dnes je 27.5.2024

Input:

Školení topičů a zajištění provozu středotlakých parních a kapalinových kotlů

30.7.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

8.5.1
Školení topičů a zajištění provozu středotlakých parních a kapalinových kotlů

František Cimbůrek

Úvod

Je velmi mnoho povinností vyplývajících z právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce a právních předpisů o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení, které musí provozovatel vyhrazených technických zařízení dodržovat.

Vyhrazená tlaková zařízení jsou definována vyhláškou Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu č. 18/1979 Sb.

Podle vyhlášky č. 18/1979 Sb. jsou tlaková zařízení dělena na:

  • parní a kapalinové kotle, u kterých konstrukční přetlak přesahuje 0,07 MPa a teplota pracovní látky převyšuje při tomto přetlaku bod varu;

  • tlakové nádoby stabilní, u nichž nejvyšší pracovní přetlak přesahuje 0,07 MPa a které obsahují plyny, pára nebo žíravé, jedovaté a výbušné kapaliny jakékoliv teploty nebo jakékoliv kapaliny s teplotou převyšující bod jejich varu při přetlaku 0,07 MPa;

  • kovové tlakové nádoby k dopravě plynů, u kterých kritická teplota je nižší než + 50 °C, nebo plynů, u kterých při teplotě + 50 °C je absolutní tlak (tenze) par vyšší než 0,3 MPa.

Středotlaké parní a kapalinové kotle

Zajišťování tepla pro jakékoliv účely se děje v zařízeních, která pro svoji řádnou funkci potřebují také řádnou a svědomitou obsluhu a údržbu. Těmito zařízeními jsou kotle, kde se buď ohřívá voda a to podle stupně jejího ohřátí na vodu teplou do 110 °C anebo vodu horkou nad tuto teplotu.

Dále může docházet k ohřívání vody nad teplotu bodu varu, kde se mění v páru. Podle stupně ohřátí se tato zase dělí na nízkotlakou páru do 115 °C anebo na středotlakou páru nad tuto teplotu. Podle těchto kritérií, ale samozřejmě ještě podle mnoha dalších se potom kotle rozdělují do různých kategorií a tříd a taktéž jsou kladeny různě náročné požadavky na obsluhu a provoz těchto zařízení.

Kromě teploty, na kterou je teplonosná látka, v převážné míře ohřívána, je velmi důležitý výkon tepelného zdroje, který je schopen vydat a tato hodnota je důležitým kritériem pro rozdělení kotlů do kategorií a tříd.

Do kategorie středotlakých parních a kapalinových kotlů patří kotle, jejichž konstrukční přetlak přesahuje 0,07 MPa a teplota pracovní látky převyšuje bod varu při tomto přetlaku. U vody je tato teplota 115 °C. Mohou a jsou to i kapalinové kotle s jinou náplní a potom je nutno se o tento bod varu zajímat a podle toho také kotel zařadit.

Kotle jsou vyhláškou rozděleny do čtyř tříd. Toto dělení je stejné, jako je dělení uvedené v jednotlivých normách pro kotle.

  1. třída jsou parní kotle se jmenovitým množstvím vyrobené páry nad 115 t/hod.
  2. třída jsou parní kotle se jmenovitým množstvím vyrobené páry nad 50 t/hod. do 115 t/hod. včetně anebo horkovodní kotle s tepelným výkonem nad 35 MW.
  3. třída jsou parní kotle se jmenovitým množstvím vyrobené páry nad 8 t/hod. do 50 t/hod. včetně anebo horkovodní kotle s tepelným výkonem nad 5,8 MW do 35 MW včetně.
  4. třída jsou parní kotle se jmenovitým množstvím vyrobené páry do 8 t/hod. včetně nebo horkovodní kotle s tepelným výkonem do 5,8 MW včetně a všechny ostatní kapalinové kotle.

Podle třídy kotle probíhá i školení a zácvik uchazeče o topičský průkaz.

Praktický zácvik topičů a odborné topičské kursy zajišťují provozovatelé kotlů nebo jim nadřízené organizace a ústřední orgány. Osnovy kursu určí pořadatel kursu po projednání s dozorčím orgánem. Absolvování kursu prokáže žadatel o topičskou zkoušku potvrzením o úspěšně vykonaném zácviku.

Praktický zácvik musí být nepřetržitý – 6 měsíců. Od jeho ukončení do dne topičské zkoušky nesmí uplynout doba delší jednoho roku. Odchylku může povolit dozorčí orgán.

Uchazeči o doplňkové zkoušky musí absolvovat šestiměsíční odborný zácvik v obsluze kotle příslušné třídy pod dohledem topiče s platným topičským průkazem a odborný kurs, a to v délce 30 hodin pro kotle 3. třídy, 50 hodin pro kotle 2. třídy a 100 hodin pro kotle 1. třídy. V případě doplňkové zkoušky pro obsluhu kotlů nejbližší vyšší třídy nebo kotlů na jiná paliva v rámci téže třídy kotle rozhoduje o délce odborného zácviku a nutnosti odborného kursu provozovatel na základě vyjádření revizního technika, ale odborný zácvik musí trvat nejméně dva měsíce – viz § 12 a 13 vyhlášky č. 18/1979 Sb.

