6.5.5.2
Měření proudových chráničů při revizích elektrických
instalací
Ing. Vítězslav Šťastný, CSc. a kolektiv
Měření proudových chráničů uvedená v této kapitole navazují na
provedenou prohlídku instalovaných chráničů, tj. na zjištění údajů na chrániči
a jejich posouzení s požadavky projektu a potřebami instalace z hlediska
správné volby po provedené montáži.
NahoruVlastnosti proudových chráničů; údaje, symboly
Důležité vlastnosti proudových chráničů jsou zakódovány v údajích
a symbolech značení (potisku) na krytu chrániče, jež informují revizního
technika (uživatele) o použitém typu, parametrech a zapojení přístroje. Pro
potřeby prohlídky instalovaných chráničů je podle různých hledisek dále uvedeno
základní rozdělení a odlišnosti proudových chráničů.
NahoruTypy a charakteristiky proudových chráničů
Typy a charakteristiky proudových chráničů (RCD):
-
počet pólů
Poznámka:
Technické normy pro proudové
chrániče uvádějí i další možná provedení – např. trojpólová provedení,
čtyřpólová provedení s vypínáním pouze tří fázových vodičů. Běžné instalace
nebývají těmito typy řešeny. -
časová závislost vybavení
-
bez časového zpoždění vypínání (pro všeobecné použití –
splňuje podmínky ochrany osob před přímým i nepřímým dotykem). Označovací
symbol □ se obvykle nepoužívá,
-
s časovým zpožděním vypínání
-
se zvýšenou odolností – typ G (splňuje podmínky
ochrany osob před přímým i nepřímým dotykem, užívá se tam, kde je třeba omezit
nežádoucí vypínání proudových chráničů krátkými proudovými rázy, mezní doba
nepůsobení nejméně 10 ms).
Používá se pro ně symbol:
-
selektivní – typ S (užívá se jako hlavní
chránič s mezní dobou nepůsobení nejméně 40 ms, splňuje podmínky i pro rychlost
vypnutí 0,4 a 0,2 s pro ochranu při poruše před dotykem neživých částí).
Používá se pro ně symbol:
-
speciální (CBR).
-
citlivost na různé druhy proudů
-
typ AC – citlivý na střídavé reziduální proudy
(chrániče typu AC jsou vhodné pro ochranu všech druhů elektrických
zařízení, kde je zajištěno, že v chráněném obvodu se vyskytují jen střídavé
reziduální proudy).
Používá se pro ně symbol:
-
typ A – citlivý na střídavé a pulzující
stejnosměrné reziduální proudy (chrániče typu A jsou vhodné pro použití
v elektrických zařízeních, v nichž se vyskytují jak střídavé, tak i pulzující
stejnosměrné reziduální proudy).
Používá se pro ně symbol:
-
typ B – citlivý na všechny druhy reziduálních
proudů (chrániče typu B reagují na střídavé reziduální proudy, pulzující
stejnosměrné reziduální proudy a také na hladké stejnosměrné reziduální
proudy).
Používá se pro ně symbol:
-
ochrana proti nadproudům
NahoruProhlídka
-
způsob montáže
-
pro montáž do rozváděčů (RCD),
-
přenosné proudové chrániče (PRCD),
-
zásuvkové proudové chrániče (SRCD).
-
funkční závislost na napájecím napětí
-
proudové chrániče funkčně nezávislé na napájecím napětí –
typ FI (chrániče nepotřebují ke své činnosti žádnou pomocnou energii,
využívají pouze nastřádanou mechanickou energii pružiny získanou při
zapínání),
-
proudové chrániče funkčně závislé na napájecím napětí –
typ DI.
