Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Zpráva o pokroku v oblasti energie z obnovitelných zdrojů 2019

6.8.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

7.10.5
Zpráva o pokroku v oblasti energie z obnovitelných zdrojů 2019

Evropská komise, Generální ředitelství pro energetiku

1. Úvod

Se vstupem v platnost směrnice (EU) 2018/2001 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (dále jen „druhá směrnice”) dne 24. prosince 2018 byl zřízen nový rámec, který obstojí v budoucnu a který pomůže dosažení závazného cíle Unie spočívajícího v podílu nejméně 32 % energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie do roku 2030. Tento rámec staví na pokroku dosaženém v rámci současné směrnice, mimo jiné včetně povinnosti členských států zachovat cíle platné pro rok 2020 jako základ jejich plánů na další desetiletí. To je dále doplněno dalšími prvky balíčku Čistá energie pro všechny Evropany1.

Energie z obnovitelných zdrojů patří k základním prioritám energetické unie. Směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů2 (dále jen „první směrnice”) je ústředním prvkem politiky energetické unie a hlavním stimulem k dosažení cílů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů do roku 2020.

Politická priorita Evropské unie získat světové vedoucí postavení v oblasti obnovitelných zdrojů je podpořena přítomností obnovitelných zdrojů ve všech pěti rozměrech energetické unie. Co se týče energetické bezpečnosti, snižují obnovitelné zdroje závislost na dovozu fosilních paliv. Odhaduje se, že nárůst využívání obnovitelné energie ve srovnání s úrovní spotřeby obnovitelné energie v roce 2005 umožnil EU snížit poptávku po fosilních palivech o 143 Mtoe v roce 20163 (přibližně 12 % celkové primární spotřeby fosilních paliv). Závislost Evropy na dovozu energie, zejména s ohledem na dovoz ropy a zemního plynu, se obdobně sníží ze současných 55 % na 20 % do roku 2050 díky primární dodávce energie, která bude převážně pocházet z obnovitelných zdrojů energie4. Co se týče vnitřního trhu s energií, hrají obnovitelné zdroje stále větší úlohu zejména pro trh s energií, kde téměř jedna třetina (30,8 %) hrubé výroby elektřiny v EU-28 v roce 2017 pocházela z obnovitelných zdrojů5.

Stále větší úloha je pozorována také u plynu z obnovitelných zdrojů. Ilustrativním příkladem je Dánsko, kde podíl bioplynu ve vztahu k celkové spotřebě plynu činil v červenci 2018 18,6 %, což představuje 50% nárůst v porovnání s předchozím rokem6. Co se týče energetické účinnosti, je snížená spotřeba energie úzce spojena s dosažením vyššího podílu obnovitelných zdrojů energie a větším začleňováním obnovitelných zdrojů v malém měřítku v budovách, což zlepšuje energetickou náročnost nákladově efektivním způsobem. Energie z obnovitelných zdrojů dále hraje významnou roli při dekarbonizaci a v roce 2016 přispěly obnovitelné zdroje energie k 460 Mt nevypuštěných hrubých emisí CO2 (více než polovina celkových emisí skleníkových plynů Itálie v roce 2016)7 a odhaduje se, že toto číslo naroste na 499 Mt8 v roce 2017. Obnovitelné zdroje energie kromě toho zásadním

způsobem přispívají k inovativnímu rozměru. V oblasti obnovitelných zdrojů získá 53 % vynálezů společností se sídlem v EU patentovou ochranu mimo Evropu9. To poukazuje na vysokou hodnotu inovace, protože ochrana je udělena s výhledem, že vynález má potenciál oslovit zahraniční trhy a mít na nich úspěch. Díky tomuto má EU celosvětové vedoucí postavení v oblasti inovací, protože její podíl je vyšší než podíl ostatních velkých ekonomik10. V této souvislosti, jak bylo uznáno Mezinárodní agenturou pro obnovitelné zdroje energie (dále jen „IRENA”), se Evropa stala majákem, který ukazuje úspěšné cesty do budoucnosti založené na obnovitelných zdrojích energie, neboť je v čele inovací v oblasti energie11.

