6.5.3.2
Revize a kontroly elektrických spotřebičů během jejich
používání
Ing. Vítězslav Šťastný, CSc. a kolektiv
Normy vztahující se na revize a kontroly elektrických
spotřebičů
Norma ČSN 33
1610 Revize a kontroly elektrických spotřebičů během jejich
používání vydaná v březnu 2005 nahradila v plném rozsahu předchozí normu ČSN 33
1610 z května 1999. V nové normě se kromě dalšího zásadním způsobem změnila
tabulka lhůt pravidelných revizí spotřebičů (lhůty se rozdělily i podle třídy
ochrany spotřebičů), vypustily se lhůty pro nepřenosné a připevněné spotřebiče,
které jsou revidovány společně s elektrickou instalací. Zjednodušily se též
formality spojené s kontrolami spotřebičů.
Norma ČSN 33 1610 v platném znění stanovuje způsob a rozsah
Norma platí pro
-
elektrické spotřebiče pro domácnost a podobné účely;
-
elektrická svítidla;
-
elektrická zařízení informační techniky;
-
přístroje spotřební elektroniky;
-
pohyblivé přívody a šňůrová vedení
-
elektrické a elektronické měřicí přístroje;
-
ostatní elektrické spotřebiče podobného charakteru.
Norma stanovuje postupy
-
kontrol a revizí na výše uvedené elektrické spotřebiče užívané
v pracovním procesu, užívané ve veřejně přístupných prostorech a na spotřebiče
poskytované formou pronájmu dalšímu uživateli;
-
revizí na všechny výše uvedené elektrické spotřebiče po jejich
opravách nebo úpravách před předáním uživateli;
-
revizí na všechny výše uvedené elektrické spotřebiče, které
byly dříve užívány a jsou uváděny znovu na trh.
Norma se nevztahuje na elektrické spotřebiče podléhající zvláštním
předpisům, kterými jsou
-
elektrická zdravotnická zařízení;
-
elektrická zařízení do prostorů s nebezpečím výbuchu;
-
strojní zařízení, svářečky;
-
elektrická technická zařízení podléhající vyhlášce Českého
báňského úřadu č. 75/2002 Sb.
Poznámka:
Pro účely ČSN 33
1610 se rozumí:
Revizí elektrického spotřebiče – souhrn úkonů,
při kterých se prohlídkou, měřením a zkoušením zjišťuje stav spotřebiče z
hlediska bezpečnosti. Součástí revize spotřebiče je vypracování dokladu o
revizi.
Kontrolou elektrického spotřebiče – činnost,
při které se prohlídkou a zkouškou chodu zjišťuje technický stav
spotřebiče.
Prohlídkou elektrického spotřebiče – pohledové
posouzení stavu elektrického spotřebiče z hlediska bezpečnosti před úrazem
elektrickým proudem.
Měřením elektrického spotřebiče – ověření
elektrických parametrů z hlediska bezpečnosti před úrazem elektrickým proudem
provedeným měřením.
Zkouškou chodu – ověření funkce ovládacích
prvků a poslechové posouzení hlučnosti.
Opravou elektrického spotřebiče – činnost,
jejímž cílem je obnovení provozuschopnosti a bezpečnosti spotřebiče, při níž,
je-li to nutné, dochází k výměně dílů nebo částí spotřebiče. Při opravě se
předpokládá otevření spotřebiče.
Úpravou elektrického spotřebiče – proces, při
kterém dojde ke změně původního spotřebiče; týká se i úpravy softwaru
(programového vybavení), která způsobí změnu režimu činnosti elektrického
spotřebiče. Netýká se úprav povolených uživateli výrobcem, ani výměny částí, k
níž není nutno použít nářadí (např. výměna prodlužovacího nebo pohyblivého nebo
odpojitelného přívodu atp.).
NahoruRozdělení elektrických spotřebičů podle užívání
Podle způsobu používání a z hlediska navazujících lhůt
pravidelných kontrol a revizí se elektrické spotřebiče zařazují do pěti
skupin.
-
Skupina A – spotřebiče poskytované formou pronájmu
dalšímu provozovateli nebo přímému uživateli;
-
Skupina B – spotřebiče používané ve venkovním prostoru
(na stavbách, při zemědělských pracích atp. – takové užívání spotřebičů, při
kterém je uživatel a spotřebič vystaven vnějším atmosférickým vlivům);
-
Skupina C – spotřebiče používané při průmyslové a
řemeslné činnosti ve vnitřních prostorách;
-
Skupina D – spotřebiče používané ve veřejně přístupných
prostorách (školy, hotely, kluby atp.);
-
Skupina E – spotřebiče používané při administrativní
činnosti.
