dnes je 9.5.2021

Input:

Vyhláška o energetickém auditu

27.4.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.3.3
Vyhláška o energetickém auditu

redakce EnergetikaInfo.cz

Jednu z oblastí, která byla upravena zákonem č. 3/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 3/2020 Sb.”) je povinnost provádět energetický audit (ustanovení § 9). Vedle bližší specifikace povinných subjektů, zákon č. 3/2020 Sb. přináší nový přístup k provádění energetických auditů, resp. přibližuje postup provádění obecně platnému standardu, konkrétně normě ČSN ISO 50002 - Energetické audity - Požadavky s návodem pro použití (dále jen „norma”). Do přijetí zákona č. 3/2020 Sb. se prováděl energetický audit podle prováděcího právního předpisu. Ovšem v praxi šlo primárně o zajištění vyplnění prováděcím předpisem stanovených tabulek, tzn. sepsání zprávy o toku energie v energetickém hospodářství a návrh možností na snížení spotřeby v daném energetickém hospodářství. Zákon č. 3/2020 Sb. však jasně vymezuje proces provádění energetického auditu dle normy a požadavky na písemnou zprávu o provedeném energetickém auditu dle prováděcího právního předpisu.

Ve vztahu k povinným subjektům zákon č. 3/2020 Sb. přináší zpřesnění vymezení povinných skupin (zjednodušeně „velcí” podnikatelé, „velcí” spotřebitelé” a veřejná správa). Původní právní úprava v oblasti „velkých” podnikatelů odkazovala na doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků a malých a středních podniků. Postup stanovení velikosti podnikatele dle tohoto doporučení byl v praxi velmi problematický a často povinnost dopadala na podnikatele, u kterých nebylo provedení energetického auditu nákladově efektivní, tzn., docházelo k nadměrnému neefektivnímu finančnímu a administrativnímu zatížení podnikatelů. Z tohoto důvodu došlo k odklonu od této praxe a zákon č. 3/2020 Sb. se při kvalifikaci podnikatele odkazuje na postup stanovený prováděcím právním předpisem.

Prováděcím právním předpisem k výše uvedeným ustanovením byla vyhláška č. 480/2012 Sb., o energetickém auditu a energetickém posudku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 480/2012 Sb.”). Její znění však nedostatečně reflektovalo principy provádění energetického auditu podle normy a neobsahovalo ani postup stanovení parametrů pro identifikaci, zda podnikatel spadá do skupiny povinných podnikatelů podle § 9 odst. 1 zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 406/2000 Sb.”).

Bylo proto nutné uvést do souladu název a obsah vyhlášky č. 480/2012 Sb. se zákonným zmocněním, které specifikuje, že prováděcí předpis stanoví obsah a způsob zpracování písemné zprávy. Zároveň bylo nutné, aby požadavky na písemnou zprávu reflektovaly postupy provádění energetického auditu dle normy.

S ohledem na rozsah změn, resp. kompletní změnu dosavadního přístupu k energetickým auditům, nebyla navržena změna vyhlášky č. 480/2020 Sb., ale nový předpis, který umožní lépe implementovat nová specifika v celém rozsahu. Tím předpisem je nová vyhláška č. 140/2021 Sb., o energetickém auditu, která byla zveřejněna ve Sbírce zákonů ČR dne 31. 3. 2021.

Ustanovení vyhlášky s komentářem z aplikace ODok

§ 1 Předmět úpravy

Ustanovení vymezuje rozsah návrhu vyhlášky v intencích zákonného zmocnění.

Zákon č. 406/2000 Sb. v ustanovení § 9 odst. 1 uvádí: „Podnikatel, který s podnikatelem nebo podnikateli, kteří se podílejí na jeho základním kapitálu nebo hlasovacích právech alespoň 25 %, zaměstnává 250 a více osob nebo vykazuje roční obrat vyšší než 1 300 000 000 Kč nebo roční bilanční sumu rozvahy vyšší než 1 100 000 000 Kč, je povinen jednou za 4 roky zajistit pro jím užívané nebo vlastněné energetické hospodářství provedení energetického auditu. Tato povinnost se vztahuje na podnikatele, který splňuje podmínku podle věty první 2 po sobě jdoucí kalendářní roky. Způsob stanovení počtu zaměstnanců, výše ročního obratu a roční bilanční sumy rozvahy stanoví prováděcí právní předpis.” Tato skutečnost je reflektována v předmětu navrhované vyhlášky, kde v § 1 písm. a) stojí, že vyhláška stanoví „způsob stanovení počtu zaměstnanců, výše ročního obratu a roční bilanční sumy rozvahy pro potřeby určení povinnosti zpracovat energetický audit”. Podrobnější informace k postupu jsou pak uvedeny v odůvodnění k § 3.

