dnes je 30.10.2020

Input:

Zřizování elektrických přípojek nízkého napětí

17.3.2010, , Zdroj: Verlag Dashöfer

6.3.3.9
Zřizování elektrických přípojek nízkého napětí

Ing. Vítězslav Šťastný, CSc. a kolektiv

Elektrická přípojka je specifickým případem rozvodu elektřiny. Na rozdíl od zařízení pro distribuci elektřiny (distribuční soustava je zřizována a provozována ve veřejném zájmu), jehož provozovatelem je držitel licence na distribuci elektřiny a který má za povinnost připojit každého odběratele, který o to požádá a splňuje podmínky stanovené energetickým zákonem, je elektrická přípojka nn jednoúčelovým zařízením, sloužícím k připojení jedné nemovitosti, případně (na základě souhlasu vlastníka přípojky a provozovatele příslušné distribuční soustavy) i více nemovitostí.

Nemovitost může být připojena z venkovního vedení, které je v místě již provozováno, případně nově zřizováno (zejména v menších obcích) nebo z kabelové rozvodné sítě realizované převážně v městské zástavbě.

Společným znakem nově prováděných přípojek řešených buď venkovním vedením (ze závěsných kabelů nebo z izolovaných vodičů případně z holých vodičů), nebo kabelovým vedením je místo ukončení přípojky, což je dle ČSN 33 3320 Elektrotechnické předpisy. Elektrické přípojky vždy přípojková skříň.

Přípojková skříň z hlediska technických norem

Přípojková skříň je místem, v němž se odběrné elektrické zařízení odběratele připojuje na zařízení dodavatele elektřiny a zároveň i místem jištění celého odběrného elektrického zařízení. Toto jištění slouží zejména k lokalizaci poruch vzniklých v odběrném zařízení, tj. zamezuje např. přenesení vzniklých zkratových proudů z odběrného zařízení do rozvodného zařízení dodavatele elektřiny. Jisticí prvky v přípojkové skříni dále slouží k mechanickému odpojení odběrného zařízení objektu od rozvodného zařízení dodavatele, což je v řadě případů nezbytné.

Z pohledu ČSN 33 3320 je přípojkovou skříní:

  • hlavní domovní pojistková skříň, je-li přípojka provedena venkovním vedením (přičemž nerozhoduje, zda je řešena holými vodiči, izolovanými vodiči nebo závěsným kabelem),

  • hlavní domovní kabelová skříň, je-li přípojka provedena kabelovým vedením.

Z hlediska konstrukčního provedení jsou přípojkové skříně uzpůsobeny pro:

  • koncové připojení vodičů,

  • průběžné připojení vodičů.

Z hlediska způsobu osazení jsou přípojkové skříně řešeny:

  • pro zapuštění do zdiva (do vybrání ve stěně),

  • k montáži na sloup venkovního vedení,

  • jako volně stojící – osazené do pilířů,

  • pro montáž na povrch stěny.

Z hlediska technických norem se přípojkové skříně a ostatní kabelové rozvodné skříně považují za typově zkoušené rozváděče pro venkovní instalaci na místech přístupných veřejnosti, do kterých mají přístup (z hlediska obsluhy a údržby) pouze osoby s kvalifikací stanovenou vyhláškou ČÚBP a ČBÚ č. 50/1978 Sb.

Současnou kmenovou (základní) normou pro všechny typy rozváděčů nn je ČSN EN 60439-1 (35 7107) Rozváděče nn. Část 1: Typově zkoušené a částečně typově zkoušené rozváděče, jejíž druhé vydání vstoupilo v platnost 1. prosince 2000. Norma je českou verzí EN 60439-1 z roku 1999 a je identická s IEC 60439-1:1999. Tato základní norma, která od 1. 8. 2002 plně nahradila ČSN EN 60439-1 z listopadu 1996, byla v prosinci 2004 doplněna o změnu A1.

Základní technické požadavky na provedení kabelových rozvodných skříní (a tudíž i přípojkových skříní) stanovuje ČSN EN 60439-5 (35 7107) Rozváděče nn. Část 5: Zvláštní požadavky na rozváděče určené pro venkovní instalaci ve veřejných místech. Kabelové rozvodné skříně (CDC) pro rozvod energie v sítích, která vstoupila v platnost 1. 10. 1997. Norma byla doplněna o změnu A1 z prosince 1999.

Uvedené normy jsou vyhlášeny jako harmonizované. Splnění požadavků harmonizované české technické normy lze ve smyslu § 4a zákona č. 22/1997 Sb. považovat za splnění požadavků stanovených technickým předpisem, kterým je pro kabelové rozvodné skříně zejména nařízení vlády č. 17/2003 Sb.

Dle vysvětlivky k textu ČSN EN 60439-5 se pod pojmem kabelová rozvodná skříň CDC rozumí:

  • přípojková skříň,

  • rozpojovací jisticí skříň.

V provedení, kdy je kabelová rozvodná skříň dle ČSN EN 60439-5 vybavena přídavným zařízením (např. spínacími přístroji, elektroměry) v rozsahu měnícím hlavní funkce skříně, platí pro tyto výrobky další normy, zejména ČSN EN 60439-3 (35 7107) Rozváděče nn. Část 3: Zvláštní požadavky pro rozváděče nn určené k instalaci do míst přístupných laické obsluze. Rozvodnice a ČSN EN 60439-4 ed. 2 (35 7107) Rozváděče nn. Část 4: Zvláštní požadavky pro staveništní rozváděče (ACS). Uvedené normy pro jednotlivá provedení rozváděčů doplňují, modifikují nebo nahrazují články základní normy ČSN EN 60439-1.

Všeobecné požadavky na prázdné skříně pro rozváděče nn, které jsou vhodné pro vnitřní i venkovní aplikaci (tudíž i pro prázdné skříně charakteru kabelových rozvodných skříní) stanovuje ČSN EN 62208 (35 7040) Prázdné skříně pro rozváděče nn – Všeobecné požadavky, která vstoupila v platnost 1. 1. 2005. Souběžně s touto normou platí (platila) do 30. 11. 2006 ČSN EN 50298 (35 7040) Prázdné skříně pro rozváděče nn – Všeobecné požadavky z prosince 1999. I výše citované technické normy jsou vyhlášeny jako harmonizované.

Pro orientační výpočet mezního oteplení kabelové rozvodné skříně, příp. pro získání informace týkající se rozptylu tepelné energie vzhledem k účinnému chladicímu povrchu prázdné skříně (výpočet maximálního ztrátového výkonu prázdné skříně) lze vycházet z ČSN IEC 890+A1 (35 7110) Metoda stanovení oteplení extrapolací pro částečně typově zkoušené rozváděče (PTTA) pro spínací a řídicí zařízení nízkého napětí z dubna 1998.

Další z vydaných technických norem z oblasti rozváděčů nn je ČSN EN 50274 (35 7108) Rozváděče nn – Ochrana před úrazem elektrickým proudem – Ochrana před neúmyslným přímým dotykem nebezpečných živých částí ze října 2002.

V březnu 2005 byla jako zatím poslední norma z oblasti rozváděčů vydána ČSN EN 50300 Rozváděče nn – Všeobecné požadavky na rozváděče nn pro distribuční transformovny pod třídícím znakem 35 7042.

