dnes je 29.3.2024

Input:

2019/1658, Doporučení k provádění povinných úspor energie podle směrnice o energetické účinnosti

19.11.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

10.2019.1658
2019/1658, Doporučení k provádění povinných úspor energie podle směrnice o energetické účinnosti

Evropská komise, Generální ředitelství pro energetiku

DOPORUČENÍ KOMISE (EU) 2019/1658 ze dne 25. září 2019 k provádění povinných úspor energie podle směrnice o energetické účinnosti do vnitrostátních právních předpisů

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 292 této smlouvy,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Unie se zavázala, že vytvoří udržitelný, konkurenceschopný, bezpečný a dekarbonizovaný energetický systém. Prostřednictvím strategie energetické unie si stanovila ambiciózní cíle. Jedná se především o to snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů nejméně o dalších 40 % ve srovnání s rokem 1990, zvýšit využívání energie z obnovitelných zdrojů nejméně na 32 % a dosáhnout ambiciózních úspor energie, zlepšit energetickou bezpečnost, konkurenceschopnost a udržitelnost. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU (1) ("směrnice o energetické účinnosti") ve znění směrnice (EU) 2018/2002 (2) stanoví jako hlavní cíl, kterého by mělo být na úrovni EU dosaženo do roku 2030, energetické úspory ve výši nejméně 32,5 %.

(2) Snižování poptávky po energii je jedním z pěti rozměrů strategie energetické unie stanovené sdělením Komise ze dne 25. února 2015 nazvaným "Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu". Dosažení cílů EU v oblasti energetiky a klimatu závisí na upřednostnění energetické účinnosti, na uplatňování zásady "energetická účinnost v první řadě" a na zohlednění využívání obnovitelných zdrojů.

(3) Ve sdělení o dlouhodobé evropské strategické vizi prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky (3) je zdůrazněno, že opatření v oblasti energetické účinnosti by měla hrát ústřední úlohu při vytváření klimaticky neutrálního hospodářství do roku 2050. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 (4) ("nařízení o správě") vyžaduje, aby členské státy dodržovaly zásadu "energetická účinnost v první řadě".

(4) Komise v posouzení dopadů, které vypracovala pro účely změny směrnice o energetické účinnosti (5), odhadla, že provedením článku 7 uvedené směrnice by bylo dosaženo více než poloviny úspor energie, které směrnice od členských států požaduje.

(5) Pozměněná směrnice o energetické účinnosti má dopad jak na současné období (2014–2020), tak (a to především) na další období (2021–2030 a později), po která budou povinné úspory platit. Členským státům by měla být poskytnuta podpora při provádění nových požadavků (pro obě období), při provádění stávajících požadavků různým způsobem (pro obě období) a při určování toho, které požadavky byly vyjasněny, ale nebyly změněny.

(6) Pozměněná směrnice o energetické účinnosti prodlužuje povinnost úspor energie na období od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2030 a dále (podléhá přezkumu Komise). V každém roce období 2021–2030 i v dalších letech musí členské státy dosáhnout kumulativních úspor v konečném využití energie, které odpovídají novým úsporám ve výši 0,8 % konečné spotřeby energie v daném období i po něm. Na Kypr a Maltu se vztahuje výjimka, podle níž jsou povinny dosáhnout kumulativních úspor v konečném využití energie, které odpovídají novým úsporám ve výši pouze 0,24 % konečné spotřeby energie v daném období i po něm.

(7) Pozměněná směrnice o energetické účinnosti rovněž objasňuje výpočet objemu úspor energie. Změny objasňují, že systémy povinného zvyšování energetické účinnosti a alternativní politická opatření jsou na stejné úrovni a lze je kombinovat. Členské státy mají při jmenování povinných stran a pro akreditaci objemu úspor energie, jichž má každá ze stran dosáhnout, prostor pro uvážení. Pozměněná směrnice o energetické účinnosti poskytuje členským státům flexibilitu zvolit si z různých typů systémů takový systém, který je pro jejich konkrétní situaci a okolnosti nejvhodnější.

(8) Mají-li členské státy dosáhnout povinných úspor, je důležité, aby zvyšovaly informovanost veřejnosti a poskytovaly přesné informace o přínosech energetické účinnosti. To lze provést prostřednictvím odborné přípravy nebo vzdělávacích programů.

(9) Změny výslovně umožňují členským státům přijmout politická opatření zaměřená na konkrétní odvětví, například na budovy nebo vodní hospodářství.

(10) K úsporám energie může významně přispět účinné hospodaření s vodou a členské státy by měly prozkoumat možnosti dalších opatření v této oblasti. Rovněž jsou vybízeny k tomu, aby vypracovaly politická opatření, která by současně řešila další cíle týkající se ochrany životního prostředí a přírodních zdrojů.

(11) V zájmu zvýšení úsilí o zmírnění energetické chudoby by členské státy měly přednostně provádět určitá politická opatření v oblasti energetické účinnosti pro zranitelné domácnosti a měly by stanovit kritéria pro řešení energetické chudoby.

(12) Pozměněná směrnice o energetické účinnosti obsahuje jasnější požadavky týkající se životního cyklu příslušných opatření. Při výpočtu objemu úspor energie by členské státy měly vzít v úvahu, jak dlouho bude určité opatření přinášet úspory, ale také možnost, že bude v průběhu času přinášet méně úspor.

(13) Pozměněná směrnice o energetické účinnosti objasňuje, že při výpočtu úspor energie by členské státy neměly brát v úvahu opatření, která by přijaly v každém případě, a že mohou započítat pouze úspory, které přesahují minimální požadavky stanovené v konkrétních právních předpisech EU. Výjimka existuje pro úspory energie při renovaci budov.

(14) Pozměněná směrnice o energetické účinnosti zdůrazňuje význam sledování a ověřování pro zajištění toho, aby systémy povinného zvyšování energetické účinnosti a alternativní politická opatření dosahovaly svých cílů. Pokyny uvedené v tomto doporučení členským státům ukazují, jak lze zavést účinné systémy měření, kontroly a ověřování.

(15) Vzhledem k významu energie vyrobené na budovách nebo v budovách technologiemi pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů je v pokynech uvedených v tomto doporučení vysvětleno, jak mohou členské státy do svých povinných úspor započítat úspory v konečném využití energie, které vyplývají z politických opatření na podporu instalace technologií pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů malého rozsahu na budovách nebo v budovách.

(16) Členské státy mají právní a správní předpisy, kterými do vnitrostátního práva provedou povinné úspory energie, uvést v účinnost do 25. června 2020. Po vstupu v platnost mají změny článku 7 směrnice o energetické účinnosti dopad na plnění povinných úspor energie v období 2014 až 2020. Pokyny uvedené v tomto doporučení napomohou členským státům i v tomto ohledu.

(17) Úplná transpozice pozměněné směrnice o energetické účinnosti do vnitrostátního práva a její účinné provádění jsou nezbytné k tomu, aby EU dosáhla svých cílů v oblasti energetické účinnosti pro rok 2030 a splnila závazek, že energetická unie bude brát ohled především na spotřebitele.

(18) Členské státy mají prostor pro uvážení, zda provedou a uplatní pozměněné požadavky týkající se povinných úspor energie tak, aby byly nejvhodnější pro jejich vnitrostátní situaci. Toto doporučení vysvětluje změněné požadavky a ukazuje, jak lze cílů směrnice dosáhnout. Má především zajistit jednotný výklad směrnice o energetické účinnosti v době, kdy členské státy připravují svá prováděcí opatření.

(19) Pokyny uvedené v tomto doporučení doplňují a částečně nahrazují pokyny, které Komise vydala v souvislosti s článkem 7 směrnice o energetické účinnosti (6). Je třeba zdůraznit dopady pozměňujících ustanovení na období od roku 2014 do roku 2020. Je třeba zohlednit připomínky, které Komise obdržela od členských států od provedení směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti.

(20) Toto doporučení nemění právní účinky směrnice o energetické účinnosti a není jím dotčen závazný výklad uvedené směrnice poskytnutý Soudním dvorem. Doporučení se zaměřuje na ustanovení týkající se povinných úspor energie a týká se článků 7, 7a a 7b a přílohy V směrnice o energetické účinnosti.

(21) Příloha tohoto doporučení má podpořit členské státy mimo jiné při výpočtu požadovaných úspor energie, koncipování způsobilých politických opatření a správném podávání zpráv o dosažených úsporách energie a obsahuje soubor vysvětlení a praktických prováděcích řešení,

PŘIJALA TOTO DOPORUČENÍ:

Při provádění požadavků zavedených směrnicí (EU) 2018/2002 a stanovených v článcích 7, 7a a 7b a v příloze V směrnice 2012/27/EU by se členské státy měly řídit pokyny uvedenými v příloze tohoto doporučení.

V Bruselu dne 25. září 2019.

Za Komisi

Miguel ARIAS CAÑETE

člen Komise

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES (Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 1).

(2) Směrnice Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2018/2002 ze dne 11. prosince 2018, kterou se mění směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 210).

(3) Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů a Evropské investiční bance Čistá planeta pro všechny – Evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky (COM(2018) 773 final).

(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 a (ES) č. 715/2009, směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES, 98/70/ES, 2009/31/ES, 2009/73/ES, 2010/31/EU, 2012/27/EU a 2013/30/EU, směrnice Rady 2009/119/ES a (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 1).

(5) SWD(2016) 402 final.

(6) COM(2013) 762 final a SWD(2013) 451 final, Brusel, 6. listopadu 2013.

PŘÍLOHA

1. ÚVOD

Toto doporučení vyjadřuje pouze názory Komise; nemění právní účinky směrnic a nařízení a není jím dotčen závazný výklad, který podal Soudní dvůr k článkům 7, 7a a 7b a příloze V pozměněné směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti. Toto doporučení vychází ze zpětné vazby, kterou Komise obdržela od členských států od provedení směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti, a z toho, co se Komise dozvěděla z oznámení členských států a při posuzování vnitrostátních akčních plánů energetické účinnosti a výročních zpráv (1).