Dále zákon č. 406/2000 Sb. v § 9 odst. 7 uvádí, že: „Způsob provedení energetického auditu se provádí v souladu s harmonizovanou technickou normou upravující zásady provádění energetických auditů, požadavky na běžné procesy během energetických auditů a výstupy energetických auditů. Zjištění energetického auditu jsou zpracována ve formě písemné zprávy o provedeném energetickém auditu, jejíž obsah a způsob zpracování stanoví prováděcí právní předpis.” Toto je opět promítnuto v předmětu vyhlášky, kde § 1 písm. b) uvádí, že vyhláška stanoví tento obsah a způsob zpracování.

Díky § 1 je dosaženo konzistence mezi zákonnou a prováděcí právní úpravou.

§ 2 Definice

Jednotlivé termíny jsou definovány s cílem zajistit terminologickou propojenost mezi normou, podle které se energetický audit provádí a požadavky na obsah a způsob zpracování zprávy o provedeném energetickém auditu, tzn., vychází ze základních pojmů normy. Jedná se o termíny, které nejsou doposud ukotveny v národní legislativě.

Norma sama však definuje jen vybrané termíny. U některých termínů pracuje s pojmy definovanými v souvisejících normách. Přehled jednotlivých termínů se zdrojem pro jejich definování je uveden níže.

Pojem Propojenost s normou
Cíl energetického auditu ČSN ISO 50002 1, 3.1
Zadavatel Nový pojem souhrnně označuje, kdo má povinnost zpracovat energetický audit dle odst. 1 až 3 § 9 zákona 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů.
Energetická náročnost ČSN ISO 50002, 3.10; ČSN EN 16247-1 až ČSN EN 16247-52, 3.8; ČSN EN ISO 500013, 3.4.3
Ukazatel energetické náročnosti ČSN ISO 50002, 3.11; ČSN EN 16247-1-5, 3.9; ČSN EN ISO 50001 , 3.4.4
Příležitost ke snížení energetické náročnosti Nemá přímou definici, norma ČSN ISO 50002 pojem používá na více místech, v jaké podrobnosti má být zpracována je uvedeno v 5.8.2 - obsah zprávy o energetickém auditu. V souladu s věcným obsahem pracovní skupina navrhla definici.
Výchozí stav energetické náročnosti ČSN EN ISO 50001, 3.4.7
Normalizace ČSN EN ISO 50001, 3.4.10
Relevantní proměnná ČSN EN ISO 50001, 3.4.9
Užití energie ČSN ISO 50002, 3.12, ČSN EN 16247-1-5, 3.11; ČSN EN ISO 50001, 3.5.4
Spotřeba energie ČSN ISO 50002, 3.7; ČSN EN 16247-1-5, 3.6; ČSN EN ISO 50001, 3.5.2
Výrobní proces ČSN EN 16247-1-5, část 3, 3.1
Doprava ČSN EN 16247-1-5, část 4, 3.1
Spotřebič Nemá přímou definici, norma ČSN EN ISO 50001 pracuje s označením „vybavení, zařízení, systémů nebo procesů spotřebovávajících energii v rámci rozsahu a hranic systému managementu hospodaření s energií”. V souladu s věcným obsahem pracovní skupina navrhla definici.
Provoz energetického hospodářství Pojem definovaný pracovní skupinou s vazbou na definici energetického hospodářství.

1ČSN ISO 50002 Energetické audity – Požadavky s návodem pro použití

2ČSN EN 16247 Energetické audity

3ČSN EN ISO 50001 Systémy managementu hospodaření s energií – Požadavky s návodem k použití

§ 3 Stanovení počtu zaměstnanců, výše ročního obratu a roční bilanční sumy rozvahy

