dnes je 25.11.2020

Input:

Návrh vyhlášky o energetickém auditu

10.11.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.3.3
Návrh vyhlášky o energetickém auditu

Ministerstvo průmyslu a obchodu

Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy, odůvodnění jejích hlavních principů

Jednu z oblastí, která byla upravena zákonem č. 3/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 3/2020 Sb.”) je povinnost provádět energetický audit (ustanovení § 9). Vedle bližší specifikace povinných subjektů, zákon č. 3/2020 Sb. přináší nový přístup k provádění energetických auditů, resp. přibližuje postup provádění obecně platnému standardu, konkrétně normě ČSN ISO 50002 - Energetické audity - Požadavky s návodem pro použití (dále jen „norma”). Do přijetí zákona č. 3/2020 Sb. se prováděl energetický audit podle prováděcího právního předpisu. Ovšem v praxi šlo primárně o zajištění vyplnění prováděcím předpisem stanovených tabulek, tzn. sepsání zprávy o toku energie v energetickém hospodářství a návrh možností na snížení spotřeby v daném energetickém hospodářství. Zákon č. 3/2020 Sb. však jasně vymezuje proces provádění energetického auditu dle normy a požadavky na písemnou zprávu o provedeném energetickém auditu dle prováděcího právního předpisu.

Ve vztahu k povinným subjektům zákon č. 3/2020 Sb. přináší zpřesnění vymezení povinných skupin (zjednodušeně „velcí” podnikatelé, „velcí” spotřebitelé” a veřejná správa). Původní právní úprava v oblasti „velkých” podnikatelů odkazovala na doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků a malých a středních podniků. Postup stanovení velikosti podnikatele dle tohoto doporučení byl v praxi velmi problematický a často povinnost dopadala na podnikatele, u kterých nebylo provedení energetického auditu nákladově efektivní, tzn., docházelo k nadměrnému neefektivnímu finančnímu a administrativnímu zatížení podnikatelů. Z tohoto důvodu došlo k odklonu od této praxe a zákon č. 3/2020 Sb. se při kvalifikaci podnikatele odkazuje na postup stanovený prováděcím právním předpisem.

Prováděcím právním předpisem k výše uvedeným ustanovením je v platné právní úpravě vyhláška č. 480/2012 Sb., o energetickém auditu a energetickém posudku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 480/2012 Sb.”). Její znění však nedostatečně reflektuje principy provádění energetického auditu dle normy a neobsahuje ani postup stanovení parametrů pro identifikaci, zda podnikatel spadá do skupiny povinných podnikatelů podle § 9 odst. 1 zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 406/2000 Sb.”).

Z výše uvedeného vyplývá, že je nutné uvést do souladu název a obsah vyhlášky č. 480/2012 Sb. se zákonným zmocněním, které specifikuje, že prováděcí předpis stanoví obsah a způsob zpracování písemné zprávy. Zároveň je nutné, aby požadavky na písemnou zprávu reflektovaly postupy provádění energetického auditu dle normy.

Níže uvedená tabulka ukazuje na jedné straně oblasti vyhlášky č. 480/2012 Sb., kterými nebude potřebné se podle nového návrhu vyhlášky zabývat, na straně druhé oblasti zprávy o provedeném energetickém auditu, které nově bude zpráva o provedeném energetickém auditu obsahovat.

