dnes je 5.12.2022

Input:

Mechanismus solidarity podle nařízení o bezpečnosti dodávek zemního plynu

20.3.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

10.2018.177
Mechanismus solidarity podle nařízení o bezpečnosti dodávek zemního plynu

Evropská komise, Generální ředitelství pro energetiku

DOPORUČENÍ KOMISE (EU) 2018/177 ze dne 2. února 2018 týkající se prvků, jež mají být zahrnuty do technických, právních a finančních ujednání mezi členskými státy pro účely uplatňování mechanismu solidarity podle článku 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1938 o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na čl. 13 odst. 12 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1938 ze dne 25. října 2017 o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu a o zrušení nařízení (EU) č. 994/2010 (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Z čl. 194 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) vyplývá, že by politika EU v oblasti energetiky měla mít v duchu solidarity mezi členskými státy za cíl zajištění bezpečnosti dodávek energie v Unii.

(2) Nařízení o bezpečnosti dodávek zemního plynu má posílit solidaritu a důvěru mezi členskými státy a umožnit, aby vnitřní trh s plynem mohl fungovat co nejdéle, a to i v případě nedostatku dodávek.

(3) Nařízení poprvé zavádí mechanismus solidarity mezi členskými státy jako nástroj pro zmírnění dopadů závažných případů nouze v Unii a zákazníkům chráněným v rámci solidarity zajišťuje dodávky zemního plynu.

(4) Členské státy se při přijímání opatření nezbytných k provádění mechanismu solidarity musí ve svých dvoustranných ujednáních dohodnout na řadě technických, právních a finančních otázek a musí je popsat ve svých plánech pro stav nouze.

(5) Aby Komise poskytla členským státům pomoc s prováděním mechanismu, připravila po konzultaci s Koordinační skupinou pro otázky zemního plynu tyto právně nezávazné pokyny týkající se klíčových prvků, jež mají být zahrnuty do uvedených ujednání,

PŘIJALA TOTO DOPORUČENÍ:

1. Členské státy by se měly řídit právně nezávaznými pokyny uvedenými v příloze tohoto doporučení. Tyto pokyny by měly členským státům pomoci zavést technická, právní a finanční ujednání za účelem splnění povinností solidarity vyplývajících z článku 13 nařízení (EU) 2017/1938 a popsat je v plánech pro stav nouze, které musí podle uvedeného nařízení vypracovat.

2. Toto doporučení bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

V Bruselu dne 2. února 2018

Za Komisi

Miguel ARIAS CAÑETE

člen Komise

(1)  Úř. věst. L 280, 28.10.2017, s. 1.

PŘÍLOHA

I.   ÚVOD

Nařízení (EU) 2017/1938 (dále jen "nařízení") převádí pojem solidarity do praxe a zavádí mechanismus solidarity mezi členskými státy, který se aktivuje, jakmile jsou splněny podmínky stanovené v příslušných ustanoveních. Solidarita je mechanismus, který slouží jako krajní řešení: umožňuje nepřerušené dodávky plynu, který se tak v duchu solidarity dostane k nejvíce zranitelným skupinám obyvatel. Jedná se o zákazníky v domácnostech a některé základní služby, které jsou uvedeny v definici zákazníka chráněného v rámci solidarity v čl. 2 odst. 6 nařízení.

1.   Mechanismus solidarity

Požádá-li některý členský stát o solidární pomoc, mechanismus solidarity ukládá přímo propojeným členským státům, aby upřednostnily dodávky zákazníkům chráněným v rámci solidarity v žádajícím členském státě před zákazníky na vlastním území, kteří nejsou chráněni v rámci solidarity. Toho je zapotřebí pouze v případě, že trh není schopen dodat nezbytný objem plynu1. Omezení pomoci, kterou členský stát může poskytnout, se řídí těmito okolnostmi:

— dostupností propojovací kapacity,

— množstvím plynu, který tento členský stát potřebuje k zásobování vlastních zákazníků chráněných v rámci solidarity, pokud jsou dodávky zemního plynu těmto zákazníkům v ohrožení,

— bezpečnost vlastní plynárenské sítě a

— v některých zemích, dodávky určené kriticky důležitým plynovým elektrárnám v zájmu bezpečnosti dodávky elektrické energie.

