Emisní limity při spalování a spoluspalování odpadů

8.6.3.8

Emisní limity při spalování a spoluspalování odpadů

Ing. Vítězslav Šťastný, CSc. a kolektiv

Nařízení vlády č. 354/2002 Sb. - dále jen nařízení vlády - řeší emisní limity a další podmínky pro spalování odpadů a pro zařízení pro spoluspalování odpadu. Zároveň tento předpis řeší i zařazování takovýchto zařízení do kategorií zvláště velkých a velkých zdrojů znečišťování ovzduší.

Podobná zařízení jsou stále více provozována jako základní zdroje tepla, nebo i jako zdroje elektrické energie. Při tom se s výhodou využívá energetický obsah odpadu k užitečné práci. Tím získáme kromě vhodné formy ekologické likvidace odpadu navíc i dva druhy energie. Spalovny odpadu jsou dnes budovány jako komplexní zařízení mající za úkol úplnou likvidaci přijímané suroviny včetně zabezpečení vlastních odpadů vznikajících při samotném spalování. Podtlakové větrání celého výrobního areálu od příjmu suroviny až po jejich konečnou úpravu zaručuje, že ani blízko stojící pozorovatel podle případného zápachu okolního vzduchu nezjistí, o jaký provoz se jedná. Zařízení tohoto druhu je možné najít přímo uprostřed velkých měst. Přitom tato zařízení svojí činností nevhodně neovlivňují ani ovzduší a na některých místech jsou i architektonicky vhodně provedena tak, že nenarušují ani vzhled svého okolí. Podobné zařízení pracuje například ve Vídni. Na jeho vnějším vzhledu se podíleli přední architekti a svým provozem se projevují jen jako komín nějaké plynové kotelny nebo teplárny. Přitom svým hlavním produktem - vodní parou - vytápí celé i vzdálené části města, aniž by neznalý občan poznal, že se jedná o zdroj, který získává podstatnou část energie z odpadu, zejména komunálního.

Aby takováto zařízení mohla pracovat kontinuálně i za předpokladu nestejného energetického obsahu svého "hlavního paliva“, tedy odpadu, vybavují se kotle hořáky na ušlechtilá paliva, které celý proces spalování odpadů stabilizují. Při tomto procesu se nepovažuje stabilizační palivo (lehký topný olej nebo různé formy plynu) za palivo a při zjišťování emisí se s ním nepočítá. Naopak, pokud je zařízení navrženo tak, že jako základní palivo je určen jeden z hlavních druhů paliv a odpad je dávkován do zařízení jako přídavek (mnohdy se jedná o tříděný odpad nebo o odpad se specifickými znaky mající podobné vlastnosti jako palivo pro jiné druhy zdrojů - odpadové dřevo, odpadový dehet apod.), hovoříme o spoluspalování odpadu.

Shora uvedené nařízení vlády k emisním limitům se přitom nevztahuje na:

1. zařízení se specifickým palivem zejména z oblasti biomasy,

2. pokusná zařízení využívaná k výzkumu a vývoji, případně ke zkoušení s cílem zlepšit spalovací proces,

3. zařízení, kde jsou spalovány a spoluspalovány spalitelné kapalné odpady.

Nařízení vlády k problematice spalování odpadu vykládá v § 2 některé základní pojmy, které se týkají uvedené problematiky.

Např. odpadem se rozumí tuhý nebo kapalný odpad specifikovaný podle zákona č. 185/2001 Sb. Spalovna odpadu je technická jednotka se zařízením určeným ke spalování odpadu s využitím nebo bez využití tepla vzniklého přímým oxidačním spalováním nebo jiným způsobem, jako např. pyrolýzou, zplynováním nebo plazmovými procesy, pokud jsou vzniklé látky následně spáleny. Takovéto zařízení zahrnuje kromě spalovacích linek zařízení pro příjem, skladování, předzpracování odpadu, systémy přívodu odpadu, paliva a vzduchu, kotle, zařízení k čištění odpadních plynů, komíny, místní zařízení pro skladování tuhých zbytků a vod, zařízení k řízení spalovacího procesu a pro měření, zaznamenávání a monitoring spalovacích podmínek a emisí. Spoluspalovacím zařízením se rozumí zařízení, jehož účelem je využití energie nebo výroba hmotných výrobků a které využívá odpad jako základní nebo přídavné palivo.