Shrnutí: Hlavní změny směrnice 2012/27/EU

1. Struktura povinných úspor energie a související ustanovení

— Články 7 (obecná pravidla týkající se požadavku úspor), 7a (pravidla pro systémy povinného zvyšování energetické účinnosti) a 7b (pravidla pro alternativní politická opatření),

— příloha V (společné metody a zásady pro výpočet) a

— povinnosti v oblasti plánování a podávání zpráv podle nařízení o správě.

2. Rozsah povinných úspor energie (2021–2030)

— Nové období povinných úspor energie 2021–2030 a prodloužení povinnosti na období po roce 2030 bez stanovení data ukončení, avšak podléhající přezkumu do roku 2027 a poté každých deset let,

— povinnost dosáhnout kumulativních úspor v konečném využití energie v období 2021–2030, které odpovídají novým každoročním úsporám ve výši alespoň 0,8 % konečné spotřeby energie (s výjimkou Kypru a Malty, které musí dosáhnout nových úspor ve výši 0,24 % konečné spotřeby energie), tj. vyšší úroveň než ve stávajícím období,

— možnost, aby členské státy vypočítaly úspory odlišným způsobem, pokud dosáhnou požadovaných kumulativních úspor v konečném využití energie, a

— požadavek, aby členské státy při koncipování politických opatření zohlednily nutnost zmírnit energetickou chudobu v souladu s kritérii, která mají stanovit.

3. Výpočet dopadu politických opatření

— Členské státy nemohou započítat úspory energie vyplývající z provádění právních předpisů EU, vyjma případů, kdy tyto úspory souvisejí s renovací budov. Odchylně a za určitých podmínek mohou započítat úspory dosažené při plnění minimálních požadavků, jež byly stanoveny na vnitrostátní úrovni pro nové budovy, a to pouze do úspor požadovaných pro první období, po které povinnost platí (2014–2020).

4. Objasnění

— Systémy povinného zvyšování energetické účinnosti a alternativní politická opatření jsou stejně platnými způsoby provedení směrnice o energetické účinnosti,

— úspory energie vyplývající z každého druhu politických opatření je třeba vypočítat v souladu s obecnými metodami a zásadami uvedenými v příloze V směrnice o energetické účinnosti,

— objasnění požadavku měření a ověřování a důležitosti výběru reprezentativního vzorku opatření ke zvyšování energetické účinnosti,

— členské státy mohou zřídit vnitrostátní fond pro energetickou účinnost v souladu s čl. 20 odst. 6 směrnice o energetické účinnosti, a to buď jako alternativní politické opatření, nebo jako součást systému povinného zvyšování energetické účinnosti, a mohou požadovat, aby povinné strany všechny své úspory nebo jejich část vložily jako příspěvek do tohoto fondu,

— objasnění požadavku adicionality (úspory energie by měly být nad rámec úspor, kterých by bylo v každém případě dosaženo i bez činnosti povinných nebo zúčastněných stran), včetně určitých faktorů – tzv. černých pasažérů, účinků na trh a dopadu stávajících politik,

— při výpočtu úspor energie se musí přihlížet k životnímu cyklu opatření a k míře, kterou úspory v čase klesají, a

— úspory energie vyplývající z technologií pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů malého rozsahu instalovaných na budovách nebo v budovách mohou být způsobilé, jsou-li dodrženy požadavky přílohy V.

2. VÝPOČET ÚSPOR ENERGIE POŽADOVANÝCH PRO OBDOBÍ 2021–2030

Článek 7

Povinné úspory energie

1. Členské státy dosáhnou kumulativních úspor v konečném využití energie, které odpovídají alespoň:

a) ...

b) novým každoročním úsporám od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2030 ve výši 0,8 % roční konečné spotřeby energie, která se vypočte na základě průměru za poslední tři roky před 1. lednem 2019. Odchylně od tohoto požadavku dosáhnou Kypr a Malta nových každoročních úspor od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2030 odpovídajících 0,24 % roční konečné spotřeby energie, která se vypočte na základě průměru za poslední tři roky před 1. lednem 2019.

Výše uvedené písmeno b) vyžaduje, aby členské státy dosáhly:

— kumulativních úspor v konečném využití energie (tj. celkové výše úspor energie) v letech 2021–2030 a

— nových každoročních úspor v tomto období (jejichž výše není stanovena).

Zatímco míra nových každoročních úspor energie v prvním období, po které povinnost platí (2014–2020), je pro všechny členské státy stejná (tj. 1,5 %), ve druhém období (2021–2030) tomu tak není, neboť Kypr a Malta musí dosáhnout kumulativních úspor v konečném využití energie, které odpovídají novým úsporám ve výši 0,24 % konečné spotřeby energie (1).

Vypočteného objemu kumulativních úspor v konečném využití energie (tj. celkových úspor energie za období 2021–2030) musí každý členský stát dosáhnout do 31. prosince 2030. Na rozdíl od prvního období, pro které povinnost platí, nelze toto množství snížit v důsledku jakékoli pružnosti použité členským státem (2).

Nových úspor odpovídajících 0,8 % (0,24 % pro Maltu a Kypr) roční konečné spotřeby energie (3) nemusejí členské státy dosáhnout v každém roce druhého období, po které povinnost platí. Současná pružnost, kdy mohou rozložit objem nových úspor na celé období, stále platí i pro druhé a následující období (4).

2.1. Výpočet kumulativních úspor v konečném využití energie požadovaných ve druhém období, po které povinnost platí

K tomu, aby mohl vypočítat objem kumulativních úspor v konečném využití energie požadovaných ve druhém období, po které povinnost platí, musí každý stát nejprve vypočítat průměrnou konečnou spotřebu energie ve třech letech předcházejících roku 2019 (tj. 2016–2018) (5).

Dalším krokem je vynásobit tento průměr 0,8 % (0,24 % v případě Kypru a Malty) ke stanovení odpovídajícího objemu "nových" ročních úspor.

Příklad

Členský stát má spotřebu energie 102 milionů tun ropného ekvivalentu (Mtoe) v roce 2016, 98 Mtoe v roce 2017 a 100 Mtoe v roce 2018 — což dává tříletý průměr 100 Mtoe.

Minimální objem nových každoročních úspor pro výpočet kumulativních úspor v konečném využití energie (2021–2030) tedy činí 0,8 Mtoe (100 Mtoe × 0,8 %).

Členské státy poté mohou vypočítat požadavek na kumulativní objem úspor v konečném využití za celé období.

Příklad

Členský stát vypočítá, že jeho průměrná konečná spotřeba energie v letech 2016–2018 dosáhla 100 Mtoe. Celkové úspory v konečném využití energie vztahující se k roku 2021 by proto činily (100 × 0,8 % × 1) = 0,8 Mtoe.

Jelikož se požaduje dosáhnout kumulativních úspor v konečném využití energie, které odpovídají alespoň novým každoročním úsporám od roku 2021 do roku 2030, musí členský stát vypočítat nové úspory za každý následující rok až do roku 2030.

Celkový objem vypočtený za rok 2022 (100 × 0,8 % × 2) = kumulativní úspory v konečném využití energie ve výši 1,6 Mtoe (včetně nových úspor 0,8 Mtoe v roce 2022 (níže jsou vyznačeny šedou barvou)).

Objemy za každý další následující rok až do roku 2030 se vypočtou stejným způsobem. Celkový objem kumulativních úspor v konečném využití energie požadovaných za desetileté období činí 44,0 Mtoe (100 × 0,8 % × 55).

Rok 2021 2022 2023 2024 2025 2026 2027 2028 2029 2030  
Úspory v konečném využití energie (v Mtoe)                   0,8 Celkové kumulativní úspory v konečném využití energie (do roku 2030)
                0,8 0,8
              0,8 0,8 0,8
            0,8 0,8 0,8 0,8
          0,8 0,8 0,8 0,8 0,8
        0,8 0,8 0,8 0,8 0,8 0,8
      0,8 0,8 0,8 0,8 0,8 0,8 0,8
    0,8 0,8 0,8 0,8 0,8 0,8 0,8 0,8
  0,8 0,8 0,8 0,8 0,8 0,8 0,8 0,8 0,8
0,8 0,8 0,8 0,8 0,8 0,8 0,8 0,8 0,8 0,8
Celkem (v Mtoe) 0,8 1,6 2,4 3,2 4,0 4,8 5,6 6,4 7,2 8,0 44,0  (6)

2.2. Soubor statistických údajů

2.2.1. Použití souboru údajů Eurostatu

Pro stanovení souborů statistických údajů, jež mají být použity za období 2021–2030, by členské státy měly použít soubor údajů Eurostatu, který je považován za standardní zdroj pro výpočet požadovaných objemů úspor (viz příloha III bod 1 písm. c) nařízení o správě).

V roce 2019 Eurostat zrevidoval energetickou bilanci na základě mezinárodních doporučení pro energetickou statistiku, která zveřejnila Statistická komise Organizace spojených národů (7). Pro příspěvky členských států k energetické účinnosti a jejich povinné úspory energie zavedl zvláštní kategorii "konečná spotřeba energie (Evropa 2020–2030)" (8) (kód FEC2020-2030). Tato kategorie obsahuje prvky požadované v čl. 7 odst. 1 prvním pododstavci písm. b) směrnice o energetické účinnosti, které by členské státy měly používat pro účely povinných úspor energie (9).

