dnes je 5.10.2022

Input:

Vnitrostátní plán ČR v oblasti energetiky a klimatu

19.2.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.3
Vnitrostátní plán ČR v oblasti energetiky a klimatu

Ing. Jan Šefránek, Ph.D.; Ing. Petr Kusý

V posledních dnech se často skloňuje dokument s názvem "Vnitrostátní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu". Jedná se o zásadní dokument, který určí budoucí směřování energetiky a ochrany klimatu v České republice a z tohoto důvodu mu musí být věnována i patřičná pozornost. Tento článek se pokusí stručně popsat jeho vznik, účel, obsah a dopad, který bude mít zejména na vývoj energetiky v České republice.

V originálním znění se materiál nazývá "Integrated national energy and climate plans“, avšak v odborných kruzích je nazýván různými názvy jako "Národní klimaticko-energetický plán" či "Národní integrovaný plán". Jedná se však o jeden a ten samý dokument, který byl dne 21. prosince 2018 oficiálně vložen do veřejné konzultace na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu ČR (MPO) a následně dne 28. ledna 2019 schválen jednáním Vlády ČR a dostal tak zelenou na cestě do Bruselu.

Z pohledu České republiky lze uvést, že se jedná o první dokument svého druhu, který spojuje dvě dosud ne zcela koordinovaná odvětví, kterými jsou energetika a ochrana klimatu. Proto je slovo integrovaný v názvu dokumentu tak důležité. V obou odvětvích existuje celá řada různorodých strategických dokumentů, národních akčních plánů (NAP), které však nově budou muset navazovat na integrovaný plán a být více propojeny. Z pohledu energetiky lze jako příklad uvést Státní energetickou koncepci, Národní akční plán pro chytré sítě, Národní akční plán čisté mobility, Národní akční plán pro obnovitelné zdroje energie, Národní akční plán energetické účinnosti ČR atd. S ohledem na důležitost dokumentu je však více než zřejmé, že nový integrovaný plán řadu těchto národních akčních plánů překoná či nahradí a stane se nepochybně základem budoucí Státní energetické koncepce.

Jako základní východisko tvorby předmětného dokumentu lze označit nařízení Evropského parlamentu a Rady o správně energetické unie a opatření v oblasti klimatu, které vyšlo 11. prosince pod číslem 2018/1999 . Ve stručnosti se jedná o jedno z mnoha nařízení takzvaného "zimního balíčku", neboli legislativního souboru směrnic a nařízení s titulem "Clean energy for all European", který komise představila na konci roku 2016. Rovněž je vhodné poznamenat, že nařízení o správě energetické unie nebylo ještě v době přípravy integrovaného plánu oficiálně schváleno a dokončeno, jak ostatně samo MPO v dokumentu uvádí. Tato skutečnost jistě ovlivnila průběh přípravy dokumentu, který byl zpracován ve velice krátkém čase a ne za standardních podmínek odpovídajících důležitosti materiálu.

Současný harmonogram přípravy je s ohledem na závažnost dokumentu poměrně napnutý a je určen přímo výše uvedeným nařízením. Dokument byl zpracován MPO v průběhu několika měsíců roku 2018, kdy ke konci roku byly práce velmi zintenzivněny, neboť se blížil termín odevzdání dokumentu pro schválení Vládou ČR a následně odeslání do EU. Zcela jasný harmonogram určuje článek 3 nařízení, který uvádí, že členský stát předloží do 31. prosince 2019, poté do 1. ledna 2029 a následně každých deset let návrh vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu. Důvodem, proč je materiál zpracován o rok dříve, je skutečnost, že je nutné návrh vnitrostátního plánu nechat podle článku 9 posoudit Komisi a případně do finálního návrhu zapracovat její doporučení. Nařízení navíc neurčuje pouze harmonogram, ale nastavilo členským státům i strukturu plánu a tedy vzor jednotlivých dimenzí a kapitol a celkový rámec dokumentu.

