Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Kritéria udržitelnosti biopaliv

9.10.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.5.2
Kritéria udržitelnosti biopaliv

Ing. Ladislav Černý

Dne 29. srpna 2018 bylo vydáno nové nařízení vlády č. 189/2018 Sb., o kritériích udržitelnosti biopaliv a snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot. Toto nařízení vlády bylo vydáno na základě zákona č. 172/2018 Sb., kterým se upravuje zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Tímto nařízením se věcně zpřesňují některá ustanovení zrušeného nařízení vlády č. 351/2012 Sb., o kritériích udržitelnosti biopaliv, a obsahově se rozšiřují o ustanovení, která jsou zaměřena též na snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot.

O obsahovém i věcném rozšíření vypovídají přehled a názvy jednotlivých paragrafů obou předpisů.

Přínosem nového předpisu je zařazení paragrafu jasně vymezujícího základní pojmy v předmětné oblasti. Zvlášť jsou stanovena kritéria udržitelnosti biopaliv a zvlášť biomasy.

Zohledněny jsou emise skleníkových plynů vznikající z pohonných hmot při vlastní produkci biopaliv a biomasy.

Zpřesněny jsou obsahové náležitosti zprávy o emisích podle příslušných nařízení či doporučení Rady Evropské unie.

Blíže jsou specifikovány požadavky na biopaliva, která mají nízký dopad v souvislosti s nepřímou změnou ve využívání půdy. Upraveno je vymezení podmínek pro ověřování emisí z těžby. Pregnantněji jsou stanoveny požadavky na systém kvality a systém hmotnostních bilancí a náležitostí dokumentace pěstitele biomasy.

Celkově lze konstatovat, že přijetí nového nařízení vlády bylo na jedné straně vedeno snahou o zvýšení zájmu o využívání a produkci biopaliv a biomasy a na straně druhé snahou o zamezení jakéhokoli zneužívání stanovené podpory.

Následující komentář je výňatkem informací zveřejněných v aplikaci ODok.

§ 1 Předmět úpravy

Ustanoven § 1 nařízení vlády č. 189/2018 Sb. určuje předmět úpravy v rozsahu zmocnění uvedeného v zákoně o ochraně ovzduší s odkazem na příslušné předpisy Evropské unie v oblasti plnění kritérií udržitelnosti biopaliv a snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot.

§ 2 Vymezení pojmů

Směrnice Rady (EU) 2015/652 a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1513, kterou se změnila směrnice 98/70/ES a 2009/28/ES , zavedly nové definice, které jsou pro lepší srozumitelnost upravované problematiky nově vloženy do úvodu nařízení vlády.

Směrnice (EU) 2015/1513 obsahuje seznam biopaliv, která mají nízký dopad v souvislosti s nepřímou změnou ve využívání půdy. Tato biopaliva je možné zohlednit do cílů podílu OZE v dopravě dvojnásobně. Dvojnásobné zohlednění těchto biopaliv je zahrnuto v novele zákona (§ 19 odst. 6 a § 19a odst. 5 zákona č. 201/2012 Sb.). Podzákonná právní úprava tak definuje biopaliva vyrobená z odpadů, zbytků ze zpracování, zbytků ze zemědělské výroby, lignocelulózové vláknoviny, nepotravinářské celulózové vláknoviny a obnovitelná kapalná a plynná paliva nebiologického původu a dále vysvětluje samotnou podstatu biopaliv s nízkým dopadem v souvislosti s nepřímou změnou ve využívání půdy. Jde o biopaliva, jejichž vstupní suroviny byly vyprodukovány v režimech, které omezují vytěsňování produkce pro jiné účely, než je výroba biopaliv, a která byla vyrobena v souladu s kritérii udržitelnosti podle § 3 tohoto nařízení a náležitosti podle § 7 nařízení.

Dle § 6 nařízení vlády č. 189/2018 Sb. mají dodavatelé motorového benzinu a motorové nafty zasílat v rámci zprávy o emisích informaci o množství biopaliv vyrobených z potravinářské biomasy v členění na cukernaté plodiny, obiloviny a jiné plodiny bohaté na škrob a olejniny. Pro umožnění zasílání zpráv o těchto emisích definuje směrnice (EU) 2015/1513 obiloviny a jiné plodiny bohaté na škrob, proto je i tato definice nově obsažena v nařízení vlády.