Poznámka:
Označení FI se používá
obecně pro všechny proudové chrániče a pouze pro zdůraznění, že se jedná o
napěťově závislé provedení se používá značka DI. -
způsob vypínání při vzniku reziduálního proudu
NahoruDoporučené postupy ověřování proudových chráničů
Účinnost automatického odpojení od zdroje proudovým chráničem (ve
smyslu příslušných požadavků ČSN 33 2000-4-41 ed. 2 čl. 411.3) se musí ověřit
zkušebním zařízením odpovídajícím platné ČSN EN
61557-6 (35 6230) Elektrická bezpečnost v nízkonapěťových rozvodných
sítích se střídavým napětím do 1 kV a se stejnosměrným napětím do 1,5 kV –
Zařízení ke zkoušení, měření nebo sledování činnosti prostředků ochrany – Část
6 : Proudové chrániče (RCD) v rozvodných sítích TT, TN a IT. Tato norma,
která navazuje na obecnou část obsaženou v ČSN EN
61557-1 (35 6230), stanovuje požadavky na měřicí a zkušební zařízení
(termín "přístroj“ zde není uveden) pro ověřování proudových chráničů.
Základním předpokladem pro zaručení správnosti naměřených výsledků
je provedení kontroly izolačního stavu mezi ochranným a pracovními vodiči.
Oddělení ochranného a nulového (středního) vodiče je základní podmínkou pro
funkci proudového chrániče – proto je nezbytné ověřit (zejména u složitých
zařízení), zda není mezi těmito vodiči vodivé spojení.
Ověření mezních hodnot reziduálních vybavovacích proudů
proudových chráničů
Posuzujeme-li důležitost měření reziduálního vybavovacího proudu a
jeho přínos k ověření bezpečnosti ochrany, je možno konstatovat, že tímto
měřením ověříme pouze citlivost ochrany, případně jako vedlejší údaj dotykové
napětí. Reziduální vybavovací proud nám indikuje, jak citlivý je použitý
proudový chránič a ve které části povoleného tolerančního pole vybavuje.
Užitečným zjištěním bývá, zda změřený proudový chránič není zbytečně citlivý,
což může přinášet pro některé případy použití větší problémy než proudový
chránič pracující v horní hranici tolerančního pásma.
Použité termíny a definice:
NahoruPojmy a definice
Jmenovitý reziduální proud I ∆ n (jmenovitý
vybavovací rozdílový proud) – hodnota reziduálního proudu určená výrobcem, při
které musí proudový chránič za předepsaných podmínek vybavit. Jedná se o údaj
vyznačený na chrániči, k němu se vztahují vypínací (pracovní)
charakteristiky.
Reziduální proud I ∆ (rozdílový proud) –
efektivní hodnota výsledného vektoru okamžitých hodnot proudů tekoucích hlavním
obvodem proudového chrániče. Rozdílový proud I ∆ je jakákoliv
hodnota proudu, která je nižší, rovna nebo vyšší než I ∆
n.
Reziduální vybavovací proud, vybavovací proud I ∆
a – hodnota vybavovacího reziduálního proudu, při které dojde za
specifikovaných podmínek k uvedení proudového chrániče do činnosti.Pro tuto
konkrétní hodnotu možno použít i označení "minimální vybavovací proud“.
Reziduální nevybavovací proud I ∆ no (nevybavovací rozdílový proud) – hodnota reziduálního proudu, při které
chránič za předepsaných podmínek nevybaví. Je určen hranicí 0,5 I ∆
n.
Mezní doba nepůsobení t ∆ n (časové
zpoždění) – maximální doba, po kterou může na proudový chránič působit vyšší
hodnota reziduálního proudu, než je hodnota jmenovitého reziduálního proudu I ∆ n, aniž by ho skutečně uvedla v činnost.Tento údaj
charakterizuje proudové chrániče se zpožděním typu G a S, kde je předepsána mezní doba nepůsobení 10 ms pro typ G a 40 ms pro
typ S. Po dobu nepůsobení nereaguje proudový chránič na jakkoli
velký reziduální proud.
Při ověřování skutečné hodnoty reziduálního vybavovacího proudu I ∆ a zjištěné jeho generováním se dále ověří mezní
parametry vybavovacího reziduálního proudu chrániče.