Provedení současně používaných přípojkových skříní

Vyhodnocení dlouholetých zkušeností provozovatelů kabelových rozvodných skříní s jejich životností při běžně prováděné údržbě lze dojít k závěru, že z hlediska použitého materiálu jsou vhodné skříně (jak rozpojovací jisticí, tak i přípojkové):

  • betonové s plastovými nebo plechovými dveřmi (požadován nekorozivní materiál), přičemž jejich konstrukce je z tenkostěnného betonu armovaného skelným vláknem a ocelovou armaturou. Dveře plechové nebo plastové jsou odolné proti statickému a dynamickému namáhání. Plast musí být odolný proti tepelnému namáhání , musí mít samozhášecí vlastnosti, být vysoce odolný proti povětrnostním vlivům a UV záření. U skříní s plechovými dveřmi jsou závěsy dveří nerezové. Použitý plast je recyklovatelný. Skříně mají vysokou životnost a nízké pořizovací náklady;

  • celoplastové, přičemž jejich konstrukce je provedena z recyklovatelné plastové hmoty. Pro výrobu celoplastových rozvodných skříní (ale i pilířů k těmto skříním) jsou používány termoplastové a termosetové materiály, od kterých je vyžadována odolnost proti statickému a dynamickému namáhání, odolnost proti tepelnému namáhání, samozhášecí vlastnosti, zvýšená stabilizace proti povětrnostním vlivům a UV záření. Používané materiály musí být zdravotně nezávadné, recyklovatelné a musí odolávat i nízkým teplotám.

Poznámka:
Odolnost izolačních materiálů používaných při výrobě kabelových rozvodných skříní včetně pilířů a koncovkových dílů (a i dalších požadavků) je předmětem typových zkoušek, které mají ověřit, zda jsou splněny požadavky norem ČSN EN 60439-1 a ČSN EN 60439-5 .

Zavedením výroby celoplastových kabelových rozvodných skříní včetně pilířů, koncovkových dílů a plastových dveří pro betonové skříně osazované do zdiva byly vytvořeny předpoklady pro zvýšení bezpečnosti veřejných distribučních sítí nn příslušných provozovatelů a elektrických přípojek nn z hlediska ochrany před úrazem elektrickým proudem, což bylo následně uplatněno při zpracování podnikové normy energetiky PNE 33 0000-1.

Výrobci postupně přistoupili i na požadavek rozvodných energetických společností týkající se jednotného způsobu typového označování kabelových rozvodných skříní. Podklady pro toto označování obsahuje druhé vydání PNE 35 7040 Značení kabelových rozvodných skříní používaných v distribuční soustavě a elektrických přípojkách.

Dle dříve platné ČSN 35 7000 z roku 1982 (platnost normy ukončena k 1. 3. 1995) bylo stanoveno základní označení pro přípojkové skříně „SP“ a pro rozpojovací jisticí skříně „SR“. Řada tuzemských výrobců při označení svých tehdejších výrobků toto základní rozlišení skříní používala, i když souhrnné označení typu shodného provedení kabelové skříně bylo z hlediska výrobců rozdílné.

Přistoupením výrobců skříní na systém jednotného typového označování se vytvořily předpoklady pro větší vypovídací schopnost katalogových podkladů a větší srozumitelnost při projektování a následném objednávání výrobků různých výrobců nejen pro potřebu energetiky, ale i při použití v jiných oblastech.

Poznámka:

Mezi montéry a provozovateli se hovorově používá při rozlišení přípojkových a rozpojovacích jisticích skříní označení vyplývající z dříve používaných předmětových technických norem. Pro názornost toto označení lze uvést:- hlavní domovní skříně pro koncové připojení sítě byly označovány HDS1/v, HDS1/k, HDS2/v, HDS2/k, HDS3/v, HDS3/k,

  • hlavní domovní skříně pro průběžné připojení kabelové sítě byly označovány jako skříně HDSS s doplňkovým označením podle výzbroje (HDSS1, HDSS2),

  • rozpojovací jisticí skříně byly podle velikosti, počtu směrů a uspořádání přípojnic označovány jako skříně RIS 1 až RIS 12.

Typové značení rozvodných skříní

Stanovení typového značení kabelových rozvodných skříní používaných v distribuční soustavě a elektrických přípojkách

Druhé vydání PNE 35 7040 platné od 1.9.2004 zavádí a určuje poslední projednaný způsob jednotného typového označení kabelových rozvodných skříní zhotovovaných výrobci pro použití v distribuční soustavě a elektrických přípojkách rozvodu nn provozovatele distribuční soustavy.

První znění PNE 35 7040 bylo vydáno již 1. 2. 2000 k jednoročnímu ověřování. Na základě poznatků a doporučení pak upraveno a vydáno s platností od 1. 4. 2001 k běžnému používání. Druhé vydání normy se zapracovanými posledními poznatky výrobců nahradilo normu z 1. 4. 2001.

Systém typového označování kabelových rozvodných skříní dle PNE 35 7040 ed.2

Typové označení kabelových rozvodných skříní je dáno kombinací maximálně devíti skupin znaků (kódovaných písmeny a číslicemi) a dělícím znakem (lomítko, které typové označení dělí do dvou částí) dále uvedeného určení:

  1. Druh rozváděče nn

    S – kabelová rozvodná skříň.

  2. Určení kabelové rozvodné skříně

    P přípojková skříň pro připojení vodičů do průřezu 50 mm2,
    S smyčková přípojková skříň pro připojení vodičů do průřezu 240 mm2,
    R rozpojovací jisticí skříň,
    D rozpojovací jisticí skříň s dělenou přípojnicí,
    E rozpojovací jisticí skříň s dělenou přípojnicí – patrové uspořádání,
    V rozpojovací jisticí skříň pro venkovní vedení,
    B přípojková skříň, jejíž součástí jsou svodiče bleskového proudu (přepěťové ochrany třídy B).
  3. Počet jisticích sad

    1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 0 (deset a více).

  4. Použitý pojistkový spodek pro tavné pojistkové vložky jistící sady

    Tabulka pro kód znaku číslo 4

    Tabulka neuvádí všechny možné kombinace pojistkových spodků: Další kombinace jsou možné po dohodě s výrobcem – kód 99.

                                           
    Kód Pojistkový spodek pro pojistkové tavné vložky
    27 pojistkové spodky E 27
    33 pojistkové spodky E 33
    00 pojistkové spodky nožové velikosti 00
    01 pojistkové spodky nožové velikosti 1
    02 pojistkové spodky nožové velikosti 2
    07 kombinace pojistkových spodků velikosti 00 a 1
    08 kombinace pojistkových spodků velikosti 00 a 2
    09 kombinace pojistkových spodků velikosti 1 a 2
    10 pojistkový odpínač horizontální, velikosti 00, resp. 000
    11 pojistkový odpínač horizontální, velikosti 1
    12 pojistkový odpínač horizontální, velikosti 2
    20 pojistkové lišty velikosti 00
    21 pojistkové lišty velikosti 1
    22 pojistkové lišty velikosti 2
    30 pojistkový odpínač lištový (vertikální) velikosti 00
    31 pojistkový odpínač lištový (vertikální) velikosti 1
    32 pojistkový odpínač lištový (vertikální) velikosti 2
    41 až 49 kombinace pojistkových lišt – 22 + (1 x 20 až 9 x 20)
    51 až 59 kombinace pojistkových odpínačů – 32 + (1 x 30 až 9 x 30)
    60 kombinace pojistkových lišt a odpínačů velikosti 00
    61 kombinace pojistkových lišt a odpínačů velikosti 1
    62 kombinace pojistkových lišt a odpínačů velikosti 2
    71 pojistkové spodky válcové SPV 10
    72 pojistkové spodky válcové SPV 14
    73 pojistkové spodky válcové SPV 22
    81 pojistkové odpínače válcové OPV 10
    82 pojistkové odpínače válcové OPV 14
    83 pojistkové odpínače válcové OPV 22
    99 kombinace pojistkových spodků podle dohody s výrobcem nad rámec této tabulky
  5. Materiálové provedení