Směrnice Rady (EU) 2015/652 se zabývá problematikou snižování emisí skleníkových plynů z fosilních paliv a problematikou vstupních surovin pro výrobu motorového benzinu a motorové nafty. Vzhledem k této skutečnosti bylo nutné doplnit i definice různých druhů vstupních rop (přírodní živice, ropná břidlice a konvenční ropa), tak jak jsou obsaženy v uvedené směrnici.

§ 3 Kritéria udržitelnosti biopaliv

Směrnice 2009/30/ES, kterou se změnila směrnice 98/70/ES o kvalitě paliv a směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů, zavedly kritéria udržitelnosti biopaliv týkající se úspor emisí skleníkových plynů, ochrany půd s vysokou hodnotou biologické rozmanitosti, půd s velkou zásobou uhlíku, a rašelinišť a také podmínek dodržování dobrých zemědělských a environmentálních postupů pěstování biomasy. Pro umožnění zohlednění biopaliv do povinných podílů biopaliv a úspor emisí skleníkových plynů z pohonných hmot musí být prokázáno, že tato kritéria byla splněna.

Právní úprava § 3 v odstavcích 3 a 4 je implementací čl. 7b odst. 2 směrnice 98/70/ES v platném znění, respektive čl. 17 odst. 2 směrnice 2009/28/ES v platném znění a stanoví minimální úsporu emisí skleníkových plynů vznikajících v celém životním cyklu biopaliv v porovnání s fosilní referenční pohonnou hmotou. Úspora emisí skleníkových plynů při používání biopaliv splňujících kritéria udržitelnosti musí činit nejméně 35 % do 31. prosince 2017 v případě biopaliv vyrobených ve zpracovatelském zařízení uvedeném do provozu před 5. říjnem 2015, od 1. ledna 2018 se tato úspora zvyšuje na 50 %. V případě, že je biopalivo vyrobeno ve zpracovatelském zařízení uvedeným do provozu po 5. říjnu 2015 musí úspora činit minimálně 60 %.

Právní úprava v odstavcích 5 až 7 je implementací čl. 7b odst. 3 až 5 směrnice 2009/30/ES, respektive čl. 17 odst. 3 až 5 směrnice 2009/28/ES a stanoví půdy (oblasti), na kterých nesmí být biomasa pro výrobu biopaliv splňujících kritéria udržitelnosti pěstována. Konkrétně se jedná o půdy s vysokou hodnotou biologické rozmanitosti, s velkou zásobou uhlíku nebo rašeliniště.

Právní úprava v odstavci 1 písm. c) je implementací čl. 7b odst. 6 směrnice 2009/30/ES, respektive čl. 17 odst. 6 směrnice 2009/28/ES. Dle tohoto odstavce musí být biomasa vypěstována v souladu s požadavky na správnou zemědělskou praxi a v souladu se společnými pravidly pro režimy podpor v rámci společné zemědělské politiky EU.

§ 4 Kritéria udržitelnosti biomasy

Čl. 7d směrnice 2009/30/ES a čl. 19 směrnice 2009/28/ES upravují 3 možné způsoby stanovení úspor emisí skleníkových plynů a specifikují podmínky, za kterých lze jednotlivé způsoby použít.

Nejjednodušším způsobem je použití standardní hodnoty úspory emisí skleníkových plynů uvedené v příloze č. 1 části A nařízení vlády. Tento způsob lze použít pouze pro biopaliva, jejichž suroviny jsou vypěstovány mimo EU nebo v EU v oblastech NUTSII, které jsou uvedeny na seznamech podle čl. 19 odst. 2 směrnice 2009/28/ES, nebo čl. 7d odst. 2 směrnice 2009/30/ES, případně je-li použitá biomasa odpadem nebo zbytky jinými než ze zemědělství, lesnictví, akvakultury a rybolovu. Nedílnou podmínkou použití standardních hodnot je pěstování biomasy na půdách, které měly statut orné půdy již před 1. 1. 2008.

Druhým způsobem je stanovení skutečné hodnoty úspory emisí skleníkových plynů. V tomto případě se počítá kumulovaná produkce emisí skleníkových plynů od pěstování biomasy až po finální výrobu a použití biopaliva podle metodiky uvedené v příloze č. 1 části B nařízení vlády. Tento způsob lze použít bez omezení.