Tato nová kategorie obsahuje následující aritmetické definice, vycházející z posledních změn nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1099/2008 (10):

Konečná spotřeba energie (Evropa 2020–2030) [Všechny produkty celkem] =

Konečná spotřeba energie [Všechny produkty celkem]

– Konečná spotřeba energie [Teplo z okolního prostředí (tepelná čerpadla)]

+ Mezinárodní letecká doprava [Všechny produkty celkem]

+ Vstupy pro přeměnu energie: Vysoké pece [Všechny produkty celkem]

– Výstupy z přeměny energie: Vysoké pece [Všechny produkty celkem]

+ Odvětví energetiky: Vysoké pece [Tuhá fosilní paliva]

+ Odvětví energetiky: Vysoké pece [Vyrobené plyny]

+ Odvětví energetiky: Vysoké pece [Rašelina a rašelinové produkty]

+ Odvětví energetiky: Vysoké pece [Ropné břidlice a ropné písky]

+ Odvětví energetiky: Vysoké pece [Ropa a ropné produkty]

+ Odvětví energetiky: Vysoké pece [Zemní plyn]

2.2.2. Využití alternativních statistických zdrojů a odborných odhadů

Členské státy mohou využít alternativní statistické zdroje, ale jejich použití a veškeré rozdíly ve výsledných veličinách musí vysvětlit a odůvodnit ve svém oznámení Komisi (viz příloha III bod 1 písm. c) nařízení o správě).

Jestliže údaje za některé roky v době, kdy členské státy musí podat zprávu, nejsou k dispozici, mohou použít odborné odhady (a opět je odůvodnit v oznámení). Pokud se při zpřístupnění oficiálních údajů ukáže, že existují významné rozdíly mezi odhadovanými a skutečnými údaji, musí se objem úspor upravit podle skutečných údajů.

Doporučuje se, aby členské státy upravily odhady podle oficiálních údajů co nejdříve v rámci správního mechanismu, prostřednictvím příštího podání nebo povinného podávání zpráv podle nařízení o správě (např. v rámci aktualizace vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu do 30. června 2023 podle čl. 14 odst. 1 uvedeného nařízení).

2.2.3. Energie spotřebovaná v dopravě

Aniž je dotčen čl. 7 odst. 2 písm. b) směrnice o energetické účinnosti (11), členské státy ze svého výpočtu výchozí úrovně pro druhé období, po které povinnosti platí, a pro následující období již nemohou vyjmout konečnou energetickou spotřebu v dopravě.

2.2.4. Energie vyrobená pro své vlastní konečné využití

Zatímco kumulativní úspory v konečném využití energie v prvním období, po které povinnost platí, jsou založeny na "prodeji energie konečným zákazníkům", směrnice o energetické účinnosti záměrně mění základ pro druhé a následující období na "konečnou spotřebu energie".

V důsledku toho musí členské státy do výpočtu výchozí úrovně pro tato období zahrnout i energii vyráběnou pro své vlastní konečné využití (např. elektřinu vyrobenou fotovoltaickými systémy, teplo vyrobené solárními tepelnými kolektory nebo kombinovaným spalováním odpadů v průmyslu).

Kategorie Eurostatu "konečná spotřeba energie" (kód B 101700 (12)), platná v době, kdy se dojednávala a přijímala směrnice o energetické účinnosti, obsahovala některé obnovitelné zdroje relevantní pro využití malého rozsahu na budovách nebo v budovách (solární energii včetně solární fotovoltaické a solární tepelné energie, větrnou energii, pevnou biomasu, bioplyn a kapalné biosložky (13)). Teplo z okolního prostředí, např. používané v tepelných čerpadlech, do kategorie "konečná spotřeba energie" zahrnuto nebylo. S cílem zajistit, aby povinné úspory energie podle čl. 7 odst. 1 směrnice o energetické účinnosti, jak byly dohodnuty spolunormotvůrci, nebyly revizí energetických bilancí změněny, Eurostat pro účely energetické účinnosti zavedl a zveřejňuje zvláštní kategorii "konečná spotřeba energie (Evropa 2020–2030)" (kód FEC2020-2030), která i nadále, a to až do roku 2030, vylučuje z této kategorie teplo z okolního prostředí (14).

Příloha III bod 1 písm. c) směrnice o správě vyžaduje, aby byl jako standardní zdroj používán soubor údajů Eurostatu, avšak členské státy musí zohlednit i všechny údaje dostupné na vnitrostátní úrovni. Pokud se tyto údaje od údajů Eurostatu liší, musí členské státy citovat své vnitrostátní zdroje, jsou-li přesnější. Tyto údaje musí zahrnout do svého výchozího scénáře pro výpočet, oznámit je ve svých vnitrostátních plánech v oblasti energie a klimatu a vysvětlit, které zdroje údajů byly využity, včetně všech dalších oficiálních nebo odhadnutelných objemů konečné spotřeby energie, na které se soubor údajů Eurostatu nevztahuje.

2.3. Rozložení úspor energie na období 2021–2030

Ustanovení čl. 7 odst. 1 posledního pododstavce směrnice o energetické účinnosti stanoví požadavek, že členské státy "rozhodnou, jak má být vypočtené množství nových úspor rozvrženo v průběhu [každého období, po které povinnost platí], za podmínky, že ke konci každého období, po které povinnost platí, je dosaženo požadovaných celkových kumulativních úspor v konečném využití energie".

Příklady

Jeden členský stát by si mohl zvolit lineární růst úspor v čase; jiný by se mohl rozhodnout, že začne později, ale že bude vyžadovat vyšší úspory uprostřed/ke konci druhého období, po které povinnost platí.

Jiný členský stát se může rozhodnout, že požadovaný objem kumulativních úspor v konečném využití energie (např. 44,0 Mtoe) rozloží tak, jak je uvedeno níže, dokud nebude dosaženo kumulativního objemu požadovaných úspor v období od roku 2021 do roku 2030 (za předpokladu, že všechna opatření mají trvalé účinky, které zajistí každoroční úsporu alespoň do roku 2030):

Rok 2021 2022 2023 2024 2025 2026 2027 2028 2029 2030  
Úspory v konečném využití energie (v Mtoe)                   0,8 Celkové kumulativní úspory v konečném využití energie (do roku 2030)
                1,1 1,1
              0,5 0,6 0,6
            0,7 0,7 0,7 0,7
          0,6 0,6 0,6 0,6 0,6
        0,8 0,8 0,8 0,8 0,8 0,8
      1,0 1,0 1,0 1,0 1,0 1,0 1,0
    1,2 1,2 1,2 1,2 1,2 1,2 1,2 1,2
  0,9 0,9 0,9 0,9 0,9 0,9 0,9 0,9 0,9
0,4 0,4 0,4 0,4 0,4 0,4 0,4 0,4 0,4 0,4
Celkem (v Mtoe) 0,4 1,3 2,5 3,5 4,3 4,9 5,6 6,1 7,3 8,1 44

Jestliže členský stát stanoví nebo zachová systém povinného zvyšování energetické účinnosti, není povinen podat zprávu o tom, jak toto úsilí rozloží na období, po které povinnost platí. Doporučuje se však, aby členské státy stanovily, jak to učiní, a podaly o tom zprávu. Podle přílohy III bodu 3.1 písm. b) nařízení o správě musí členské státy oznámit očekávaný kumulativní a roční objem úspor a dobu trvání jejich systémů.

Členské státy, které stanoví nebo zachovají alternativní politická opatření podle článku 7b směrnice o energetické účinnosti a/nebo vnitrostátní fond pro energetickou účinnost podle čl. 20 odst. 6 směrnice o energetické účinnosti, mohou rozložit požadované kumulativní úspory v konečném využití energie na druhé období, po které povinnost platí, zcela dle svého uvážení. Mohou, ale nejsou povinny zavést dílčí období, která nemusí být stejné dlouhá. Příloha III část 3.2 písm. c) nařízení o správě však vyžaduje, aby členské státy oznámily "očekávaný celkový kumulativní a roční objem úspor na každé opatření, případně objem úspor energie za kterékoli dílčí období".

3. JINÉ ZPŮSOBY VÝPOČTU POVINNÝCH ÚSPOR

3.1. Důvody a rozsah

Možnosti uvedené v čl. 7 odst. 2 směrnice o energetické účinnosti se netýkají povinných úspor energie podle čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce písm. b) směrnice o energetické účinnosti. Ustanovení čl. 7 odst. 2 a 4 směrnice o energetické účinnosti dovolují členským státům použít různé metody výpočtu (např. s cílem zohlednit určité vnitrostátní okolnosti), ale nesmí to vést ke snížení požadovaného objemu úspor energie, tj. členské státy musí zajistit, že výpočet podle jedné nebo více metod uvedených v čl. 7 odst. 2 směrnice o energetické účinnosti povede ke stejným minimálním kumulativním úsporám energie, které jsou požadovány podle čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce písm. b) směrnice o energetické účinnosti.

Pokud jde tedy o období 2021–2030, ať již členské státy využijí možností podle čl. 7 odst. 2 a 4 směrnice o energetické účinnosti, či nikoli, musí zajistit, že do 31. prosince 2030 bude dosaženo požadovaného objemu kumulativních úspor v konečném využití energie odpovídajícího novým každoročním úsporám alespoň ve výši 0,8 % (15). Aby se zajistilo, že pružnost uplatněná v souladu s čl. 7 odst. 2 a 4 směrnice o energetické účinnosti nesníží vypočtený minimální čistý objem nových úspor energie, jehož má být během daného období dosaženo v konečné spotřebě energie, musí být míra vlastních každoročních úspor členských států proto vyšší než míra vlastních každoročních úspor požadovaná pro dosažení kumulativních úspor energie stanovených v čl. 7 odst. 1 prvním pododstavci písm. b) směrnice o energetické účinnosti (16). Členské státy nejsou povinny využít možností uvedených v čl. 7 odst. 2 směrnice o energetické účinnosti.

3.2. Možnosti podle čl. 7 odst. 2 směrnice o energetické účinnosti

Ustanovení čl. 7 odst. 2 směrnice o energetické účinnosti umožňuje členským státům vypočítat požadovaný objem úspor energie takto:

— uplatněním roční míry úspor z prodeje energie konečným zákazníkům nebo z konečné spotřeby energie, která se vypočte na základě průměrného prodeje nebo průměrné spotřeby za roky 2016–2018, a/nebo

— částečným nebo úplným vynětím energie spotřebované v dopravě z výchozího scénáře pro výpočet, a/nebo

— využitím některé z možností stanovených v čl. 7 odst. 4 směrnice o energetické účinnosti.

