Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Čtvrtá zpráva o stavu energetické unie

21.5.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

10.2019.175
Čtvrtá zpráva o stavu energetické unie

Evropská komise, Generální sekretariát

Zpráva Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, výboru regionů a Evropské investiční bance.

I. Úvod

Projekt Junckerovy Komise v oblasti energetické unie 1 si stanovil za cíl zajistit spotřebitelům v EU bezpečnou, udržitelnou, konkurenceschopnou a cenově dostupnou energii prostřednictvím reformy evropských politik v oblasti energetiky a klimatu. Tato Komise se rovněž zavázala učinit z EU světovou jedničku v oblasti obnovitelné energie, postavit do popředí energetickou účinnost a i nadále stát v čele celosvětového úsilí v boji proti změně klimatu. Po čtyřech letech je energetická unie skutečností. Díky silné podpoře ze strany Evropského parlamentu, členských států a zúčastněných stran učinila energetická unie Evropu odolnější a v mnoha zásadních ohledech důkladněji zmodernizovala evropskou politiku v oblasti energetiky a klimatu.

To vedlo za prvé ke komplexnímu a právně závaznému rámci pro dosažení cílů Pařížské dohody a zároveň přispělo k modernizaci evropského hospodářství a jeho průmyslu. Energetická unie zahrnuje rámec správy, který umožní členským státům a Evropské komisi spolupracovat na rozvoji politik a opatření nezbytných pro splnění našich cílů v oblasti klimatu a energetiky. Je také pevně zakotven v širším rámci priorit EU. Energetická unie pomáhá plnit cíle udržitelného rozvoje a provádět programy týkající se oběhového hospodářství a kvality ovzduší. Úzce souvisí s politikami unie kapitálových trhů, jednotného digitálního trhu, nové agendy dovedností pro Evropu, investičního plánu pro Evropu a bezpečnostní unie.

Za druhé tento komplexní přístup k energetické unii umožnil EU zavést jasné a ambiciózní cíle pro rok 2030 v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti. Umožnil EU vytvořit stejně ambiciózní politiky v oblasti čisté mobility, včetně emisí u nových osobních automobilů, dodávek a nákladních automobilů. Poskytl rovněž pevný základ pro úsilí o dosažení moderní a prosperující, klimaticky neutrální ekonomiky do roku 2050. Evropská komise ve své vizi do roku 2050 2 stanovila rámec pro budoucí politiku v oblasti klimatu a energetiky, díky níž se Evropa bude ubírat směrem k neutralitě z hlediska klimatu a jež zároveň přinese značné výhody pro ekonomiku a kvalitu života jejích obyvatel 3 .

Za třetí energetická unie poskytuje kombinaci plně aktualizovaného regulačního rámce a vize politik, které jsou zapotřebí od současnosti do roku 2050. To poskytuje jistotu, která je nezbytná pro vysoce kvalitní, inovativní investice do modernizace hospodářství EU a tvorby pracovních míst na místní úrovni. V současné době existuje v EU více než 4 miliony „zelených pracovních míst” a transformace energetiky nabízí zřejmé příležitosti k vytváření dalších. Více zelených pracovních míst bude vytvořeno investicemi EU prostřednictvím fondů politiky soudržnosti, prostředků na výzkum a inovace, Junckerova plánu a nedávných iniciativ Evropské komise týkajících se udržitelného financování. Energetická unie podporuje konkurenceschopnost evropského průmyslu podporou inovací, které vytvářejí globální výhodu „prvního tahu”. Energetická unie rovněž podporuje vytváření evropských hodnotových řetězců v kritických a rozvíjejících se odvětvích, jako jsou baterie a vodíkové články.

Za čtvrté jádrem energetické unie je prohloubení vnitřního trhu s energií, což má zásadní význam pro zajištění dodávek bezpečné, udržitelné, konkurenceschopné a cenově dostupné energie pro všechny občany. Investice do inteligentní infrastruktury včetně přeshraničního propojení a společná opatření pro prevenci a řízení možných narušení dodávek energie zvýšily jejich bezpečnost a zlepšily celkovou odolnost energetického systému EU vůči vnějším energetickým otřesům. Tyto investice rovněž připravily sítě EU na měnící se energetický systém. Souběžně umožní nedávné změny v uspořádání trhu s elektřinou zajistit větší konkurenceschopnost přístupu na tento trh, zajistí nákladově efektivní integraci obnovitelných zdrojů energie a lepší zhodnocení pro spotřebitele, kteří budou moci nabízet svou produkci a flexibilitu trhu.

Za páté souběžně s regulačním rámcem Evropská komise zavedla podpůrný rámec podpůrných opatření k řešení sociálních, průmyslových a dalších otázek. Cílem těchto opatření je posílit postavení občanů, podniků, měst a inovátorů, aby se mohli aktivně zapojit do transformace energetiky. Nové přístupy, v nichž se Evropská komise stala průkopníkem, se ukazují jako účinné, zejména pokud jde o pomoc při utváření evropského odvětví výroby akumulátorů, podporu uhelných regionů procházejících transformací nebo poskytování prostředků a motivace městům, aby rozšířila svá opatření v oblasti klimatu a energetiky. Podpůrný rámec bude mít zásadní význam pro mobilizaci investic, které jsou nezbytné pro plné využití výhod transformace energetiky, a pro zajištění toho, aby transformace byla spravedlivá a sociálně přijatelná pro všechny. Sociální důsledky těchto změn musí být od počátku součástí politického procesu, a nikoli pouze okrajovou záležitostí.

A v neposlední řadě energetická unie umožnila EU mluvit na mezinárodní scéně jedním hlasem. EU byla schopna účinně zaujmout na mezinárodní scéně čelné místo v oblasti klimatu tím, že byla klíčovým hráčem v Pařížské dohodě a že zajistila, aby dohoda vstoupila v platnost v rekordním čase, a že tuto dohodu provádí prostřednictvím souboru pravidel z Katovic, jenž byl přijat v prosinci 2018. Důvěryhodnost EU se v tomto procesu opírá o konkrétní opatření a přijetí uceleného legislativního balíčku, jež jsou zapotřebí k dosažení jejího závazku přijatého v rámci Pařížské dohody pro rok 2030. V souladu s pevným závazkem podporovat multilateralismus jsou jednota a odhodlání EU klíčové pro zachování mezinárodní důvěry v režim v oblasti klimatu, který je v návaznosti na odstoupení Spojených států amerických od tohoto režimu po roce 2017 poznamenán vakuem v oblasti vedení. Evropa pokračovala v úzké mezinárodní spolupráci týkající se politiky v oblasti klimatu a energetiky. Spolupracovala například s Čínou na zavedení celostátního systému obchodování s emisemi v roce 2017.