Poslední možností stanovení úspory emisí skleníkových plynů je kombinace předešlých způsobů, kdy se pro některé operace např. pěstování biomasy použijí dílčí standardní hodnoty uvedené v příloze č. 1 části C.1 nařízení vlády a pro jiné operace např. výrobu biopaliva použijí skutečné hodnoty vypočítané podle metodiky uvedené v příloze č. 1 části B.

§ 5 Základní hodnota produkce emisí skleníkových plynů pro fosilní pohonné hmoty a způsob výpočtu emisí skleníkových plynů z pohonných hmot pro dopravní účely a elektřiny pro dopravní účely

Právní úprava odst. 1 je implementací přílohy II směrnice Rady 2015/652/EU a udává základní hodnotu produkce emisí skleníkových plynů pro fosilní pohonné hmoty. Dodavatelé motorového benzinu nebo motorové nafty jsou podle § 20 povinni snížit emise skleníkových plynů z jimi dodaných pohonných hmot minimálně o 3,5 % v porovnání s touto základní hodnotou do konce roku 2017, respektive o 6 % do konce roku 2020.

Právní úprava v odstavci 2 je implementací přílohy I, části 1 směrnice Rady 2015/652/EU a udává způsob výpočtu produkce emisí skleníkových plynů z pohonných hmot pro dopravní účely a elektřiny pro dopravní účely.

§ 6 Obsahové náležitosti zprávy o emisích

Podle odstavce 1 článku 7a směrnice 98/70/ES ve znění směrnice 2009/30/ES jsou dodavatelé motorového benzinu a motorové nafty povinni členskému státu podávat každoročně zprávu o emisích skleníkových plynů z jimi dodaných pohonných hmot. Zpráva obsahuje minimálně množství každého typu dodané pohonné hmoty s udáním místa nákupu a jejího původu a množství emisí skleníkových plynů na jednotku energie obsaženou v dodaných typech pohonných hmot. EK je dále oprávněna v případě nutnosti vypracovat pokyny k podávání zpráv.

Na základě tohoto zmocnění upřesnila EK přílohy I směrnice Rady 2015/652/EU náležitosti zpráv zasílaných dodavateli motorového benzínu a motorové nafty členským státům.

Příloha směrnice Rady 2015/652/EU upřesňuje pojem původ pohonné hmoty a místo nákupu pohonné hmoty. Původem se u fosilních pohonných hmot rozumí obchodní název vstupní suroviny použité k výrobě pohonných hmot např. Russian Export Blend. Tabulka obsahující údaje o obchodním názvu vstupní suroviny (ropy) použité k výrobě motorového benzinu a motorové nafty je uvedena v příloze č. 1, části II, bodu 7 Směrnice Rady (EU) 2015/652. Vzhledem k rozsahu tohoto bodu směrnice (více než 20 stran) a jeho obsahu, který je technické povahy a neumožňuje jiné nežli doslovné převzetí, je transpozice v tomto případě provedena odkazem na toto ustanovení směrnice. Tento údaj však poskytují jen ti dodavatelé motorového benzinu nebo motorové nafty, kteří dováží ropu ze zemí mimo Evropskou unii nebo přijímají dodávky ropy z jiného členského státu, nebo mají k dispozici nezbytné informace od ostatních dodavatelů motorového benzinu nebo motorové nafty na základě obchodního ujednání. V ostatních případech se poskytuje pouze informace, zda pohonná hmota pochází z EU či mimo EU. U biopaliv se původem rozumí způsob výroby biopaliva např. bioethanol z cukrové řepy, či hydrogenačně upravený rostlinný olej z palmového oleje (proces se zachycováním methanu ve výrobě). Způsob výroby biopaliva je obsažen v příloze č. 1 nařízení vlády.

Místem nákupu se u fosilních pohonných hmot rozumí stát a název zpracovatelského zařízení (rafinérie), v němž prošla fosilní pohonná hmota poslední podstatnou přeměnou. U zkapalněného ropného plynu, zemního plynu, vodíku a elektřiny pro dopravní účely je postačující uvést, zda pochází ze zemí Evropské unie, nebo ze zemí mimo Evropskou unii. U biopaliv se místem nákupu rozumí stát, ve kterém byla biomasa pro výrobu biopaliva vypěstována. V případě biopaliv vyrobených z odpadů a zbytků se místem nákupu rozumí stát, ve kterém byl odpad či zbytek získán.