Vedoucí postavení je zřejmé také v oblasti různých technologií využívání energie z obnovitelných zdrojů v dodavatelských řetězcích. Co se týče některých technologií, jako jsou větrné turbíny, podíleli se výrobci z EU na přinejmenším 41 % celosvětového nového instalovaného výkonu v roce 201612. Co se týče fotovoltaického odvětví EU, mají výrobci fotovoltaického zařízení z EU vedoucí postavení s 50% podílem na celosvětovém trhu, zatímco výrobci invertorů z EU se na celosvětovém trhu podílí více než 18 %13. Za účelem zachování a rozšíření svého celosvětového vedoucího postavení v oblasti rozvoje technologií na výrobu obnovitelné energie z oceánů se Komise společně s členskými státy zapojila do úsilí o zvýšení zavádění a plnění cílů snížení nákladů, které jsou stanoveny v Evropském strategickém plánu pro energetické technologie (plán SET)14. S cílem posílit průmyslovou základnu pro obnovitelné zdroje v Evropě ustavila Komise průmyslové fórum pro čistou energii zaměřené na obnovitelné zdroje energie. V úzké spolupráci s klíčovými aktéry z odvětví fórum navrhuje opatření, která mají zvýšit konkurenceschopnost evropského dodavatelského řetězce pro obnovitelné zdroje energie.

Přínos obnovitelných zdrojů energie přesahuje dopady na pět politických rozměrů, které byly zmíněny výše. Obnovitelná energie je zdrojem hospodářského růstu a pracovních míst pro Evropany, zejména místních pracovních míst s více než 1,4 milionu lidí, kteří v současné době pracují v tomto odvětví, a se souvisejícím obratem, který je odhadován na 154,7 miliardy EUR15. Nedávná zpráva o cenách energie a nákladech na energii v Evropě16 dále dokládá pozitivní dopad na průmyslovou konkurenceschopnost, protože větší objem obnovitelné energie je klíčovým faktorem poklesu velkoobchodních cen energií v posledních letech. Jak již zdůraznila agentura IRENA, zvýšené zavádění obnovitelných zdrojů energie uvedlo do pohybu také celosvětovou přeměnu v oblasti energií s významnými důsledky pro geopolitiku a EU má jednoznačně postavení průkopníka17.

Obnovitelné zdroje přispívají rovněž ke snížení znečištění ovzduší a pomáhají rozvojovým zemím v přístupu k cenově dostupné a čisté energii. Mezi lety 2011 a 2016 vzrostla kapacita výroby obnovitelné energie o téměř 10 GW a počet lidí využívajících řešení založená na obnovitelné energii a nezávislá na rozvodné síti vzrostl šestinásobně a dosáhl více než 133 milionů18. Odhaduje se, že do roku 2030 budou obnovitelné zdroje energie zásobovat více než 60 % nových elektrických připojení a samostatné a minisíťové systémy budou poskytovat prostředky pro téměř polovinu nových připojení19. V neposlední řadě, a co je nejvíce důležité, nižší náklady na technologie v kombinaci s digitalizací činí z obnovitelných zdrojů energie skutečnou hnací sílu posilování postavení spotřebitelů, tak aby měli klíčovou úlohu při transformaci energetiky.

Tato zpráva nabízí nejnovější údaje o pokroku do roku 2017 v plnění 20% cíle v oblasti energie z obnovitelných zdrojů pro rok 2020 a zabývá se povinností Evropské komise podávat zprávy podle článku 23 první směrnice a směrnice o nepřímé změně ve využívání půdy (ILUC)20. Primárním zdrojem údajů pro zhodnocení pokroku v plnění cíle pro rok 2020 jsou statistiky o energii předané členskými státy Eurostatu do ledna 2019. Tato zpráva vychází ze 4. pololetní zprávy členských států o pokroku v oblasti energie z obnovitelných zdrojů pro období 2015–201621 a také z doplňkové technické analýzy provedené v průběhu roku 2018. Také zahrnuje přehled možností, co se týče mechanismů spolupráce a posouzení správních rámců a udržitelnosti biopaliv.

2. Pokrok EU-28 ve využívání energie z obnovitelných zdrojů

V roce 2017 EU dosáhla podílu 17,52 % obnovitelné energie na hrubé konečné spotřebě energie, přičemž v roce 2020 má být dosaženo cíle 20 %, a překročila tak orientační plán 16 % pro období 2017–2018. EU jako celek kromě toho dosáhla více, než jak je staveno v poněkud ambicióznějším vývoji, který formulovaly samotné členské státy ve svých národních akčních plánech pro energii z obnovitelných zdrojů22. EU je na dobré cestě splnění svého cíle do roku 2020. V minulých letech byl na úrovni EU zaznamenán nepřetržitý nárůst celkového podílu obnovitelných zdrojů energie (dále jen „OZE”) a odvětvového podílu obnovitelné energie v oblasti elektřiny (dále jen „OZE-E”), vytápění a chlazení (dále jen „OZE-V&Ch”) a v menší míře v oblasti dopravy (dále jen „OZE-D”).

