školení a vzdělávání, organizování seminářů a výstav, soutěže o nejlepší energetické projekty, koordinace spolupráce s distribučními energetickými podniky, cílená péče o jednotlivé účastníky tohoto procesu (domácnosti, řemeslníky, instalatérské a stavební firmy).

 NahoruRegionální energetická koncepce

Naše regionální (místní) orgány dosud nemají rozvinutý regionální energetický management. Základním programovým dokumentem pro místní orgány by měla být objektivně zpracovaná regionální energetická koncepce. Jde o partnerskou spolupráci správních orgánů, volených orgánů obcí, průmyslových závodů, dodavatelů paliv a energie, zástupců spotřebitelů, soukromých výrobců elektřiny a tepla i vlastníků budov, důležitým faktorem je sladění představ zúčastněných zpracovatelů (partnerů), je však důležitá koordinace. Je třeba si uvědomit, že objektivně zpracovaná regionální energetická koncepce se pak může stát nástrojem společného hledání co nejméně riskantní cesty do budoucnosti.

 NahoruPostoj zemí EU k REK

Regionální energetická koncepce je i v zemích EU považována za vhodný nástroj pro analýzu potenciálu energetických úspor, zlepšování dopadů energetického hospodářství na životní prostředí a optimální plánování nabídky energetických zdrojů v daném regionu v souladu s jeho budoucími potřebami. Umožňuje regionálním (místním) orgánům ovlivňovat aktivity v oblasti energetického hospodářství v daném místě nebo regionu při respektování tržních podmínek. Vytváří spolehlivý rámec pro smysluplné rozhodování dodavatelských podniků v souladu s národohospodářskými potřebami, potřebami rozvoje regionu (obce) i požadavky ochrany životního prostředí. Jako součást celkové koncepce zásobování je regionální energetická koncepce stavebním kamenem pro integrované plánování regionu (obce). Má zabránit jednostrannému rozhodování příslušného orgánu s ohledem na jeho vlastní cíle a zájmy. Do koncepce zásobování patří vedle energetické koncepce také další složky, především koncepce zásobování vodou a dopravní koncepce (s vymezením zásad veřejné a individuální dopravy). Na druhé straně obě složky patří mezi energeticky velmi náročné oblasti odběru. Koncepci zásobování doplňuje ještě koncepce likvidace odpadů, zahrnující komunální odpad, odpadní vody a zvláštní odpady. Tyto koncepce vykazují mnoho styčných bodů a vzájemně se ovlivňují.

Z literatury je známo, že regionální energetická koncepce musí respektovat i další souvislosti plynoucí ze státní energetické koncepce, především

• podporu vzniku regionálních energetických soustav v souladu s územněplánovací dokumentací, zejména v oblasti zásobování teplem;

• základní konfiguraci rozvodných sítí jednotlivých energetických médií s výhledem do budoucnosti a s ohledem na řešení krizových situací;

• stanovisko regionálních samospráv k zachování velkých tepláren a kogeneračních jednotek;

• ochranu lokalit elektráren – už provozovaných nebo zamýšlených – pro jejich budoucí možné využiti k tomuto účelu;

• rekultivace opuštěných důlních děl;

• podporu využití místních obnovitelných a druhotných energetických zdrojů a výstavbu a provoz příslušných zařízení; ovšem po objektivně provedených analýzách efektů;

• dosažitelnost energetických médií v potřebných objemech.

Problematiku regionální energetické koncepce není možné oddělit od hlavních zásad a cílů státní energetické koncepce. Příslušné regionální orgány musí rozpracovat státní energetické záměry se znalostí potřeb příslušných regionů a koordinovat spotřebu jednotlivých energetických médií tak, aby systém energetické infrastruktury byl v souladu s komplexním rozvojem území, se státní energetickou koncepcí a s ekologickou politikou regionu.

Předpokládáme, že regionální orgány se stanou klíčovým místem koordinace a regulace v oblasti zásobování teplem, které lze efektivně zvládnout pouze se znalostí místních podmínek. Úkolem regionální energetické koncepce je především uvést do souladu všechny složky rozvoje sledovaného území, respektovat ekologická hlediska, koordinovat distribuci jednotlivých energetických médií a jejich další rozvoj a podporovat využití obnovitelných a druhotných energetických zdrojů. Při jejím vypracovávání je nutné respektovat rovnoměrný rozvoj celého regionu ze všech hledisek, aby se zásobování energií nestalo limitujícím faktorem jeho dalšího rozvoje.

Současná energetická legislativa v ČR, zejména zákon o hospodaření energií č. 406/2000 Sb., významně posílila úlohu regionálních energetických koncepcí a předpokládá, že se stanou důležitým podkladem pro územní plánování. Práce na jejich zpracování již byly ve všech krajích zahájeny.

 NahoruZásobování el. energií

Prozíravé rozhodování v oblasti zásobování energií.