Směrnice Rady 2015/652/EU dále umožňuje dodavatelům motorového benzínu a motorové nafty z řad malých a středních podniků zasílat členským státům zjednodušenou zprávu, ve které místo informací o původu a místě nákupu pohonné hmoty uvádí informaci, zda pohonná hmota pochází ze zemí EU, nebo mimo EU. Dle bodu 2 preambule směrnice se definice malého a středního dodavatele motorového benzinu a motorové nafty řídit doporučením EK 2003/361/ES o definici mikropodniků a malých a středních podniků.

Později přijatá směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1513 vložila do článku 7a směrnice 98/70/ES ještě nový odstavec 7, dle kterého jsou dodavatelé motorového benzinu nebo motorové nafty povinni v rámci zpráv o emisích zasílat členským státům informace o způsobu výroby biopaliv, informaci o množství biopaliv vyrobených z potravinářské biomasy a údaj o množství emisí skleníkových plynů na jednotku energie obsaženou v dodaných typech pohonných hmot pro dopravní účely a elektřiny pro dopravní účely během úplného životního cyklu zahrnující i předběžné odhadované emise z biopaliv vyplývajících z nepřímé změny ve využívání půdy uvedené v příloze č. 3 k tomuto nařízení. O tyto informace bylo nutné zprávu rozšířit.

Dle článku 3 odst. 2 směrnice Rady 2015/652/EU mají členské státy vyžadovat, aby dodavatelé pohonných hmot zasílali členským státům výše uvedené informace za použití šablon uvedených v příloze IV této směrnice. Dle článku 5 odst. 2 směrnice Rady 2015/652/EU mají členské státy zasílat EK souhrnné informace za všechny dodavatele prostřednictvím platformy ReportNet Evropské agentury pro životní prostředí (EEA). Dle odst. 3 mají členské státy údaje taktéž vykazovat za použití šablon uvedených příloze IV směrnice.

EEA v současné době na základě článku 5 odst. 2 směrnice Rady 2015/652/EU zpracovává dokument v programu MS excel, který budou členské státy využívat pro přenos informací o dodaných pohonných hmotách a dodané elektřině. První verzi dokumentu zaslala EEA členským státům k připomínkám v červnu tohoto roku. Tabulky obsažené v dokumentu EEA jsou však jiné než tabulky obsažené v příloze IV směrnice Rady 2015/652/EU, zahrnují však i údaje požadované později přijatou směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1513.

Vzhledem k tomu, že tabulky připravované EEA na základě pověření EK jsou jiné než tabulky obsažené v příloze IV směrnice Rady (EU) 2015/652, a vzhledem k tomu, že jejich vzory ještě nejsou konečné, navrhuje se, aby nařízení vlády obsahovalo pouze odkaz, na jehož základě zveřejní ministerstvo vzor zprávy o emisích způsobem umožňující dálkový přístup. Současně jsou požadavky na vzor zprávy specifikovány tak, že vzor musí být zpracován v souladu s požadavky na předkládání údajů členskými státy stanovenými v čl. 5 odst. 2 směrnice Rady 2015/652/652. Tím je tedy stanoveno, že vzor zprávy o emisích musí být v souladu s konečnou verzí tabulek obsažených v dokumentu EEA.

§ 7 Požadavky na biopaliva, která mají nízký dopad v souvislosti s nepřímou změnou ve využívání půdy

Podle § 19 odst. 6 zákona je po účely splnění minimálního podílu biopaliv dle § 19 odst. 1 a § 19a odst. 1 množství dodaného biopaliva násobeno dvěma mimo jiné u biopaliv, která mají nízký dopad v souvislosti s nepřímou změnou ve využívání půdy a splňují požadavky stanovené prováděcím právním předpisem.

Právní úprava paragrafu 7 stanoví požadavky na biopaliva, která mají nízký dopad v souvislosti s nepřímou změnou ve využívání půdy. Požadavky jsou podrobně popsány v příloze č. 5 nařízení vlády.

§ 8 Podmínky ověření snížení emisí z těžby

Dle směrnice 2015/652/EU může dodavatel motorového benzinu a motorové nafty povinnost snížení emisí skleníkových plynů splnit i zohledněním snížení emisí z těžby dosaženém v příslušném kalendářním roce v kterékoli zemi. Dle směrnice však musí být množství snížených emisí ověřeno autorizovanou osobou, přičemž podmínky pro ověření těchto emisí stanoví příloha I směrnice.