S tímto moderním rámcem správy politiky v oblasti klimatu a energetiky, jenž je pevně zakotven na evropské úrovni, nyní členské státy pracují na integraci a modernizaci svých vnitrostátních politik. Energetická unie zajišťuje, aby všechny členské státy dosáhly pokroku společně, neboť souhlasily s tím, že do konce roku 2019 dokončí své vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu. Tyto plány budou vycházet z vnitrostátních veřejných konzultací a zpětné vazby od Evropské komise ohledně původních návrhů, které všechny členské státy již oficiálně předložily. Společný rámec podporuje vzájemné učení a umožňuje maximálně využít příležitostí pro regionální spolupráci. Zahajuje rovněž učení praxí, jelikož energetická unie předpokládá pravidelné „kontrolní body” pro přezkum a spolupráci při zlepšování politik. Řízení tohoto iterativního dialogu bude pro rok 2019 klíčovým úkolem a bude zásadním prvkem při zajištění toho, aby se projevily všechny přínosy energetické unie jako celku.

Kromě politiky v oblasti klimatu a energetiky je energetická unie otázkou strukturální modernizace evropského hospodářství. Podporuje strukturální reformu využívání energie a zdrojů ve všech klíčových odvětvích: v energetice s její ústřední úlohou, stavebnictví, dopravě, průmyslu, zemědělství a využívání půdy obecněji. Energetická unie je také investiční strategií, která má pozitivní dopad na hospodářství a zaměstnanost a zohledňuje její dopad na zranitelné regiony a lidi. Díky svému zaměření na účinnost a domácí zdroje energie posílí postavení EU na světových trzích.

II. Trendy a poznámky k politice

Emise skleníkových plynů a spotřeba energie jsou stále více odděleny od hospodářského růstu. Zdárně probíhá přechod na moderní, nízkouhlíkovou a energeticky účinnou ekonomiku a Evropa se ubírá důvěryhodným směrem, pokud jde o plnění jejích závazků vyplývajících z Pařížské dohody. EU je nyní na dobré cestě k dosažení svého cíle snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 (tj. snížení emisí o 20 % do roku 2020 ve srovnání s úrovněmi v roce 1990). Podle předběžných údajů předložených členskými státy 4 (obrázek 1) vzrostla ekonomika EU v letech 1990 až 2017 o 58 %, zatímco emise se snížily o 22 %.

Obrázek 1: Změny hrubého domácího produktu EU (v reálných hodnotách), emisí skleníkových plynů v EU a intenzity emisí skleníkových plynů ekonomiky EU

Od roku 1990 se emise snížily ve všech hospodářských odvětvích s výjimkou dopravy. Nejvýraznější pokles byl zaznamenán u emisí z dodávek energie (obrázek 2). Hospodářský růst je méně závislý na spotřebě energie (obrázek 3). Energetická produktivita i intenzita emisí skleníkových plynů spotřeby energie se v EU neustále zlepšují, a to především díky opatřením v oblasti energetické účinnosti v členských státech.

Obrázek 2: Emise skleníkových plynů v EU podle odvětví 1990–2016

Je však třeba dále zintenzivnit úsilí o dosažení cíle energetické účinnosti pro rok 2020. Nejnovější analýza 5 ukazuje, že po postupném poklesu v letech 2007 až 2014 se spotřeba energie v posledních letech začala zvyšovat a nyní mírně překračuje lineární trajektorii pro dosažení cílů pro rok 2020. Důvodem jsou výkyvy počasí, zejména chladnější roky 2015 a 2016, ale také zvýšená hospodářská aktivita a nízké ceny ropy. Energetická náročnost průmyslu se mezi lety 2005 a 2017 zvýšila až o 22 %, přičemž úspory energie pomohly kompenzovat části dopadu tohoto zvýšení. Nepostačovaly však k udržení celkové spotřeby na sestupném trendu. Ačkoli je cíl energetické účinnosti pro rok 2020 stále dosažitelný, mohl by být ohrožen trvalým růstem spotřeby energie. Evropská komise proto s členskými státy zřídila pracovní skupinu za účelem mobilizace úsilí a plného využití potenciálu energetické účinnosti.

V odvětví dopravy se spotřeba energie a emise v letech 2007 až 2013 snížily, ale nyní se zhruba vrátily na úroveň roku 2005. Pozitivní dopad politik v oblasti účinnosti (a v omezenějším rozsahu i pozitivní dopad přechodu na jiný druh dopravy) byl převážen větší dopravní aktivitou a nízkým využitím kapacity v silniční nákladní dopravě.

Obrázek 3: Změny HDP EU a spotřeba primární energie

Silný růst pokračoval i v odvětví obnovitelných zdrojů energie, avšak s nerovnoměrným rozložením. Od roku 2014 se podíl energie z obnovitelných zdrojů ve skladbě zdrojů energie EU výrazně zvýšil a v roce 2017 dosáhl 17,5 % 6 . Investice do energie z obnovitelných zdrojů jsou stále více motivovány tržními rozhodnutími a členské státy stále více poskytují podporu energie z obnovitelných zdrojů prostřednictvím nabídkových řízení a zajišťují, aby byla zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů integrována do trhu s elektřinou, jak to vyžadují pravidla státní podpory 7 . Tím se výrazně snížily náklady na zavádění obnovitelných zdrojů energie 8 . Penetrace energie z obnovitelných zdrojů se však liší napříč odvětvími, přičemž energie z obnovitelných zdrojů dosahuje 30,8 % v odvětví elektřiny, ale pouze 19,5 % v odvětví vytápění a chlazení a 7,6 % v odvětví dopravy. Tempo růstu podílu energie z obnovitelných zdrojů se od roku 2014 rovněž zpomalilo. Přestože je EU na dobré cestě ke splnění svých cílů v oblasti obnovitelné energie pro rok 2020, je třeba zvýšit úsilí, aby se zajistilo, že budou splněny cíle pro rok 2030 (obrázek 4).

Obrázek 4: Podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v EU v porovnání s plány vývoje směrnice o obnovitelných zdrojích energie a národních akčních plánů pro energii z obnovitelných zdrojů 9

V roce 2017 byl zaznamenán podíl energie z obnovitelných zdrojů přesahující cíle stanovené pro rok 2020 již u 11 členských států 10 . Kromě toho 21 členských států 11 splnilo nebo překročilo svůj průměrný orientační plán stanovený ve směrnici o obnovitelných zdrojích energie 12 na dvouleté období 2017–2018. Zbývajících 7 členských států 13 muselo zvýšit své úsilí, aby dosáhly souladu s průměrným vývojem na období 2017–2018 do roku 2020.