    P celoplastové provedení z termoplastu,
    N celoplastové provedení z termosetu,
    B betonový skelet + dveře z ocelového plechu,
    K betonový skelet + plastové dveře,
    O oceloplechové provedení.
  6. Konstrukční provedení pro umístění kabelové rozvodné skříně

    V pro osazení do výklenku ve stěně (ve zděném pilíři),
    P pro osazení na samostatný pilíř (sokl),
    S pro upevnění na podpěrný bod venkovního vedení,
    N pro osazení na stěnu,
    K kompaktní celek (kompletní provedení skříně, pilíře a základového dílu),
    R nosná výzbroj pro osazení do stávající skříně,
    U univerzální (mimo K a C) – použití jako V, P, S, N,
    C celek tvořený skříní a pilířem bez základového dílu.
  7. Způsob připojení vodičů (kabelů)

    S plochá šroubová svorka opatřená šroubem s podložkou pro připojení kabelových ok,
    M plochá šroubová svorka se zalisovanou maticí pro připojení kabelových ok,
    P přímé připojení plného vodiče do konstrukční svorky,
    V praporec pojistkového spodku velikosti 00 tvaru V pro třmen (praporec + třmen tvoří připojovací V-svorku pojistkového spodku),
    W praporec pojistkového spodku velikosti 1 nebo 2 tvaru V pro třmen (praporec + třmen tvoří připojovací V-svorku pojistkového spodku),
    C pomocný přechodový připojovací praporec (připojovací svorka) tvaru V určený pro koncové i smyčkové připojení vodičů na pojistkové spodky velikosti 00 pomocí třmenů,
    D pomocný přechodový připojovací praporec (připojovací svorka) tvaru V určený pro koncové i smyčkové připojení vodičů na pojistkové spodky velikosti 1 nebo 2 pomocí třmenů,
    E pomocný přechodový připojovací praporec (připojovací svorka) tvaru V určený pro smyčkové připojení vodičů dvěma jednoduchými třmeny na pojistkové spodky velikosti 00,
    F pomocný přechodový připojovací praporec (připojovací svorka) tvaru V určený pro smyčkové připojení vodičů dvěma jednoduchými třmeny na pojistkové spodky velikosti 1 nebo 2.
    Poznámka:
    Zobrazení způsobů připojení vodičů je uvedeno např. v technické dokumentaci výrobců jisticích prvků.
  8. Uzavírání dveří kabelové rozvodné skříně

    1 jednoduchý závěr rozvodných zařízení pro odvětví energetiky dle ČSN 35 9754 přílohy 1,
    2 tříbodové uzavírání na závěr rozvodných zařízení pro odvětví energetiky dle ČSN 35 9754 přílohy 1,
    3 plombovatelný šroub M6,
    4 duální uzavírání (energetický závěr dle ČSN 35 9754 přílohy 1 + závěr pro ostatní odvětví dle ČSN 35 9754 přílohy 2),
    5 tříbodové uzavírání na vložkový zámek,
    6 jednoduché uzavírání na vložkový zámek,
    9 speciální uzavírání dle požadavků objednatele.
  9. Variabilní znak pro kódování alternativy A, B nebo C

    1. – počet nejištěných přívodů v rozpojovací jisticí skříni: 1 nebo 2,

      Poznámka:
      Kód znaku se uvádí pouze v případech, jsou-li požadovány (provedeny) nejištěné přívody v rozpojovací jisticí skříni (R nebo D – viz znak č. 2). Na výrobním štítku kabelové rozvodné skříně musí pak být uvedena zkratová odolnost výrobku podle vyhovujících výsledků zkratové zkoušky hlavních obvodů (přípojnic) provedené bez zařazení jisticích prvků do přívodu ve smyslu ČSN EN 60439-1 a ČSN EN 60439-5 .
    2. – způsob připojení vodičů vývodů u přípojkových skříní a rozpojovacích jisticích skříní pro venkovní vedení – písmenný kód dle znaku č. 7 (S, M, P, V, W),

      Poznámka:
      Kód znaku se uvádí pouze v případech přípojkových skříní (P, S nebo B) a V – viz znak č. 2.
    3. – počet neosazených jisticích sad – volných modulů v rozpojovací jisticí skříni (R nebo D – viz znak č. 2).

      Poznámka:
      Jeden volný modul představuje šířku 100 mm, což odpovídá místu pro osazení jedné pojistkové lišty velikosti 1 nebo 2, případně pojistkového lištového odpínače 400 A. Volný modul lze využít (s použitím adaptéru) pro osazení dvou pojistkových lišt velikosti 00, případně pro jeden nejištěný přívod.

Příklady typového označení přípojkových a rozpojovacích jisticích skříní

Znak 1 2 3 4 5 6 7 8 9
Kód S P 1 00 P S P 1 S

Typové označení SP 1 00/P S P 1 S:

Kabelová rozvodná skříň přípojková pro připojení vodičů do průřezu 50 mm2 vybavená jednou jisticí sadou nožových pojistkových spodků velikosti 00. Skříň je celoplastová z termoplastu, konstrukčně provedená pro osazení na podpěrný bod (sloup) venkovního vedení, pro přímé připojení plného vodiče do konstrukční svorky, uzavíratelná na jednoduchý závěr rozvodných zařízení pro odvětví energetiky. Připojení vodičů vývodů je provedeno plochou šroubovou svorkou.

Znak 1 2 3 4 5 6 7 8 9
Kód S S 1 02 P P W 1 V

Typové označení SS 1 02/P P W 1 V:

Kabelová rozvodná skříň přípojková smyčková pro připojení vodičů do průřezu 240 mm2 vybavená jednou jisticí sadou nožových pojistkových spodků velikosti 2. Skříň je celoplastová z termoplastu, konstrukčně provedená pro osazení na samostatný pilíř pro připojení vodiče do třmenu V, uzavíratelná na jednoduchý závěr rozvodných zařízení pro odvětví energetiky. Připojení vodičů vývodů je provedeno praporcovou pojistkovou svorkou velikosti 00 tvaru V a třmenem.

 
Znak 1 2 3 4 5 6 7 8 9
Kód S R 4 02 K V W 4

Typové označení SR 4 02/ K V W 4:

Kabelová rozvodná rozpojovací jisticí skříň vybavená čtyřmi jisticími sadami nožových pojistkových spodků velikosti 2. Skříň tvoří betonový skelet s plastovými dveřmi, konstrukční provedení skříně je pro osazení do výklenku ve stěně nebo ve zděném pilíři. Připojení vodičů je konstrukčně řešeno pomocí V-svorky. Uzavírání dveří je duální, pomocí závěrů dle ČSN 35 9754 přílohy 1 a 2.

Znak 1 2 3 4 5 6 7 8 9
Kód S R 4 22 P V S 2 1

Typové označení SR 422/P V S 21:

Kabelová rozvodná rozpojovací jisticí skříň vybavená čtyřmi pojistkovými lištami velikosti 2. Skříň je celoplastová z termoplastu, konstrukčně řešená pro osazení do výklenku ve stěně nebo ve zděném pilíři. Připojení vodičů k pojistkovým lištám je pomocí kabelových ok.

Uzavírání dveří skříně je tříbodové na závěr rozvodných zařízení pro odvětví energetiky podle ČSN 35 9754 přílohy 1. Hlavní obvody skříně (přípojnice) jsou konstrukčně provedeny pro připojení jednoho nejištěného přívodu.

Poznámka:
Přehledné uspořádání skupin znaků a k nim příslušných kódů je uvedeno v tab. 1 jako pomůcka pro orientaci v systému typového označování kabelových rozvodných skříní.

Tabulka obsahuje v záhlaví příklad typového označení rozpojovací jisticí skříně

„SR 4 02/KVW4“.