Vyhláška č. 480/2012 Sb. Návrh vyhlášky
Popis energetického hospodářství Plán energetického auditu
Popis tepelně technických vlastností budov Souhrn energetického auditu
Vyhodnocení tepelně technických vlastností stavebních konstrukcí budov Struktura stávajících měřících míst
Popis systému managementu hospodaření s energií podle ČSN EN ISO 50001 Systém managementu hospodaření s energií Požadavky s návodem na použití Vícekriteriální hodnocení navržených příležitostí
Návrh nejméně dvou variant opatření, z nichž každá navržená varianta obsahuje:
a) popis navrhovaných opatření, ze kterých je navrhovaná varianta složena, a to
1. roční úspory energie v MWh/rok a porovnání úspor energie se stavem před realizací navrhované varianty,
2. investiční náklady na realizaci navrhované varianty,
3. průměrné roční provozní náklady v tisících Kč/rok a porovnání průměrných ročních provozních nákladů se stavem před realizací navrhované varianty,
b) ekonomické vyhodnocení navržených variant, které se provede způsobem uvedeným v příloze č. 5,
c) ekologické vyhodnocení navržených variant, které se provede způsobem uvedeným v příloze č. 6,
d) upravenou roční energetickou bilanci navržených variant, jejíž tabulkové zpracování je uvedeno v bodu 2. přílohy č. 4.
Hodnocení dopravy
Ekologické vyhodnocení dle přílohy č. 6. Podrobnost EA podle přílohy A3 ČSN ISO 50001
(Pokud je v plánu EA dohodnut podrobnější   EA)
Bilancování energetických vstupů za poslední tři kalendářní roky, včetně průměrných hodnot. Požadavky na dodržení alespoň minimální úspory energie a CO2

Ostatní činnosti, resp. obsah zprávy (vymezení předmětu energetického auditu, přehled užití spotřeby energie energetického hospodářství, identifikace a vyhodnocení příležitostí ke snížení energetické náročnosti energetického hospodářství) lze považovat za rovnocenné vůči předmětným částem stávající vyhlášky.

S ohledem na rozsah změn, resp. kompletní změnu dosavadního přístupu k energetickým auditům, není navrhována změna vyhlášky č. 480/2020 Sb., ale nový předpis, který umožňuje lépe implementovat nová specifika v celém rozsahu.

Návrh znění vyhlášky s komentářem z aplikace ODok

VYHLÁŠKA

ze dne… 2020

o energetickém auditu

Ministerstvo průmyslu a obchodu stanoví podle § 14 odst. 4 zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění zákona č. 165/2012 Sb., zákona č. 318/2012 Sb., zákona č. 310/2013 Sb., zákona č. 131/2015 Sb. a zákona č. 3/2020 Sb., (dále jen „zákon”) k provedení § 9 odst. 1§ 9 odst. 7 zákona:

§ 1

Předmět úpravy

Tato vyhláška zapracovává příslušný předpis Evropské unie1 a upravuje

a) způsob stanovení počtu zaměstnanců, výše ročního obratu a roční bilanční sumy rozvahy pro potřeby určení povinnosti zpracovat energetický audit a

b) obsah písemné zprávy o provedeném energetickém auditu a způsobu jejího zpracování.

Ustanovení vymezuje rozsah návrhu vyhlášky v intencích zákonného zmocnění.

Zákon č. 406/2000 Sb. v ustanovení § 9 odst. 1 uvádí: „Podnikatel, který s podnikatelem nebo podnikateli, kteří se podílejí na jeho základním kapitálu nebo hlasovacích právech alespoň 25 %, zaměstnává 250 a více osob nebo vykazuje roční obrat vyšší než 1 300 000 000 Kč nebo roční bilanční sumu rozvahy vyšší než 1 100 000 000 Kč, je povinen jednou za 4 roky zajistit pro jím užívané nebo vlastněné energetické hospodářství provedení energetického auditu. Tato povinnost se vztahuje na podnikatele, který splňuje podmínku podle věty první 2 po sobě jdoucí kalendářní roky. Způsob stanovení počtu zaměstnanců, výše ročního obratu a roční bilanční sumy rozvahy stanoví prováděcí právní předpis.” Tato skutečnost je reflektována v předmětu navrhované vyhlášky, kde v § 1 písm. a) stojí, že vyhláška stanoví „způsob stanovení počtu zaměstnanců, výše ročního obratu a roční bilanční sumy rozvahy pro potřeby určení povinnosti zpracovat energetický audit”. Podrobnější informace k postupu jsou pak uvedeny v odůvodnění k § 3.

Dále zákon č. 406/2000 Sb. v § 9 odst. 7 uvádí, že: „Způsob provedení energetického auditu se provádí v souladu s harmonizovanou technickou normou upravující zásady provádění energetických auditů, požadavky na běžné procesy během energetických auditů a výstupy energetických auditů. Zjištění energetického auditu jsou zpracována ve formě písemné zprávy o provedeném energetickém auditu, jejíž obsah a způsob zpracování stanoví prováděcí právní předpis.” Toto je opět promítnuto v předmětu vyhlášky, kde § 1 písm. b) uvádí, že vyhláška stanoví tento obsah a způsob zpracování.