Tempo zvyšování podílu energie z obnovitelných zdrojů se však od roku 2014 zpomalilo. Ve srovnání s podílem 16,19 % v roce 2014 byl průměrný nárůst v období 2014–2017 jen 0,44 procentního bodu za rok, což je méně než průměrný roční nárůst o 0,83 procentního bodu za rok, který je nutný k dosažení 20% podílu v roce 2020. Vzhledem k tomu, že orientační plán podle první směrnice je v posledních letech strmější, bude splnění cílů vyžadovat vytrvalé úsilí.

Co se týče jednotlivých odvětví, byl podíl obnovitelné energie v odvětvích elektřiny a vytápění a chlazení na úrovni EU systematicky nad úrovněmi, které členské státy definovaly ve svých národních akčních plánech pro energii z obnovitelných zdrojů, zatímco v odvětví dopravy podíl obnovitelných zdrojů energie v podstatě odpovídá plánovanému vývoji.

Graf č. 1: Aktuální a plánované podíly energie z obnovitelných zdrojů pro EU-28 (2005–2020, %). Zdroj: Eurostat a národní akční plány pro energii z obnovitelných zdrojů (dále jen „NREAP”)

Co se týče celkové spotřeby obnovitelné energie, má největší podíl odvětví vytápění a chlazení s celkem 102 Mtoe v roce 2017, poté následuje elektřina z obnovitelných zdrojů se spotřebou 86,7 Mtoe a odvětví dopravy se spotřebou 23,65 Mtoe23.

Hlavní obnovitelné zdroje využité ve spotřebě energie byly biomasa v oblasti vytápění a chlazení, vodní a větrná energie v oblasti elektřiny a biopaliva v dopravě. V odvětví elektřiny je zřetelný posun směrem k obnovitelným zdrojům energie. Jedním z klíčových faktorů byl pokles nákladů na elektřinu ze solární fotovoltaiky a větrné energie, které v roce 2009 klesly na téměř 75 % a v roce 2018 na zhruba 50 % (v závislosti na trhu), a to vzhledem ke snížení kapitálových nákladů, pokroku v účinnosti a zlepšování dodavatelského řetězce a soutěžním výběrovým řízením u režimů podpory. Prvním evropským solárním projektem, který byl vypracován bez jakékoliv veřejné podpory, byl projekt Ourika v roce 2018 v Portugalsku. V Německu byly tržní prémie vyplacené za solární fotovoltaický projekt o výkonu 1,4 MW pod tržní hodnotou solární energie v létě 2018 a v Dánsku byly vyvinuty nové projekty v oblasti větrné energie za pevnou výkupní cenu 2,5 EUR/MWh. Výběrová řízení na rozvoj pobřežních větrných elektráren o výkonu 1 610 a 700 MW získala jak v Německu, tak v Nizozemsku nabídky na nulové dotace.

Pokles nákladů je také jedním z klíčových faktorů zvýšení podnikového získávání obnovitelných zdrojů energie, zejména v těch případech, kdy podnikoví uživatelé energie podepíšou přímou smlouvu o nákupu elektřiny s výrobcem obnovitelné energie. Během období let 2015–2018 se podnikové smlouvy o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů v Evropě24 zečtyřnásobily z 506 MW na 1 967 MW.

3. Podrobné posouzení pokroku členských států a prognóz do roku 2020

1. Pokrok v odvětví elektřiny, vytápění a chlazení a dopravy

Podíly obnovitelné energie odrážejí historickou rozmanitost ve skladbě zdrojů energie v členských státech a jejich rozdíly v možnostech využívání energie z obnovitelných zdrojů, tudíž se podíly nacházejí v rozpětí od 6,4 % v Lucembursku do 54,5 % ve Švédsku v roce 2017 (viz graf č. 2).

Graf č. 2: Podíly obnovitelné energie EU a členských států na hrubé konečné spotřebě energie 2015–2017 vs. plány stanovené v první směrnici (zdroj: Eurostat).

