dnes je 28.3.2024

Input:

Dělení nákladů na teplo a elektřinu

17.3.2010, , Zdroj: Verlag Dashöfer

8.4.4.6
Dělení nákladů na teplo a elektřinu

Ing. Vítězslav Šťastný, CSc. a kolektiv

Základní způsoby dělení nákladů na teplo a elektřinu

Existuje několik desítek metod dělení nákladů na teplo a elektřinu, neboť dosud nebyla navržena metoda, která by byla univerzálně vhodná. Obecně platí, že je nutno zvolit takovou metodu, která vyhovuje pro daný případ nejlépe. V praxi existují dva hlavní typické případy, které vyžadují zcela odlišný přístup dělení nákladů.

  1. 1. Dělení nákladů na elektřinu a teplo z provozního hlediska (cílem je určení palivových nákladů na elektřinu a teplo). Často používaná metoda je metoda Ecabertova, která definuje účinnost výroby elektřiny vztahem

kde je ηQ [1] účinnost výroby tepla pro teplárenské účely.

Tato účinnost je definována
vztahy
ηQ = ηkt· ηvs· ηrozv
kde je účinnost kotle η kt = Qvyr / Mpal
účinnost vlastní spotřeby
kotelny
ηvs = Qdod / Qvyr
účinnost tepelných rozvodů ηrozv = (Qvl + Qciz)/Qtepl = Q /Qtepl

V těchto vztazích značí Mpal teplo v palivu, Ovyr teplo ve vyrobené páře, Qdod teplo dodané do strojovny, Qtepl dodávka tepla pro teplárenské účely, Qvl dodávka pro vlastní potřebu, Qciz dodávka cizím spotřebitelům. Ztráty teplofikačních výměníků se do Q nezapočítávají.

Teplo v palivu dodávané do kotle je

Mpal = Mel pal +

Nahrávám...
Nahrávám...