Díky § 1 je dosaženo konzistence mezi zákonnou a prováděcí právní úpravou.

§ 2

Definice

Pro účely této vyhlášky se rozumí

a) cílem energetického auditu účel dohodnutý mezi zadavatelem energetického auditu a energetickým specialistou,

b) zadavatelem osoba, která má povinnost zajistit provedení energetického auditu podle § 9 odst. 1 až 3 zákona, nebo která zadává provedení energetického auditu dobrovolně,

c) energetickou náročností měřitelný výsledek vztahující se k účinnosti užití energie,

d) ukazatelem energetické náročnosti jednotka stanovená jako měřítko energetické náročnosti,

e) příležitostí ke snížení energetické náročnosti technické nebo organizačně proveditelné opatření nebo jejich soubor vedoucí k úspoře energie nebo emisí nebo ke snížení hodnoty ukazatele energetické náročnosti,

f) výchozím stavem energetické náročnosti kvantitativní údaj poskytující základ pro porovnání energetické náročnosti, který je vztažen k určitému časovému období a prošel normalizací,

g) normalizací proces úpravy dat za účelem porovnání energetické náročnosti za stejných podmínek relevantních proměnných,

h) relevantní proměnnou vyčíslený parametr ovlivňující energetickou náročnost,

i) užitím energie primární účel, za kterým je energie spotřebovávána,

j) spotřebou energie množství využité energie,

k) výrobním procesem všechny kroky potřebné k výrobě výrobku nebo poskytnutí služby,

l) dopravou činnost, při které dochází k pohybu osob nebo zboží z jednoho místa na druhé; do dopravy se nezahrnuje pohyb osob nebo zboží, které jsou součástí výrobního procesu nebo přepravy v rámci budovy,

m) spotřebičem zařízení nebo jejich soubor tvořící soustavu, které jsou součástí energetického hospodářství nebo ucelené části energetického hospodářství a slouží k určitému užití energie,

n) provozem energetického hospodářství soubor spotřebičů sloužící k užití energie v budově, výrobním procesu, dopravě nebo jejich souboru.

Jednotlivé termíny jsou definovány s cílem zajistit terminologickou propojenost mezi normou, podle které se energetický audit provádí a požadavky na obsah a způsob zpracování zprávy o provedeném energetickém auditu, tzn., vychází ze základních pojmů normy. Jedná se o termíny, které nejsou doposud ukotveny v národní legislativě.

Norma sama však definuje jen vybrané termíny. U některých termínů pracuje s pojmy definovanými v souvisejících normách. Přehled jednotlivých termínů se zdrojem pro jejich definování je uveden níže.

Pojem Propojenost s normou
Cíl energetického auditu ČSN ISO 50002 1, 3.1
Zadavatel Nový pojem souhrnně označuje, kdo má povinnost zpracovat energetický audit dle odst. 1 až 3 § 9 zákona 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů.
Energetická náročnost ČSN ISO 50002, 3.10; ČSN EN 16247-1 až ČSN EN 16247-52, 3.8; ČSN EN ISO 500013, 3.4.3
Ukazatel energetické náročnosti ČSN ISO 50002, 3.11; ČSN EN 16247-1-5, 3.9; ČSN EN ISO 50001 , 3.4.4
Příležitost ke snížení energetické náročnosti Nemá přímou definici, norma ČSN ISO 50002 pojem používá na více místech, v jaké podrobnosti má být zpracována je uvedeno v 5.8.2 - obsah zprávy o energetickém auditu. V souladu s věcným obsahem pracovní skupina navrhla definici.
Výchozí stav energetické náročnosti ČSN EN ISO 50001, 3.4.7
Normalizace ČSN EN ISO 50001, 3.4.10
Relevantní proměnná ČSN EN ISO 50001, 3.4.9
Užití energie ČSN ISO 50002, 3.12, ČSN EN 16247-1-5, 3.11; ČSN EN ISO 50001, 3.5.4
Spotřeba energie ČSN ISO 50002, 3.7; ČSN EN 16247-1-5, 3.6; ČSN EN ISO 50001, 3.5.2
Výrobní proces ČSN EN 16247-1-5, část 3, 3.1
Doprava ČSN EN 16247-1-5, část 4, 3.1
Spotřebič Nemá přímou definici, norma ČSN EN ISO 50001 pracuje s označením „vybavení, zařízení, systémů nebo procesů spotřebovávajících energii v rámci rozsahu a hranic systému managementu hospodaření s energií”. V souladu s věcným obsahem pracovní skupina navrhla definici.
Provoz energetického hospodářství Pojem definovaný pracovní skupinou s vazbou na definici energetického hospodářství.