Jakožto krajní řešení může být opatření solidarity ze strany žádajícího členského státu spuštěno, pouze pokud není trh v žádajícím členském státě ani v žádném z členských států, které jsou potenciálními poskytovateli solidární pomoci, schopen dodat nezbytné objemy plynu k uspokojení poptávky zákazníků chráněných v rámci solidarity, včetně objemů dobrovolně nabídnutých zákazníky, kteří nejsou chráněni v rámci solidarity. Kromě toho musí být vyčerpána opatření stanovená v plánu pro stav nouze žádajícího členského státu, včetně nuceného omezení dodávek až na úroveň zákazníků chráněných v rámci solidarity. I přes tyto přísné podmínky pro spuštění solidarity poskytuje mechanismus domácnostem a poskytovatelům základních sociálních služeb jistotu a bezpečnost nepřerušených dodávek plynu.

Za těchto okolností je pravděpodobné, že v členských státech, které jsou potenciálními poskytovateli solidární pomoci, už také bylo, nebo brzy bude, zahájeno uplatňování netržních opatření nebo omezení. Jinak by stále existovaly nabídky určitých objemů plynu, které by mohly proudit podle potřeby vedeny cenovými signály (za předpokladu, že existují), aniž by bylo nutné spouštět mechanismus solidarity. Mechanismus solidarity v podstatě spočívá v dočasném přerozdělení zbývajícího zemního plynu od zákazníků, kteří nejsou chráněni v rámci solidarity, v jednom členském státě zákazníkům chráněným v rámci solidarity v jiném členském státě v rámci jednoho integrovaného evropského trhu s plynem. Solidární pomoc může být poskytována, jen pokud jsou plynárenské sítě schopné zajišťovat přerozdělení a přepravu zemního plynu2.

Jednotlivé prvky dvoustranného ujednání zabývající se právními, technickými a finančními hledisky solidarity jsou již částečně zahrnuty v článku 13 nařízení. Kromě toho se členské státy musí v rámci dvoustranných ujednání dohodnout na všech potřebných prvcích a konkrétních skutečnostech v zájmu jistoty a bezpečnosti pro všechny strany podílející se na fungování mechanismu solidarity. Tato ujednání musejí být popsána v příslušných plánech pro stav nouze; zejména zde musí být zahrnuty mechanismy kompenzace, nebo alespoň jejich souhrnný přehled.

Kompenzace ve smyslu článku 13 nařízení je pojata široce. Zahrnuje platby za plyn i dodatečné náklady (jako např. za přepravu) spojené s dodávkami zákazníkům chráněným v rámci solidarity v členském státě žádajícím o solidární pomoc, i platby za omezení zákazníkům v členském státě poskytujícím solidární pomoc. Pro účely těchto pokynů se kompenzace v tomto širším slova smyslu označuje jako "kompenzace za solidaritu". Náhrada škody vzniklé v důsledku omezení se označuje jako "kompenzace za omezení".

Řádné fungování mechanismu solidarity musí splňovat několik podmínek.

Za prvé dodávky by měly být co nejdéle poskytovány na základě tržních opatření. Členské státy musí vynaložit veškeré úsilí o vytvoření mechanismu nebo platformy, které umožní poskytovat dodávky na základě dobrovolných opatření na straně poptávky. Je to v zájmu členských států, které jsou potenciálními poskytovateli solidární pomoci, stejně jako žádajících členských států, protože v opačném případě by netržní opatření – jako např. povinný přechod na jiné palivo nebo omezení zákazníků – musela být zahájena už v dřívější fázi. To je také v souladu s obecnou zásadou nařízení, že trh by měl mít co největší prostor k řešení problémů s dodávkami plynu.

Za druhé je třeba umožnit volný pohyb velkoobchodních cen, a to i během stavu nouze; zmrazením nebo stanovením maximální ceny se zabrání tomu, aby cenové signály odrážely potřebu dalšího zemního plynu, v důsledku čehož by plyn neproudil tam, kde je potřebný.

Za třetí přeshraniční přístup k infrastruktuře by měl být v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/20093 za všech okolností zachován i během stavu nouze, a to jak po technické stránce, tak z hlediska bezpečnosti. Pokud tomu nebrání technická omezení v jednotlivých členských státech, ujednání by měla zajišťovat, že propojovací vedení, terminály LNG, podzemní zásobníky pro skladování zemního plynu, uzly a případně nabídky na straně poptávky budou plně přístupné pro přeshraniční účastníky trhu. Tím se oddálí potřeba spuštění solidární pomoci v členských státech, které čelí problémům s dodávkami plynu.