Právní úprava stanoví podmínky, za kterých je možné snížení emisí z těžby ověřit.

§ 9 Požadavky na systém kvality a systém hmotnostní bilance zabezpečující plnění kritérií udržitelnosti a náležitosti dokumentace pěstitele biomasy

Osoby uvedené v § 21 odst. 1 až 3 zákona musí mít zaveden systém kvality a hmotnostní bilance zajišťující jejich schopnost prokazovat plnění kritérií udržitelnosti.

Právní úprava v odstavci 1 specifikuje nároky na systém kvality zahrnující zavedení a vykazování systému hmotnostní bilance prokazujícího plně původ a vlastnosti biomasy, kapalných nebo plynných produktů určených k výrobě biopaliv nebo samotných biopaliv a vedení a vykazování evidence příchozích, odchozích a vnitropodnikových procesů.

Právní úprava v odstavci 2 provádí implementací čl. 7c) odst. 1 směrnice 2009/30/ES a čl. 18 odst. 1 směrnice 2009/28/ES. Znění specifikuje nároky na hmotnostní systém, jež má především zaručit, že součty hmotností i produkcí emisí skleníkových plynů příchozích dodávek splňujících kritéria udržitelnosti za dobu platnosti certifikátu se rovnají nebo jsou větší než součty hmotností i produkcí emisí skleníkových plynů odchozích dodávek splňujících kritéria udržitelnosti za dobu platnosti certifikátu. Hmotnostní systém má dále umožnit mísení produktů s různými parametry z hlediska udržitelnosti a i mísení udržitelných produktů s neudržitelnými. Hmotnostní systém se vztahuje na osoby s jedním (stejným) identifikačním číslem (IČO).

Podrobné náležitosti evidence osob uvedených v § 21 odst. 1 až 3 zákona jsou uvedeny v části A přílohy č. 5 tohoto nařízení.

Dle právní úpravy v odstavci 3 vede pěstitel biomasy evidenci jím prodané udržitelné biomasy, která umožní stanovit prodané množství udržitelné biomasy vztažené na hektar oseté plochy, na které udržitelnou biomasu vypěstoval. Podrobné náležitosti evidence pěstitele biomasy jsou uvedeny v části B přílohy č. 5 tohoto nařízení.

§ 10 Náležitosti certifikátů podle § 21 odst. 1 až 3 zákona, samostatného prohlášení pěstitele biomasy o splnění kritérií udržitelnosti, dílčího prohlášení o shodě s kritérii udržitelnosti, prohlášení o shodě s kritérii udržitelnosti a obsahové náležitosti dokladu o snížení emisí z těžby

Právní úprava v odstavci 1 a 2 definuje požadavky na jednotlivé dokumenty potřebné pro zajištění funkčnost celého systému. Obsahové náležitosti jsou podrobněji stanoveny v části A až D přílohy č. 6 tohoto nařízení.

Právní úprava v odstavci 3 definuje náležitosti dokladu o snížení emisí z těžby. Obsahové náležitosti jsou podrobněji stanoveny v části E přílohy č. 6 tohoto nařízení.

§ 11 Přechodná ustanovení

Dle právní úpravy v odstavci 1 se pro vyhodnocení plnění povinnosti stanovené v § 20 odst. 1 zákona a pro účely výpočtu pokuty podle § 25 odst. 8 zákona za rok 2018 použije současně platná základní hodnota produkce emisí skleníkových plynů pro fosilní pohonné hmoty (83,8 gCO2ekv/MJ). Tato hodnota bude pro rok 2018 platná i pro produkci emisí skleníkových plynů pro motorový benzin a motorovou naftu.

Dle právní úpravy v odstavci 2 bude součástí zprávy o emisích za rok 2018 i vyhodnocení plnění povinnosti stanovené v § 20 odst. 1 zákona podle nové základní hodnoty produkce emisí skleníkových plynů pro fosilní pohonné hmoty (94,1 gCO2ekv/MJ) a nových produkcí emisí skleníkových plynů pro motorový benzin (93,3 gCO2ekv/MJ) a motorovou naftu (95,1 gCO2ekv/MJ).

§ 12 Zrušovací ustanovení

Zrušilo se