V případě 11 členských států 14 se politiky, které jsou v současnosti plánovány nebo prováděny na podporu energie z obnovitelných zdrojů, však jeví jako nedostatečné k tomu, aby byly v souladu s jejich orientačním plánem, pokud se vezmou v úvahu pouze vnitrostátní dodávky bez mechanismů spolupráce 15 . Kromě toho v případě 7 členských států 16 existuje určitá nejistota ohledně toho, zda dosáhnou cílů týkajících se obnovitelných zdrojů energie pro rok 2020.

Aby splnily cíle v oblasti energie z obnovitelných zdrojů pro rok 2020 a aby tyto úrovně udržely jako výchozí od roku 2021, měly by členské státy i nadále zvyšovat své úsilí s ohledem na zavádění obnovitelných zdrojů i snižování spotřeby energie. Kromě toho by všechny členské státy měly zvážit možnost využití statistických převodů, jak je stanoveno ve směrnici o obnovitelných zdrojích energie 17 , buď aby se zajistilo, že dosáhnou cíle, pokud existuje schodek, nebo aby prodaly své potenciální přebytky jiným členským státům. Komise je připravena v tom členské státy podpořit.

V této souvislosti probíhá v celé EU řada opatření. Ta se uskutečňují prostřednictvím pracovní skupiny pro energetickou účinnost vytvořenou Komisí, nových aukcí v oblasti obnovitelných zdrojů energie oznámených několika členskými státy včetně Francie, Nizozemska a Portugalska a širšího využívání smluv o nákupu energie právnickými osobami, jejichž prostřednictvím evropské společnosti v roce 2018 nakoupily rekordní objem kapacity větrné energie.

Bylo dosaženo značného pokroku na cestě k integrovanějšímu evropskému trhu s energií. Nyní se s energií obchoduje volněji přes hranice 18 (i když stále ne dostatečně volně) na základě směrnic v oblasti elektřiny a plynu 19 a prosazování antimonopolních pravidel 20 . Antimonopolní rozhodnutí zejména poskytla zákazníkům ve střední a východní Evropě účinný nástroj k zajištění toho, aby měli přístup ke konkurenceschopnějším cenám plynu. Pokud jde o elektřinu, kvantifikovatelné snížení velkoobchodních cen elektřiny o 6,4 % mezi lety 2010 a 2017 přispělo ke snížení nákladů na energii pro domácnosti o 6 % a pro průmysl o 30 %. Nicméně zvýšení síťových poplatků a daní a dalších poplatků vedlo k průměrnému zvýšení konečných spotřebitelských cen o 19,3 % u domácností a o 8,7 % u průmyslových spotřebitelů v celé EU za stejné období (viz obrázek 5). Energetické daně a poplatky představují až 40 % maloobchodních cen energií pro domácnosti.

Obrázek 5: Změny cen energie pro domácnosti a průmysl (zdroj: Eurostat)

Kvalita ovzduší se zlepšila, ale stále jsou nutná další zlepšení. Díky společnému úsilí EU a členských států se v posledních desetiletích v EU snížily emise látek znečišťujících ovzduší, s výjimkou amoniaku (obrázek 6). Tento trend přispěl k lepší kvalitě ovzduší. Vedl rovněž ke snížení počtu zón kvality ovzduší, které přesahují mezní hodnoty EU pro částice, a k poklesu odhadovaného počtu předčasných úmrtí způsobených znečištěním ovzduší na přibližně 400 000 podle posledních odhadů 21 . Emise látek znečišťujících ovzduší v EU by měly dále klesat, jelikož členské státy provádějí opatření ke splnění svých vnitrostátních závazků týkajících se snížení emisí znečišťujících látek pro rok 2020 a po roce 2030 22 . Provádění několika politik energetické unie vede k tomu, že toto snižování emisí je snazší a méně nákladné, například omezené používání uhlí, opatření v oblasti energetické účinnosti k nahrazení neúčinných topných zařízení a rozvoj udržitelnějších způsobů dopravy 23 .

Obrázek 6: Změny v emisích látek znečišťujících ovzduší v EU 24 vyjádřené jako procentní podíl úrovní z roku 2000

Systém EU pro obchodování s emisemi je silnější. Zahájení fungování rezervy tržní stability v lednu 2019 a přijetí reformy systému obchodování s emisemi po roce 2020 na začátku roku 2018 výrazně posílilo cenu uhlíku (obrázek 7). Rezerva tržní stability bude řešit současný přebytek ve výši 1,65 miliardy emisních povolenek a zlepší odolnost systému vůči významným otřesům v budoucnosti automatickým přizpůsobením nabídky dražených povolenek. Signál o posílené ceně uhlíku již zvyšuje důvěru ve větší rozvoj a zavádění nízkouhlíkových technologií. Podle tržních analytiků si rezerva tržní stability v následujícím desetiletí podrží svůj vliv na trh s uhlíkem a jeho ceny zachová na podobné nebo vyšší úrovni. To je spojeno s konkrétními opatřeními k předcházení úniku uhlíku a ochraně konkurenceschopnosti evropského průmyslu.

Obrázek 7: Změny ceny uhlíku na evropském trhu s uhlíkem v období 2005–2018 (zdroj: ICE)

Veřejné investice (vnitrostátní i z EU) do priorit energetické unie týkajících se výzkumu a inovací byly v letech 2014–2017 relativně stabilní. Veřejné investice do těchto priorit během tohoto období dosahovaly v průměru přibližně 5,3 miliardy EUR ročně (obrázek 8) 25 . S využitím vnitrostátních finančních prostředků v průměrné výši 4,1 miliardy EUR ročně 26 byly prostředky EU na výzkum v rámci programu Horizont 2020 a fondy politiky soudržnosti klíčové pro udržení investic do výzkumu a inovací na stabilní úrovni v posledních čtyřech letech. Evropská komise se chystá investovat v roce 2020 téměř 2 miliardy EUR do výzkumu a inovací v oblasti čisté energie, a dostát tak svému závazku zdvojnásobit od roku 2015 v této oblasti veřejné investice jako součást svého členství v iniciativě „Mise inovací”. Hlavním poskytovatelem těchto investic však zůstává soukromý sektor, který soustavně představuje více než 75 % investic EU do výzkumu a inovací v oblasti čisté energie, přičemž roční výdaje se zvýšily z přibližně 10 miliard EUR na více než 16 miliard EUR během deseti let. Veřejné financování bude i nadále hrát klíčovou úlohu při koordinaci výzkumu a řízení investic soukromého sektoru do priorit slučitelných s naší dlouhodobou strategickou vizí, a to i prostřednictvím inteligentní specializace. To pomůže překlenout mezeru mezi výzkumem a komerčním zaváděním a přilákat nové soukromé investice pomocí technologií snižování rizik. Silné politiky a předvídatelné cenové signály jsou nezbytnými podmínkami pro podporu inovací v ekosystému čisté energie, což v konečném důsledku podpoří investice do výzkumu v oblasti technologií pro čistou energii.