Před účinností zákona č. 3/2020 Sb. se stanovení počtu zaměstnanců, výše ročního obratu a roční bilanční sumy rozvahy provádělo podle doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků a malých a středních podniků (dále jen „doporučení”). Tento postup v sobě měl mnohá úskalí. Doporučení pracuje s termínem „podnik”, který je obsahově odlišný od termínu, který byl a je užit v národní právní úpravě, a to „podnikatel”. Z pohledu doporučení bylo možné nahlížet např. na obce a kraje jako na „podniky” naplňující definici „podniku, který není malý nebo střední”. Dále doporučení při stanovení velikosti podniku uvažuje s veškerými, i nadnárodními vztahy mezi podniky. Takový pohled může být zcela v pořádku pro poskytování finanční podpory, nikoli však pro stanovení povinnosti provádět energetický audit. Díky tomuto přístupu museli provádět energetický audit podnikatelé, pro které provádění energetického auditu nebylo nákladově efektivní. Tato skutečnost není zcela v souladu se směrnicí 2012/27/EU , která uvádí, že energetický audit má být proveden nezávisle a nákladově efektivním způsobem kvalifikovanými nebo akreditovanými odborníky (článek 8 odst. 4). Propojování nad rámec národních vazeb se v tomto směru ukázalo jako nadměrně zatěžující a neefektivní z pohledu snižování energetické náročnosti hospodářství ČR. Na tuto skutečnost reagoval již zákon č. 3/2020 Sb. zrušením odkazu na doporučení a specifikací postupu stanovení parametrů, které jsou totožné s doporučením.

Postup stanovení parametrů je promítnut do předloženého návrhu vyhlášky. Obecné principy z doporučení jsou převzaty. Zejména je zachováno „propojování” podnikatelů při počítání výše počtu zaměstnanců, výše ročního obratu a roční bilanční sumy rozvahy (§ 3 odst. 3 a odst. 4). Aby nedocházelo k zavádění nových pojmů v oblasti podnikání, nejsou užity termíny z doporučení nezávislý, partnerský a propojený podnikatel. Obsah těchto pojmů je však zachován. Nezávislý podnikatel je popsán ustanovením § 3 odst. 1, partnerský podnikatel je popsán požadavky § 3 odst. 4 písm. a) a přístup propojených podnikatelů je uveden v § 3 odst. 4 písm. b). Podle kategorie, do které podnik patří, je případně nutno při výpočtu pro určení MSP započítat údaje jednoho či více jiných podniků. Výsledek výpočtu umožní podniku ověřit, zda naplňuje alespoň jeden parametr uvedený v § 9 odst. 1 zákona č. 406/2000 Sb., a tudíž má povinnost provést energetický audit.

Zásadní rozdíl je však v tom, že hodnocení probíhá pouze pro a mezi podnikateli ve smyslu definice zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, kteří provozují svou činnost na území ČR (§ 3 odst. 5).

Ustanovení § 3 odst. 7 specifikuje, jak přistupovat k výpočtu počtu zaměstnanců ve specifických případech, resp. v případech, kdy zaměstnanci nejsou zaměstnáni na plný pracovní úvazek a přístup k obdobným poměrům poměru pracovnímu.

Následně ustanovení § 3 odst. 1 upřesňuje, že za podnikatele dotčeného povinností podle § 9 odst. 1 zákona č. 406/2000 Sb., lze považovat podnikatele, který některý z parametrů překročí 2 po sobě jdoucí roky. V případě, že k překročení parametrů dochází nepravidelně, není podnikatel povinností dle tohoto ustanovení dotčen. Tento přístup je zachován v souladu s doporučením.

§ 4 Plán energetického auditu a podklady potřebné k provedení energetického auditu

Nově je specifikován požadavek na zpracování plánu energetického auditu. Jedná se o dokument, kterým si energetický specialista dohodne se zadavatelem podrobnosti zpracování energetického auditu. Jde zejména o rozsah energetického auditu z hlediska jeho podrobností, stanovení hranic energetického hospodářství, specifikaci ucelených částí energetického hospodářství, podmínek ekonomického hodnocení navržených příležitostí ke zvýšení energetické náročnosti, stanovení pracovního týmu zhotovitele a specifikaci podkladů nutných pro zpracování energetického auditu. Požadavek na zpracování plánu energetického auditu a jeho obsah je stanoven v harmonizované normě, na kterou se odvolává ustanovení § 9 odst. 7 zákona č. 406/2000 Sb., tedy ČSN ISO 50002. Plán energetického auditu může být, po dohodě energetického specialisty se zadavatelem, změněn v průběhu prací na energetickém auditu. Podepsaný plán energetického auditu, případně jeho změny, jsou povinnou součástí přílohové části zprávy o energetickém auditu (viz. § 10, písm. a)). Podrobnosti plánu energetického auditu jsou předmětem přílohy č. 2.