Chránič se zatíží generovaným zkušebním reziduálním proudem o
hodnotě menší nebo rovné polovině jeho jmenovitého reziduálního vybavovacího
proudu I ∆ n a větší než 20 % tohoto proudu. Při tomto
zatížení nesmí proudový chránič vybavit. Tím se ověřuje dodržení hodnoty
reziduálního nevybavovacího proudu I ∆ no, tj. proudu,
při němž chránič nesmí vybavit. Následně (u chráničů typu S po prodlevě
přibližně 30 s) se pokračuje zatížením proudového chrániče zkušebním
reziduálním proudem o hodnotě jmenovitého reziduálního proudu I ∆ n. Při tomto zatížení proudový chránič musí vybavit nejpozději
ve stanoveném čase. Přitom se zjistí skutečný čas, za který proudový
chránič vybaví (krátké vypínací časy jsou nejdůležitější vlastností proudových
chráničů).
Změřený čas nemá překročit tyto meze doby odpojení:
-
0,3 s pro chrániče na všeobecné použití (typ AC s označením
) a chrániče typu G,
-
0,5 s pro selektivní chrániče (chrániče typu S).
Poznámka:
ČSN 33
2000-6 v čl. 61.3.6 doporučuje ověření doby odpojení požadované v ČSN 33
2000-4-41 ed. 2 – tabulce 41.1. Požadavky na doby odpojení se však musí
vždy ověřit v případech:
-
u znovu použitých proudových chráničů,
-
u doplnění nebo změn stávajících instalací, ve kterých se
proudové chrániče mají použít jako přístroje pro odpojení.
Při uvedených měřeních se současně měří hodnota dotykového napětí
na ochranném vodiči, která musí být vyhovující (ze zatížení proudem o velikosti
20 % až 50 % jmenovitého reziduálního vybavovacího proudu I ∆
n a z napětí, které se přitom měří, jsou měřicí přístroje pro
ověřování proudových chráničů obvykle schopné pro místo, kde se měření provádí,
odvodit a také udat nejen napětí na ochranném vodiči ale i impedanci poruchové
smyčky).
Uvedené ověřování se provádí u všech typů chráničů, tj. jak u
chráničů typu AC, tj. chráničů citlivých jenom na střídavý reziduální
proud, tak u chráničů typu A s označením
, tj. chráničů citlivých kromě toho ještě na pulzující
stejnosměrný proud i u chráničů typu B s označením
, citlivých ještě jak na pulzující, tak na vyhlazený stejnosměrný
proud.
Další ověření chráničů citlivých na pulzující stejnosměrný i na
vyhlazený stejnosměrný proud je uvedeno dále.
NahoruOvěření selektivity vybavení
V případě použití selektivních proudových chráničů (s
označením
) se selektivita vybavení ověřuje nejprve kontrolou údajů
jmenovitého reziduálního proudu I ∆ n uvedeného na
chrániči. Selektivní proudový chránič předřazený proudovému chrániči obecného
typu nebo typu se zpožděnou charakteristikou (např. typu G) musí mít
hodnotu jmenovitého reziduálního proudu vždy o předepsanou hodnotu vyšší
(obvykle musí být jmenovitý vybavovací reziduální proud I ∆
n selektivního chrániče alespoň třikrát větší než jmenovitý
vybavovací reziduální proud chrániče neselektivního). U chráničů s citlivostí
10 mA až 100 mA obecného typu (resp. typu se zpožděním, např. typu G),
jimž je předřazen selektivní chránič (typu S), lze navíc selektivitu
doložit jejich zatížením zkušebním reziduálním proudem rovným 5násobku jejich
jmenovitého reziduálního proudu I ∆ n (měří se v obou
polaritách). Selektivita je prokázána, došlo-li při tomto proudu k vybavení
pouze chrániče obecného typu (resp. typu se zpožděním, např. typu G).
Přitom se měří čas vybavení tohoto chrániče. Asi 30 s po této zkoušce (aby
nedocházelo ke zkreslení výsledků vzhledem k možnému ovlivnění vybavovací
charakteristiky předchozí zkouškou) se provede zkouška selektivních proudových chráničů tak, že se zatíží zkušebním reziduálním proudem rovným
jejich jmenovitému vybavovacímu reziduálnímu proudu. Doba jejich…