Po úspěšně vykonané zkoušce vydá Technická inspekce České republiky osvědčení topiče. Osvědčení má platnost 5 let. S obsluhou kotle velmi úzce souvisí i druh paliva – pevná, kapalná nebo plynná.

K obsluze plně automatizovaných kotlů se jmenovitým množstvím vyrobené pára do 0,5 t/h, popř. s tepelným výkonem do 0,35 MW, jakož i kotlů s konstrukčním tlakem do 0,3 MPa a celkovým vnitřním objemem do 100 litrů a průtočných do objemu do 100 litrů, není třeba topičského průkazu. Obsluhovači těchto kotlů musí být o jejich obsluze poučeni a zacvičeni, o čemž musí provozovatel vyhotovit zápis.

Provoz, obsluha a údržba parních a horkovodních kotlů je řešena v ČSN 07 0710 .

Názvosloví z oboru kotlů je uvedeno v normě ČSN 07 0000 .

ČSN 07 0710 určuje základní podmínky nutné k zajištění bezpečnosti a hospodárnosti provozu kotlů. Provoz v pojetí této normy zahrnuje souhrn všech činností, nutných k využívání kotelního zařízení, nejen vlastní provoz, ale i údržbu, revize a další.

Provozní předpisy výrobce kotle jsou nedílnou součástí průvodní technické dokumentace podle ČSN 07 0623 . Jejich obsahem je uvádění kotle do provozu, způsob řízení provozu a odstavování kotle z provozu. Činnosti a problematiky, které má dokumentace řešit, určuje i ČSN 07 0710.

Podmínky provozu jsou rozdílné v každé kotelně bez ohledu na to, zda jsou v nich instalovány kotle stejné či nikoliv. Záleží např. na počtu kotlů, jejich vybavení řídicím systémem, pomocným zařízením, vnitřní organizací energetického hospodářství atd. Jinými slovy záleží na místních podmínkách.

Z těchto důvodů musí provozovatelé zpracovat tzv. místní provozní předpis s určením povinností a odpovědností jednotlivých pracovníků s přihlédnutím k místním podmínkám. Provozovatel při zpracování místních provozních předpisů vychází především z provozních předpisů výrobce.

Zvláštní pozornost je nutno věnovat ustanovení pracovníka odpovědného za provoz kotlů. U větších provozovatelů jsou povinnosti rozděleny na dva pracovníky. Jeden odpovídá za řádnou údržbu a druhý za řádnou obsluhu.

Provoz kotlů

U kotlů není rozhodující, zda se uvádí do provozu pro účely vyzkoušení, trvalého nebo zkušebního provozu, vždy musí být provedeny stavební a tlakové zkoušky dle ČSN 07 0624 , musí být dokumentace podle ČSN 07 0623 včetně předběžných provozních předpisů výrobce. Výstroj, pomocná zařízení a příslušenství musí odpovídat požadavkům příslušných norem, především ČSN 07 0620 , ČSN 07 0270 , ČSN 07 0703 , ČSN 07 0711 , ČSN 73 5120 atd.

V žádném případě nesmí být provozem kotlů ohrožena bezpečnost osob a okolí.

Norma ČSN 07 0710 dále uvádí povinnosti provozovatele při uvádění kotle do provozu, postup před zatápěním, zatápění, ochrana tlakového celku kotle a připojení kotle na odběrnou soustavu.

Zvláštní pozornost musí být zaměřena na bezpečnostní výstroj kotlů.

Vodoznaky

U bubnových parních kotlů je vodoznak nejdůležitější bezpečnostní výstrojí. U moderních kotlů jsou osazeny blokády, které odstaví kotel při minimální nebo maximální hladině. Napájecí voda do parních kotlů je vždy předehřívána a u horkovodních kotlů nesmí poklesnout pod 70 OC. U horkovodních, ale i parních průtočných kotlů je důležitý průtok vody, který musí být udržován v předepsaném rozsahu. Při ztrátě vody v kotli je nutné okamžité odstavení z provozu. Vodoznaky je nutno kontrolovat zkouškou průchodnosti v termínech uvedených v místním provozním předpisu.

Tlakoměry

V místním provozním předpisu musí být určeno, které tlakoměry se kontrolují, protože moderní kotle mají velké množství tlakoměrů a teploměrů. Musí to být tlakoměry, které určuje ČSN 07 0620 a další, které určí provozovatel tak, aby kotel mohl být provozován bezpečně, spolehlivě a hospodárně. Kontrola tlakoměru nulováním se provádí dle pokynů uvedených v místním provozním předpisu.

Pojistné ventily

Pojistné ventily se musí funkčně přezkušovat a to u parních kotlů s konstrukčním přetlakem do 1,55 MPa -nejméně 1x za týden, od 1,55 MPa do 4,5 MPa 1x za měsíc a to jejich nadlehčením. Výsledek přezkoušení pojistných ventilů se musí zapsat do provozního deníku kotle. Odfouknutí pojistného ventilu za provozu, pokud je zapsáno do provozního deníku kotle, se považuje za jeho přezkoušení.

Teploměry

K měření teplot se používají teploměry nebo teploměrná zařízení, která se skládají ze snímačů a připojených měřících řetězců. V provozních předpisech výrobce musí být určeno, které teploty je

Nahrávám...
Nahrávám...