3.3. Vlastní roční míra úspor a výchozí scénář pro výpočet

Pokud členské státy využijí jednu nebo více těchto možností, čl. 7 odst. 3 směrnice o energetické účinnosti vyžaduje, aby stanovily:

— svou vlastní roční míru úspor – ta se použije při výpočtu jejich kumulativních úspor v konečném využití energie a zajistí, aby požadované úspory nebyly nižší než míra stanovená podle čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce písm. b), a

— svůj vlastní výchozí scénář pro výpočet, z něhož lze zčásti či zcela vyjmout energii spotřebovanou v dopravě (17).

Toto se provede spolu (18) s výpočty roční míry nových úspor energie a kumulativních úspor v ročním využití energie podle čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce písm. b) směrnice o energetické účinnosti.

Podle čl. 7 odst. 5 druhého pododstavce směrnice o energetické účinnosti členské státy bez ohledu na to, zda zčásti nebo zcela vyjmou energii spotřebovanou v dopravě ze svých výchozích scénářů pro výpočet nebo zda využijí některou z možností uvedených v čl. 7 odst. 4 směrnice o energetické účinnosti, zajistí, aby vypočtený čistý objem nových úspor, jichž má být dosaženo při konečné spotřebě energie v období 2021–2030, nebyl nižší než objem vyplývající z uplatnění roční míry úspor podle čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce písm. b), tj. 0,8 % (pro Kypr a Maltu 0,24 %).

3.4. Možnosti podle čl. 7 odst. 4 směrnice o energetické účinnosti

Pro období 2021–2030 mohou členské státy využít jedné nebo více těchto možností (čl. 7 odst. 4 směrnice o energetické účinnosti):

b) úplné nebo částečné vynětí odvětví zapojených do systému EU pro obchodování s emisemi;

c) započítání určitých úspor energie z odvětví přeměny a přenosu či přepravy energie;

d) započítání úspor energie z dřívějších opatření zavedených po skončení roku 2008, jež přinášejí úspory i po roce 2020;

e) započítání úspor energie z individuálních opatření realizovaných od počátku roku 2018 do konce roku 2020, jež přinášejí úspory i po roce 2020;

f) vynětí 30 % energie vyrobené na budovách nebo uvnitř budov pro vlastní potřebu v důsledku politických opatření podporujících nové instalace technologií pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů a

g) započítání určitých úspor energie, které převyšují povinné úspory energie za období 2014–2020.

Podle čl. 7 odst. 5 písm. b) směrnice o energetické účinnosti lze tyto možnosti započítat pouze do "objemu úspor energie vypočítaného podle čl. 7 odst. 2 a 3" a "nesmějí v součtu představovat více než 35 %" tohoto objemu.

Zásadní je, že tyto varianty nelze použít ke snížení celkového objemu kumulativních úspor v konečném využití energie požadovaných podle čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce písm. b) směrnice o energetické účinnosti. Jinými slovy, členské státy bez ohledu na to, zda ze svých výchozích scénářů pro výpočet zcela nebo zčásti vyjmou energii spotřebovanou v dopravě nebo zda využijí některou z uvedených možností, musí zajistit, aby vypočtený čistý objem nových úspor, jichž má být dosaženo při konečné spotřebě energie v období 2021–2030, nebyl nižší než objem vyplývající z uplatnění roční míry úspor podle čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce písm. b) směrnice o energetické účinnosti (19). K zajištění toho čl. 7 odst. 5 směrnice o energetické účinnosti od členských států vyžaduje, aby vypočítaly dopad svého rozhodnutí využít jednu nebo více možností v uvedeném období (20).

Možnosti uvedené v čl. 7 odst. 4 písm. b) a f) mohou být použity pouze pro výpočet vlastní výchozí úrovně podle čl. 7 odst. 2 a 3 směrnice o energetické účinnosti. Tyto objemy lze z tohoto výpočtu odečíst (při dodržení stanovených omezení).

Varianty uvedené v písmenech c), d), e) a g) se týkají úspor energie a lze je započítat pouze do vypočteného objemu úspor požadovaných podle čl. 7 odst. 2 a 3 směrnice o energetické účinnosti. Nelze jich tedy využít ke snížení úrovně povinných úspor energie podle čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce písm. b), ale mohou být použity k tomu, aby tuto úroveň pomohly splnit.

3.4.1. O možnostech podrobněji

3.4.1.1. Plné nebo částečné vynětí odvětví zapojených do systému obchodování s emisemi (čl. 7 odst. 4 písm. b))

Pokud členský stát použije pouze variantu plného nebo částečného vynětí prodeje energie spotřebované v odvětví zapojeném do systému obchodování s emisemi (čl. 7 odst. 4 písm. b) směrnice o energetické účinnosti), musí stanovit, jaké množství dodané nebo prodané energie se spotřebovává na tyto průmyslové činnosti. Výpočet je založen na energii spotřebované pro činnosti uvedené v příloze I směrnice o systémech obchodování s emisemi (21).

Od tohoto množství se poté odečte energie spotřebovaná na "energetické činnosti" vyjmenované v uvedené příloze (zařízení spalující paliva se jmenovitým tepelným příkonem vyšším než 20 MW jiná než zařízení pro spalování nebezpečného nebo komunálního odpadu, rafinérie minerálních olejů a koksárny) a energie spotřebovaná v letectví (22).

3.4.1.2. Úspory energie z odvětví přeměny a přenosu či přepravy energie (čl. 7 odst. 4 písm. c))

Ustanovení čl. 7 odst. 4 písm. c) směrnice o energetické účinnosti umožňuje členským státům započítat do objemu úspor energie vypočtených v souladu s čl. 7 odst. 2 a 3 směrnice o energetické účinnosti úspory energie dosažené v odvětvích přeměny, distribuce a přenosu či přepravy energie, včetně infrastruktury pro účinné ústřední vytápění a chlazení, vyplývající z provedení požadavků uvedených v čl. 14 odst. 4 a odst. 5 písm. b) a čl. 15 odst. 1 až 6 a 9 (23).

3.4.1.3. Úspory energie z individuálních opatření nově zavedených od 31. prosince 2008 (čl. 7 odst. 4 písm. d))

Pokud členský stát započítá do objemu povinných úspor energie vypočtených v souladu s čl. 7 odst. 2 a 3 směrnice o energetické účinnosti úspory energie dosažené v důsledku individuálních opatření nově zavedených od 31. prosince 2008, musí dopad těchto opatření pokračovat i v roce 2020 ve vztahu k období 2021–2030, tj. musí vést k novým úsporám energie po 31. prosinci 2020. Ustanovení čl. 2 bodu 19 směrnice o energetické účinnosti definuje "individuální opatření" jako opatření, jehož výsledkem je ověřitelné a měřitelné nebo odhadnutelné zvýšení energetické účinnosti a které je přijato v důsledku politického opatření. Kromě toho musí být úspory energie změřené a ověřené.

3.4.1.4. Individuální opatření realizovaná od počátku roku 2018 do konce roku 2020 (čl. 7 odst. 4 písm. e))

Podle čl. 7 odst. 4 písm. e) směrnice o energetické účinnosti může členský stát do objemu úspor vypočtených v souladu s čl. 7 odst. 2 a 3 směrnice o energetické účinnosti započítat úspory energie, jež vyplývají z politických opatření, pokud prokáže, že tato opatření vedla k individuálním opatřením, která jsou realizována v době od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2020 a přinesou úspory energie i po tomto datu.

Zatímco čl. 7 odst. 4 písm. d) směrnice o energetické účinnosti se vztahuje na provádění individuálních opatření v době od 31. prosince 2008 do 31. prosince 2013, je čl. 7 odst. 4 písm. e) použitelný pouze na individuální opatření prováděná v době od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2020. Tento rozdíl je důležitý tam, kde členské státy posuzují životní cyklus v délce až 21 let u opatření provedených v roce 2008, respektive životní cyklus v délce až 12 let u opatření provedených v roce 2018. V praxi to znamená, že první případ je relevantní např. pro opatření s dlouhým životním cyklem, jako je izolace obvodového pláště budovy.

3.4.1.5. Energie vyrobená na budovách nebo uvnitř budov pro vlastní potřebu z nově instalovaných technologií pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů (čl. 7 odst. 4 písm. f))

Tato možnost dovoluje členským státům vyjmout z výpočtu povinných úspor energie podle čl. 7 odst. 2 a 3 směrnice o energetické účinnosti ověřitelné množství energie vyrobené pro vlastní potřebu novými zařízeními pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů na budovách nebo uvnitř budov.

Její využití je omezeno ve třech ohledech:

— z výpočtu výchozí úrovně lze vyjmout nanejvýš 30 % energie vyrobené pro vlastní potřebu novými zařízeními pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů na budovách nebo uvnitř budov,

— toto nesmí vést ke snížení množství vypočteného podle čl. 7 odst. 2 a 3 směrnice o energetické účinnosti o více než 35 % a

— množství takové energie nesmí být vyňato z výpočtu povinných úspor podle čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce písm. b) směrnice o energetické účinnosti.

Příloha V směrnice o energetické účinnosti v bodě 2 písm. e) stanoví, jakým způsobem lze úspory energie vyplývající z opatření na podporu instalace technologií pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů malého rozsahu na budovách nebo v budovách započítat do úspor požadovaných podle čl. 7 odst. 1 směrnice o energetické účinnosti (24). Toto nepodléhá množstevním omezením.

Jelikož se čl. 7 odst. 4 písm. f) směrnice o energetické účinnosti vztahuje na "ověřitelné množství energie vyrobené na budovách nebo uvnitř budov pro vlastní potřebu" (25) (a nikoli na množství skutečně spotřebované), musí členské státy určit a ověřit množství energie z obnovitelných zdrojů (v ktoe, MW nebo ekvivalentu), jež bude vyrobeno na budovách pro vlastní potřebu v důsledku politik, jež podporují nové instalace v období 2021–2030. Jelikož toto ustanovení odkazuje na "ověřitelné množství", může tento výpočet zohlednit odhadovaný průměrný objem energie z obnovitelných zdrojů, který má být vyroben pro vlastní potřebu v období 2021–2030 pouze z jednotek instalovaných na budovách nebo uvnitř budov po 31. prosinci 2020.