Za čtvrté členské státy by měly v rámci jednotlivých fází stavu nouze co nejvíce spolupracovat. Účinná spolupráce v počáteční fázi může oddálit potřebu spuštění solidární pomoci. Může také zabránit možnému výskytu rozdílných cen zemního plynu (např. v důsledku hodnoty neuskutečněného odběru u skupin zákazníků, jimž byl odběr omezen) na propojených trzích a působit jako demotivační faktor (poskytování) solidární pomoci.

2.   Právní základ

V čl. 13 odst. 12 nařízení je stanoveno, že Komise do 1. prosince 2017 po konzultaci s Koordinační skupinou pro otázky plynu vypracuje právně nezávazné pokyny pro klíčové prvky technických, právních a finančních ujednání. Tyto pokyny musí zejména zahrnovat způsoby uplatňování prvků popsaných v čl. 13 odst. 8 a 10 nařízení v praxi.

3.   Oblast působnosti těchto pokynů

V článku 13 nařízení je uveden výčet prvků a hledisek mechanismu solidarity, které musejí být schváleny a zahrnuty do dvoustranných ujednání. Poskytnout užitečné pokyny ohledně výše uvedených a veškerých dalších prvků, které mohou být zahrnuty do těchto ujednání, především vyžaduje lepší pochopení situace, za níž může být solidární pomoc spuštěna, a úsilí a základních zásad, jež mohou vzniku takové situace zabránit. Záměrem současných nezávazných pokynů není a nemůže být poskytnout vyčerpávající a normativní seznam, který by vyhovoval všem členským státům, neboť členské státy musí mít možnost zvolit si takové řešení, které jim bude s ohledem na jejich schopnosti, existující rámce, situace a priority nejlépe vyhovovat. Namísto toho se v těchto pokynech doporučuje použití konkrétního souboru nezbytných a volitelných prvků, popisuje možné způsoby provádění určitých opatření solidarity a nabízí příklady a osvědčené postupy.

Navrhovaný přístup spočívá v tom, že by členské státy měly pokud možno co nejvíce využívat stávající vnitrostátní rámce a postupy, nebo je podle potřeby přizpůsobit pro účely solidarity. To může zahrnovat např. použití stávajících platforem pro opatření na straně poptávky nebo stávajících mechanismů kompenzace pro zákazníky.

II.   PRÁVNÍ, TECHNICKÁ A FINANČNÍ UJEDNÁNÍ

1.   Právní ujednání

Cílem právních ujednání je zajistit právní jistotu všem, kteří se podílejí na poskytování nebo přijímání plynu v rámci solidární pomoci. Členské státy podílející se na uplatňování mechanismu solidarity by měly uzavřít jednoznačná, transparentní a účinná právní ujednání, aby všechny zúčastněné strany znaly pravidla a postupy pro přeshraniční solidaritu.

V čl. 13 odst. 10 nařízení se členským státům, které jsou mezi sebou propojeny, ukládá, aby mezi sebou uzavřely ujednání. V současné době existují členské státy, které nejsou fyzicky propojeny s jiným členským státem4, skupina členských států, které jsou navzájem propojeny, nejsou však propojeny s žádným dalším členským státem5, a několik členských států, které mají společnou hranici nebo výlučnou ekonomickou zónu, nejsou však navzájem přímo propojeny6. Díky infrastrukturním projektům propojení energetických soustav, které jsou v současné době ve výstavbě, může dojít ke změně. Pokud dojde k propojení energetických soustav po 1. prosinci 2018, příslušné členské státy budou muset uzavřít právní, finanční a technická ujednání stanovená v čl. 13 odst. 10 nařízení při nejbližší příležitosti.

1.1.   Dotčené členské státy a určení třetí země (čl. 13 odst. 2)

Dotčenými členskými státy z hlediska mechanismu solidarity jsou:

— členský stát, který požádal o uplatnění solidarity a

— všechny členské státy přímo propojené s žádajícím členským státem.