1ČSN ISO 50002 Energetické audity – Požadavky s návodem pro použití

2ČSN EN 16247 Energetické audity

3ČSN EN ISO 50001 Systémy managementu hospodaření s energií – Požadavky s návodem k použití

§ 3

Stanovení počtu zaměstnanců, výše ročního obratu a roční bilanční sumy rozvahy

(1) Podnikatel pro identifikaci, zda je podnikatelem podle § 9 odst. 1 zákona, stanoví počet zaměstnanců, výši ročního obratu a roční bilanční sumu rozvahy a vyhodnotí, zda nejsou překročeny zákonem stanovené hranice.

(2) Kritéria počtu zaměstnanců a finančních údajů pro stanovení povinnosti podle § 9 odst. 1 zákona musí být naplněna ve 2 po sobě jdoucích účetních nebo zdaňovacích obdobích.

(3) V případě podnikatele, na jehož základním kapitálu nebo hlasovacích právech nemá podíl jiný podnikatel, se údaje, včetně počtu zaměstnanců, stanovují výhradně na základě jeho účetní závěrky nebo jeho přiznání k dani z příjmů.

(4) V případě podnikatele, na jehož základním kapitálu nebo hlasovacích právech má podíl jiný podnikatel nebo podnikatelé, se k údajům za dotyčného podnikatele přičtou údaje o každém podnikateli, který se přímo nebo s jedním nebo více podnikateli podílí

a) alespoň 25 % až 50 % na základním kapitálu nebo hlasovacích právech podnikatele podle úvodní části tohoto odstavce; úměrně procentuálnímu podílu na základním kapitálu nebo hlasovacích právech;  v případě podnikatele, na jehož základním kapitálu ve formě akcií dvou nebo více akciových společností se podílí více podnikatelů, se uplatní vyšší z těchto procentuálních podílů,

b) na více než 50 % základního kapitálu nebo hlasovacích právech podnikatele podle úvodní části tohoto odstavce, a to v plné výši.

(5) Přičítání údajů podle odstavce 4 se provádí pouze v případě, že se jedná o podnikatele provozujícího svou činnost na území České republiky.

(6) V případě, že podnikatel sestavuje konsolidovanou účetní závěrku nebo je zahrnut do konsolidace, mohou se údaje stanovovat na základě konsolidované účetní závěrky.

(7) Počet zaměstnanců podnikatele odpovídá počtu osob, které podnikatel zaměstnával na plný úvazek během celého posuzovaného účetního nebo zdaňovacího období. Práce osob, které nepracovaly po celé posuzované období, práce těch, které pracovaly na částečný úvazek bez ohledu na dobu trvání, a práce sezónních pracovníků se počítají jako zlomkové roční hodnoty. Učni nebo studenti pracující v odborném výcviku se smlouvou o učebním poměru nebo o odborném výcviku se nepovažují za zaměstnance. Doba trvání mateřských nebo rodičovských dovolených se nezapočítává.