Ustanovení čl. 21 písm. b) bodu 3 nařízení o správě vyžaduje, aby členské státy zahrnuly informace o provádění vnitrostátních systémů povinného zvyšování energetické účinnosti do svých integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu. Od 15. března 2021 (a poté každé dva roky) by proto měly poskytovat informace o skutečném množství energie vyrobené na budovách nebo uvnitř budov pro vlastní potřebu z nově instalovaných technologií pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů.

Orientační a nikoli vyčerpávající příklad

Z níže uvedené tabulky vyplývá, jaké množství energie lze (z demonstrativního seznamu technologií) vyjmout z výpočtu povinných úspor energie. Například instalace soupravy solárního termického zařízení a plynového kotle by mohla vést k výrobě 1 000 kWh energie z obnovitelných zdrojů, z čehož by bylo možné z výpočtu vyjmout 30 % (300 kWh) (pokud toto množství není vyšší než 35 % požadovaných úspor).

Typ technologie Konečná spotřeba energie(kWh) Podíl energie z obnovitelných zdrojů vyrobené na budovách(%) Výroba, kterou lze zohlednit pro snížení cíle úspor(kWh) 30 %, jež lze vyjmout z povinných úspor(kWh)
1) Plynový kondenzační kotel 10 526 0 0  
2) Kondenzační kotel na dřevo 10 870 100 10 870 3 261
3) Tepelné čerpadlo (s elektřinou z rozvodné sítě) 2 857 0 0  
4) Souprava solárního termického zařízení a plynového kotle 10 474 ~ 10 1 000 300
  solární-termické zařízení 1 000 100 1 000 300
  plynový kondenzační kotel 9 474 0 0  
5) Fotovoltaické zařízení 3 500 100 3 500 1 050

3.4.1.6. Úspory energie, které převyšují povinné úspory energie za první období, po které povinnost platí (čl. 7 odst. 4 písm. g))

Členské státy mohou do výpočtu podle čl. 7 odst. 2 a 3 směrnice o energetické účinnosti započítat úspory energie, které převyšují povinné úspory energie za první období, po které povinnost platí (2014–2020), za předpokladu, že:

— vyplynuly z individuálních opatření v rámci systému povinného zvyšování energetické účinnosti nebo v rámci alternativních politických opatření a

— členský stát oznámil příslušná politická opatření ve svém vnitrostátním akčním plánu energetické účinnosti a vykázal je ve své zprávě o pokroku podle čl. 24 odst. 2 (26).

4. VOLBA POLITICKÝCH OPATŘENÍ K DOSAŽENÍ POŽADOVANÉHO OBJEMU KUMULATIVNÍCH ÚSPOR V KONEČNÉM VYUŽITÍ ENERGIE

Podle čl. 7 odst. 10 směrnice o energetické účinnosti musí členské státy dosáhnout požadovaných kumulativních úspor v konečném využití energie:

— zavedením systému povinného zvyšování energetické účinnosti,

— přijetím alternativních politických opatření nebo

— kombinací výše uvedených druhů opatření.

Článek 7 směrnice o energetické účinnosti objasňuje, že jsou systémy povinného zvyšování energetické účinnosti a alternativní politická opatření v tomto ohledu platné stejnou měrou. Členské státy mají značnou flexibilitu a široký prostor pro uvážení zvolit si z různých druhů systémů takový systém, který je pro jejich konkrétní situaci a okolnosti nejvhodnější (27).

Ustanovení čl. 7a odst. 1 a čl. 7b odst. 1 směrnice o energetické účinnosti vyžadují, aby veškerá politická opatření byla navržena za účelem splnění povinných úspor energie podle čl. 7 odst. 1 směrnice o energetické účinnosti a aby byla způsobila přispívat k "úsporám v konečném využití energie", které jsou "u konečných zákazníků". Není však na škodu, jestliže určité politické opatření řeší také jiné úkoly a cíle (např. v rámci politik týkajících se energie řešit potřebu zachovat, chránit a zlepšovat kvalitu životního prostředí nebo podporovat uvážlivé a racionální využívání přírodních zdrojů).

Ustanovení čl. 2 bodu 18 směrnice o energetické účinnosti definuje "politické opatření" jako regulační, finanční, daňový, dobrovolný nástroj nebo nástroj pro poskytování informací oficiálně zřízený a prováděný v členském státě s cílem vytvořit podpůrný rámec, požadavek nebo pobídku pro účastníky trhu, aby poskytovali a kupovali energetické služby a přijímali další opatření ke zvýšení energetické účinnosti. Politická opatření, která mají podporovat pouze jiné politické cíle než energetickou účinnost a která jsou navržena pouze k poskytování nebo nákupu energetických služeb nebo která vyvolávají úspory v konečném využití, jež nejsou dosaženy u konečných spotřebitelů, by nebylo možné považovat za způsobilá podle článku 7 směrnice o energetické účinnosti. Členské státy v každém případě budou muset opatření pečlivě posoudit a prokázat, že úspory energie lze přímo připsat těmto opatřením.

Ať už se členský stát rozhodne použít systém povinného zvyšování energetické účinnosti nebo přijmout alternativní politická opatření, musí zajistit, aby tato politická opatření byla způsobilá dosáhnout požadovaných kumulativních úspor v konečném využití energie do 31. prosince 2030 (nebo v následujícím období úspor podle toho, kdy jsou opatření stanovena).

Při stanovení politických opatření je relevantní následující neúplný seznam definic (v pozměněné směrnici o energetické účinnosti zůstávají beze změny).

Článek 2 směrnice o energetické účinnosti:

"4) ‚energetickou účinností‚ [se rozumí] poměr výstupu ve formě výkonu, služby, zboží nebo energie k množství vstupní energie;

5) ‚úsporami energie‚ [se rozumí] množství ušetřené energie určené měřením nebo odhadem spotřeby před provedením jednoho či více opatření ke zvýšení energetické účinnosti a po něm, při zajištění normalizace vnějších podmínek, které spotřebu energie ovlivňují;

6) ‚zvýšením energetické účinnosti‚ [se rozumí] nárůst energetické účinnosti v důsledku technologických či ekonomických změn nebo v důsledku změn v lidském chování;"

"14) ‚povinnou stranou‚ [se rozumí] distributor energie nebo maloobchodní prodejce energie, na kterého se vztahují vnitrostátní systémy povinného zvyšování energetické účinnosti podle článku 7;

15) ‚pověřenou stranou‚ [se rozumí] právnická osoba pověřená vládou nebo jiným veřejným subjektem vytvořením, řízením nebo provozem finančního systému jménem vlády nebo jiného veřejného subjektu;

16) ‚zúčastněnou stranou‚ [se rozumí] podnik nebo veřejný subjekt, který se zavázal splnit určité cíle podle dobrovolné dohody, nebo na který se vztahuje vnitrostátní regulační politický nástroj;

17) ‚prováděcím veřejným orgánem‚ [se rozumí] veřejnoprávní subjekt, který odpovídá za provádění nebo monitorování zdanění energie a emisí CO2, finanční systémy a nástroje, daňové pobídky, standardy a normy, označování energetické účinnosti štítky, odbornou přípravu a vzdělávání;

18) ‚politickým opatřením‚ [se rozumí] regulační, finanční, daňový, dobrovolný nástroj nebo nástroj pro poskytování informací oficiálně zřízený a prováděný v členském státě s cílem vytvořit podpůrný rámec, požadavek nebo pobídku pro účastníky trhu, aby poskytovali a kupovali energetické služby a přijímali další opatření ke zvýšení energetické účinnosti;

19) ‚individuálním opatřením‚ [se rozumí] opatření, jehož výsledkem je ověřitelné a měřitelné nebo odhadnutelné zvýšení energetické účinnosti a které je přijato v důsledku politického opatření;

20) ‚distributorem energie‚ [se rozumí] fyzická nebo právnická osoba, včetně provozovatelů distribučního systému, jež odpovídá za přepravu energie s ohledem na její dodání konečným zákazníkům nebo distribučním místům, která energii konečným zákazníkům prodávají;

21) ‚provozovatelem distribuční soustavy‚ [se rozumí] ‚provozovatel distribuční soustavy‚ podle definice ve směrnici 2009/72/ES a ve směrnici 2009/73/ES;

22) ‚maloobchodním prodejcem energie‚ [se rozumí] fyzická nebo právnická osoba, která se zabývá prodejem energie konečným zákazníkům;

23) ‚konečným zákazníkem‚ [se rozumí] fyzická nebo právnická osoba, jež nakupuje energii pro své vlastní konečné využití;

24) ‚poskytovatelem energetických služeb‚ [se rozumí] fyzická nebo právnická osoba, která dodává energetické služby nebo provádí jiná opatření ke zvýšení energetické účinnosti zařízení konečného zákazníka či v rámci jeho budovy;"

Pro účely čl. 7 odst. 10 směrnice o energetické účinnosti mohou členské státy započítat úspory energie vyplývající z politických opatření nově přijatých v období 2021–2030. Mohou také započítat úspory energie pocházející z politických opatření přijatých v období 2014–2020 (nebo před ním), pokud tato opatření splňují požadavky uvedené v článcích 7, 7a nebo 7b směrnice o energetické účinnosti.

Členské státy mohou započítat úspory vyplývající z opatření přijatých do 31. prosince 2020 nebo později, avšak pouze pokud tato opatření vedou k novým individuálním opatřením, která jsou realizována po 31. prosinci 2020 a před 31. prosincem 2030.

Příklady opatření a úspor

V roce 2010 byl zaveden program finanční podpory pro energetickou renovaci budov. Dokud zůstává zaveden a vede k novým renovacím v příslušném období, úspory energie vyplývající z nových renovací lze započítat do úspor požadovaných ve druhém období, po které povinnost platí.