Vysvětlení základní podstaty tvorby integrovaného plánu lze nalézt v nařízení, které uvádí, že hlavní myšlenkou je provádění strategií a opatření navržených k dosažení cílů a úkolů energetické unie a dlouhodobých závazků Unie týkajících se emisí skleníkových plynů v souladu s Pařížskou dohodou a pro první desetileté období od roku 2021 do roku 2030, zejména cílů Unie v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030. Mezi dalšími lze spatřovat zajištění včasnosti, transparentnosti, přesnosti, jednotnosti, srovnatelnosti a úplnosti zpráv podávaných Unií a jejími členskými státy a stimulovat spolupráci mezi jednotlivými členskými státy za účelem naplnění stanovených cílů. Pochopitelným cílem pro splnění výše uvedeného je rovněž snaha přispět k vyšší jistotě v oblasti regulace a investic. Hlavní částí nařízení je uvedený integrovaný plán, jeho struktura, harmonogram a dále podávání průběžných zpráv o pokroku a jejich inventury a aktualizace.

Základní struktura dokumentu je určena obecným rámcem podle přílohy č. 1 nařízení. Podle ní se dokument dělí na několik hlavních částí a příloh. To je mimo jiné také důvod, proč je poměrně obsáhlý a může se jevit jako nepřehledný, neboť musí dodržovat požadovanou strukturu, která způsobuje, že se bohužel některé informace na mnoha místech dokumentu několikrát opakují. Dokument kromě úvodní části obsahuje vnitrostátní cíle pro jednotlivé dimenze, dále politiky a opatření pro naplnění těchto cílů, analytickou část současného stavuposouzení dopadu plánovaných politik a opatření. Jednotlivými dimenzemi jsou vždy:

  • dekarbonizace,

  • energetická účinnost,

  • energetická bezpečnost,

  • vnitřní trh s energií a

  • výzkum, inovace a konkurenceschopnost.

Část k posouzení dopadu plánovaných politik a opatření nebyla z časových důvodů (dle vyjádření MPO) zpracována a bude doplněna do finální verze vnitrostátního plánu, který bude v průběhu roku aktualizován dle již uvedeného harmonogramu.

V další části textu budou stručně představeny jednotlivé dimenze:

I. Dimenze "Dekarbonizace"

Tato dimenze je rozdělena na dvě oblasti: emise skleníkových plynů a jejich pohlcování a obnovitelnou energii. Pro první dekarbonizační část nařízení stanovuje, že je nutné splnit vnitrostátní cíle emisí skleníkových plynů zejména s ohledem na závazky členského státu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/841 o zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví do rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a dále cíle a závazky uvedené v Pařížské dohodě. Druhá část této dimenze stanovuje nutnost naplnění závazného celounijního cíle ve výši 32 % podílu energie z obnovitelných zdrojů do roku 2030 s postupně narůstající trajektorií.

Pro podmínky ČR návrh integrovaného plánu uvádí rekapitulaci závazného cíle snížení emisí o 14 % oproti roku 2005. Rovněž je zmíněno, že zásadní politikou v této oblasti je Politika ochrany klimatu v České republice, která byla Vládou ČR přijata v roce 2017 a stanovuje dva zásadní cíle, které stanovují snížit emise ČR do roku 2020 o 20 % v porovnání s rokem 2005 a do roku 2030 o 30 % oproti roku 2005.

V oblasti obnovitelných zdrojů se ČR zavazuje dosáhnout hodnoty podílu obnovitelných zdrojů energie na hrubé konečné spotřebě do roku 2030 na úrovni 20,8 %, což reprezentuje hodnotu českého příspěvku do závazného unijního cíle. Uvedená hodnota je na směrnici trajektorie rozdělena na další závazné "podcíle" s úrovněmi 14,4 % do roku 2022, následně 16,35 % do roku 2025 a 18,07 % do roku 2027. Uvedené cíle jsou dále rozpočítány na sektory elektřiny, dopravy a vytápění a chlazení a ty pak jsou ještě dále rozpadlé na jednotlivé subsektory a druhy obnovitelných zdrojů. Obecně tak lze říci, že každý druh obnovitelné energie bude mít stanovenou svou trajektorii obdobně, jako to určuje současný Národní akční plán pro obnovitelné zdroje.

Podstatnou součástí této dimenze je soubor opatření a politik nutných pro zajištění

Nahrávám...
Nahrávám...