Ve vyhlášce č. 480/2012 Sb. nebyl definován žádný požadavek na podklady nutné ke zpracování energetického auditu a vycházelo se pouze z obecné povinnosti uchovávat podklady po dobu 5 let, stanovenou v § 10 zákona č. 406/2000 Sb. V praxi se ukázalo, že interpretace takto formulovaného požadavku vedla k často zcela odlišnému rozsahu použitých podkladů a tím nestejné rozlišovací úrovni vlastní zprávy o energetickém auditu. Následně nebylo možné v této oblasti provádět korektní kontrolu ze strany kontrolního orgánu. Proto je v návrhu vyhlášky stanovena povinnost pro energetického specialistu specifikovat konkrétní soubor podkladů, který si vyžádá od zadavatele energetického auditu a který odpovídá rozsahu energetického auditu dohodnutému se zadavatelem v plánu energetického auditu. Následně je nezbytné, aby se zadavatel vyjádřil k disponibilitě každého z požadovaných podkladů. Výsledkem potom bude seznam požadovaných podkladů a seznam podkladů, které zadavatel energetickému specialistovi předal. Tento seznam samozřejmě může být v průběhu zpracování energetického auditu doplňován.

Konečný přehled vyžádaných a skutečně poskytnutých podkladů pro provedení energetického auditu musí energetický specialista uvést v přílohové části zprávy o energetickém auditu (viz. § 10, písm. b)).

Naplněním tohoto požadavku je zajištěna aktivní komunikace energetického specialisty se zadavatelem a tím i oboustranná kontrola, že provedené návrhy příležitostí ke zvýšení účinnosti užití energie vycházejí z aktuálních a správných podkladů. Na druhé straně, pokud v příslušné oblasti není zadavatel schopen poskytnout relevantní podklady, musí se s energetickým specialistou domluvit, buď na jejich následném doplnění, nebo na použití metody odborných odhadů či výpočtů. Tento přístup vytváří dobré předpoklady pro objektivní posouzení jednotlivých částí energetického hospodářství.

§ 5 Obsah zprávy o provedeném energetickém auditu

Obsah zprávy o provedeném energetickém auditu je oproti stávající právní úpravě redukován. V úvodu zprávy je dle návrhu vyhlášky uveden souhrn energetického auditu (podrobněji v části k § 6). Jedná se o novou část, která nahrazuje dosavadní evidenční list.

Další kapitolu zprávy tvoří vymezení předmětu energetického auditu (podrobněji v části k § 7). Za předmět energetického auditu je považován ve smyslu normy rozsah užití energie a souvisejících činností, které mají být zahrnuty do energetického auditu. Ze zákona vyplývá, že předmětem je celé energetické hospodářství. To však může být tvořeno z několika ucelených části energetického hospodářství. Dalším aspektem ovlivňujícím předmět energetického auditu, respektive zahrnutí ucelených částí energetického hospodářství, je vztah k energetickému hospodářství, konkrétně k vlastnictví/užívání.

Po vymezení předmětu energetického auditu následuje kapitola, kde jsou uvedeny podrobnosti zprávy o provedeném energetickém auditu (podrobněji v části k § 8). Jedná se o „jádro energetického auditu”, ze kterého energetický specialista zpracovává souhrn energetického auditu, který je uveden v úvodu zprávy o provedeném energetickém auditu.

Poslední částí, která je součástí zprávy o provedeném energetickém auditu, je přílohová část (podrobněji v části k § 10).

§ 6 Souhrn energetického auditu

Vyhláška č. 480/2012 Sb. pracovala s tzv. evidenčním listem, který shrnoval závěry realizovaného energetického auditu. Nová právní úprava již s evidenčním listem nepracuje a nahrazuje ho tzv. Souhrnem energetického auditu, který je uchopen jako manažerské shrnutí. Cílem je, aby zadavatel energetického auditu získal, pro něj srozumitelnou formou, informaci o zásadních zjištěních provedeného energetického auditu. Tím jsou příležitosti ke snížení energetické náročnosti energetického hospodářství. Právě příležitosti a návrh programu jejich realizace tvoří jádro Souhrnu energetického auditu.

Ustanovení odst. 1 tohoto paragrafu definuje celkový obsah Souhrnu energetického auditu (body a) až c)). Následující odstavce stanovují obsah a rozsah jednotlivých částí, kterými jsou identifikační údaje zadavatele, energetického specialisty a následně příležitostmi ke snížení energetické náročnosti, které jsou uvedeny v rozsahu dle části B přílohy č. 1 (viz odůvodnění k Příloze č. 1).

§ 7 Vymezení předmětu energetického auditu

Ve smyslu normy (ČSN ISO 50002) je předmětem energetického auditu rozsah užití energie a souvisejících činností, které mají být zahrnuty do energetického auditu. Ustanovení konkretizuje, jakým způsobem má vymezení být uvedeno, resp. jakým způsobem k němu dochází. Dle normy (ČSN ISO 50002) členění energetického hospodářství nebo ucelené části energetického hospodářství může být provedeno územně, organizačně nebo procesně, případně jejich kombinací. Při členění je však nutné respektovat a zajistit energetickou bilanci. Norma (ČSN ISO 50002) umožňuje členění konzultovat se zadavatelem. V tomto případě je však hranice (fyzická hranice nebo vymezení pracoviště nebo organizace) energetického hospodářství striktně stanovena zákonnými ustanoveními § 9 zákona č. 406/2000 Sb.