Před rokem 2021 byla stanovena daň z pohonných hmot s cílem podnítit úspory v důsledku změny chování a zlepšit účinnost dopravy. Dokud zůstává zavedena a účinky na chování jsou měřitelné a ověřitelné s ohledem na pružnost cen v poslední době, lze úspory energie vyplývající z tohoto opatření započítat do úspor požadovaných ve druhém období, po které povinnost platí.

4.1. Systémy povinného zvyšování energetické účinnosti

Hlavním důvodem rozhodnutí provádět systém povinného zvyšování energetické účinnosti za účelem dosažení kumulativních úspor v konečném využití energie požadovaných podle čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce směrnice o energetické účinnosti může být to, že dodavatelé energie, maloobchodníci a distributoři se nacházejí v nejlepší pozici pro identifikaci úspor energii u svých zákazníků a budou schopni dosáhnout úspor energie v obchodních modelech pro energetické služby. V tomto případě musí členské státy určit jednu nebo více povinných stran na vnitrostátní úrovni (28), od nichž se vyžaduje dosáhnout úspor energie u konečných zákazníků (29). Určení povinné strany musí vycházet z objektivních a nediskriminačních kritérií, která stanoví čl. 7a odst. 2 směrnice o energetické účinnosti.

Při určení povinných stran v rámci systému povinného zvyšování energetické účinnosti by členské státy měly zohlednit rozsudek Evropského soudního dvora ve věci C-561/16. Soudní dvůr dospěl k závěru, že členské státy mohou uložit "povinnosti v oblasti energetické účinnosti pouze některým podnikům působícím v odvětví energetiky, a to za předpokladu, že se označení těchto podniků za povinné strany zakládá na výslovně uvedených objektivních a nediskriminačních kritériích, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu" (30).

Členské státy kromě toho musí stanovit objem úspor energie, kterého má dosáhnout každá z (nebo každá podskupina) povinných stran. Tyto objemy musí být poté přiděleny každé z povinných stran, aby bylo možné kontrolovat, že své povinnosti splnila.

Ustanovení čl. 7a odst. 4 umožňuje členským státům vyjádřit objem úspor energie vyžadovaných od každé povinné strany jako konečnou spotřebu energie, nebo jako spotřebu primární energie (31) za použití převodních koeficientů stanovených v příloze IV.

Členské státy se také mohou rozhodnout, že povolí povinným stranám nebo od nich budou vyžadovat, aby všechny své povinnosti nebo jejich část splnily podle vnitrostátních právních předpisů jako příspěvek do vnitrostátního fondu pro energetickou účinnost (32). Mohou povinným stranám povolit, aby úspory dosažené poskytovateli energetických služeb (33) nebo třetími stranami započítaly do své povinnosti. Podle čl. 7a odst. 6 písm. a) směrnice o energetické účinnosti se od členských států vyžaduje, aby zajistily, že ověřování úspor energie bude následovat po schvalovacím postupu, který je jasný, transparentní a otevřený všem účastníkům trhu a jehož cílem je minimalizovat náklady na ověřování (34).

Ustanovení čl. 7a odst. 3 směrnice o energetické účinnosti objasňuje, že členské státy mají zajistit, aby prodejci energie nevytvářeli překážky, které by spotřebitele odrazovaly od změny dodavatele.

Ustanovení čl. 7a odst. 5 směrnice o energetické účinnosti vyžaduje, aby členské státy zavedly systémy měření, kontroly a ověřování, v jejichž rámci se na základě dokumentace ověří alespoň statisticky významná část a reprezentativní vzorek opatření ke zvyšování energetické účinnosti zavedených povinnými stranami (35).

Podle čl. 7a odst. 6 písm. b) směrnice o energetické účinnosti mohou členské státy stanovit možnost "započítávání úspor", tj. povolit povinným stranám, aby úspory dosažené v daném roce započítaly tak, jako kdyby byly dosaženy v kterémkoli ze čtyř předchozích nebo tří následujících let. Je třeba poznamenat, že tato pružnost:

— platí pouze pro úspory energie vyplývající ze systémů povinného zvyšování energetické účinnosti prováděných od 1. ledna 2014, a nikoli pro alternativní politická opatření, a

— je časově omezená – členské státy mohou povinným stranám povolit "započítávání úspor" pouze v rámci období, po které povinnost platí.

Jinými slovy, úspory dosažené od roku 2014 do roku 2020 se nesmí "započítávat" po 31. prosinci 2020. Úspory dosažené od roku 2021 do roku 2030 se nesmí "započítávat" před 31. prosincem 2020 nebo po 31. prosinci 2030. Úspory dosažené po roce 2010 a před 1. lednem 2014 nelze "započítávat" pro účely čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce písm. b) směrnice o energetické účinnosti.

Jelikož čl. 7 odst. 8 směrnice o energetické účinnosti výslovně stanoví odchylku, jeho uplatnění je restriktivní a je omezeno na účely čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce písm. a) směrnice o energetické účinnosti.

Příklady

Úspory energie dosažené v roce 2014 (v důsledku systému povinného zvyšování energetické účinnosti) lze započítat tak, jako kdyby jich bylo dosaženo v roce 2017.

Úspory energie dosažené v roce 2014 (v důsledku systému povinného zvyšování energetické účinnosti) nelze započítat tak, jako kdyby jich bylo dosaženo v roce 2021.

Úspory energie dosažené v roce 2018 (v důsledku systému povinného zvyšování energetické účinnosti) lze započítat za rok 2014.

Ustanovení čl. 7a odst. 6 druhého pododstavce směrnice o energetické náročnosti stanoví, že členské státy "posoudí a případně přijmou opatření k minimalizaci dopadu přímých a nepřímých nákladů systémů povinného zvyšování energetické účinnosti na konkurenceschopnost energeticky náročných průmyslových odvětví, která čelí mezinárodní konkurenci".

V zásadě se jedná o dva druhy nákladů:

— investiční náklady a

— administrativní náklady (včetně nákladů na sledování a podávání zpráv).

V posouzení dopadů (36) Komise na základě dostupných důkazů prokázala, že systémy povinného zvyšování energetické účinnosti jsou vysoce nákladově efektivní. Při provádění takových systémů jsou povinné strany povinny zajistit, aby realizovaly úspory v konečném využití energie při co nejnižších (investičních a administrativních) nákladech, zejména pokud jsou tyto náklady přenášeny na konečné uživatele. Tento požadavek platí i v případě, že se povinné strany rozhodnou započítávat ověřené úspory energie dosažené poskytovateli energie a jinými třetími stranami.

Podle čl. 7a odst. 7 směrnice o energetické účinnosti se vyžaduje, aby členské státy "každoročně zveřejňovaly úspory energie dosažené každou z povinných stran nebo každou podskupinou povinných stran a celkem v rámci systému". Tyto informace mohou zveřejnit spolu s jinými údaji, které musí zpřístupňovat. Zveřejnění takových údajů jinými stranami, např. Komisí, je této povinnosti nezbavuje.

4.2. Alternativní politická opatření

Směrnice o energetické účinnosti objasňuje, že členské státy by při koncipování a provádění alternativních politických opatření měly mít vysokou míru pružnosti. Směrnice o energetické účinnosti již neuvádí druhy těchto opatření, avšak čl. 2 bod 18 směrnice o energetické účinnosti ve své definici "politického opatření" podává neúplný výčet možných druhů takových opatření, tj. "regulační, finanční, daňový, dobrovolný nástroj nebo nástroj pro poskytování informací oficiálně zřízený a prováděný v členském státě s cílem vytvořit podpůrný rámec, požadavek nebo pobídku pro účastníky trhu, aby poskytovali a kupovali energetické služby a přijímali další opatření ke zvýšení energetické účinnosti".

Členské státy mohou posoudit úlohu místních společenství pro obnovitelné zdroje v rámci podpory provádění alternativních politických opatření (37).

Příloha V bod 3 směrnice o energetické účinnosti stanoví požadavky pro přípravu a správu alternativních politických opatření:

"a) politická opatření a individuální opatření přinášejí ověřitelnou úsporu v konečném využití energie;

b) odpovědnost každé zúčastněné strany, pověřené strany nebo prováděcího veřejného orgánu, podle toho, co je relevantní, je jasně definována;

c) úspory energie, jichž je či má být dosaženo, jsou určeny transparentním způsobem;

d) objem úspor energie, které jsou vyžadovány nebo kterých má být dosaženo prostřednictvím politického opatření, se vyjadřuje jako konečná spotřeba energie nebo spotřeba primární energie za použití převodních koeficientů stanovených v příloze IV;

e) je poskytnuta a zveřejněna výroční zpráva o úsporách energie dosažených pověřenými stranami, zúčastněnými stranami a prováděcími veřejnými orgány, jakož i údaje o ročním trendu úspor energie;

f) probíhá sledování výsledků a přijímání vhodných opatření, není-li pokrok uspokojivý;

g) úspory energie, které jsou výsledkem individuálního opatření, může započítat nejvýše jedna strana;

h) je prokázáno, že činnosti zúčastněné strany, pověřené strany nebo prováděcího veřejného orgánu jsou významné pro dosažení započtených úspor energie."

Podle čl. 7b odst. 2 směrnice o energetické účinnosti se vyžaduje, aby členské státy zavedly systémy měření, kontroly a ověřování, v jejichž rámci se na základě dokumentace ověří alespoň statisticky významná část a reprezentativní vzorek alternativních opatření ke zvýšení energetické účinnosti (s výjimkou daňových opatření) zavedených zúčastněnými nebo pověřenými stranami.

Je třeba poznamenat, že:

— měření, kontrola a ověřování se má provádět nezávisle na těchto stranách (38) a

— "statisticky významná část a reprezentativní vzorek" by měly být chápany jako podmnožina, která přesně odráží statistickou populaci opatření na úsporu energie, a tak umožňuje vyvození přiměřených závěrů o spolehlivosti všech opatření.

4.2.1. Systémy a nástroje financování a daňové pobídky

Jedná se o politická opatření zavedená členským státem, v jejichž rámci peněžní a daňová pobídka vede k uplatňování energeticky účinných technologií nebo metod a jejichž výsledkem je snížení spotřeby energie u konečného uživatele (39).