Na základě 4. zpráv členských států o pokroku v oblasti energie z obnovitelných zdrojů (dále jen „zprávy o pokroku”), které pokrývají období 2015–201625, dosáhlo 25 členských států vyšších hodnot, než jaké jsou stanoveny v jejich orientačním plánu podle první směrnice pro období 2015–2016. Orientační plány stanovené v první směrnici nesplnily tři členské státy, z nichž nejvyšší rozdíl vykazuje Nizozemsko se skutečným průměrným podílem 5,9 % za období 2015–2016, zatímco orientační plán podle směrnice o energii z obnovitelných zdrojů (dále jen „SOZE”) byl 7,6 %. Rozdíl vzhledem k plánovanému 9,7% podílu obnovitelné energie pro rok 2016 v rámci národních akčních plánů pro energii z obnovitelných zdrojů je ještě větší. Nizozemsko i nadále zaostává za plánovaným vývojem v oblasti OZE-E a do určité míry také v oblasti OZE-D. Své orientační plány pro období 2015–2016 stanovených v první směrnici nesplnily rovněž Lucembursko a Francie, i když se odchýlily jen v omezené míře.

Údaje z Eurostatu za rok 2017 neukazují významně odlišný obrázek. Celkem 11 členských států (Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Chorvatsko, Itálie, Litva, Maďarsko, Rumunsko a Švédsko) již dosáhlo podílu, který odpovídá jejich cíli, který má být splněn do roku 2020. Ze zbývajících 17 členských států deset již splnily svůj předběžný plán stanovený v první směrnici pro období 2017–2018. Zbývajících sedm členských států (Belgie, Francie, Irsko, Lucembursko, Nizozemsko, Polsko a Slovinsko) bude muset zvýšit své úsilí, aby splnily průměrný plán pro období 2017–2018 směřující k roku 2020.

Při pohledu na absolutní úroveň spotřeby obnovitelné energie v EU-28 je vidět značný nárůst ze 189 Mtoe v roce 2015 na 204 Mtoe v roce 2017, tj. 8 %. Během stejného období však vzrostla hrubá konečná spotřeba energie z 1 125 Mtoe na 1 159 Mtoe, což vedlo ke snížení podílu energie z obnovitelných zdrojů, protože ten je počítán tak, že se konečná spotřeba obnovitelné energie vydělí hrubou konečnou spotřebou energie. Tato zvýšená poptávka je jedním z klíčových faktorů, který je v pozadí snížení podílu energie z obnovitelných zdrojů v roce 2017 ve srovnání s rokem 2016 v devíti členských státech (Bulharsko, Česká republika, Maďarsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko a Slovensko).

Odvětvové podíly energie z obnovitelných zdrojů ve velké většině členských států v období 2015–2017 rostly. U některých členských států se však odvětvové podíly změnily jen o méně než 0,3 procentního bodu. To je případ i devíti členských států v oblasti OZE-E (Bulharsko, Česká republika, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko, Španělsko a Švédsko), sedmi v oblasti OZE-V&Ch (Česká republika, Maďarsko, Německo, Rakousko, Polsko, Slovinsko a Slovensko) a deseti v oblasti OZE-D (Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Kypr, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Polsko a Rakousko).

V odvětví dopravy, kde by členské státy měly dosáhnout stejného cíle 10 %, by toto zpomalení mohlo být problematické v těch osmi členských státech (Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Polsko, Řecko a Slovinsko), které v odvětví dopravy vykazují spotřebu obnovitelné energie menší než 5 %, a které by tedy potřebovaly prudký nárůst, aby dosáhly 10% cíle. Možnou cestou, kterou lze prozkoumat, je rovněž využití statistických převodů pro odvětví dopravy, které umožňuje směrnice o nepřímé změně ve využívání půdy.

2. Mechanismy spolupráce

Mechanismy spolupráce jsou založeny na článcích 6 až 11 první směrnice. Zahrnují několik mechanismů, jejichž prostřednictvím mohou členské státy spolupracovat v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, jako jsou statistické převody, společné projekty a společné režimy podpory. Statistické převody jsou důležité zejména pro usnadnění dosažení cílů, protože umožňují členským státům, které dosáhly vyššího podílu obnovitelné energie, než jaký je jejich národní cíl, převést nadbytek do jiných členských států. V současné době existují dvě dohody, díky kterým lze využít statistických převodů mezi Lucemburskem a Litvou a Lucemburskem a Estonskem. V obou případech stanovují, že Lucembursko přijme statistické převody pro období 2018–2020.