Ustanovení § 7 odst. 2 až 4 návrhu vyhlášky dále specifikují, jakými identifikačními údaji má být předmět energetického auditu určen v závislosti na typu členění.

Dále se ustanovení zabývají specifickými případy, a to jak má být přistupováno k vymezení předmětu energetického auditu pro tyto případy. Je specifikován případ postupu při přeshraniční dopravě nebo ucelené části energetického hospodářství mimo hranice ČR. V těchto případech je zachována logika § 3 odst. 5 návrhu vyhlášky, kdy stěžejní je, že činnost se realizuje na území ČR. Tudíž ucelená část energetického hospodářství mimo hranice České republiky nespadá do energetického hospodářství, v případě přeshraniční dopravy se do energetického hospodářství zahrne takový dopravní prostředek, který je registrován na území ČR.

Dále vyhláška specifikuje postup v případech, kdy energetické hospodářství je užíváno více subjekty, resp. subjekty, kteří nejsou zadavatelé energetického auditu. V případě, že takový subjekt má přímý smluvní vztah s dodavatelem, pak jeho spotřeba není zahrnuta do energetického hospodářství zadavatele (pro zadavatele podle § 9 odst. 3 zákona č 406/2000 Sb. je toto vyčlenění podmíněno viz § 7 odst. 8). Na druhou stranu je zahrnuta energie okolního prostředí, která je zadavatelem užívaná.

§ 8 Podrobnosti zprávy o provedeném energetickém auditu

Z věcného hlediska se jedná o jádro zprávy o energetickém auditu. Ustanovení tohoto paragrafu specifikují, jaké informace a v jaké formě (vazba na přílohovou část prováděcího právního předpisu) musí zpráva obsahovat. Jedná se o informace, které z pohledu energetiky (technického) popisují stav energetického hospodářství. Jedná se o přehled užití a spotřeby energie jak v celém energetickém hospodářství, tak v ucelené části energetického hospodářství. Přehled užití energie má být konkretizován/popsán bilancí energetických vstupů (rozsah dle přílohy č. 3). V případě, že jsou vymezeny ucelené části energetického hospodářství, pak jsou oblasti vstupů a užití energie uváděny v členění na budovu, výrobní procesy a dopravu při zachování celkové bilance energetických vstupů. Dále pro výchozí stav energetické hospodářství musí být stanoveny ukazatele energetických ukazatelů, aby bylo možno vyhodnocovat dopad navržených opatření, tzn. stavu budoucího. V případě, že se v energetickém hospodářství nachází spotřebiče specifikované v příloze č. 6, musí být provedena analýza užití energie těchto spotřebičů v rozsahu této přílohy. Ustanovení odst. 4 specifikuje konkrétní požadavky na rozsah přehledu užití a spotřeby energie v ucelených částech energetického hospodářství.

Na základě hodnocení stávajícího stavu energetického hospodářství (přehledu užití a spotřeby energie) se provádí hodnocení příležitostí ke snížení energetické náročnosti. Podrobněji viz příloha č. 9.

§ 9 Příležitosti ke snížení energetické náročnosti

Ustanovení § 9 návrhu vyhlášky je klíčovým ustanovením celé vyhlášky, protože stanovuje podrobný postup pro identifikaci a hodnocení potencionálních možností úspor energie v hodnoceném energetickém hospodářství a minimalizuje možnosti nesprávné interpretace výsledků.

Ve vyhlášce č. 480/2012 Sb. byl nastaven princip hodnocení návrhů na opatření a z těch, které jsou ekonomicky efektivní, byl stanoven požadavek na formulaci alespoň dvou variant návrhů na opatření. Tyto varianty byly následně podrobeny ekonomickému hodnocení na bázi kritéria NPV (čisté současná hodnota) a doporučena byla varianta s vyšší kladnou hodnotou NPV za dobu hodnocení (20 roků). Posuzované varianty musely být dále identifikovány z hlediska energetické bilance a ekologického hodnocení (množství emisí znečišťujících látek).

V návrhu vyhlášky byl zvolen v intencích harmonizované normy (ČSN ISO 50002) jiný přístup. Tento přístup je založen na principu návrhů příležitostí ke snížení energetické náročnosti, přičemž

Nahrávám...
Nahrávám...