Před účinností zákona č. 3/2020 Sb. se stanovení počtu zaměstnanců, výše ročního obratu a roční bilanční sumy rozvahy provádělo podle doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků a malých a středních podniků (dále jen „doporučení”). Tento postup v sobě měl mnohá úskalí. Doporučení pracuje s termínem „podnik”, který je obsahově odlišný od termínu, který byl a je užit v národní právní úpravě, a to „podnikatel”. Z pohledu doporučení bylo možné nahlížet např. na obce a kraje jako na „podniky” naplňující definici „podniku, který není malý nebo střední”. Dále doporučení při stanovení velikosti podniku uvažuje s veškerými, i nadnárodními vztahy mezi podniky. Takový pohled může být zcela v pořádku pro poskytování finanční podpory, nikoli však pro stanovení povinnosti provádět energetický audit. Díky tomuto přístupu museli provádět energetický audit podnikatelé, pro které provádění energetického auditu nebylo nákladově efektivní. Tato skutečnost není zcela v souladu se směrnicí 2012/27/EU , která uvádí, že energetický audit má být proveden nezávisle a nákladově efektivním způsobem kvalifikovanými nebo akreditovanými odborníky (článek 8 odst. 4). Propojování nad rámec národních vazeb se v tomto směru ukázalo jako nadměrně zatěžující a neefektivní z pohledu snižování energetické náročnosti hospodářství ČR. Na tuto skutečnost reagoval již zákon č. 3/2020 Sb. zrušením odkazu na doporučení a specifikací postupu stanovení parametrů, které jsou totožné s doporučením.

Postup stanovení parametrů je promítnut do předloženého návrhu vyhlášky. Obecné principy z doporučení jsou převzaty. Zejména je zachováno „propojování” podnikatelů při počítání výše počtu zaměstnanců, výše ročního obratu a roční bilanční sumy rozvahy (§ 3 odst. 3 a odst. 4). Aby nedocházelo k zavádění nových pojmů v oblasti podnikání, nejsou užity termíny z doporučení nezávislý, partnerský a propojený podnikatel. Obsah těchto pojmů je však zachován. Nezávislý podnikatel je popsán ustanovením § 3 odst. 1, partnerský podnikatel je popsán požadavky § 3 odst. 4 písm. a) a přístup propojených podnikatelů je uveden v § 3 odst. 4 písm. b). Podle kategorie, do které podnik patří, je případně nutno při výpočtu pro určení MSP započítat údaje jednoho či více jiných podniků. Výsledek výpočtu umožní podniku ověřit, zda naplňuje alespoň jeden parametr uvedený v § 9 odst. 1 zákona č. 406/2000 Sb., a tudíž má povinnost provést energetický audit.

Zásadní rozdíl je však v tom, že hodnocení probíhá pouze pro a mezi podnikateli ve smyslu definice zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, kteří provozují svou činnost na území ČR (§ 3 odst. 5).

Ustanovení § 3 odst. 7 specifikuje, jak přistupovat k výpočtu počtu zaměstnanců ve specifických případech, resp. v případech, kdy zaměstnanci nejsou zaměstnáni na plný pracovní úvazek a přístup k obdobným poměrům poměru pracovnímu.

Následně ustanovení § 3 odst. 1 upřesňuje, že za podnikatele dotčeného povinností podle § 9 odst. 1 zákona č. 406/2000 Sb., lze považovat podnikatele, který některý z parametrů překročí 2 po sobě jdoucí roky. V případě, že k překročení parametrů dochází nepravidelně, není podnikatel povinností dle tohoto ustanovení dotčen. Tento přístup je zachován v souladu s doporučením.

§ 4

Plán energetického auditu a podklady potřebné k provedení energetického auditu

(1) Energetický specialista se dohodne se zadavatelem energetického auditu na plánu energetického auditu. Obsah plánu energetického auditu je uveden v příloze č. 2 k této vyhlášce.

(2) Plán energetického auditu podepsaný zadavatelem nebo jeho zástupcem a energetickým specialistou je součástí přílohové části zprávy o energetickém auditu.

(3) Plán energetického auditu je možné v průběhu provádění energetického auditu aktualizovat formou dodatku, který je součástí přílohové části zprávy o energetickém auditu.

(4) Energetický specialista si vyžádá od zadavatele podklady ke vstupním údajům potřebným pro provedení energetického auditu.