Z typového označení lze odvodit, že se jedná o kabelovou rozvodnou rozpojovací jisticí skříň, která je vybavena čtyřmi jisticími sadami nožových pojistkových spodků velikosti 2. Skříň tvoří betonový skelet s plastovými dveřmi, konstrukční provedení skříně je pro osazení do výklenku ve stěně nebo ve zděném pilíři. Připojení vodičů je konstrukčně řešeno pomocí V-svorky. Uzavírání dveří je duální, pomocí závěrů dle ČSN 35 9754 přílohy 1 a 2.

Montáž přípojkových skříní

Umístění a typ přípojkové skříně většinou stanovuje provozovatel distribuční soustavy. Projektant pak konkretizuje způsob, jak bude skříň namontována.

Způsob montáže, a to zejména do zdiva objektu, prošel v minulosti vývojem od tradičního zazdívání k upevňování ve zdivu pomocí montážní pěny – vypěněním polyuretanovou hmotou. Jelikož osazování přípojkových skříní ve zdivu objektů (nebo ve zděných pilířích) je běžně používaným řešením, jsou dále uvedeny základní zásady montáže uvedených způsobů.

Montáž vypěněním polyuretanovou hmotou

Na určeném místě objektu zhotovíme otvor pro přípojkovou skříň. Pokud je to technicky možné, zhotovíme otvor co nejpřesněji (spára cca 20 mm), a to buď bouracím kladivem, sekáčem, nebo pomocí řezacích kotoučů. Takto zhotovíme i vývodové drážky pro zaústění vedení. Pokud bude otvor pro skříň širší než 500 mm, je nutné jej opatřit překladem, popř. řešit jiným způsobem dle požadavku projektu.

Do připraveného otvoru vsuneme přiměřenou silou přípojkovou skříň. Při předpokládané postranní spáře 20 mm je účelné zajistit skříň ve zdi dřevěnými klínky. Podle typu skříně osadíme tuto do patřičné hloubky vysekaného otvoru, kterou doporučuje výrobce typu skříně. U skříní z plastu provedeme řádné rozepření stěn skříně pomocí dřevěných latěk ve svislém i vodorovném směru (při vypěnění vznikají větší tlaky na boky skříní).

Před samotným vypěněním navlhčíme podklad a po protřepání pouzdra naneseme pěnu dávkovací pistolí. S vypěněním začneme v rozích a po zatuhnutí polyuretanu pokračujeme ve vyplňování spár dávkovací pistolí zdola nahoru. Pěnu aplikujeme co nejhlouběji do spáry mezi zdivem a skříní a s vyplňováním postupujeme směrem k vnější hraně otvoru. Nesnažíme se stříkat pěnu za skříň, neboť by mohlo dojít k jejímu vytlačení z otvoru. Pěnu dávkujeme úsporně – maximálně do jedné třetiny vyplňovaného otvoru. Spáru vyplňujeme do vrstvy 30 mm. Při plnění větších vrstev je třeba nechat pěnu ztuhnout a poté znovu prostor navlhčit.

Dřevěné rozpěrky, které zajišťují skříň proti deformaci, lze odstranit až po úplném vytvrdnutí polyuretanové pěny. Vytvrzování trvá podle teploty a vlhkosti okolí od 2 do 12 hodin. Přesahující vytvrzená pěna se pak podle potřeby seřízne. S pěnou se nedoporučuje pracovat při teplotách pod +5 °C.

U všech druhů přípojkových skříní je potřeba ponechat volnou (prázdnou) spáru pro opravu omítky hloubky minimálně 15 mm. Polyuretanová pěna není odolná proti UV záření, proto se musí provést konečná úprava spáry kolem skříně štukovou maltou, případně s barvou dle odstínu stávající omítky.

Technické údaje o použité polyuretanové pěně a o použitých ochranných a pracovních pomůckách vyplývají z podkladů výrobce polyuretanové pěny.

Montáž klasickým zazděním

Místo technologie vypěněním lze nadále k zazdívání přípojkových skříní do zdí objektů použít klasický postup – zazdění na maltu.

Skříň upevníme a připravíme do otvoru obdobným způsobem jako při montáži vypěněním. Otvor pro skříň při klasickém zazdívání není potřeba vysekat tak přesně. Zazdění provedeme nastavovanou vápenocementovou maltou. Maltu doplníme úlomky cihel nebo kamene v případě, že nelze zhotovit otvor v přiměřené velikosti. Po zaplnění a zaschnutí malty v prostoru mezi zdivem a stěnou skříně provedeme začištění a konečné úpravy zazdívané plochy kolem skříně.

Tenkocementové skříně se doporučují zazdívat klasickým způsobem na maltu.

Montáž přípojkových skříní do pilířů

Přípojkové skříně se běžně osazují do pilířů. V řadě případů se do pilířů umísťují i elektroměrové rozváděče. Pilíře jsou projektovány zejména do oplocení objektů.

Montáž pilířů jejich materiálové provedení doznalo v plynulém období řadu vývojových změn. Materiál pilířů (plasty, beton nebo cihly) je v odůvodněných případech závislý jak na architektonickém hledisku připojovaného objektu, tak na možných způsobech připojení na rozvod dodavatele elektřiny.

U pilířů dodávaných z plastických hmotnebo jiných prefabrikátů je výrobcem stanoven postup, který je nutné při stavbě dodržet.

Klasicky prováděnou výstavbu zděných pilířů s přípojkovou skříní (SP) a elektroměrovým rozváděčem (ER) znázorňuje obr. 1.

Obr.1 Nákres pro výstavbu zděného pilíře:

Montáž přípojkových skříní v ostatních případech

U dřevěných objektů se přípojková skříň montuje na povrch objektu pomocí vrutů. Od hořlavého podkladu se přípojková skříň odděluje v souladu s ČSN 33 2312 Elektrotechnické predpisy. Elektrické zariadenia v horľavých látkách a na nich. Přípojkovou skříň je nutno považovat dle ČSN 33 2312, tabulky 1 za elektrický předmět charakteru rozváděče. Proto se musí oddělit od hořlavého podkladu buď nehořlavou tepelně izolační podložkou minimální síly 10 mm, nebo distančními podložkami zabezpečujícími vzduchovou mezeru mezi skříní a hořlavým podkladem minimálně 50 mm.

Plastové přípojkové skříně určené pro montáž na podpěrný bod venkovního vedení (sloup) bývají vybaveny plastovými držáky a kabelovými vývodkami. Upevnění na sloup lze provést pomocí objímek, perforovaných pasů nebo nerezové pásky Bandimex, případně jiných upevňovacích pásek dodávaných výrobci přípojkových skříní.

Venkovní přípojky

Elektrické přípojky nízkého napětí provedené venkovním vedením lze v zásadě rozdělit na přípojky:

  • ze závěsných kabelů a izolovaných vodičů,

  • z holých vodičů.

Při zřizování přípojek se v souladu s Pravidly provozování distribučních soustav standardně používají závěsné kabely a izolované vodiče. Holé vodiče se používají výjimečně, je-li to ekonomicky výhodnější, případně při opravách stávajících přípojek z holých vodičů.

Venkovní vedení (a tudíž i venkovní přípojky provedené podle platných norem – viz poznámka) se z hlediska bezpečnosti hodnotí jako vedení se základní bezpečností. V některých případech, zejména při křížení nebo souběhu s jinými objekty (komunikacemi, sdělovacími vedeními, frekventovanými místy atd.), kdy je třeba zajistit vyšší úroveň spolehlivosti, se příslušné části venkovních vedení zřizují se zvýšenou bezpečností.

Energetické štítky

Venkovní vedení nízkého napětí se zřizují pouze se základní bezpečností.