Všechny přímo propojené členské státy by měly předem uzavřít dvoustranná ujednání o uplatňování mechanismu solidarity, pokud není v nařízení stanovena výjimka z této povinnosti. Pokud existuje více než jeden členský stát, který může poskytnout solidární pomoc, žádající členský stát provede konzultaci všech těchto členských států a požádá je o nabídku plynu potřebného k pokrytí dodávek zákazníkům chráněným v rámci solidarity. Každá taková nabídka představuje praktickou podobu dohody o cenách plynu, která je součástí předchozího dvoustranného ujednání. Tato dohoda může obsahovat odkaz na tržní ceny nebo dohodnutou metodiku pro výpočet ceny plynu. Jakmile členský stát žádající o solidární pomoc vybere některou nabídku nebo nabídky, určí členské státy, které se budou skutečně podílet na poskytování solidární pomoci.

Povinnost ostatních členských států, které by mohly poskytnout solidární pomoc, jejichž nabídky však nebyly vybrány, je dočasně pozastavena. Pokud se krizová situace dále zhoršuje, členský stát, který požádal o nabídky, se na ně může s žádostí o solidární pomoc kdykoli obrátit. Je však třeba předložit novou žádost vzhledem k tomu, že se mezitím pravděpodobně změní okolnosti (např. mohlo dojít ke změně ceny plynu nebo ke snížení množství plynu, který je k dispozici). Doporučuje se, aby členský stát, který obdržel tuto žádost, svou nabídku aktualizoval s ohledem na případné změny situace (množství plynu v podzemních zásobnících, toky, teplotu, spotřebu atd.). Z tohoto důvodu by členské státy, jejichž povinnosti byly dočasně pozastaveny, měly být nadále informovány o situaci v žádajícím členském státě. Komise bude pečlivě sledovat situaci v členském státě přijímajícím solidární pomoc.

V konkrétních situacích zahrnuje pojem "přímo propojených členských států" také propojení přes třetí zemi. V tomto případě právo předložit žádost o solidární pomoc a povinnost ji poskytnout závisí na stávajících dohodách mezi členskými státy a souhlasu dotčené třetí země. Dohoda mezi členskými státy by musela stanovit, že třetí země má povinnost zavázat se k přepravě plynu, který bude poslán přes jeho území v rámci poskytování solidární pomoci. Bez tohoto závazku nemusí být solidarity nezbytně dosaženo.

1.2.   Žádost o solidární pomoc

Krizové situace vyžadují rychlou reakci. Žádost o solidární pomoc proto musí být stručná, normalizovaná a musí obsahovat minimum potřebných informací. V nejlepším případě by členské státy uzavírající dvoustranné ujednání měly zvážit schválení šablony, která by mohla tvořit přílohu ujednání. Níže uvedené informace představují minimální soubor údajů potřebných k účinné reakci na žádost o solidární pomoc:

— název žádajícího členského státu, včetně pověřeného subjektu a jmen kontaktních osob,

— název provozovatele přepravní soustavy nebo případně jména řídícího pracovníka pro oblastní trh a jmen odpovědných kontaktních osob,

— požadovaný objem plynu (měřený ve společně dohodnutých jednotkách),

— informace o tlaku plynu,

— uvedení míst(a) dodání, která(é) členský stát žádající o solidární pomoc upřednostňuje,

— žádost o nabídku, včetně ceny (viz oddíl 3.1.), objemu, míst a času dodání,

— žádost o uvedení času první možné dodávky a předpokládané trvání poskytování dodávek (uvedení předpokládané doby, během níž bude členský stát, který obdržel žádost, poskytovat solidární pomoc),

— odkaz na závazek žádajícího členského státu k uhrazení kompenzace za solidaritu.

Šablona pro odpovědi členských států, které obdržely žádost, by mohla zajistit snadnější srovnatelnost a získání lepší představy o množství a podmínkách nabízené solidární pomoci. V šablonách by mohly být předem vyplněny informace, které byly členským státům známy v době uzavírání dvoustranného ujednání, a mohly by tvořit přílohu příslušných plánů pro stav nouze.

1.3.   Zahájení a ukončení solidární pomoci

Žádost o solidární pomoc je platná a aktivuje povinnost poskytnout solidární pomoc od okamžiku předložení žádosti. Na tuto skutečnost nemá vliv kontrola Komise podle čl. 11 odst. 8 nařízení, jejímž cílem je ověřit, zda bylo vyhlášení stavu nouze členským státem žádajícím o solidární pomoc odůvodněné, a zkontrolovat opatření přijatá za účelem provedení činností uvedených v plánu pro stav nouze. Komise má na provedení tohoto ověření pět dnů. Není pravděpodobné, že členský stát požádá o solidární pomoc ve lhůtě kratší než pět dnů od vyhlášení stavu nouze, protože obvykle trvá určitou dobu, než problémy s dodávkami plynu dosáhnou úrovně, která odůvodňuje předložení takové žádosti. I kdyby k tomu došlo, kontrola ze strany Komise, zda bylo vyhlášení stavu nouze odůvodněné, přesto proběhne. Probíhající ověřování však nemá žádný vliv na platnost žádosti o solidaritu.