(5) Energetický specialista může v průběhu procesu energetického auditu seznam podkladů upřesnit. Konečný přehled vyžádaných a skutečně poskytnutých podkladů pro provedení energetického auditu uvede energetický specialista v přílohové části zprávy o energetickém auditu.

Nově je specifikován požadavek na zpracování plánu energetického auditu. Jedná se o dokument, kterým si energetický specialista dohodne se zadavatelem podrobnosti zpracování energetického auditu. Jde zejména o rozsah energetického auditu z hlediska jeho podrobností, stanovení hranic energetického hospodářství, specifikaci ucelených částí energetického hospodářství, podmínek ekonomického hodnocení navržených příležitostí ke zvýšení energetické náročnosti, stanovení pracovního týmu zhotovitele a specifikaci podkladů nutných pro zpracování energetického auditu. Požadavek na zpracování plánu energetického auditu a jeho obsah je stanoven v harmonizované normě, na kterou se odvolává ustanovení § 9 odst. 7 zákona č. 406/2000 Sb., tedy ČSN ISO 50002. Plán energetického auditu může být, po dohodě energetického specialisty se zadavatelem, změněn v průběhu prací na energetickém auditu. Podepsaný plán energetického auditu, případně jeho změny, jsou povinnou součástí přílohové části zprávy o energetickém auditu (viz. § 10, písm. a)). Podrobnosti plánu energetického auditu jsou předmětem přílohy č. 2.

Ve vyhlášce č. 480/2012 Sb. nebyl definován žádný požadavek na podklady nutné ke zpracování energetického auditu a vycházelo se pouze z obecné povinnosti uchovávat podklady po dobu 5 let, stanovenou v § 10 zákona č. 406/2000 Sb. V praxi se ukázalo, že interpretace takto formulovaného požadavku vedla k často zcela odlišnému rozsahu použitých podkladů a tím nestejné rozlišovací úrovni vlastní zprávy o energetickém auditu. Následně nebylo možné v této oblasti provádět korektní kontrolu ze strany kontrolního orgánu. Proto je v návrhu vyhlášky stanovena povinnost pro energetického specialistu specifikovat konkrétní soubor podkladů, který si vyžádá od zadavatele energetického auditu a který odpovídá rozsahu energetického auditu dohodnutému se zadavatelem v plánu energetického auditu. Následně je nezbytné, aby se zadavatel vyjádřil k disponibilitě každého z požadovaných podkladů. Výsledkem potom bude seznam požadovaných podkladů a seznam podkladů, které zadavatel energetickému specialistovi předal. Tento seznam samozřejmě může být v průběhu zpracování energetického auditu doplňován.

Konečný přehled vyžádaných a skutečně poskytnutých podkladů pro provedení energetického auditu musí energetický specialista uvést v přílohové části zprávy o energetickém auditu (viz. § 10, písm. b)).

Naplněním tohoto požadavku je zajištěna aktivní komunikace energetického specialisty se zadavatelem a tím i oboustranná kontrola, že provedené návrhy příležitostí ke zvýšení účinnosti užití energie vycházejí z aktuálních a správných podkladů. Na druhé straně, pokud v příslušné oblasti není zadavatel schopen poskytnout relevantní podklady, musí se s energetickým specialistou domluvit, buď na jejich následném doplnění, nebo na použití metody odborných odhadů či výpočtů. Tento přístup vytváří dobré předpoklady pro objektivní posouzení jednotlivých částí energetického hospodářství.

§ 5

Obsah zprávy o provedeném energetickém auditu

Zpráva o provedeném energetickém auditu obsahuje

a) souhrn energetického auditu,

b) vymezení předmětu energetického auditu,

c) podrobnosti zprávy o provedeném energetickém auditu a

d) přílohy.

Obsah zprávy o provedeném energetickém auditu je oproti stávající právní úpravě redukován. V úvodu zprávy je dle návrhu vyhlášky uveden souhrn energetického auditu (podrobněji v části k § 6). Jedná se o novou část, která nahrazuje dosavadní evidenční list.