Poznámka:
Pro účely ČSN 33
1610 se rozumí:
Provozovatelem elektrického spotřebiče – právnická nebo fyzická osoba, která vlastní nebo pronajatý elektrický
spotřebič poskytuje k činnosti jeho přímému uživateli, nebo jej sama přímo
užívá.
Uživatelem elektrického spotřebiče – osoba,
která elektrický spotřebič přímo užívá k činnosti.
NahoruProvádění revizí a kontrol elektrických spotřebičů
Revize elektrických spotřebičů zajišťuje
-
jejich provozovatel – v případě dlouhodobého pronájmu jejich
uživatel:
-
vždy při každé předpokládané nebo zjištěné závadě (např.
při podezření na poškození proudem, nárazem, tekutinou atp.) k ověření jejich
stavu z hlediska ochrany před úrazem elektrickým proudem;
-
pravidelně ve lhůtách stanovených dále uvedenou
tabulkou.
-
opravář (právnická nebo fyzická osoba) – vždy po jejich opravě
, rekonstrukci nebo úpravě.
-
prodejce u použitých elektrických spotřebičů, které jsou znovu
uváděny na trh.
Kontroly elektrických spotřebičů provádí jejich uživatel vždy
před použitím. Provozovatel elektrického spotřebiče provede prokazatelně
poučení uživatele o rozsahu kontrol příslušných používaných spotřebičů. Poučení
je nutno provádět vždy při předání elektrického spotřebiče uživateli a opakuje
se dle vnitřního předpisu provozovatele spotřebiče.
Pro elektrické spotřebiče skupiny užívání D, se lhůta
kontroly "před použitím“ vztahuje na zahájení činnosti (např. výuky ve škole
atp.) nebo před poskytnutím dalšímu uživateli (např. dalšímu hostu v hotelovém
pokoji atp.).
Poznámka:
Pro účely ČSN 33
1610 se elektrické spotřebiče rozlišují a definují takto:
Elektrický spotřebič držený v ruce – přenosný
spotřebič určený k tomu, aby byl během normálního používání držen v ruce,
přičemž případný motor je nedílnou součástí spotřebiče.
Přenosný elektrický spotřebič – spotřebič,
kterým se při práci manipuluje, nebo jiný než připevněný spotřebič o hmotnosti
menší než 18 kg.
Připevněný elektrický spotřebič – spotřebič,
který je určen k používání, když je připevněn k podložce nebo jiným způsobem
zajištěn na určitém místě.Pravidelné revize se provádějí společně s elektrickou
instalací.
Nepřenosný elektrický spotřebič – spotřebič,
který není přenosný, nebo spotřebič, který je trvale připevněn. Pravidelné
revize se provádějí společně s elektrickou instalací.
Maximální lhůty pravidelných revizí elektrických spotřebičů
držených v ruce a přenosných:
NahoruRozsah revizí a kontrol elektrických spotřebičů
Při provádění revizí a kontrol elektrických spotřebičů podle
ustanovení článků ČSN 33
1610 je nezbytné respektovat též příslušné požadavky obsažené v průvodní
dokumentaci daného spotřebiče, obsahující návod výrobce pro montáž, manipulaci,
opravy, údržbu, požadavky na kontroly a revize spotřebiče případně další, aby
bylo spolehlivě ověřeno, že kontrolovaný a revidovaný spotřebič svými parametry
odpovídá průvodní technické dokumentaci výrobce a je ve stavu, který neohrožuje
bezpečnost osob, hospodářských zvířat a věcí.
Postup revize elektrických spotřebičů třídy ochrany I, II a III je
schematicky znázorněn v přílohách normy ČSN 33
1610 . Jednotlivé kroky – úkony postupu se doporučuje provádět v pořadí
uvedených ve schématech normy. Ke každému dalšímu kroku se přistoupí, jestliže
spotřebič vyhověl při kroku předchozím – na základě výsledku předchozího
kroku.
NahoruREVIZE ELEKTRICKÝCH SPOTŘEBIČŮ
Revize elektrických spotřebičů sestává z dále uvedených úkonů
jejichž provedení – postup při revizi spotřebiče je stanoven následovně
-
Prohlídka elektrického spotřebiče se při revizi provádí
jako první a to v rozsahu čl. 6.3.1 ČSN 33 1610. Kontroluje se např.,
zda nejsou mechanicky poškozeny kryty, držadla, ovládací prvky tak, aby byla
snížena ochrana před nebezpečným dotykem. Izolace pohyblivých přívodů (pevných,
oddělitelných, prodlužovacích) nesmí být poškozena, zpuchřelá nebo nadměrně
ztvrdlá. Nesmí být poškozeny vidlice, nástrčky a pohyblivé zásuvky přívodů, u
spotřebičů třídy ochrany II a III musí být neoddělitelně spojeny s pohyblivými
přívody. Kontroluje se stav větracích otvorů. Dále se spotřebič důkladně
prohlédne podle možností daných konstrukčním provedením v souladu s návodem
výrobce, tj. dle možnosti demontáže a zpětné montáže krytu spotřebiče.