Poznámka:
Od 1. 10. 2005 vstoupil v platnost soubor norem ČSN EN 50423 (33 3301) Elektrická venkovní vedení s napětím nad AC 1kV do AC 45kV včetně -

Část 1: Všeobecné požadavky – Společné specifikace

Část 2: Seznam Národních normativních aspektů

Část 3: Národní normativní aspekty (jako národní příloha bude v této části do doby schválení v CENELEC vydáno konečné znění českého NNA – ČSN EN 50423-3 -19).

Souběžně s uvedeným souborem platí do 1.10.2007 ČSN 33 3301 Stavba elektrických venkovních vedení s jmenovitým napětím do 52kV, ze srpna 1997.

Podmínky souboru ČSN EN 50423 byly rozpracovány v PNE 33 3301 Elektrická venkovní vedení nad 1kV AC do 45 kV včetně, s účinností od 1.dubna 2006.

Po ukončení platnosti ČSN 33 3301 může nastat přechodné období, kdy nebude k dispozici žádná technická norma pro venkovní vedení do 1kV. Zpracování PNE řešící problematiku venkovních vedení do 1kV lze předpokládat do konce roku 2007.

Názvosloví související s venkovním elektrickým vedením obsahuje ČSN IEC 50 (466) Mezinárodní elektrotechnický slovník. Kapitola 466: Venkovní elektrická vedení (33 0050).

Základní součásti výzbroje pro přípojky provedené venkovním vedením

Pro navrhování, výrobu, zkoušení a dodávání součástí výzbroje venkovních vedení nízkého napětí, a tím i přípojek, platí od 1. 5. 2001 PNE 34 8401 Součásti venkovních vedení veřejného distribučního rozvodu do 1 kV. Norma je určena pro použití součástí na dřevěné, betonové a ocelové sloupy, dřevěné sloupy na betonových patkách, střešníky a nosné konstrukce objektů. Stanovuje podmínky pro jejich mechanickou odolnost, materiálové a rozměrové požadavky – viz jednotlivé přílohy normy, a požadavky na povrchovou úpravu součástí. Pro navrhování, výrobu, zkoušení, dodávání a používání prefabrikovaných betonových sloupů je v platnosti od 1.1.2006 PNE 34 8220 ed. 2 Odstřeďované betonové sloupy pro elektrická venkovní vedení do 45 kV. Základní technické údaje sloupů z odstřeďovaného betonu, kterými jsou obvyklé délky sloupů a hloubky jejich založení vč. hodnot jmenovité vrcholové síly v kN, vyplývají z tab. 2.

V současné době se při výstavbě venkovních vedení rozšiřuje používání dřevěných sloupů. Podmínky používání jednoduchých i složených dřevěných sloupů vetknutých přímo do země nebo upevněných na železobetonových patkách stanovuje PNE 34 8210 ed 2 Dřevěné sloupy a dřevěné sloupy na patkách pro elektrická venkovní vedení do 45 kV z ledna 2004.

Na tuto normu navazuje PNE 34 8211 Železobetonové patky pro dřevěné sloupy venkovních vedení do 45 kV z ledna 2005.

Uvedené PNE byly odsouhlaseny všemi distribučními společnostmi v České republice.

Tab. 2 Základní technické údaje odstřeďovaných betonových sloupů – výrobce Sloupárna Majdaléna, s.r.o.

Typ
sloupu
EPV
Celková
délka
[m]
Jmenovitá
vrcholová
síla
[kN]
Jmenovitý
moment
v místě
vetknutí
[kN-m]
Hloubka
založení
[m]
Vnější průměry
[mm]
Hmotnost
[kg]
vrchol pata
9/1,5 9,0 1,5 11,25 1,5 115 205 360
9/3 9,0 3,0 22,20 1,6 180 305 884
9/4,5 9,0 4,5 33,30 1,6 180 305 880
9/6 9,0 6,0 44,40 1,6 225 335 1194
9/10 9,0 10,0 72,00 1,8 225 335 1242
9/3-II 9,0 3,0 22,20 1,6 180 305 797
9/4,5-II 9,0 4,5 33,30 1,6 180 305 797
9/6-II 9,0 6,0 44,40 1,6 250 370 1213
9/10-II 9,0 10,0 72,00 1,8 250 370 1320
9/15-II 9,0 15,0 108,00 1,8 250 370 1386
9/20-II 9,0 20,0 140,00 2,0 250 370 1448
10,5/3 10,5 3,0 26,10 1,8 180 320 1097
10,5/4,5 10,5 4,5 39,10 1,8 180 320 1097
10,5/6 10,5 6,0 52,20 1,8 225 350 1455
10,5/10 10,5 10,0 85,00 2,0 225 350 1544
10,5/12 10,5 12,0 102,00 2,0 225 350 1550
10,5/15 10,5 15,0 127,50 2,0 245 360 1545
10,5/15 10,5 15,0 127,50 2,0 225 350 1545
10,5/20 10,5 20,0 170,00 2,0 245 380 2031
10,5/25 10,5 25,0 212,50 2,0 245 380 2160
12/3 12,0 3,0 30,00 2,0 180 335 1323
12/4,5 12,0 4,5 45,00 2,0 180 335 1325
12/6 12,0 6,0 60,00 2,0 225 365 1726
12/10 12,0 10,0 98,00 2,0 225 365 1872
12/12 12,0 12,0 120,00 2,0 225 365 1872
12/13 12,0 13,0 130,00 2,0 225 365 1872
12/15 12,0 15,0 150,00 2,0 225 365 1920
12/20 12,0 20,0 200,0 2,0 245 380 1980
13,5/6 13,5 6,0 69,00 2,0 225 380 1927
13,5/10 13,5 10,0 115,00 2,0 225 380 1955
13,5/12 13,5 12,0 138,00 2,0 225 380 2200
Poznámka: Vyráběné sloupy se dodávají podle požadavků i zkrácené

Barevné značení čela vrcholu sloupu podle jmenovité vrcholové síly

 
1,5 kN – bílá-černá 12 kN – žlutá
3,0 kN – černá 15 kN – modrá
4,5 kN – bílá 20 kN – fialová
6,0 kN – zelená 25 kN – červená-žlutá
10,0 kN – červená

Přípojky ze závěsných kabelů a izolovaných vodičů

Jde o dva technologicky odlišné způsoby montáže. Jednak o montáž závěsných kabelů typu AYKYz, tj. čtyřžilových kabelů se zalisovaným nosným lanem ve společném plášti (obr. 2), jednak o montáž přípojek pomocí čtyř samostatně izolovaných vodičů stočených do jednoho společného samonosného vedení (obr. 3).

Základní požadavky na závěsné kabely a izolované vodiče, které jsou určeny pro venkovní vedení distribuční soustavy a venkovní přípojky do 1 kV vyžadované provozovateli distribučních soustav jsou předmětem PNE 34 7614 Závěsné kabely a izolované vodiče pro venkovní vedení distribuční soustavy do 1 kV platné od 1. 4. 2002. Norma respektuje (na rozdíl od předmět ných norem souboru ČSN 34 7614, který obsahuje identické znění HD 626:1996) požadavky na dimenzování a jištění podle ustanovení platné PNE 33 0000- 1 ed. 3 Ochrana před úrazem elektrickým proudem v distribuční soustavě dodavatele elektřiny.

Obr. 2 Konstrukce závěsného kabelu

Obr. 3 Samonosný stočený izolovaný vodič

Společným znakem těchto provedení je, že závěsné kabely i izolované vodiče se upevňují přímo na nosnou konstrukci, a to tak, aby se nepoškodila jejich izolace. Za součásti vedení se považují pouze podpěry vedení (sloupy, konzole, střešníky apod.) bez ohledu na podklad upevnění. Dále je možno ve smyslu ČSN 33 3301 platné do 1. 10. 2007 volit menší výšku vedení ze závěsného kabelu nebo izolovaných vodičů nad zemí proti vedením (přípojkám) z holých vodičů.