Při volbě energetického zásobování nějaké činnosti, nějakého objektu, nějaké lokality nebo i celé oblasti, volbě domácích nebo dovážených druhů nositelů prvotní energie stejně jako při rozhodování o rozšiřování nebo modernizaci stávajícího zařízení pro produkci a dodávku energie – nebo při budování nového zdroje pro konečnou spotřebu energie – nelze v tržním hospodářství rozhodovat jen se znalostí současné úrovně "nabídky a poptávky“, jako když jde na trhu o běžné zboží. Energie (a především její nejušlechtilejší forma, jíž je elektřina) je totiž zbožím sui generis. Není to zdaleka zboží jako každé jiné, jak lze někdy slyšet od lidí s nedostatečnou znalostí fyzikálních vlastností nositelů energie (především elektřiny) a při jejich nedostatečné znalosti souvislostí s perspektivně se měnící strukturou i množstvím druhů prvotní energie a jen s povrchními představami o změnách vztahů, jak uvnitř energetických soustav samotných, tak zejména ve vzájemných vztazích energetického hospodářství a jeho měnící se struktury s jinými soustavami, jako jsou životní podmínky lidí, jejich aktivity, jejich bydlení a vybavenosti jejich sídel. Zejména vztahy energetických soustav vůči životnímu prostředí a v tom zejména vlivy na přírodu a čerpání jejích zdrojů pro energetické i pro ostatní potřeby lidstva se většinou posuzují velmi jednostranně, jen z pohledu specialisty přírodních věd, tržního ekonoma nebo znalce veřejného práva. Sami odborníci různých specializací totiž neznají natolik dostatečně vzájemné vztahy mezi energetickými a ostatními potřebami lidské společnosti, natož pak mezi klimatickými podmínkami a fungováním energetických zařízení. Aby bylo možno využívat zásady tržního hospodářství i v oblasti energie (a zejména její formy, v níž nelze jen tržními silami respektovat i její fyzikální zákonitost, což platí především pro elektroenergetiku), musí být zvolena soustava regulačních pravidel, která nedovolí přijímat v dané chvíli zdánlivě výhodná, ale většinou pouze krátkodobě užitečná rozhodování, která se však v budoucnosti postupně stanou příčinou nesmírných škod na přírodním prostředí i na ekonomice v celostátním až kontinentálním nebo dokonce i globálním měřítku, a tím i škod na životním prostředí a na životní úrovni lidí, které jsou často jenom velmi obtížně dodatečně napravitelné.

I ty nejvzdělanější a ve svém oboru nejuznávanější autority – specialisté bývají ve svém pohledu a posuzování multisystémových vzájemných vztahů příliš ovlivňováni svou vlastní specializací, takže (i když jsou jejich odborné znalosti skutečně vynikající) bez interdisciplinárního zkoumání mezisystémových vztahů a jejich dlouhodobého vývoje nemohou dospět k závěrům, které bezpečně zabrání škodám, jež by se jejich odborně kvalifikovaným pohledům odhalily až tehdy, kdy bude již k zabránění škodám pozdě.

Proto se musí i tvorba mezisystémově správné a dlouhodobě platné energetické koncepce a z toho odvoditelných regulačních pravidel (zákonné i technickonormalizační povahy) na jednotlivých úrovních společnosti, zakládat v jednotlivých úrovních na studiu následujícího vývoje jednotlivých soustav a jejich časově se měnících vztahů.

Na tomto základě lze teprve založit i způsoby včasné podpory rozvoje využívání obnovitelných zdrojů energie v blízké době, kdy by samotné síly neregulovaného trhu rozvoj jejich využívání spíše blokovaly.

 NahoruCelosvětová a kontinentální úroveň

V prvém kroku je třeba zpracovat analýzu na úrovni nejvyšší tzn. celosvětové a kontnentální. Znamená to zpracovat přehled struktury odhadovaných světových přírodních zásob fosilních paliv. Rozložení těžených a ze současného pohledu ocenění množství ještě těžitelných přírodních zásob fosilní energie dle jejich druhů a jejich geografického rozložení. Na základě dosud využívaných fosilních přírodních zdrojů energie odhadnout možnou perspektivu dočerpávání jejich těžitelných zásob v jednotlivých zemích, kontinentech i v globálním měřítku.

Cílem je odhadnout z toho plynoucí možnosti mezioblastních vývozů a dovozů jednotlivých druhů fosilních paliv (především uhlovodíků) v perspektivě našeho století. Následně posoudit z toho plynoucí možné změny dosavadní závislosti jednotlivých zemí na dovozech a na druhé straně rostoucí dominantní postavení perspektivně se snižujícího počtu vývozců energií, jimž ještě po řadu let čerpatelné zásoby fosilních paliv mohou jejich obchodněpolitickou sílu země značně zesilovat.

Dosavadní vývoj nebezpečných vlivů struktury prvotních zdrojů energie energetického hospodářství a jejích jednotlivých složek na…