Podrobnější prohlídka se provádí zpravidla při revizi po opravě spotřebiče –
viz čl. 6.3.2 normy.
Při prohlídce se zjistí třída ochrany spotřebiče, resp. zda
pohyblivý přívod ke spotřebiči je s ochranným vodičem, a podle výsledku tohoto
zjištění se volí další postup revize.
-
Měření elektrického spotřebiče – základní postup měření a
náhradní postup měření.
Základní postup měření je stanoven pro spotřebiče, které je
možno pro účely měření odpojit od sítě. Náhradní postup měření je stanoven pro
spotřebiče, které za účelem měření není možno v době termínu revize odpojit od
sítě.
NahoruI. ZÁKLADNÍ POSTUP MĚŘENÍ
NahoruZákladní postup měření
-
Měření odporu ochranného vodiče
U všech spotřebičů s ochranným vodičem se provádí zkouška (změření
odporu) ochranného vodiče.
U elektrických spotřebičů třídy ochrany I se měření odporu provede
mezi ochrannou zdířkou vidlice a přístupnými neživými částmi spotřebiče
spojenými s ochranným vodičem včetně příslušného pohyblivého přívodu, za pomoci
zdroje o střídavém nebo stejnosměrném napětí 4 až 24V, proudem minimálně 0,2A
(max. 10A).
Ochranný vodič musí být spolehlivě připojen. Odpor ochranného
vodiče, měřený mezi ochrannou zdířkou vidlice pohyblivého přívodu a přístupnými
vodivými neživými částmi spotřebiče spojenými s ochranným vodičem, nesmí být
větší než
-
0,3 Ω při délce přívodu do 5 metrů;
-
0,1 Ω se připočte na každých dalších započatých 7,5
metrů délky přívodu.
Během měření se doporučuje vodičem přívodu pohybovat zejména u
konců, přičemž se kontroluje, zda naměřená hodnota přitom nevykazuje výrazné
změny.
Poznámka:
ČSN 33
1610 upřesňuje postupy měření odporu ochranného vodiče v čl. 6.4 a v
informativní příloze C na obr. 1, 2. V článku 6.2 pod bodem 2 aa) zmiňuje norma
postup ověření ochranného vodiče, je-li jím vybaven spotřebič třídy ochrany
II.
Požadavky na měřicí zařízení pro měření odporu ochranného
vodiče stanovuje norma v normativní příloze E pod body E.1 a E.2.
- b) Měření izolačního odporu
Izolační odpor se zjišťuje pomocí měřičů izolačního odporu
stejnosměrným proudem se zdrojem, jehož jmenovité napětí je nejméně 500V při
zatížení 1 mA po dobu 5 až 10 sec.
Izolační odpor se měří
-
u spotřebičů třídy ochrany I mezi živými částmi a neživými
částmi a popř. přístupnými vodivými částmi;
-
u spotřebičů třídy ochrany II mezi živými částmi a přístupnými
vodivými částmi;
-
u spotřebičů třídy ochrany III mezi živými částmi a
přístupnými vodivými částmi;
-
u prodlužovacích nebo oddělitelných pohyblivých přívodů mezi
ochranným vodičem a krajním vodičem (posuzuje se jako spotřebič třídy ochrany
II);
-
u transformátorů třídy ochrany I a II mezi živými částmi
vstupního obvodu a živými částmi výstupního obvodu (posuzuje se jako spotřebič
třídy ochrany II); u transformátorů třídy ochrany I se měří ještě mezi
pracovními vodiči a ochranným vodičem (posuzuje se jako spotřebič třídy ochrany
I).
Poznámka:
Dle ČSN EN 61140 ed.2 (33 0500) se uvedenými výrazy
rozumí:
živá část – vodič nebo vodivá část určená tomu,
aby při normálním provozu byla pod napětím, včetně středního vodiče, ale podle
úmluvy nezahrnuje vodič PEN, nebo PEM nebo PEL.
neživá část – vodivá část zařízení, které se
lze dotknout a která není obvykle živá, ale může se stát živou v případě poruch
základní izolace.