Poznámka:
U přípojek provedených přes volně přístupné zemědělské plochy a přechody komunikací je možno procházet závěsným kabelem a izolovanými vodiči v minimální výšce 5 m, v případech ostatních volně přístupných ploch v minimální výšce od země 4 m. Na místech nepřístupných (bez nebezpečí ohně) lze výšku snížit na 3 m, při svodu přípojky po fasádě až na 2 m.

Při použití závěsných kabelů nebo izolovaných vodičů nad silnicemi nebo místními a účelovými komunikacemi jsou minimální vzdálenosti:

  • u silnic I. a II. třídy – 5,5 m,

  • u silnic III. třídy, místních a účelových komunikací 5 m, u cyklistických stezek a chodníků – 4 m.

U budov a konstrukcí musí být závěsné kabely a izolované vodiče vzdáleny od všech částí pouze tak, aby nepřekážely normálnímu používání těchto objektů a nebyly vystaveny nebezpečí poškození. Práce spojené s udržováním objektů se nepovažují za normální používání.

Jedná-li se o neschůdné části budov a konstrukcí, musí být vodiče vodorovně upevněny, popřípadě vzdáleny od objektu tak, aby se nepoškozovaly stykem s budovou nebo konstrukcí. Svislá vzdálenost od neschůdných částí budov a konstrukcí (od střechy apod.) je 0,6 m za obvyklých teplot bez kontroly výpočtem. Od schůdných částí musí být závěsné kabely vzdáleny nejméně 2 m, přecházejí-li nad těmito částmi nebo nejméně 0,6 m, přecházejí-li pod nimi a nejsou na nich upevněny.

Vzdálenosti při křižování a souběhu vedení nízkého napětí s vedeními o napětí nad 1 kV, s vedeními sdělovacími a ostatními objekty se kontrolují podle příslušných částí ČSN 33 3301. Obecně platí, že při styku dvou vedení se vedení s nižším napětím montuje pod vedení s napětím vyšším a vedení sdělovací se montuje pod vedení silové.

Přípojky ze závěsných kabelů

Přednosti přípojek provedených závěsným kabelem spočívají zejména v minimální poruchovosti, bezpečnosti provozu a jednoduchosti jejich montáže. Tím, že je celá přípojka izolovaná, odpadají poruchy způsobované padajícími větvemi a jinými předměty do vedení. Mechanická pevnost nosného lana závěsného kabelu snižuje nebezpečí přetržení vodičů na minimum. Snadněji se volí trasa přípojky. Odpadá nadbytečný průřez stromů v zahradách a sadech. Minimální vzdálenost vedení ze závěsných kabelů a izolovaných vodičů od ovocných a okrasných stromů je 0,5 m, od lesních porostů 0,3 m – viz ČSN 33 3301 čl. 12.8.

Přípojky provedené závěsným kabelem zabezpečují ochranu před úrazem elektrickým proudem a z hlediska použité technologie vyžadují minimální údržbu. Dále umožňují snadnější údržbu a opravy připojených objektů bez omezení dodávky a eventuálního vypínání rozvodné sítě. Jednoduchá technologie montáže přípojky se odráží i v sortimentu nutného materiálu.

V současné době je nejrozšířenějším materiálem pro nové a rekonstruované přípojky kabel AYKY se zalisovaným nosným lanem. Vyrábí se o průřezu 4 × 10, 4 × 16, 4 × 25 a 4 × 35 mm2.

Konstrukce závěsného kabelu vyplývá z obr. 2.

Základní technické parametry celoplastových závěsných kabelů tuzemských výrobců a další údaje pro jednotlivé typy kabelů jsou obsaženy v tabulkách a následujícím textu.

Tab. 3 Kabely AYKYz dle technických podmínek výrobce Kablo Kladno, a. s. (nyní NKT Cables, a. s.) – TP-KK-020/96 poslední úprava v 09/2000

Počet žil
x
průřez
jádra
Jmenovité
napětí
Dovolená
proudová
zatížitelnost
jader
Jmenovitá
tloušťka
izolace
jader
Informativní
rozměr A

(viz obr. 2)
Jmenovitá
tloušťka
pláště
Informativní
hmotnost
kabelu
mm2 V A mm mm mm kg/km
4 x 10 1000 46 1,0 28,0 1,4 690
4 x 16 1000 61 1,0 31,0 1,4 867
4 x 25 1000 80 1,2 36,0 2,0 1214
4 x 35 1000 99 1,2 39,0 2,0 1421

Příklad úplného označení kabelu:

1-AYKYz 4B × 25 mm2 TP – KK – 020/96

  • jmenovité napětí: 0,6/1,0 kV

  • nejvyšší dovolená teplota jádra při normálním provozu: 70 °C,

  • nejvyšší dovolená teplota jádra při zkratu: 160 °C,

  • kabel je možno instalovat při teplotě: -5 °C,

  • nosné ocelové lano:

    • informativní průměr: 5,6 mm,

    • nosnost: min. 20 kN,

  • nejmenší tloušťka pláště okolo nosného lana je u kabelů 4 x 10 mmą a 4 x 16 mmą nejméně 0,8 mm, u kabelů 4 x 25 mm2 a 4 x 35 mmą nejméně 1,2 mm,

  • dovolená proudová zatížitelnost (viz tab. 7 ) platí pro kabely na vzduchu při teplotě +30 °C. Pro jiná prostředí a teploty okolí platí přepočet proudové zatížitelnosti podle ČSN 33 2000-5-52 3 ed. 2;

  • barevné označení izolace jader kabelů je dle ČSN 33 0165 a ČSN EN 60446 (33 0165).

Tab. 4 Kabely AYKYz dle technických podmínek výrobce Kablo Elektro Velké Meziříčí, s. r. o. (TP 6050/92 – 3. vydání platné od 11/2004)

Počet žil
x
průřez
jádra
Jmenovité
napětí
Dovolená
proudová
zatížitelnost
jader
Jmenovitá
tloušťka
izolace
jader
Informativní
rozměr A

(viz obr. 2)
Jmenovitá
tloušťka
pláště
Informativní
hmotnost
kabelu
mm2 V A mm mm mm kg/km
4 x 10 1000 45 1,0 28,0 1,2 560
4 x 16 1000 61 1,0 31,0 1,4 720
4 x 25 1000 78 1,2 ** 37,0 2,0 1060
4 x 35 1000 96 1,2 ** 40,0 2,0 1250

Příklad úplného označení kabelu:

AYKYz 4B × 16, TP 6050/92

  • jmenovité napětí: 0,6/1,0 kV,

  • dovolená provozní teplota jader: 70 °C,

  • nejvyšší dovolená teplota jádra po dobu než jištění vypne zkrat: 160 °C,

  • nosné ocelové lano:

    • informativní průměr: 5,6 mm,

    • jmenovitá únosnost: min. 13 kN,

  • barevné provedení izolace jader kabelů je dle ČSN 33 0165.

Poznámka:
V dalším textu této kapitoly jsou závěsné kabely obou výrobců uváděny jako „závěsné kabely AYKYz“ bez rozlišení výrobce.

Technologický postup montáže přípojky ze závěsných kabelů – vnější (venkovní) část přípojky

Vzhledem k tomu, že montáž přípojek pomocí závěsných kabelů je nejběžnější, je dále rozvedena tato technologie podrobněji než technologie přípojek řešených venkovním vedením.

Při montáži přípojky kabelem AYKYz odbočujícím z podpěrného bodu rozvodné sítě provozovatele distribuční soustavy a při ukončení přípojky na objektu (kabel vedeme bez přerušení až do přípojkové skříně) lze postupovat následovně:.