Spalovny odpadu, ve kterých je spalován pouze:

1. odpad rostlinných pletiv ze zemědělství nebo lesnictví podle vyhlášky č. 381/2001 Sb. kterou se stanoví Katalog odpadů,

2. odpad rostlinných pletiv z potravinářského průmyslu, pokud je využito vznikající teplo,

3. vlákninový rostlinný odpad z výroby a zpracování celulózy nebo papíru na místě vzniku tohoto odpadu, pokud je využito vznikající teplo,

4. vlákninový rostlinný odpad ze zpracování neošetřeného nebo povrchově neupraveného dřeva s výjimkou dřeva ošetřeného konzervačními a ochrannými prostředky ze stavebnictví a z demolic,

5. odpadní korek,

6. odpad vyjmutý z působnosti zvláštního právního předpisu (zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech),

jsou vyjmuty z působnosti tohoto nařízení.

Rovněž tak i zařízení pokusná, která zpracují méně než 50 t odpadu za rok a jsou jako pokusná povolena Českou inspekcí životního prostředí. Zařízení, kde jsou spalovány a spoluspalovány pouze spalitelné kapalné odpady, které mají výhřevnost nejméně 30 MJ/kg a celkový obsah PCB nebo PCP nejvýše 10 mg/kg, jsou z působnosti tohoto nařízení rovněž vyjmuta.

Pokud nařízení vlády nestanoví pro spoluspalování nebo pro spalování více paliv celkový specifický emisní limit "C“ znečišťující látky, stanoví se tento výpočtem podle směšovacího pravidla podle následujícího vzorce:

kde:

V_odpad objem spalin vzniklých spalováním pouze odpadu stanovený podle odpadu s nejnižší výhřevností specifikovaného v povolení a vztažený k teplotě 273,15 K, tlaku 101,32 kPa a 11 % kyslíku v suchém plynu. V případě spalování odpadního oleje se vztahuje k teplotě 273,15 K, tlaku 101,32 kPa a 3 % kyslíku v suchém plynu.

C_odpad hodnoty specifických emisních limitů stanovené pro spalovny odpadu v příloze č. 5 k nařízení vlády.

V_proc objem spalin vznikajících v zařízení při spalování povolených paliv (bez spoluspalování odpadů) vztažený k referenčnímu obsahu kyslíku určenému podle druhu paliv. Pokud pro daný typ zařízení není referenční obsah kyslíku stanoven, použije se skutečný obsah kyslíku ve spalinách. V tomto případě není přípustné technicky nezdůvodněné ředění spalin přídavkem vzduchu. Vztažnými podmínkami jsou dále teplota 273,15 K a tlak 101,32 kPa.

C_proc hodnoty specifických emisních limitů uvedené v tabulkách této přílohy pro vybrané technologie pro spalování povolených paliv bez přítomnosti odpadů. Pro ostatní zařízení zde neuvedená se použijí hodnoty emisních limitů stanovené v povolení vydaném inspekcí. Jestliže ani ty nejsou stanoveny, použijí se skutečné emisní hmotnostní koncentrace.

C hodnota celkového emisního limitu příslušné znečišťující látky, která nahrazuje hodnoty specifických emisních limitů stanovené v příloze č. 5 k nařízení vlády. Referenční obsah kyslíku pro vyjádření emisních limitů se vypočte na základě výše uvedených parciálních objemů z referenčního obsahu kyslíku pro spalování odpadů podle § 10 odst. 8 a referenčního obsahu kyslíku stanoveného pro spalování příslušných povolených paliv nebo referenčního obsahu kyslíku stanoveného pro příslušnou technologii.

Zařízení na spoluspalování se podle jmenovité kapacity a kategorie odpadu zařadí do kategorie zvláště velkých zdrojů znečišťování takto:

1. při kapacitě větší než 10 tun nebezpečného odpadu denně,

2. při kapacitě větší než 3 tuny komunálního odpadu za hodinu,

3. při kapacitě větší než 50 tun jiného než nebezpečného a komunálního odpadu za den.

Do této kategorie se zařadí i spoluspalovací zařízení podle použitých technologií bez přihlédnutí ke jmenovité provozní kapacitě podle Přílohy č. 1 k zákonu č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění.

Ostatní spoluspalovací zařízení jsou velkými zdroji znečištění.

Spalovny odpadu se projektují, staví, vybavují a provozují tak, aby obsah znečišťujících látek v odpadním plynu byl v souladu se specifickými, dále uvedenými emisními limity:

^(*) Do 1. ledna 2007 platí v případě spalování pouze nebezpečného odpadu 500 mg/m³.

^(**) Do 1. ledna 2007 se emisní limit nevztahuje na případy spalování pouze nebezpečného odpadu.

¹⁾ Tyto limity mohou být schváleny pro stávající spalovny do 1. ledna 2008.

²⁾ Pro stávající spalovny mohou být schváleny následující limity:

do 1. ledna 2008 pro jm. provozní kapacitu>16 t/h, ale <25 t/h neprodukující odpadní vody 400 mg/m³.

do…