Je třeba poznamenat, že:

— měření, kontrola a ověřování se má provádět nezávisle na zúčastněných či pověřených stranách (40) a

— v případě systémů nebo nástrojů financování by financování mělo pocházet z:

— veřejných (evropských nebo vnitrostátních) zdrojů nebo

— kombinace veřejných (evropských nebo vnitrostátních) zdrojů a soukromých zdrojů (např. bank, investičních fondů, penzijních fondů) výslovně se zaměřujících na realizaci individuálních opatření, jež vedou k úsporám v konečném využití energie.

4.2.2. Vnitrostátní fond pro energetickou účinnost

Členské státy mohou v souladu s čl. 20 odst. 6 směrnice o energetické účinnosti zřídit vnitrostátní fond pro energetickou účinnost, a to buď jako alternativní politické opatření, nebo jako součást systému povinného zvyšování energetické účinnosti, takže povinné strany mohou všechny své úspory nebo jejich část plnit příspěvkem do tohoto fondu.

Pokud členský stát zavede mechanismus ročních příspěvků do vnitrostátního fondu pro energetickou účinnost jako hlavní způsob plnění závazků v oblasti energetické účinnosti, musí jeho vnitrostátní právní předpisy zajistit, aby:

— dosažené úspory energie odpovídaly úsporám energie v rámci systémů povinného zvyšování energetické účinnosti a

— financovaná opatření splňovala požadavky článku 7b, čl. 20 odst. 6 a přílohy V bodu 3 směrnice o energetické účinnosti (41).

Vnitrostátním fondem pro energetickou účinnost může být jakýkoli fond založený členským státem za účelem podpory vnitrostátních iniciativ v oblasti energetické účinnosti. Může být vytvořen k financování systémů hospodářské a finanční podpory, technické pomoci, odborné přípravy a informací nebo jiných opatření s cílem zvýšit energetickou účinnosti, a tak přispět k dosažení cílů práva EU (42). V zásadě by mohla být zavedena také kombinace veřejných fondů (např. zaměřených na řešení selhání trhu – u kategorií nákladů nebo opatření, na které se tržní mechanismy obvykle nezaměřují) a soukromého kapitálu, jež může přinést efektivnější řešení.

Aby bylo možné toto financování započítat pro účely článku 7 směrnice o energetické účinnosti, musí pocházet z:

— veřejných (evropských nebo vnitrostátních) zdrojů nebo

— kombinace veřejných (evropských nebo vnitrostátních) zdrojů a soukromých zdrojů (např. bank, investičních fondů, penzijních fondů, povinných stran) výslovně se zaměřujících na dosažení individuálních opatření, jež vedou k úsporám v konečném využití energie.

4.2.3. Regulace a dobrovolné dohody

Jedná se o politická opatření zavedená členským státem, jež vedou k uplatňování energeticky účinných technologií nebo metod a jejichž výsledkem je snížení spotřeby energie u konečného uživatele. Mohou to být:

— právně závazná opatření, jež zavádějí konkrétní technologie nebo metody, nebo

— dobrovolné dohody, v nichž se společnosti nebo místní orgány zavazují k určitým opatřením (43).

Mezi "zúčastněné strany" patří "podniky nebo veřejné subjekty, které se zavázaly splnit určité cíle podle dobrovolné dohody, nebo na které se vztahuje vnitrostátní regulační politický nástroj".

4.2.4. Standardy a normy

Jedná se o politická opatření zavedená členskými státy, jejichž cílem je zlepšit energetickou účinnost (například) výrobků, služeb, budov a vozidel (44). Stranami podle těchto systémů jsou "prováděcí veřejné orgány".

4.2.5. Označování energetické účinnosti štítky

Jedná se o systémy označování zavedené členskými státy, s výjimkou systémů označování, které jsou povinné podle právních předpisů EU (např. nelze započítat úspory vyplývající z uplatňování předpisů o energetických štítcích nebo z nařízení o označování energetickými štítky (45)) (46).

Na úspory energie mohou mít vliv i další souběžně prováděná politická opatření, takže ne všechny změny zaznamenané od zavedení opatření, které je předmětem hodnocení, lze připsat pouze tomuto opatření. Je nutné pečlivé zvážení dopadu systému označování, jež umožní stanovit spojitost s individuálním opatřením vedoucím k úsporám, které mu lze připsat.

4.2.6. Odborná příprava a vzdělávání, včetně programů energetického poradenství

Jedná se o politická opatření zavedená členským státem, jež vedou k uplatňování energeticky účinných technologií nebo metod a jejichž výsledkem je snížení spotřeby energie u konečného uživatele, a to prostřednictvím (například) programů odborné přípravy pro energetické auditory, vzdělávacích programů pro energetické manažery nebo programů energetického poradenství pro domácnosti.

Je třeba poznamenat, že:

— tato opatření musí být sledována "prováděcím veřejným orgánem" a

— je nutné pečlivé posouzení jejich dopadu, jež umožní určit:

— spojitost mezi činností v oblasti odborné přípravy nebo vzdělávání a individuálním opatřením, které lze této činnosti připsat, a

— období, po které může pokračovat účinek programů (47).

4.2.7. Jiná alternativní opatření

Seznam alternativních politických opatření není vyčerpávající a je možné uplatňovat i jiná politická opatření. Členské státy však musí ve svém oznámení Komisi vysvětlit, jak je dosaženo odpovídající úrovně úspor, kontroly a ověření (48).

Snížení spotřeby energie a využívání energie z obnovitelných zdrojů v budovách jsou významná opatření ke snížení energetické závislosti a emisí skleníkových plynů, a to zejména s ohledem na ambiciózní cíle v oblasti klimatu a energetiky pro rok 2030 a na globální závazek přijatý v souvislosti s Pařížskou dohodou. Pro splnění povinných úspor energie proto lze rovněž zvážit politická opatření na podporu instalace technologií pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů malého rozsahu na budovách nebo v budovách (49).

Opatření musí být koncipována tak, aby vytvářela úspory v konečném využití energie v porovnání s technologií, kterou nahrazují. Lze například započítat úspory vyplývající z přechodu na účinnější systémy vytápění nebo chlazení nebo technologie pro výrobu teplé vody v budovách, a to bez ohledu na to, zda to zahrnuje energii z obnovitelných zdrojů. Tyto úspory jsou způsobilé i v případě, že dané alternativní politické opatření není navrženo především ke zlepšení energetické účinnosti, pokud může členský stát prokázat, že se jedná o úspory dodatečné, měřitelné a ověřitelné v souladu s metodami a zásadami uvedenými v příloze V směrnice o energetické účinnosti.

4.2.8. Daně z energie nebo CO2

Způsobilá mohou být i daňová opatření členských států ke snížení spotřeby energie u konečného uživatele. Členské státy mohou rovněž kombinovat daňová opatření s jinými opatřeními, např. se subvencemi (50).

Hlavním cílem zdanění za účelem zvýšení energetické účinnosti je řešit selhání trhu způsobená spotřebou energie, a to tak, že se účtuje daň nebo poplatek za určité druhy zdrojů energie nebo určité druhy využívání energie. Také daně z CO2 neboli uhlíkové daně mohou být hybnou silou individuálních opatření zaměřených na přechod na zdroje energie s nižšími emisemi CO2. Je však třeba poznamenat, že taková kontrola zdrojů nemusí nutně vést ke zlepšením v energetické účinnosti.

Cílem daňových opatření je přimět spotřebitele a výrobce, aby zaplatili sociální náklady na zboží (a to i ve formě emisí uhlíku a skleníkového efektu).

V praxi opatření (51) obvykle sestávají z:

— přímých opatření – ta zahrnují poplatky přímo související s "externalitou", tj. činností, která určitým způsobem ovlivňuje nezávislé třetí osoby. Tento druh opatření implicitně předpokládá, že selhání trhu je pozorovatelné a kvantifikovatelné. Jako příklad lze uvést daně z emisí uhlíku, a

— nepřímých opatření – to jsou daně související se spotřebním zbožím, jež vytváří externalitu (např. paliva vytvářející emise uhlíku) nebo spotřební zboží, které s ní souvisí (např. automobily, jež taková paliva používají).

Členské státy mohou stanovit nová daňová opatření za účelem povinných úspor energie na nové období (2021–2030) a/nebo pokračovat v uplatňování stávajících opatření z předchozího období (2014–2020).

K určení úspor energie, které lze započítat jako dodatečné (52), příloha V bod 2 písm. a) směrnice o energetické účinnosti stanoví, že "členské státy zohlední, jak by se spotřeba energie a poptávka po ní vyvíjely bez daného politického opatření, přičemž zohlední alespoň tyto faktory: trendy spotřeby energie, změny v chování spotřebitelů, technologický pokrok a změny v důsledku jiných opatření provedených na úrovni Unie a členských států".

Při výpočtu účinku daňových opatření by členské státy měly navíc zohlednit požadavky přílohy V bodu 4:

"a) zohlední se pouze úspory energie, jichž bylo dosaženo daňovými opatřeními, která překračují minimální úrovně zdanění platné pro paliva, jak to vyžaduje směrnice Rady 2003/96/ES nebo směrnice Rady 2006/112/ES;

b) cenové elasticity pro výpočet dopadu daňových opatření (zdanění energie) představují reakci poptávky po energii na změny ceny a odhadují se na základě aktuálních a reprezentativních oficiálních zdrojů údajů;

c) úspory energie vyplývající z doprovodných nástrojů daňové politiky, včetně fiskálních pobídek nebo plateb do fondu, se započítávají zvlášť."

Členské státy by měly provádět opatření, jejichž cílem je překročit minimální úroveň podle práva EU, včetně:

— minimální úrovně pro zdanění energetických produktů a elektřiny (53) a

— ustanovení o společném systému DPH (54) ve vztahu k energeticky náročným výrobkům a zboží.