Podle odhadů, které členské státy zahrnuly do svých zpráv o pokroku, bude ve srovnání s orientačním plánem vyprodukováno celkem 12 564 ktoe přebytečné energie z obnovitelných zdrojů, která bude dostupná pro možný statistický převod v roce 2020. To odpovídá zhruba polovině francouzské hrubé konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů. Pro členské státy, které nemohou splnit cíl do roku 2020 využitím vlastních obnovitelných zdrojů, by toto bylo schůdným řešením, jak splnit své cíle efektivně z hlediska nákladů (viz tabulka č. 1).

2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020
Belgie 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
Bulharsko 372 357 528 641 601 610 691 420 471 411 341
Česká republika 0 0 0 0 1 145 1 039 947 863 892 678 643
Dánsko 694 834 1 123 1 106 1 223 1 452 552 619 63
Německo 6 895 8 436 6 546 9 390 7 272 7 911 4 130 5 976 3 065
Estonsko 101 117 135 122 75 94 154 163 186 235 279 296
Irsko 93 -14 111 79 26 -142 -12 -239 -366
Řecko 137 201 320 242 195 137 -162 737 743 683 529
Španělsko 2 290 3 083 2 720 3 357 1 990 2 963 2 049 2 793   839
Francie -641 -2 708 -1 877 -1 565 -3 721 -4 048 -4 075 0 0 0 0
Itálie 8 324 8 613 7 405 10 011 10 937 9 343 9 468 7 789 7 259 5 828 4 462 3 397
Kypr 0 -11 28 44 45 43 29 29 57 34 21 0
Lotyšsko -69 -127
Lucembursko 0 0 0 0 0 0 0 0 0 -50 -120
Maďarsko 968 1 150 1 213 1 295 883 970 803
Malta 4 10 0
Nizozemsko 0 0 0 0 0 0
Rakousko 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
Polsko 543 729 929 530 93 174 -260 968 968 587
Portugalsko 83 82 84 144 128 154 81 131 -4 50
Rumunsko 1 153 1 306 794 942 645 692 1 089 886 258 405 263 0
Slovinsko 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
Slovensko 302 254 142 222 305 364 90 110 0
Finsko 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
Švédsko 2 407 2 141 2 482 3 318 3 214 3 335 3 347 3 475 3 215 3 610 3 428 3 241
Celkem 11 985 13 544 20 838 28 332 26 660 27 033 23 901 23 038 20 722 22 752 9 982 12 564

Tabulka č. 1: Aktuální a odhadovaná přebytečná výroba a/nebo nedostatečná výroba obnovitelné energie v členských státech ve srovnání s orientačním plánem podle SOZE (ktoe). Zdroj: Navigant 201926, zprávy členských států27.

3. Projekce

Za účelem posouzení možnosti dosáhnout cíle pro rok 2020 bylo pro Komisi provedeno modelování28. Analýza zkoumá, do jaké míry by současné politické iniciativy (dále jen „SPI”) v oblasti obnovitelné energie (uvedené členskými státy v jejich zprávách o pokroku) doplněné plánovanými politickými iniciativami (dále jen „PPI”) byly dostačující k tomu, aby vyvolaly cílené zavádění energie z obnovitelných zdrojů do roku 2020, a to pro každý členský stát. Z tohoto modelování vyplývá, že s politickými iniciativami v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, které jsou v současné době zavedeny a plánovány, lze v roce 2020 na úrovni EU očekávat podíl obnovitelné energie mezi 18,1 % až 20,7 %29. U řady členských států se ve zbývajících letech očekávají dobré výsledky, kdy dosažená úroveň zavádění bude přesahovat úrovně jejich cílů.

U 11 členských států (Belgie, Francie, Irsko, Kypr, Lucembursko, Malta, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Řecko a Spojené království) se však zdá, že politiky prováděné v současné době v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a již plánované iniciativy v této oblasti nejsou dostačující k tomu, aby bylo dosaženo požadovaného objemu obnovitelné energie čistě na vnitrostátní úrovni.

Kromě toho je u sedmi členských států (Lotyšsko, Německo, Rakousko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko a Španělsko) znát určitá nejistota související s dosažením cíle v oblasti obnovitelné energie pro rok 2020. Schopnost splnění jejich závazných národních cílů pro rok 2020 bude z velké míry záviset na úrovních poptávky po energii v případě, že by se výrazně zvýšila poptávka po energii, což by srovnalo jejich spotřebu energie s původním vývojem, který byl naznačen v nejnovějším referenčním scénáři EU. S ohledem na odsouhlasené mechanismy spolupráce pro Lucembursko, Estonsko a Litvu jsou výsledky uvedeny v grafu č. 4.