Obrázek 8: Veřejné investice do výzkumných a investičních priorit energetické unie v období 2014–2017 (zdroj: Společné výzkumné středisko)

III. Ambiciózní a moderní legislativní rámec

Evropská unie během funkčního období této Evropské komise úspěšně přijala zcela nový legislativní rámec pro politiky v oblasti energetiky a klimatu 27 . Evropský parlament a Rada se dohodly na revizi právních předpisů EU v oblasti klimatu, včetně směrnice o systému obchodování s emisemi 28 , a to jak pro stacionární zařízení, tak pro letectví, nařízení o „sdílení úsilí” 29 a nařízení o využívání půdy, změnách ve využívání půdy a lesnictví 30 . Dohodly se rovněž na osmi legislativních návrzích v rámci balíčku „Čistá energie pro všechny Evropany” 31 a na deseti návrzích týkajících se mobility v návaznosti na „strategii pro nízkoemisní mobilitu” 32 .

Tento komplexní legislativní rámec představuje solidní základ pro to, aby EU splnila svá politická předsevzetí v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a dále. Tento rámec nám umožní řešit budoucí výzvy, jako jsou digitalizace, začlenění obnovitelných zdrojů energie na trh a energetická politika, která je více zaměřena na spotřebitele. Právní předpisy řeší jak průřezové prvky na podporu opatření v oblasti klimatu, tak i opatření v oblasti energetiky, a v případě potřeby i zvláštní ustanovení týkající se odvětvových opatření. EU rovněž vyslala jasný signál ostatním zemím po celém světě, že i nadále hodlá jít příkladem. A to tím, že činí konkrétní a ambiciózní kroky k plnění svých závazků a cílů týkajících se přizpůsobení podle Pařížské dohody. Dohodnutý rámec EU rovněž obsahuje zakomponovaná ustanovení o změnách a ustanovení zaručující, že tyto závazky budou splněny. Tento rámec vede EU správným směrem k vybudování klimaticky neutrálního hospodářství do roku 2050.

Aktualizovaný legislativní rámec stanoví kvantifikované cíle a jasný „směr, jímž bychom se měli ubírat” do roku 2030, a poskytuje stabilní a předvídatelné prostředí pro plánování a investice. EU zejména výrazně zvýšila své ambice stanovením nových cílů pro rok 2030, konkrétně: snížit domácí emise skleníkových plynů nejméně o 40 % ve srovnání s úrovní v roce 1990; dosáhnout alespoň 32% podílu energie z obnovitelných zdrojů 33 a zvýšit energetickou účinnost alespoň o 32,5 % 34 . Cíl v oblasti propojení elektrických sítí byl stanoven za účelem zlepšení bezpečnosti dodávek zvýšením až na 15 % v každém členském státě do roku 2030. Závazné cíle pro rok 2030 byly rovněž stanoveny za účelem snížení emisí uhlíku z automobilů o 37,5 % ve srovnání s úrovněmi v roce 2021 35 , z dodávek o 31 % ve srovnání s úrovněmi v roce 2021 36 a z nákladních automobilů o 30 % ve srovnání s úrovněmi v roce 2019.

EU posílila svou energetickou bezpečnost. Byla přijata nová pravidla 37 týkající se bezpečnosti dodávek zemního plynu a rizikové připravenosti v odvětví elektřiny s cílem organizovat operativní přeshraniční regionální spolupráci za účelem prevence a řízení rizika narušení dodávek zemního plynu, nedostatku elektřiny nebo jejího výpadku (blackoutu).

Významného pokroku bylo dosaženo také při zlepšování uspořádání trhu s elektřinou. Nyní existuje integrovanější soubor pravidel pro uspořádání trhu s elektřinou 38 . Tato pravidla zlepšují účinnost trhu s elektřinou prostřednictvím většího sbližování cen a přeshraničního obchodu. Rovněž stanoví společný rámec pro kapacitní mechanismy, aby se zajistilo, že tyto mechanismy jsou slučitelné jak s vnitřním trhem, tak s cíli EU v oblasti dekarbonizace. Bylo provedeno důkladné odvětvové šetření státní podpory v oblasti vnitrostátních kapacitních mechanismů 39 a pravidla pro kontrolu státní podpory a antimonopolní pravidla 40 pomáhají zajistit dosažení našich ambiciózních cílů v oblasti energetiky a klimatu s nejnižšími náklady a bez nepatřičného narušení hospodářské soutěže. Celkově umožňuje úsilí Evropské komise volnější pohyb elektřiny tam, kde je jí nejvíce zapotřebí, a usnadňuje integraci energie z obnovitelných zdrojů, reakci na poptávku a skladovací zařízení na trhu s nejnižšími náklady. Rovněž posílí digitalizaci v celém odvětví i postavení spotřebitelů.

Rovněž bylo dosaženo pokroku na trhu se zemním plynem, zejména díky dohodě o revizi směrnice o plynu 41 , podle níž musí nyní plynovody vstupující na evropský vnitřní trh s plynem nebo jej opouštějící splňovat pravidla EU. Kromě toho může nyní Evropská komise zajistit, aby dohody členských států se zeměmi mimo EU byly před tím, než jsou uzavřeny, uvedeny do souladu s právními předpisy EU 42 . Tyto výsledky pomohou zvýšit předvídatelnost jednotného trhu pro investory.

Rovněž byl aktualizován regulační rámec pro konkrétní odvětví. Účelem bylo učinit budovy „inteligentnější” a energeticky účinnější 43 , stanovit limity pro emise uhlíku z osobních automobilů, dodávek 44 a nákladních automobilů 45 , aktualizovat pravidla pro využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví 46 a aktualizovat pravidla pro ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie 47 . Tím se zajistí, aby všechna odvětví přispěla k řešení otázek spojených s transformací energetiky a změnou klimatu, a to s přihlédnutím k jejich specifickým potřebám.