K místu podpěrného bodu rozvodné sítě, což může být síťový střešník, sloup nebo zemní síťová konzola, se přistaví žebřík, příp. výsuvná pracovní plošina, aby bylo možno provést montáž kotevní objímky (nebo kotevní a nosné objímky) a napínače (napínacího šroubu) včetně očnice na sloup či střešník. Napínač lze při krátkých vzdálenostech přípojky vypustit. V případě odbočení ze zední síťové konzoly tuto vyzbrojíme koncovými příložkami s očnicí montovanými pod poslední roubík. Na připojovaném objektu osadíme kotevní konzolu do zdi nebo (zejména u dřevěných objektů) kotevní oko. Ukončujeme-li přípojku na objektu pomocí přípojkového střešníku, osadíme jej kotevní objímkou, napínačem a očnicí dle obr. 4.

Obr. 4 Ukončení přípojky provedené závěsným kabelem na přípojkovém střešníku

Závěsný kabel AYKYz lze použít pro přípojky až do délky 30 m bez dalšího podpěrného bodu. V případě dlouhé přípojky je mezi místo odbočení a místo ukončení vložen jeden nebo více podpěrných bodů (převážně sloupů). Pokud je tento podpěrný bod v ose přípojky, používá se většinou sloup z odstřeďovaného betonu (železobetonový sloup) typu 9/1,5, případně podle délky pole sloup typu 9/3. Mění-li přípojka na podpěrném bodu směr, použije se železobetonový sloup o příslušném větším vrcholovém tahu. Pro uchycení závěsného kabelu na těchto vložených podpěrných bodech lze použít nosnou svorku pro izolované vodiče a kabely nebo závěsný hák upevněné na podpěrném bodu pomocí kotevní objímky (případně kotevní a nosné objímky).

Při použití závěsné nosné svorky se nosné lano závěsného kabelu neodřezává. V případě uchycení kabelu pomocí závěsného háku (v provedení jako dvojitý hák nebo dvojitý křížový hák) se nosné lano odřízne od kabelu v místě zavěšení (v délce 15 až 20 cm). Na konci odříznutí musí být lano zajištěno proti dalšímu odtrhávání od kabelu hliníkovým vázacím páskem (obr. 5).

Obr. 5 Uchycení závěsného kabelu pomocí závěsného háku na železobetonovém sloupu

Jsou-li připraveny všechny úchytné (podpěrné) body pro natažení přípojky, odměříme potřebnou délku závěsného kabelu. Přitom počítáme s dostatečně dlouhými konci na obou stranách pro připojení. Konec kabelu upravíme odříznutím nosného lana v můstku kabelu. Konec odříznutí zajistíme proti odtržení hliníkovým vázacím páskem. Nosné lano ukončíme přes očnici pomocí svorky pro ukončení nosného lana, přičemž izolaci nosného lana neodstraňujeme (obdobně ukončíme závěsný kabel na připojovaném objektu – viz obr. 6).

Obr. 6 Ukončení přípojky provedené závěsným kabelem na zdi objektu

Nosné lano lze u krátkých přípojek napínat ručně a po zasvorkování dokončit jeho dotažení pomocí napínacího šroubu. U vyšších průřezů a větší délky přípojky se použije napínák. Na případných vložených podpěrných bodech vkládáme kabel volně před napínáním do montážních kladek a teprve po napnutí nosné lano upevníme. Nosné lano nikdy nezbavujeme izolace. Při jeho napínání nelze opomenout zachování určitého průhybu závěsného kabelu. Doporučené a praxí ověřené průhyby kabelu AYKYz (uvedené v cm) pro teploty 0 až 40 °C obsahují tabulky 5 a 6.

Tab. 5 Doporučené průhyby kabelu AYKYz 4 x 10 a 4 x x 16 mm2 v cm – max. tah nosného lana je 2 kN

Rozpětí
pole
(m)
Námrazová oblast
lehká střední těžká
5 5 6 7
10 15 19 24
15 30 40 52
20 53 70 92

Tab. 6 Doporučené průhyby kabelu AYKYz 4 x 25 a 4 x x 35 mm2 v cm – max. tah nosného lana je 3 kN

Rozpětí
pole
(m)
Námrazová oblast
lehká střední těžká
5 4 5 5
10 14 16 20
15 29 36 44
20 50 63 78

Před vstupem kabelu do drážky ve zdi či do přípojkové skříně se kabel ohne (již bez odděleného nosného lana) tak, aby se vytvořilo koleno pro odkapávání vody při dešti. Výhodné je provést ve vzdálenosti cca 5 cm před vstupem kabelu do zdi odkapávací kroužek ze samolepicí izolační pásky (obr. 7). Dokonale se tak zabrání zatékání vody pod omítku nebo do domovní přípojkové skříně. Kabel odpláštíme až v přípojkové skříni.

Obr. 7 Umístění odkapávacího kroužku

Vodiče závěsného kabelu se připojí k vodičům venkovního vedení po odpláštění kabelu na jeho konci, po vytvarování žil a odizolování jejich konců. Lze použít odpovídající provedení lisovacích svorek C, nebo svorek univerzálních. Nutno dbát na to, aby konec kabelu byl zajištěn proti zatékání vody ovinutím samolepicí izolační páskou a ohnut směrem dolů (obr. 8).

Obr. 8 Ukončení závěsného kabelu přípojky na odbočném sloupu rozvodné sítě

Z estetických důvodů se doporučuje vodorovné provedení přípojek. Pokud je připojovaný objekt velmi nízký nebo se nachází v těsné blízkosti hlavního vedení rozvodné sítě, lze tento požadavek splnit provedením tzv. „klesačky“.

V tomto případě se nosné lano ukončí na sloupu ve stejné výšce, jako je výška kotevního úchytu na objektu a samotný kabel vedeme po sloupu vzhůru s použitím upevňovacích pásek. Lze užít i provedení, kdy je nosné lano ukončeno na šroubu s okem upevněným přímo v otvoru konzoly rozvodné sítě nebo na kotevní objímce montované pod touto konzolou a prochází podél sloupu dolů ke kotevní objímce osazené ve stejné výšce, jako je úchyt na objektu. Zde pak nosné lano mění svůj směr přes šroub kotevní objímky na vodorovný. Šroub kotevní objímky je opatřen ochrannou trubičkou z hliníku, umělé hmoty apod., aby se nosné lano vibracemi o šroub neprodřelo. Nosné lano je v místě ohybu v kotevní objímce odříznuto od kabelu v délce cca 20 cm a na obou koncích zajištěno hliníkovým vázacím páskem proti možnému odtrhávání od kabelu. Nosné lano jde vnitřkem kotevní objímky pod šroubem s ochrannou trubičkou a kabel vně kotevní objímky – viz obr. 9.

Obr. 9 Detail řešení nosného lana závěsného kabelu přípojky při provedení „klesačky“ na kotevní objímce v místě odbočení kabelu k připojovanému objektu

Přípojky z izolovaných vodičů

Obecně lze konstatovat, že izolovaná venkovní vedení nn je možné použít ve všech případech jako náhradu za venkovní vedení nn provedená holými vodiči. Jedná se o vhodný systém provádění venkovních vedení distribučních sítí nn provozovaných v České republice. Tato technologie je vhodná zejména v případech:

  • kdy je nutné posílit stávající vedení, ať již z hlediska proudového zatížení či zlepšení úrovně napětí,

  • kdy vedení holými vodiči nelze použít pro nedostatek prostoru (náhrada střešníků a konzol),

  • při výstavbě vedení v lokalitách se zvýšenými ekologickými požadavky (není nutný zásadní průklest vegetace).