Změřený izolační odpor elektrického spotřebiče nesmí být menší než
hodnoty v dále uvedené tabulce. Při měření musí být zapnuty všechny spínače,
regulátory atp. měřeného spotřebiče pro bezpečné a úplné změření izolace mezi
všemi částmi. Měření odporu izolace se provede vždy mimo případy:
-
kdy elektrický spotřebič je vybaven částmi (relé, stykače,
elektronické spínání atp.), které při odpojení od síťového napájení se přestaví
do polohy neumožňující změření izolačního odporu celého spotřebiče;
-
kdy elektrický spotřebič obsahuje části, které by při
přiložení stejnosměrného napětí 500V mohly být poškozeny nebo úplně zničeny
Minimální hodnoty izolačních odporů elektrických
spotřebičů:
Poznámka:
ČSN 33
1610 upřesňuje postupy měření izolačního odporu v čl. 6.5 a v
informativní příloze C na obr. 3, 4, 5.
Požadavky na měřicí zařízení pro měření izolačního odporu
stanovuje norma v normativní příloze E pod body E.1 a E.3.
- c) Měření unikajících proudů
Měření izolačního odporu je jedna z metod zjišťování stavu
dielektrika (izolace), které odděluje živou a neživou část elektrického
spotřebiče. Vzhledem k tomu, že se izolační odpor měří stejnosměrným proudem se
zdrojem, jehož jmenovité napětí je nejméně 500 V při zatížení 1mA, může být
tento způsob ověřování u některých spotřebičů nepoužitelný bez rizika jejich
poškození. Proto jsou v normě ČSN 33
1610 doporučeny další náhradní metody ověřování izolačního stavu izolace
elektrického spotřebiče. Jedná se o metody měření unikajících proudů, což je v
podstatě stále měření izolačního odporu s tím rozdílem, že je vyhodnocován jiný
elektrický parametr – proud, namísto odporu.
Unikající proud spotřebiče je proud složený z
konstrukčního unikajícího proudu (tj. proudu unikajícího do neživých částí nebo
do cizích vodivých částí a do země u nepoškozeného spotřebiče) a z možného
poruchového unikajícího proudu (proud za normálních provozních podmínek v
nechtěné vodivé dráze).
Unikající proud se může projevovat jako proud ochranným
vodičem i jako dotykový proud.
Pokud bylo měření izolačního odporu technicky možné a jeho
provedením se ověřil vyhovující stav izolace elektrického spotřebiče, provede
se:
-
u spotřebičů třídy ochrany I měření proudu protékajícího
ochranným vodičem, případně měření náhradního unikajícího proudu;
-
u spotřebičů třídy ochrany II a u vodivých částí spotřebičů
třídy ochrany I, které jsou přístupné dotyku, avšak nejsou připojeny k
ochrannému vodiči, změří se dotykový proud.
Pokud nebylo měření izolačního odporu technicky možné, nebo též u
spotřebičů s topnými články, u nichž byl výsledek měření izolačního odporu
nevyhovující, nebo též u zařízení informační techniky, provede se:
-
u spotřebičů třídy ochrany I měření proudu protékajícího
ochranným vodičem (neuplatňuje se měření metodou náhradního unikajícího
proudu);
-
u spotřebičů třídy ochrany II a u vodivých částí spotřebičů
třídy ochrany I, které jsou přístupné dotyku, avšak nejsou připojeny k
ochrannému vodiči, změří se dotykový proud.
Poznámka: Měření izolačního odporu
elektrického spotřebiče není technicky možné, je-li např. spotřebič vybaven
částmi (relé, stykače, elektronické spínání atp.), které se při vypnutí (
odpojení od síťového napájení) přestaví do polohy neumožňující změření
izolačního odporu celého spotřebiče – měří se pouze izolační odpor
přívodu. K jednotlivým metodám měření unikajících proudů prováděných při
revizi (jako součást revize) elektrických spotřebičů stanovuje ČSN 33
1610 dále uvedené základní podmínky a požadavky.
- ca) Měření proudu protékajícího ochranným vodičem
Proud protékající ochranným vodičem je proud, který
protéká ochranným vodičem elektrických spotřebičů třídy ochrany I (měří se
proud protékající ochranným vodičem při přiložení síťového napětí spotřebiče
třídy ochrany I).
U spotřebičů, které lze uložit izolovaně (postavením
spotřebiče na izolační podložku) se měří přímo proud protékající ochranným
vodičem spotřebiče. Mimo přívodu síťového napětí nesmí být připojen žádný další
přívod, který by mohl způsobit překlenutí na zem (podmínka se vztahuje i na
vodovodní, plynové, anténní přípojky, včetně vedení pro přenos dat).
U spotřebičů, které nelze uložit izolovaně, se zjišťuje
proud protékající ochranným vodičem nepřímo jako rozdílový proud (součet okamžitých hodnot všech proudů, které na straně síťového vstupu –
připojení spotřebiče, protékají všemi pracovními vodiči spotřebiče).
Uvedená měření je třeba opakovat při záměně fázového vodiče L…