Další kapitolu zprávy tvoří vymezení předmětu energetického auditu (podrobněji v části k § 7). Za předmět energetického auditu je považován ve smyslu normy rozsah užití energie a souvisejících činností, které mají být zahrnuty do energetického auditu. Ze zákona vyplývá, že předmětem je celé energetické hospodářství. To však může být tvořeno z několika ucelených části energetického hospodářství. Dalším aspektem ovlivňujícím předmět energetického auditu, respektive zahrnutí ucelených částí energetického hospodářství, je vztah k energetickému hospodářství, konkrétně k vlastnictví/užívání.

Po vymezení předmětu energetického auditu následuje kapitola, kde jsou uvedeny podrobnosti zprávy o provedeném energetickém auditu (podrobněji v části k § 8). Jedná se o „jádro energetického auditu”, ze kterého energetický specialista zpracovává souhrn energetického auditu, který je uveden v úvodu zprávy o provedeném energetickém auditu.

Poslední částí, která je součástí zprávy o provedeném energetickém auditu, je přílohová část (podrobněji v části k § 10).

§ 6

Souhrn energetického auditu

(1) Souhrn energetického auditu obsahuje

a) identifikační údaje zadavatele, identifikační údaje energetického specialisty, evidenční číslo energetického auditu z evidence ministerstva o provedených činnostech energetických specialistů, cíl energetického auditu, den ukončení energetického auditu,

b) souhrn příležitostí ke snížení energetické náročnosti a 

c) program realizace příležitostí ke snížení energetické náročnosti.

(2) Identifikační údaje zadavatele zahrnují obchodní firmu, sídlo, popřípadě adresu pro doručování, identifikační číslo, pokud bylo přiděleno a kontaktní údaje zástupce.

(3) Identifikační údaje energetického specialisty zahrnují jméno a příjmení nebo název, číslo oprávnění energetického specialisty včetně kontaktních údajů a případně jména členů týmu s určením jejich specializací.

(4) Souhrn příležitostí ke snížení energetické náročnosti je uveden formou evidenčního listu podle vzoru uvedeného v části B přílohy č. 1 k této vyhlášce. Jeho hodnocení se provádí podle § 9.

(5) Program realizace příležitostí ke snížení energetické náročnosti (dále také „příležitosti”) obsahuje návrh vhodného měření a způsobu vyhodnocování přínosů realizace.

Vyhláška č. 480/2012 Sb. pracovala s tzv. evidenčním listem, který shrnoval závěry realizovaného energetického auditu. Nová právní úprava již s evidenčním listem nepracuje a nahrazuje ho tzv. Souhrnem energetického auditu, který je uchopen jako manažerské shrnutí. Cílem je, aby zadavatel energetického auditu získal, pro něj srozumitelnou formou, informaci o zásadních zjištěních provedeného energetického auditu. Tím jsou příležitosti ke snížení energetické náročnosti energetického hospodářství. Právě příležitosti a návrh programu jejich realizace tvoří jádro Souhrnu energetického auditu.

Ustanovení odst. 1 tohoto paragrafu definuje celkový obsah Souhrnu energetického auditu (body a) až c)). Následující odstavce stanovují obsah a rozsah jednotlivých částí, kterými jsou identifikační údaje zadavatele, energetického specialisty a následně příležitostmi ke snížení energetické náročnosti, které jsou uvedeny v rozsahu dle části B přílohy č. 1 (viz odůvodnění k Příloze č. 1).

§ 7

Vymezení předmětu energetického auditu

(1) Energetický specialista specifikuje hranice hodnoceného energetického hospodářství a uvede přehled jednotlivých ucelených části energetického hospodářství zadavatele (dále jen „ucelená část”), které si stanovil a specifikoval územním, organizačním nebo procesním členěním nebo jejich kombinací při zajištění požadavků na zpracování energetické bilance.

(2) V případě, že se jedná o územně vymezenou ucelenou část, je určena

a) adresou, případně jiným územním určením,

b) seznamem a specifikací zahrnutých budov, územně příslušných výrobních procesů a dopravních prostředků, kterými jsou zařízení nebo soubory zařízení, které slouží k dopravě osob nebo zboží (dále je „dopravní prostředek”).