Nový rámec správy přispěje k realizaci energetické unie a k jejímu dalšímu rozvoji 48 . Integrované vnitrostátní plány členských států v oblasti energetiky a klimatu budou zahrnovat vnitrostátní příspěvky ke společným cílům EU (a nezbytné politiky a opatření k dosažení těchto příspěvků) na desetiletá období. Členské státy vypracují své plány prostřednictvím průběžného a iterativního dialogu s Evropskou komisí. Rovněž zajistí účast veřejnosti a konzultace s ostatními členskými státy v duchu regionální spolupráce. To zvýší příležitosti pro spolupráci mezi členskými státy a zúčastněným stranám poskytne větší regulační jistotu. Vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu usnadní určování oblastí zájmu pro budoucí investice a příležitostí pro hospodářský rozvoj, tvorbu pracovních míst a sociální soudržnost.

Všechny členské státy již předložily svůj první návrh vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu (na období 2021–2030). Evropská komise tyto návrhy plánů posuzuje za účelem vydání případných doporučení členským státům do června 2019 s cílem pomoci členským státům dále zlepšit jejich plány a zajistit, aby EU mohla společně plnit své závazky. Jednou z klíčových otázek posouzení bude, zda jsou vnitrostátní příspěvky členských států k cílům v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti dostatečné k tomu, aby byla splněna kolektivní úroveň ambicí EU jako celku. Na základě tohoto procesu budou členské státy dále vyvíjet a v konečné fázi přijmou své vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu v druhé polovině roku 2019.

Rámeček: na cestě k dlouhodobé strategii EU pro prosperující, moderní, konkurenceschopnou a klimaticky neutrální ekonomiku do roku 2050

V listopadu 2018 zveřejnila Evropská komise dlouhodobou strategickou vizi 49 prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky do roku 2050. Tento dokument (navržený v návaznosti na požadavky Evropské rady 50 a Evropského parlamentu 51 a požadovaný v rámci dohodnutého rámce správy 52 ) byl příspěvkem Komise k dlouhodobé strategii EU k postupnému dosažení nízkých emisí skleníkových plynů, jež by měla být v souladu s Pařížskou dohodou přijata a sdělena do roku 2020 Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu. Současně bude muset každý členský stát rovněž vypracovat svou vnitrostátní dlouhodobou strategii.

Evropská komise představila vizi, jejímž cílem je nejen udržet celosvětové zvýšení teploty dosti výrazně pod hranicí 2ºC oproti úrovni před průmyslovou revolucí, ale také vyvinout úsilí o omezení růstu teploty na 1,5 °C dosažením nulových čistých emisí skleníkových plynů do roku 2050.

Strategie ukazuje, jak může Evropa dosáhnout neutrality z hlediska klimatu tím, že bude investovat do realistických technologických řešení, posílí postavení občanů a sladí opatření v klíčových oblastech, jako je průmyslová politika, finance či výzkum, za současného zajištění sociální spravedlnosti pro spravedlivou transformaci, přičemž nebude opomenut žádný region ani žádná skupina obyvatel.

Strategie Evropské komise ukazuje, že transformace hospodářství tímto způsobem je možná i přínosná. Jedná se o investici do modernizace hospodářství EU, aby bylo možné lépe čelit budoucím výzvám. K dosažení této transformace bude EU muset učinit pokrok v rámci sedmi základních prvků 53 . Tyto základní prvky vycházejí z pěti rozměrů energetické unie. Rovněž určují směr politiky EU v oblasti klimatu a energetiky pro dosažení teplotních cílů Pařížské dohody.

IV. Rámec pro transformaci energetiky

Během posledních pěti let Evropská komise kromě posílení legislativního systému poskytla rámec opatření na podporu transformace energetiky a v oblasti klimatu. Účelem tohoto rámce je vytvořit podmínky pro to, aby členské státy a všechny zúčastněné strany plnily cíle EU.

1. Infrastruktura, která obstojí i v budoucnu a která zajistí bezpečnost dodávek EU a umožní přechod na zelené hospodářství

Evropa má jednu z nejkomplexnějších a nejspolehlivějších sítí pro elektřinu a plyn na světě. Hlavním cílem Evropské komise je posílit tuto síť tam, kde je to nutné pro vyřešení zbývajících otázek týkajících se bezpečnosti dodávek, pro propojení energetických ostrovů a řešení problémů vyplývajících z probíhajícího přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku.

Klíčovou prioritou energetické unie je odstranit energetickou izolaci nenapojených regionů. Významného pokroku bylo dosaženo v pobaltských státech. Zatímco tyto státy byly kdysi energetickým „ostrovem” v EU, nyní jsou dobře propojeny se zbytkem EU, přičemž přeshraniční propojení činí 23,7 %. To umožnilo nová propojovací vedení se Švédskem, Finskem a Polskem. Práce se nyní soustředí na synchronizaci energetického systému pobaltských států s kontinentální evropskou sítí nejpozději do roku 2025 54 . Evropská komise rovněž podporuje větší integraci Iberského poloostrova, a to prostřednictvím projektu INELFE 55 a podporou elektrického vedení přes Biskajský záliv. Toto úsilí zdvojnásobí výměnnou kapacitu mezi Francií a Španělskem do roku 2025, čímž se Španělsko přiblíží k cíli 10 % propojení a celý Iberský poloostrov bude postupně začleněn do vnitřního trhu s elektřinou. Evropská komise rovněž podporuje další úsilí o integraci trhu s plynem Iberského poloostrova a zbytku Evropy. Tyto snahy, které ukazují význam evropské solidarity a regionální jednoty, byly projednávány na pravidelných setkáních na úrovni vrcholných schůzek mezi Francií, Portugalskem a Španělskem s Evropskou komisí 56 .

Úsilí Evropské komise o zajištění diverzifikace dodávek plynu rovněž přináší konkrétní výsledky. Toto úsilí ukončuje závislost na jediném dodavateli v některých členských státech, zvyšuje odolnost energetických systémů členských států, posiluje hospodářskou soutěž a snižuje ceny. V důsledku toho mají všechny členské státy kromě jednoho přístup ke dvěma nezávislým zdrojům plynu, a budou-li všechny probíhající projekty provedeny podle plánu, budou mít všechny členské státy s výjimkou Malty a Kypru přístup ke třem zdrojům plynu do roku 2022 a 23 členských států bude mít přístup na globální trh se zkapalněným zemním plynem. Probíhající iniciativy zaměřené na diverzifikaci založené na zkapalněném zemním plynu a jižním koridoru pro přepravu plynu jsou obzvláště důležité pro region východní části Baltského moře a pro střední a jihovýchodní Evropu. Tyto oblasti byly historicky závislé na jediném dodavateli plynu. Pokud bude zachován nezbytný závazek a provádění klíčových projektů nebude zpožděno, měla by Evropa do roku 2020 nebo krátce poté dosáhnout dobře propojené sítě pro zemní plyn, odolné proti otřesům.