Graf č. 3. Očekávaný podíl energie z obnovitelných zdrojů v roce 2020 vs. cíle SOZE pro rok 2020 a plánované (NREAP) cíle (%) kromě spolupráce. (Navigant 201930).

Graf č. 4. Očekávaný podíl energie z obnovitelných zdrojů v roce 2020 vs. cíle SOZE pro rok 2020 a plánované (NREAP) cíle, včetně mechanismů spolupráce (členský stát, %). Zdroj: Navigant 2019.

Vzhledem k poměrně nízké celkové spotřebě energie Lucemburska mají převody z Estonska a Litvy významný vliv na schopnost Lucemburska dosáhnout svého cíle: očekává se, že v nejoptimističtějším scénáři Lucembursko dosáhne svého 11% cíle pro rok 2020. Tytéž převody mají omezený vliv na podíl obnovitelné energie Estonska a Litvy, který podle nejhoršího možného scénáře klesne jen o 0,7 % v Estonsku a 0,9 % v Litvě.

Všechny členské státy již do budoucna, podle svého návrhu vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu pro rok 203031, předložily své příspěvky ke splnění závazného cíle na úrovni EU pro podíl nejméně 32 %, díky čemuž by se obnovitelné zdroje energie staly základem pro energetický systém Unie. Do června 2019 Komise posoudí, zda jsou tyto vnitrostátní příspěvky a související politiky a opatření v souladu se záměry EU, a v případě potřeby vydá doporučení členským státům.

4. Administrativní překážky

Ve svých 4. zprávách o pokroku v oblasti energie z obnovitelných zdrojů členské státy informují o opatřeních týkajících se zjednodušení správních postupů pro projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů (podle článku 13 první směrnice). Podle externí analýzy32 byla v globálním měřítku velká část příslušných opatření první směrnice úspěšně prováděna ve všech členských státech. Tato opatření mimo jiné zahrnují: zjednodušené postupy pro malé projekty, požadavky na provozovatele soustav, aby poskytli odhady nákladů a další nezbytné informace, požadavky na rozdělování nákladů na rozvoj sítě a připojení k distribuční soustavě obnovitelné energie, zvážení zahrnutí OZE-E do vnitrostátního plánu rozvoje sítě a existenci režimů podpory určených k podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů.

V posledních letech však přibývá překážek souvisejících s vytvářením a plánováním postupů. Co se týče odvětví elektřiny, tak vývoj směrem k větším projektům představoval určité překážky, jelikož takové projekty mají dodatečné požadavky s ohledem na územní plánování a plánování v oblasti životního prostředí. Co se týče odvětví vytápění a chlazení, spočívají překážky hlavně v nedostatcích spojených s kapacitou sítí dálkového vytápění, zatímco u odvětví dopravy překážky vyplývají hlavně z nedostatku vhodné infrastruktury jak pro biopaliva, tak pro elektrická vozidla. Integrace zvyšující se kapacity obnovitelných zdrojů energie do sítě je také přetrvávající výzvou pro většinu členských států. Překážky vznikají hlavně kvůli vysokým nákladům na připojení k distribuční soustavě a také kvůli nedostatku předvídatelnosti a transparentnosti postupů pro připojení k distribuční soustavě.

4. Posouzení udržitelnosti biopaliv

1. Přehled spotřeby biopaliv v EU

V roce 2016 dosáhla spotřeba EU udržitelných biopaliv 13 840 ktoe. 33 Z toho bylo 11 083 ktoe (80 %) bionafta a 2 620 ktoe (19 %) bylo bioethanol. Většina (64 %) bionafty spotřebované v EU v roce 2016 byla vyrobena ze surovin z EU, zejména z řepky (~38 %), použitého kuchyňského oleje (13 %), živočišného tuku (8 %) a tálového oleje (2,5 %). Ze zbývajících 36 % bionafty spotřebované v EU pocházelo 19,6 % z palmového oleje z Indonésie (13,3 %) a Malajsie (6,3 %), 6,1 % z řepky hlavně z Austrálie (2,6 %), Ukrajiny (1,8 %) a Kanady (1,2 %), 4,8 % z použitého kuchyňského oleje z různých zemí mimo EU a 4,3 % ze sóji zejména ze Spojených států (1,5 %) a Brazílie (1,5 %).

Ethanol spotřebovaný v EU se také vyrábí hlavně ze surovin z EU (65 %), včetně pšenice (~25 %), kukuřice (~22 %) a cukrové řepy (17 %) a jen malé