Při výpočtu dopadu svých daňových opatření (zdanění energie) by členské státy měly zohlednit cenové elasticity (jež představují reakci poptávky po energii na změny cen), které se odhadují na základě aktuálních a reprezentativních oficiálních zdrojů údajů (55). Podle přílohy III části 3.3 písm. f) nařízení o správě musí členské státy poskytnout informace o své metodice výpočtu, včetně uvedení, která elasticita cen byla v souladu s přílohou V bodem 4 směrnice o energetické účinnosti použita a jak byla stanovena.

Pro účely přílohy V bodu 4 písm. c) směrnice o energetické účinnosti je důležité posoudit, jak daňová opatření vzájemně působí s jinými politickými opatřeními. Při výpočtu dopadů daňových opatření používaných v kombinaci s jinými opatřeními se členským státům doporučuje použít:

— pouze krátkodobé elasticity nebo

— krátkodobé a dlouhodobé elasticity, ale nezapočítávat úspory energie pro ostatní opatření (tj. považovat daňové opatření za hlavní politické opatření v rámci balíčku).

V případě daňových opatření zavedených před obdobím 2021–2030 by členské státy měly věnovat zvláštní pozornost čl. 7 odst. 1 druhému pododstavci směrnice o energetické účinnosti, který zní: "Členské státy mohou započítat úspory energie, které vyplývají z politických opatření, bez ohledu na to, zda byla zavedena do 31. prosince 2020 nebo později, pokud tato opatření vedou k novým individuálním opatřením realizovaným po 31. prosinci 2020."

Stanoví-li členský stát kombinaci daňových a subvenčních opatření, musí vést samostatné účty úspor energie z daňových opatření a z doprovodných politických opatření (včetně fiskálních pobídek).

Použití odhadů krátkodobé elasticity po celé cílové období sníží pravděpodobnost, že dojde k dvojímu započítání úspor.

4.3. Politická opatření ke zmírnění energetické chudoby

Podle čl. 7 odst. 11 směrnice o energetické účinnosti mají členské státy při koncipování politických opatření ke splnění svých povinných úspor energie zohlednit nutnost zmírnit energetickou chudobu tím, že budou ve vhodné míře požadovat, aby byla část opatření ke zvýšení energetické účinnosti v rámci jejich vnitrostátních systémů povinného zvyšování energetické účinnosti, alternativních politických opatření nebo programů/opatření financovaných z vnitrostátního fondu pro energetickou účinnost zaváděna přednostně u zranitelných domácností, včetně domácností postižených energetickou chudobou, a případně v sociálním bydlení (56).

Pro účely vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu musí členské státy v souladu s čl. 3 odst. 3 písm. d) nařízení o správě zjistit počet domácností trpících energetickou chudobou (57).

S ohledem na svou stávající praxi by členské státy měly stanovit kritéria pro to, jak budou řešit energetickou chudobu ve svých politických opatřeních. Osobám postiženým energetickou chudobou prospějí také dlouhodobá opatření zaměřená na renovaci a snižování energetické náročnosti bytového fondu, jež vyžaduje směrnice o energetické náročnosti budov (58). Podle článku 2a směrnice o energetické náročnosti budov musí členské státy vypracovat dlouhodobé strategie na podporu renovace vnitrostátního fondu veřejných a soukromých budov, obytných a jiných než obytných, a to tak, aby nejpozději v roce 2050 disponoval energeticky vysoce účinným fondem budov bez emisí uhlíku.

Jedná se o tato opatření:

— podpořit nákladově efektivní transformaci stávajících budov na budovy s téměř nulovou spotřebou energie a

— zahrnout nástin příslušných vnitrostátních kroků přispívajících ke zmírnění energetické chudoby (59).

Od vstupu v platnost a provedení ve vnitrostátním právu se tento požadavek zohlednit nutnost zmírnění energetické chudoby vztahuje na opatření přijímaná v rámci systému povinného zvyšování energetické účinnosti i v rámci alternativních politických opatření. Členské státy se mohou samy rozhodnout, který druh politických opatření použijí, neboť oba jsou na stejné úrovni. Cílem zvolených opatření však musí být zmírnění energetické chudoby.

Středisko pro sledování energetické chudoby v EU je iniciativa Komise s cílem pomoci členským státům zlepšit měření, sledování a sdílení poznatků a osvědčených postupů v oblasti energetické chudoby. Jejím cílem je pomoci členským státům při koncipování politických opatření. Oddíl "Politiky a opatření" na internetových stránkách střediska (60) obsahuje příklady konkrétních druhů politik a opatření.

4.4. Volba odvětví

Členské státy mají možnost se zaměřit na jedno nebo více konkrétních odvětví, aby splnily povinné úspory energie zavedením politických opatření v souladu s článkem 7a nebo 7b směrnice o energetické účinnosti (61). Podle přílohy III bodů 3.1, 3.2 a 3.3 nařízení o správě musí informovat o tom, na která odvětví (a v případě zdanění, na které segmenty daňových poplatníků) je každé z opatření zaměřeno. Příloha V bod 2 písm. d) směrnice o energetické účinnosti povoluje opatření ke zvýšení energetické účinnosti výrobků, vybavení, přepravních systémů, vozidel a paliv, budov a prvků budov (62), procesů nebo trhů.

Ve vhodných případech by tato opatření měla být v souladu s vnitropolitickými rámci politiky stanovenými podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU (63). Členské státy by se mohly například zaměřit na budovy nebo na odvětví průmyslu.

Na základě posouzení dosažených a očekávaných úspor oznámených členskými státy v jejich výročních zprávách a ve vnitrostátních akčních plánech energetické účinnosti podle článku 24 směrnice o energetické účinnosti lze očekávat, že:

— největší podíl na úsporách budou zpravidla mít opatření zaměřená na budovy (podporovaná například systémy financování renovací),

— druhý a třetí největší podíl bude pocházet z průmyslu a dopravy a

— nejvyšší podíl úspor na každé politické opatření vytvoří systém povinného zvyšování energetické účinnosti (meziodvětvová politika); zaměřuje se také na budovy, a to prostřednictvím opatření na podporu výměny topných soustav atd (64). K dosažení povinných úspor energie v letech 2021–2030 by mohla přispět i další odvětví s nevyužitým potenciálem úspor energie (např. odvětví dopravy a vodního hospodářství).

4.4.1. Odvětví dopravy

Na základě zpráv členských států Komise ve svém posouzení dopadů z roku 2016 dospěla k závěru, že 6 % úspor energie podle článku 7 by mohlo souviset s opatřeními zaměřenými na odvětví dopravy (65).

Od prvních vnitrostátních akčních plánů energetické účinnosti v roce 2014 a naposledy ve svých vnitrostátních akčních plánech energetické účinnosti z roku 2017 členské státy aktualizovaly seznamy svých systémů povinného zvyšování energetické účinnosti a alternativních politických opatření a oznámily další opatření v dopravě. Tento vývoj naznačuje, že (potenciální) podíl úspor energie dosažených v odvětví dopravy v letech 2014–2020 může být ještě vyšší, než se předpokládalo v posouzení dopadů.

Vzhledem k tomu, že konečná spotřeba energie v dopravě je zahrnuta do výchozího scénáře pro výpočet, může být odvětví dopravy jasnou volbou pro dosažení povinných úspor v letech 2021–2030.

Příklady

Politická opatření by mohla podpořit vozidla s větší účinností (vyšší než minimální úrovně stanovené v nařízeních Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 (66), (EU) č. 510/2011 (67) nebo (EU) 2019/631 (68) nebo v revidované směrnici o čistých vozidlech (69)), přechod na jiný druh dopravy – jízdu na kole, chůzi a hromadnou dopravu – nebo mobilitu a územní plánování, které snižuje poptávku po dopravě.

Jsou-li dodržena pravidla týkající se významnosti a adicionality (viz příloha V bod 2), mohou být způsobilá i opatření, jež urychlují zavádění nových, účinnějších vozidel, nebo politiky podporující přechod na výkonnější paliva, která snižují spotřebu energie na kilometr.

4.4.2. Vodní hospodářství

Energetika a vodní hospodářství spolu v hospodářském životě úzce korelují, a to na mnoha úrovních ("vztah mezi vodou a energií"). Vody je zapotřebí pro energetické účely, např. pro chlazení, skladování, biopaliva nebo vodní energii. Energie je potřebná pro účely zavlažování, např. čerpání, úpravu vody a odsolování (70).

Největším spotřebitelem vody je odvětví výroby energie, které se na spotřebě podílí 44 % (71). Vodohospodářství a odvětví odpadních vod využívá 3,5 % elektrické energie v EU a očekává se, že tento podíl poroste (72). Přitom úniky vody představují 24 % celkového množství vody spotřebované v EU, což znamená značné plýtvání a ztrátu vzhledem k ubývajícím zdrojům vody a vzhledem k energii používané na zacházení s těmito zdroji.

Se vstupem nařízení o správě a pozměněné směrnice o energetické účinnosti v platnost je uplatňována zásada "energetická účinnost v první řadě". Vodní hospodářství může být mezi těmi odvětvími, které z této zásady vytěží nejvíce.

Efektivní a energeticky účinné řízení vodního hospodářství může přispět k významným úsporám energie. Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) 10 % světového odběru vody souvisí s výrobou energie a očekává se, že s podporou některých nízkouhlíkových procesů, které jsou však náročné na vodu, včetně výroby elektřiny, výroby biopaliv a zachycování a ukládání uhlíku, se toto číslo bude výrazně zvyšovat (73). Členské státy by proto mohly zkoumat možnosti úspory energie prostřednictvím využívání inteligentních technologií a procesů.

Důkladným prozkoumáním možností úspor energie prostřednictvím použití inteligentních technologií a procesů – k jejichž využívání vyzývá členské státy směrnice o energetické účinnosti (74) – by členské státy mohly nalézt řešení, jež umožní přerušit vazbu mezi spotřebou energie a spotřebou vody.

Členské státy by například mohly posoudit potenciál vytvoření dvoustupňového systému, který je nezbytný pro

Nahrávám...
Nahrávám...