Evropská komise rovněž podporuje projekty zaměřené na zlepšení elektrické rozvodné sítě v EU a na umožnění většího využívání výroby energie z obnovitelných zdrojů. Navzdory pokroku jsou potřebné investice v mnohem větším měřítku do elektrických rozvodných sítí (přenosových i distribučních). Úroveň nezbytných investic v oblasti přenosu elektřiny se na období let 2021–2030 odhaduje na více než 150 miliard EUR 57 . Tyto nové investice by měly být provázány s další digitalizací a „inteligentnějšími” sítěmi, jakož i se zavedením nových skladovacích zařízení.

Politika EU týkající se transevropských sítí (TEN-E) přispěla k modernizaci infrastruktury EU. Politika TEN-E podpořila cílený přístup k identifikaci a provádění projektů společného zájmu, jež mají zásadní význam pro budování dobře propojených sítí v celé Evropě. Dosud bylo provedeno více než 30 projektů společného zájmu a do roku 2022 by mělo být realizováno přibližně 75 projektů společného zájmu. Vytvoření čtyř regionálních skupin 58 na vysoké úrovni pod vedením Evropské komise pomohlo urychlit provádění projektů společného zájmu. Projekty společného zájmu rovněž těžily z finanční podpory EU, která využívá pákového efektu soukromých investic. Od roku 2014 obdrželo 91 projektů společného zájmu 3,2 miliardy EUR v rámci podpory z programu Nástroje pro propojení Evropy (CEF) a 1,3 miliardy EUR v rámci podpory z Evropského fondu pro strategické investice (EFSI). Tímto způsobem bylo dosaženo celkových investic ve výši přibližně 50 miliard EUR. Kromě toho přispěla politika soudržnosti EU částkou ve výši 2,8 miliardy EUR na projekty v oblasti infrastruktury plynu a elektřiny, které byly vybrány do konce roku 2018.

Úroveň financování podle odvětví v rámci Nástroje pro propojení Evropy (CEF):

Posílené a lépe propojené sítě v členských státech umožnily účinnější uplatňování pravidel vnitřního trhu s energií. To vedlo k větší konkurenceschopnosti, snížení nákladů a lepší bezpečnosti. Své denní trhy s elektřinou dosud propojilo 26 zemí, které představují více než 90 % evropské spotřeby elektrické energie a více než 400 milionů lidí. Za posledních sedm let představovalo samotné propojení denních trhů přínos pro evropské spotřebitele ve výši přibližně 1 miliardy EUR ročně 59 . Díky integraci vnitrodenních trhů a vyrovnávání přeshraničních trhů, jež vedly k úsporám ve výši několika miliard eur ročně, došlo k výraznému zvýšení životní úrovně. Propojování trhů rovněž v posledních letech podpořilo sbližování cen v různých regionech (např. o 80 % v Pobaltí a o 41 % v regionu středozápadní Evropy). Evropská komise navíc podpořila zřízení regionálních středisek pro spolupráci s cílem napomoci integraci přeshraničních toků energie a proměnlivých toků energie v rámci evropské energetické soustavy. Digitalizace energetické infrastruktury bude vyžadovat zvýšenou pozornost při zlepšování kybernetické bezpečnosti a ochraně kritické infrastruktury.

Byly provedeny investice s cílem umožnit odvětvovou integraci. Je však třeba udělat více pro to, aby se spojila odvětví výroby elektřiny a konečné spotřeby energie. To je nezbytné pro integraci rostoucího podílu intermitentních obnovitelných zdrojů energie, vytápění a chlazení a elektrických vozidel do energetického systému. Od konce roku 2016 bylo v rámci Nástroje pro propojení Evropy (CEF) vyčleněno téměř 400 milionů EUR na granty pro více než 50 projektů za účelem zavádění alternativních paliv, přičemž celkový objem investic přesahuje 3 miliardy EUR. Cílem je poskytnout v roce 2019 dalších 350 milionů EUR prostřednictvím nástroje kombinování zdrojů v rámci Nástroje pro propojení Evropy. To bude klíčovou oblastí, na niž se v budoucnosti zaměří pozornost. Budoucí poptávka po elektrických vozidlech se bude v jednotlivých regionech EU lišit a bude záviset na řadě faktorů, včetně rozvoje infrastruktury pro alternativní paliva. Kromě toho důležitým zdrojem spolufinancování EU pro zavádění čistých druhů dopravy je i nadále politika soudržnosti EU, přičemž např. na udržitelnou městskou mobilitu se počítá s přibližně 12 miliardami EUR.

2. Testování způsobů, jak zajistit sociální spravedlnost transformace

Transformace energetiky a v oblasti klimatu je již přínosem pro hospodářství a podporuje vytváření pracovních míst a má potenciál učinit více. Mezi lety 2000 a 2014 zaměstnanost v environmentálních odvětvích hospodářství rostla výrazně rychleji (+49 %) než zaměstnanost v hospodářství jako celku (+6 %) 60 . V současné době existují v EU 4 miliony „zelených pracovních míst”. To zahrnuje přibližně 1,4 milionu pracovních míst v odvětví energetiky souvisejících s technologiemi v oblasti obnovitelných zdrojů energie 61 a 900 000 pracovních míst souvisejících s činnostmi v oblasti energetické účinnosti 62 . Očekává se, že tyto hodnoty se budou zvyšovat s dalšími opatřeními v oblasti energetiky a klimatu, neboť investice v Evropě nahrazují dovoz fosilních paliv, evropský průmysl získává od samého počátku konkurenceschopnost a přizpůsobování se změně klimatu chrání pracovní místa a pracovní příležitosti. 