(3) V případě, že se jedná o organizačně vymezenou ucelenou část, je určena

a) identifikací a popisem organizační jednotky,

b) seznamem a specifikací zahrnutých budov a organizačně příslušných výrobních procesů a dopravních prostředků.

(4) V případě, že se jedná o procesně vymezenou ucelenou část, je určena

a) názvem procesu a jeho popisem,

b) seznamem a specifikací zahrnutých budov a procesně příslušných výrobních procesů a dopravních prostředků.

(5) V případě, že ucelená část je evidována mimo území České republiky, není zahrnuta do energetického hospodářství.

(6) Do energetického hospodářství se zahrne přeshraniční doprava pouze v případě, že je dopravní prostředek registrován nebo evidován na území České republiky.

(7) Do energetického hospodářství se nezahrnují spotřeby energie jiné osoby, než je zadavatel, který užívá energetické hospodářství, a které jsou realizovány prostřednictvím odběrného místa a přímého smluvního vztahu této osoby s dodavatelem energie.

(8) Ustanovení odstavce 7 se neuplatní v případě zadavatele podle § 9 odst. 3 zákona, kdy se do energetického hospodářství zahrnou spotřeby energie všech osob, které užívají energetické hospodářství, a ve kterých má zadavatel vlastnický podíl větší než 50 %.

(9) Do energetického hospodářství se zahrnou vstupy energie, které jsou přímo nakupovány nebo získávány zadavatelem jiným způsobem včetně energie okolního prostředí při využití tepelného čerpadla stanovené výpočtem.

Ve smyslu normy (ČSN ISO 50002) je předmětem energetického auditu rozsah užití energie a souvisejících činností, které mají být zahrnuty do energetického auditu. Ustanovení konkretizuje, jakým způsobem má vymezení být uvedeno, resp. jakým způsobem k němu dochází. Dle normy (ČSN ISO 50002) členění energetického hospodářství nebo ucelené části energetického hospodářství může být provedeno územně, organizačně nebo procesně, případně jejich kombinací. Při členění je však nutné respektovat a zajistit energetickou bilanci. Norma (ČSN ISO 50002) umožňuje členění konzultovat se zadavatelem. V tomto případě je však hranice (fyzická hranice nebo vymezení pracoviště nebo organizace) energetického hospodářství striktně stanovena zákonnými ustanoveními § 9 zákona č. 406/2000 Sb.

Ustanovení § 7 odst. 2 až 4 návrhu vyhlášky dále specifikují, jakými identifikačními údaji má být předmět energetického auditu určen v závislosti na typu členění.

Dále se ustanovení zabývají specifickými případy, a to jak má být přistupováno k vymezení předmětu energetického auditu pro tyto případy. Je specifikován případ postupu při přeshraniční dopravě nebo ucelené části energetického hospodářství mimo hranice ČR. V těchto případech je zachována logika § 3 odst. 5 návrhu vyhlášky, kdy stěžejní je, že činnost se realizuje na území ČR. Tudíž ucelená část energetického hospodářství mimo hranice České republiky nespadá do energetického hospodářství, v případě přeshraniční dopravy se do energetického hospodářství zahrne takový dopravní prostředek, který je registrován na území ČR.

Dále vyhláška specifikuje postup v případech, kdy energetické hospodářství je užíváno více subjekty, resp. subjekty, kteří nejsou zadavatelé energetického auditu. V případě, že takový subjekt má přímý smluvní vztah s dodavatelem, pak jeho spotřeba není zahrnuta do energetického hospodářství zadavatele (pro zadavatele podle § 9 odst. 3 zákona č 406/2000 Sb. je toto vyčlenění podmíněno viz § 7 odst. 8). Na druhou stranu je zahrnuta energie okolního prostředí, která je zadavatelem užívaná.

§ 8

Podrobnosti zprávy o provedeném energetickém auditu

(1) Podrobnosti zprávy o provedeném energetickém auditu obsahují

a) přehled užití a spotřeby energie energetického hospodářství zadavatele a jeho ucelených částí,

b) příležitosti ke snížení energetické náročnosti.

(2) Přehled užití a spotřeby energie zadavatele obsahuje

a) bilanci energetických vstupů energetického hospodářství v rozsahu podle přílohy č.