Riziko zneužití mechanismu solidarity prostřednictvím neoprávněné žádosti o solidaritu je velmi malé, a to vzhledem k dalekosáhlým důsledkům a přísným podmínkám, které musejí být splněny, než je mechanismus solidarity spuštěn, jako jsou:

— provedení všech nouzových opatření stanovených v plánu pro stav nouze, a

— omezení zákazníků, kteří nejsou chráněni v rámci solidarity, v členském státě žádajícím o solidární pomoc.

Jestliže v rámci svých kontrol dojde Komise k závěru, že žádost o solidaritu nebyla odůvodněná, členský stát, který neodůvodněnou žádost vydal a obdržel pomoc od přímo propojených sousedních států, uhradí zaslaný plyn společně s dalšími náklady členským státům, které pomoc poskytly.

Povinnost poskytnout solidární pomoc zaniká, pokud:

— Komise na základě provedeného ověření dojde k závěru, že k vyhlášení stavu nouze už nejsou důvody,

— členský stát, který požádal o solidaritu, informuje členské státy poskytující solidární pomoc, že je opět schopen zajišťovat dodávky plynu vlastním zákazníkům chráněným v rámci solidarity a

— členský stát poskytující solidární pomoc není nadále schopen zjišťovat dodávky vlastním zákazníkům chráněným v rámci solidarity.

Může se také stát, že se navzdory probíhající akutní plynové krizi v zemi členský stát, který původně požádal o solidární pomoc, rozhodne vzdát se svého práva na solidaritu – např. proto, že si nemůže dovolit hradit náklady.

1.4.   Úlohy a povinnosti

Konečnou odpovědnost za fungování mechanismu solidarity by měly nést členské státy. To zahrnuje zejména rozhodnutí o předložení žádosti o solidární pomoc a celkové sledování toho, jak subjekty odpovědné za konkrétní úkoly mechanismus řídí. Nařízení nevyžaduje vytvoření nových konkrétních subjektů. Členským státům je spíše doporučeno, aby přidělily odpovědnost stávajícím subjektům, nebo – za zvláštních okolností – novým subjektům, s ohledem na jejich organizační strukturu a zkušenosti s krizovým řízením a reakcí na stav nouze. V zájmu snížení nákladů a zejména kvůli zamezení vzniku fixních nákladů by členské státy měly pokud možno využívat stávající mechanismy. Hlavní zásadou v tomto ohledu by mělo být, aby poskytování solidární pomoci bylo účinné a účelné.

Příslušné orgány budou podle nařízení odpovědné za provádění rámce, přičemž úkoly a povinnosti budou jednoznačně přiděleny konkrétním subjektům, jako např. provozovatelům přepravní soustavy, vnitrostátním regulačním orgánům a plynárenským podnikům. Příslušné orgány mají také nejlepší předpoklady k tomu, aby vyhotovovaly dvoustranná ujednání s příslušnými orgány v přímo propojených členských státech. Ta mohou později tvořit právní základ solidarity, včetně platby kompenzací a finančních vyrovnání, po poskytnutí solidární pomoci. K odesílání nebo přijímání žádostí o solidární pomoc, předkládání nabídek objemu plynu a zasílání upozornění v případě, že bylo uplatňování solidarity pozastaveno, mají nejlepší předpoklady členské státy nebo příslušné orgány. Finanční odpovědnost v souvislosti s kompenzacemi by měl v konečném důsledku také nést členský stát.

Pokud tomu nebrání technická nebo právní omezení v jednotlivých členských státech, mají vnitrostátní regulační orgány nejlepší předpoklady vést postup výpočtu nákladů na kompenzaci, nebo se alespoň na tomto postupu podílet, a to podle metodiky, kterou předem vypracovaly a zveřejnily v plánu pro stav nouze. Na tomto postupu se může podílet Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů. Odesláním potřebného objemu plynu by měli být pokud možno pověřeni provozovatelé přepravní soustavy a měli by tak činit nákladově efektivním způsobem.