Tato transformace je přínosná pro převážnou většinu lidí a regionů, ale v některých případech přináší také sociální výzvy. Například regulační nebo fiskální opatření mohou mít nezamýšlené regresivní účinky, které mohou prohloubit energetickou chudobu. Výhody vyplývající z transformace rovněž mohou být rozloženy nerovnoměrně. Pro většinu odvětví, regionů a skupin obyvatelstva bude tato transformace v důsledku znamenat výrazný růst, avšak jiné mohou při adaptaci potřebovat podporu. Pokud jde o energetickou chudobu, i když se snižuje na úrovně před krizí, mezi členskými státy přetrvávají významné rozdíly 63 . Na vnitrostátní úrovni existuje řada politik zaměřených na řešení těchto výzev, zejména politiky v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, jakož i sociální a fiskální politiky. Důležité a trvalé investice do lidského kapitálu jsou nezbytné k tomu, aby budoucí generace byly vybaveny dovednostmi, které vyžaduje měnící se ekonomika 64

Iniciativa zaměřená na uhelné regiony a regiony s vysokými emisemi uhlíku pomáhá zmírňovat sociální důsledky přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku. V současné době existuje 41 uhelných regionů ve 12 členských státech, které stále zajišťují zhruba 185 000 pracovních míst v odvětví těžby uhlí. Evropská komise těmto regionům pomáhá vypracovat strategie přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku, jež řeší potenciálně negativní socioekonomické dopady dvěma způsoby, které jsou nastíněny níže.

1. Za prvé, Evropská komise vytvořila otevřenou platformu, která sdružuje všechny dotčené zúčastněné strany (vnitrostátní, regionální a místních orgány, podniky, organizace občanské společnosti atd.), aby si vyměňovaly osvědčené postupy, podporovaly vzájemné učení a získávaly informace o dostupných podpůrných nástrojích EU.

2. Za druhé, Evropská komise poskytuje individualizovanou podporu, a to buď formou operačních týmů pro danou zemi, nebo dvoustranných diskusí s odborníky Komise. Tato podpora může vnitrostátním a regionálním orgánům pomoci určit způsoby, jak zahájit transformaci a jak ji dále vést. Tuto podporu doprovázejí stávající fondy EU, finanční nástroje a programy. Tuto podporu v současné době využívá 18 regionů v 8 členských státech 65 . Počáteční zkušenosti ukazují, že transformaci na regionální úrovni je třeba plánovat s širokou podporou všech zúčastněných stran. Počáteční zkušenosti rovněž ukazují, že zapojení na evropské úrovni je účinné, pokud jde o mobilizaci zúčastněných stran a určení způsobů investování, které by jinak nemusely být zohledněny.

Cílem iniciativy v oblasti čisté energie pro ostrovy EU je urychlit přechod na čistou energii na více než 1 000 evropských obydlených ostrovech. Účelem je pomoci těmto ostrovům využívat místně dostupné obnovitelné zdroje energie, potenciál energetické účinnosti a inovativní technologie pro skladování a dopravu a stát se soběstačnými v oblasti energetiky, čímž se sníží náklady, znečištění životního prostředí a využívání těžkého topného oleje k výrobě energie a zároveň se vytvoří růst a místní pracovní místa.

Je třeba učinit více pro řešení energetické chudoby, která stále postihuje téměř 50 milionů lidí v celé EU. Jedním z hlavních způsobů, jak toho dosáhnout, je podpora investic do energetické účinnosti domácností. Tím se zlepší životní podmínky a sníží se účty za energie. Téměř 5 miliard EUR z evropských strukturálních a investičních fondů na období 2014–2020 bylo přiděleno na rekonstrukci obydlí přibližně 840 000 domácností. Členské státy nyní kromě toho v rámci svých vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu posoudí počet domácností trpících energetickou chudobou. Bude-li toto číslo významné, navrhnou členské státy politiky a opatření ke zmírnění této energetické chudoby. S cílem podpořit tyto procesy vytvořila Evropská komise Evropské středisko pro sledování energetické chudoby 66, jehož posláním je shromažďovat údaje, poskytovat poradenství a šířit osvědčené postupy.

V roce 2016 zahájila Evropská komise Evropský sbor solidarity, který mladým lidem umožňuje vykonávat dobrovolnickou činnost, účastnit se stáží nebo pracovat na různých projektech, včetně projektů v oblasti klimatu a energetiky, z nichž mají prospěch společenství v celé Evropě. Dosud se do Evropského sboru solidarity přihlásilo zhruba 120 000 mladých lidí a více než 13 000 již ukončilo svou solidární činnost nebo se v ní v současné době angažuje.

Na celosvětové úrovni Evropská komise podpořila pozvednutí sociální otázky ve věci nutnosti „spravedlivé transformace pracovní síly”, která vytváří důstojnou práci a kvalitní pracovní místa, jakožto jedné z klíčových výzev, jimž svět čelí v boji proti změně klimatu 67 .

3. Posílení postavení měst a místních komunit

Města jsou domovem 70 % Evropanů. Mohou být mocnými zastánci cílů energetické unie, čelí však i specifickým výzvám. Města hrají klíčovou úlohu v celé řadě otázek, jako jsou: stavební normy, městská mobilita, přizpůsobení se dopadům změny klimatu, vytápění a chlazení a energie z obnovitelných zdrojů. Místní orgány tyto příležitosti uznávají, často však čelí omezením, pokud jde o jejich schopnost navrhovat politiky a mobilizovat investice.

V rámci přispění k mobilizaci opatření na místní úrovni sehrála Evropská komise zásadní úlohu při vytváření Paktu starostů a primátorů EU v oblasti klimatu a energetiky. Pakt je iniciativou vedenou zdola, jejímž prostřednictvím místní a regionální orgány prezentují svá opatření pro nízkouhlíkovou ekonomiku, získávají podporu, vyměňují si osvědčené postupy a sdílejí zdroje. Pakt starostů a primátorů EU je nyní nejširší světovou sítí místních orgánů, jež zahrnuje více než 8 800 měst představujících více než 230 milionů Evropanů. Tato města, která přispívají téměř ke třetině závazku EU týkajícího se snížení emisí pro rok 2020, již snížila své emise o 23 % oproti výchozímu roku 68 . Do konce minulého roku se více než 1 500 měst zavázalo pracovat na ambicióznějším cíli 40% snížení emisí uhlíku do roku 2030 a provést další adaptační opatření. Pakt je otevřen jakémukoli evropskému městu, které si přeje přijmout závazky v oblasti klimatu a energetiky na podporu cílů EU. Inspiroval také podobné iniciativy financované Evropskou komisí v jiných regionech světa, které se všechny spojily pod záštitou aliance Globálního paktu starostů a primátorů s cílem urychlit transformaci energetiky směrem k cílům Pařížské dohody o klimatu.