Jako přednosti izolovaných venkovních vedení nn lze zdůraznit:

  • kompaktní izolovaná síť má zvýšenou úroveň ochrany před úrazem elektrickým proudem. Ochrana živých částí polohou je zvýšena o ochranu izolací. V řadě případů odpadá zajištění vedení pro třetí osoby při údržbě a opravách stavebních objektů dotčených elektrickým vedením;

  • větší provozní spolehlivost distribuční sítě oproti vedení s holými vodiči,

  • zvýšení přenosové schopnosti vedení při stejném (v některých případech i nižším) mechanickém namáhání podpěrných bodů vedení. V důsledku nižšího mechanického namáhání podpěrných bodů při zachování stejné přenosové schopnosti vedení jsou nižší investiční náklady jak na výstavbu nového vedení, tak zejména při rekonstrukcích stávajících vedení;

  • izolované vedení lze umístit na fasádách domů bez použití síťových konzol.

Z provozního hlediska klade vedení z izolovaných vodičů menší nároky na údržbu. Odpadají nátěry konstrukcí, výměny izolátorů, požadavky izolace vedení pro třetí osoby, průklesty vedení za provozu atd. Zanedbatelná není ani menší pracnost montáže. Vzhledem k úplné izolaci systému lze na zařízení pracovat se zvýšenou bezpečností. Bez dalšího zajištění pracoviště je možné připojovat i odpojovat odběry metodou prací pod napětím.

Z hlediska současných technologií se při výstavbě izolovaných venkovních vedení jeví nejvýhodnější používání čtyř až pětižilových samonosných stočených hliníkových vodičů typu 1-AES určených pro venkovní prostředí (znázorněných na obr. 3) a v praxi použitých dle obr. 10.

Na přípojky z těchto izolovaných vedení se používají vodiče stejného typu, jako jsou vodiče hlavního vedení (viz obr. 10) nebo – jako alternativní řešení – závěsné kabely AYKYz.

Obr. 10 Odbočení přípojky z izolovaných vodičů z rozvodné sítě provedené izolovanými vodiči

Jedním z výrobců samonosných stočených vodičů v ČR je Kablo Elektro Velké Meziříčí, s. r. o. Výrobek typově označený jako „Vodič 1-AES“ je vyráběn podle druhého vydání technických podmínek platných od března 1999. Uvedené technické podmínky platí pro čtyřžilové stočené hliníkové vodiče s polyethylenovou izolací vyráběné v průřezech od 16 do 120 mm2. Vodiče s vloženou pátou žilou jsou určeny pro veřejné osvětlení (je možné vložit i šestou žílu).

Při provádění přípojek vodiči 1-AES se předpokládá maximální průřez 50 mm2. Jejich základní technické parametry a rozměry jsou uvedeny v tab. 7 a popsány dále.

Tab. 7 Základní technické údaje vodičů 1-AES pro řešení přípojek

 
Označení
vodiče
s počtem žil
a jmenov.
průřezem
Konstruk.
jádra
Inform.
průměr
el. vodiče
jádra po
zkomprim.
Jmenov.
tloušťka
izolace
Inform. průměr
vodiče
s izolací
Maxim.
průměr
vodiče
s izolací
Inform.
vnější
průměr
Max. prům.
po stočení
Inform.
hmotn.
vodiče
mm2 mm mm mm mm mm mm kg/km
1-AES
4 x 16
7 x 1,73 5,0 1,2 7,4 8,1 17,9 19,6 280
1-AES
4 x 25
7 x 2,19 6,0 1,4 8,8 9,5 21,2 22,9 400
1-AES
4 x 35
7 x 2,58 7,2 1,4 10,0 10,7 24,1 25,9 550
1-AES
4 x 50
7 x 3,06 8,3 1,6 11,5 12,2 27,8 29,5 750

Příklad označení vodiče: 1-AES 4 × 25, TP 6042/99 – 2. vydání

  • jmenovité napětí: 0,6/1,0 kV,

  • dovolená provozní teplota:
    nejvyšší +70 °C,
    nejnižší -50 °C,

  • základní teplota vzduchu: +30 °C,

  • nejvyšší dovolená teplota jader vodičů:
    při přetížení 90 °C,
    při zkratu 160 °C,

  • minimální teplota při montáži: -5 °C,

  • dovolená proudová zatížitelnost vodičů uložených volně ve vzduchu je uvedena v tab. 8,

  • označení jednotlivých žil (barva izolace je u všech žil černá):

    • 1. žíla – jeden podélný výstupek,

    • 2. žíla – dva podélné výstupky,

    • 3. žíla – tři podélné výstupky,

    • 4. žíla – ochranná, s potiskem izolace po celé délce grafickou značkou pro uzemnění v provedení dle ČSN EN 60417-1 (01 3760), uspořádanou dle ČSN 33 0165,

    • 5. žíla – pro veřejné osvětlení, kulatá – bez výstupku a označení.

Tab. 8 Dovolená proudová zatížitelnost vodičů 1-AES průřezů 16, 25, 35 a 50 mm2

Teplota okolí
[°C]
Dovolená proudová zatížitelnost vodiče [A] Teplota
povrchu
vodiče
[°C]
1-AES 4 x 16 1-AES 4 x 25 1-AES 4 x 35 1-AES 4 x 50
10 71 105 129 155 60,0
15 69 99 123 148 61,1
20 64 94 113 140 62,3
25 59 87 106 129 63,4
30 55 80 98 119 64,5
35 49 71 88 105 65,5
40 43 62 77 93 66,6
45 36 52 63 77 67,6
50 28 42 49 60 68,5

Při montáži přípojek z izolovaných vodičů nutno vycházet z dále uvedených hlavních zásad:

  • vodič typu 1-AES musí být rozvinován z vhodného odvinovacího zařízení – rozvíjení vodiče po zemi není dovoleno. Tažení vodiče přes podpěrné body se provádí pomocí speciálních kladek, případně přes nosné svorky určené i k tažení, a to vždy tahem za všechny čtyři stočené vodiče;

  • vodič 1-AES se napíná přiměřenou silou, která vychází z montážních tabulek pro daný průřez vodiče, námrazovou oblast a kontroluje se podle průhybu v závislosti na teplotě okolí,

  • při montáži je nutno použít dvou kotevních svorek – jednu pro uchycení v místě odbočení z distribuční sítě a druhou k uchycení na připojovaný objekt. Na připojovaný objekt se kotevní svorka uchycuje převážně pomocí závěsného háku, případně pomocí ocelové kotvy s hákem;

  • mechanické uchycení vodičů v kotevních svorkách nutno provést tak, aby napnutí fázových vodičů bylo větší než ochranného – ochranný vodič se v případě přerušení svazku rozpojí poslední,

  • na obou koncích ochranného vodiče se provede dodatečné označení dvoubarevnou kombinací zelená/žlutá pomocí smrštitelné trubičky, případně páskou PVC uvedené barevné kombinace,

  • do delších přípojek se vkládají (obdobně jako u přípojek ze závěsných kabelů) podpěrné sloupy, na které se vodič 1-AES upevní pomocí nosných svorek a závěsných háků,

  • přípojka musí být na obou stranách ukotvena pokud možno ve stejné výšce. Klesá-li vedení k připojovanému objektu, je nutno provést opatření proti zatékání vody po vodičích na připojovaný objekt,

  • vodiče 1-AES mají pouze základní (pracovní) izolaci – izolaci živých částí, která zajišťuje základní ochranu – ochranu před úrazem elektrickým proudem v bezporuchovém stavu [viz ČSN EN 61140 ed. 2 (33 0500)] . Z tohoto důvodu je nutno tu část vedení z vodičů 1-AES (navazující na vnější úsek přípojky), která se zazdívá do zdi připojovaného objektu a vede do přípojkové