Provozovatelé přepravní soustavy (nebo zařízení pro vyrovnávání zatížení soustavy) mají nejlepější předpoklady k převzetí odpovědnosti za koordinaci technických hledisek a provádění všech potřebných operačních opatření v případě poskytování solidární pomoci. Příslušný subjekt v členském státě, který poskytuje solidární pomoc, by také mohl být subjekt odpovědný za přijímání žádostí o náhradu za plyn a další náklady, jejich ověřování a postupování odpovědným subjektům v členském státě, který solidární pomoc využívá. V této souvislosti by bylo vhodné zvolit přístup využívající jednotné kontaktní místo. Členským státům se doporučuje, aby vypracovaly a schválily soupis subjektů odpovědných za přijímání a postupování žádostí o kompenzaci za omezení.

Ustanovení o zprostředkovateli ve dvoustranných ujednáních uzavřených mezi členskými státy může oběma stranám poskytnout ujištění ohledně hladkého průběhu plateb a výpočtu nákladů na kompenzaci. Zprostředkovatel by pomáhal řešit veškeré spory ohledně částek, které mají být v rámci kompenzace vyplaceny.

1.5.   Právní forma dvoustranných ujednání

Ohledně právní formy dvoustranných ujednání nejsou stanoveny žádné výslovné požadavky. Členské státy mohou zvolit jakoukoli právní formu, která vymezí jejich vzájemná práva a povinnosti pro případ, že bude uplatněn mechanismus solidarity. Práva požadovat solidární pomoc a povinnost ji poskytnout jsou stanoveny v článku 13 nařízení. Dvoustranná ujednání přesně vymezí způsob výkonu těchto práv a povinností stanovených v právu Unie. Ujednání mají prováděcí, a nikoli politickou povahu. Na první pohled se může zdát, že pro účely provádění by stačilo, aby příslušné orgány uzavřely závazné správní ujednání. Ta mohou zahrnovat ustanovení stávajících dvoustranných smluv, smluvní ujednání mezi provozovateli přepravní soustavy nebo konkrétní licenční podmínky pro plynárenské subjekty, pokud na ně dohlíží příslušné orgány. Na druhé straně nezávazné právní nástroje, jako je např. memorandum o porozumění, by byly nedostatečné, protože by nezakládaly právní závazek mezi účastníky. Ujednání ve formě memoranda o porozumění by proto nenaplňovala požadavek článku 13 na vytvoření právně závazného systému solidarity a mohla by být považována za nedostatečné provedení čl. 13 odst. 10.

2.   Technická ujednání

Účelem technických ujednání je popsat veškeré potřebné technické rezervy a podmínky, které by umožňovaly fungování mechanismů solidarity v praxi. To by vyžadovalo povinné předchozí sdílení informací o technických možnostech a omezeních příslušné plynárenské infrastruktury a maximálních teoretických objemech plynu, které jsou významné z hlediska solidarity, společně s ujištěním, že neexistují žádná nepřiměřená technická omezení, která by poskytování solidární pomoci ztěžovala. Jestliže technická nebo jiná omezení existují, jsou členské státy vybízeny, aby nalezly a schválily vzájemně přijatelná řešení, která by mohla být použita v propojovacích bodech v případě spuštění mechanismu.

Pokud tomu nebrání technická omezení v jednotlivých členských státech, nejlepější předpoklady k převzetí odpovědnosti za koordinaci technických hledisek a provádění všech potřebných operačních opatření v případě poskytování solidární pomoci by mohli mít provozovatelé přepravní soustavy (nebo zařízení pro vyrovnávání zatížení soustavy), a to s ohledem na znalost plynárenské soustavy a vytvořené systémy přeshraniční spolupráce7. V případě situace vyžadující solidární pomoc je třeba k těmto stávajícím strukturám spolupráce, dohodám a zkušenostem přihlížet nebo je využít jako východisko. V každém případě je třeba určit (pokud existuje) nebo vytvořit jednoznačný zastřešující rámec, včetně technických podmínek, aby se tak potřebná spolupráce mohla opírat o právní jistotu.

Technické údaje lze podle potřeby v plánech aktualizovat.

2.1.   Technická řešení a koordinace (čl. 13 odst. 10 písm. c) nařízení)

Pro jednotlivé součásti infrastruktury v daném členském státě je možné stanovit technická řešení a ujednání. Díky tomu je možné získat lepší přehled o dostupné pomoci, technických omezeních a lépe odhadnout (případné) náklady spojené s prováděním jednotlivých opatření. Vzhledem k tomu, že potenciální krizové situace se mohou velmi lišit, je důležité, aby provozovatelé přepravní soustavy (nebo zařízení pro vyrovnávání zatížení soustavy) měli k dispozici širokou škálu možností a nástrojů. Součástí technických ujednání může být informativní a demonstrativní výčet technických řešení, aby tak byly obě strany informovány o opatřeních, která mohou být přijímána – dříve než nastane stav nouze i během tohoto stavu – pro účely poskytování solidární pomoci. Hydraulické simulace opatření solidarity mohou zlepšit připravenost na tyto situace.

To bude vyžadovat koordinaci ze strany příslušných provozovatelů přepravní soustavy nebo řídicích pracovníků pro oblastní trh, provozovatelů distribuční soustavy, vnitrostátních koordinátorů pro stav nouze, příslušných orgánů a subjektů podílejících se na zjišťování dodávek plynu zákazníkům chráněným v rámci solidarity. Díky tomu bude možné plyn získaný na základě snížení poptávky v jednom členském státě uvolnit a dodat do přímo připojeného členského státu žádajícího o solidární pomoc. Provozovatelé přepravní soustavy, provozovatelé distribuční soustavy, vnitrostátní koordinátoři pro stav nouze a další subjekty podílející se na zjišťování dodávek plynu zákazníkům chráněným v rámci solidarity by měli být do jednání o opatřeních solidarity zapojeni včas a měli by být případně pověřeni společným prováděním ujednání v oblasti solidarity.

Provozovatelé přepravní soustavy by měli být rovněž oprávněni využívat nevyužitou přenosovou kapacitu bez ohledu na to, zda byla přidělena, či nikoli. V každém případě by kompenzace za náklady na přepravu měly být vypláceny v souladu se schválenými zásadami.

Přístup k uzlům a dalším platformám by měl být zachován, co nejdéle je to možné, a to i za stavu nouze (čl. 13 odst. 4 nařízení), aby se předešlo potřebě spouštět solidární pomoc. V zájmu zajištění účinných přeshraničních toků proto musí být zajištěn trvalý přístup k terminálům LNG, skladovací a propojovací kapacitě, včetně obousměrné kapacity (čl. 13 odst. 10 písm. c)). Tato hlediska je třeba výslovně řešit v ujednáních.

2.2.   Objemy plynu nebo metodiky pro jejich stanovení (čl. 13 odst. 10 písm. d) nařízení)

V zájmu transparentnosti a jako podklad pro přípravu ujednání by členské státy měly informovat sousední členské státy (tj. členské státy, které jsou potenciálními poskytovateli solidární pomoci) o teoretických maximálních objemech plynu, o které mohou požádat, a o omezeních kapacity propojovacího vedení. Avšak přesné objemy plynu, které jsou potřebné, požadované či dostupné budou známé až při spuštění solidární pomoci. Při výpočtu těchto teoretických maximálních objemů plynu by měly být zváženy přinejmenším tyto skutečnosti:

— dotčení zákazníci chránění v rámci solidarity,

— dotčené kriticky důležité plynové elektrárny (přichází-li v úvahu) a příslušné objemy plynu a

— domácí těžba plynu v členských státech, v nichž se těží plyn.

Vhodné výchozí hodnoty pro tento výpočet by mohly představovat standardní scénáře dodávek přizpůsobené podle potřeb zákazníků chráněných v rámci solidarity.

Všechny členské státy jsou povinny vypracovat výčet svých zákazníků chráněných v rámci solidarity ve smyslu definice uvedené v čl. 2 odst. 6 nařízení a jejich roční spotřebu plynu (průměrnou a v období poptávkové špičky).

Významný dopad na objemy plynu, které jsou k dispozici pro solidární pomoc, mohou mít kriticky důležité plynové elektrárny a jejich roční objemy plynu (čl. 13 odst. 1 druhý pododstavec nařízení). V členském státě poskytujícím solidární pomoc mohou tyto objemy plynu vést ke snížení množství plynu, které je k dispozici pro solidární

Nahrávám...
Nahrávám...