Městská agenda EU se rovněž dobře rozvíjí. Několik z jejích probíhajících 14 partnerství, do nichž jsou zapojeny místní orgány, členské státy a orgány EU v inovativním přístupu ke správě a řízení, řeší otázky týkající se energetické unie 69 . Městská inovativní opatření nadále testují inovativní řešení, jež by se dala aplikovat v jiných městech EU. Kromě probíhajících projektů týkajících se transformace energetiky jsou podporovány nové projekty v oblasti přizpůsobování se změně klimatu s ohledem na kvalitu ovzduší 70 . Služba URBIS je novou specifickou poradenskou platformou pro městské investice v rámci Evropského centra pro investiční poradenství, jež pomáhá městům usnadňovat, urychlovat a uvolňovat městské investice. Platforma URBIS již začala vyřizovat 36 žádostí z celé Evropy, které se týkají široké škály městských pododvětví. Evropská komise bude i nadále spolupracovat s Evropskou investiční bankou na vývoji platformy URBIS.

Legislativní rámec energetické unie konečně uznává úlohu, kterou hrají místní a regionální subjekty, zejména v nařízení o správě energetické unie a ve výzvách k přijetí opatření, například v oblasti nízkouhlíkové mobility a energeticky účinných budov 71 .

4. Nové způsoby podpory výzkumu a inovací

Výzkum a inovace jsou klíčem k cílům energetické unie. Sdělení o urychlení inovací v oblasti čisté energie 72 nastínilo strategii pro podporu výzkumu a inovací v oblasti čisté energie a pro rychlé uvádění výsledků na trh. Tato strategie stanoví priority prostřednictvím programu pro výzkum a inovace Horizont 2020 ve výši přibližně 2,5 miliardy EUR na období 2018–2020 k dekarbonizaci fondu budov v EU, posílení vedoucího postavení EU v oblasti obnovitelných zdrojů, rozvoji řešení v oblasti skladování energie a elektromobility a podpoře integrovanějšího městského dopravního systému. K podpoře byly v rámci strategického plánu pro energetické technologie (plán SET) vypracovány podrobné prováděcí plány 73 pro veřejné a soukromé investice ve všech těchto prioritách, aby se Evropa dostala do čela transformace energetiky. Program Horizont Evropa, který začne v roce 2021, bude zahrnovat přístup orientovaný na mise, který bude mít konkrétní cíle a bude časově omezen, pro dosažení společenských cílů. Návrh zahrnuje oblast misí týkající se klimaticky neutrálních a inteligentních měst.

Evropská komise prosazuje nové způsoby, jak uvést výsledky výzkumných projektů na trh. Připravuje se na založení fondu pro společné investice s organizací Breakthrough Energy 74 (koalice, která sdružuje soukromé investory, globální korporace a finanční instituce) na podporu inovativních evropských podniků, které vyvíjejí zcela nové technologie pro čistou energii a uvádějí je na trh. Kromě toho pilotní projekt Evropské rady pro inovace podporuje průlomové inovace, včetně inovací v oblasti technologií pro čistou energii, pro vývoj inovací a jejich uvedení na trh kombinováním grantů a kapitálových investic. Jako na další důkazy o pokroku, kterého dosáhly projekty financované EU, lze nahlížet na více než sto případů týkajících se energetické účinnosti a účinného využívání zdrojů, které byly vybrány jako součást portfolia Světové aliance pro efektivní řešení 75 . Nástroj InnovFin pro demonstrační projekty v energetice 76 se ukazuje jako velmi úspěšný, jelikož v roce 2018 uvolnil více než 140 milionů EUR oproti pouze 25 milionům EUR v pilotní fázi v průběhu let 2015 až 2017. Celková podpora z EU tak dosud dosahuje téměř 170 milionů EUR, přičemž celkové projektové náklady činí více než 350 milionů EUR. S ohledem na významnou poptávku po podpoře demonstrace rozsáhlých inovativních technologií byly nevyčerpané prostředky převedeny z programu NER300 77 do demonstračních projektů v oblasti energetiky InnovFin a dluhových nástrojů v rámci Nástroje pro propojení Evropy. Fondy politiky soudržnosti rovněž podporují výzkum a inovace v oblasti nízkouhlíkových technologií založených na inteligentní specializaci, přičemž na konci roku 2018 bylo na vybrané projekty přiděleno již přibližně 1,2 miliardy EUR z minimálně 2,5 miliardy EUR, jež jsou k dispozici 78 . Evropská komise rovněž zřídila inovační fond a jejím cílem je investovat přibližně 10 miliard EUR do inovativních čistých technologií.

EU podporuje vytvoření evropské sítě akademických pracovníků a inovátorů v oblasti technologií pro čistou energii. Evropský inovační a technologický institut podporuje začínající podniky prostřednictvím své sítě znalostních a inovačních společenství (KIC). V období 2018–2020 bylo ze znalostních a inovačních společenství vyčleněno přibližně 150 milionů EUR na vyvíjení řešení, jež podporují inovace v oblasti čisté energie.

V oblasti kosmických a vodíkových technologií vznikají nové oblasti zájmu. Jak je navrženo v nařízení o evropském kosmickém programu 79 , Evropská komise podporuje přijetí kosmických technologií EU. Evropské kosmické programy Copernicus a Galileo jsou důležitým faktorem, jenž přispívá k inovativním řešením, která jsou relevantní pro celé hospodářství, včetně odvětví energetiky a boje proti změně klimatu. Díky službám určování polohy je předpovídání počasí efektivnější a kapacity EU pro monitorování Země zajistí přesnou identifikaci emisí CO2 a methanu 80 tak, aby byly vytvářeny lepší politiky v oblasti energetiky a klimatu. Vodík může rovněž hrát důležitou úlohu při řešení potřeb rozsáhlého/mezisezónního skladování energie a při optimalizaci celkového energetického systému prostřednictvím propojování odvětví. Vodík může podpořit dekarbonizaci plynárenské infrastruktury, dopravy a energeticky náročných průmyslových odvětví. Za posledních 10 let byla prostřednictvím společného podniku pro palivové články a vodík investována více než 1 miliarda EUR do vodíkových technologií.

Evropa zaujímá vedoucí postavení v rozvoji jaderné fúze jako slibného nízkouhlíkového zdroje energie do budoucna. Investice EU do projektu ITER 81 společně s USA, Japonskem, Čínou, Ruskem, Jižní Koreou a Indií již přinesly hmatatelné výhody pro hospodářství a společnost EU, pokud jde o inovace a růst. Evropské společnosti a výzkumná střediska vyvíjejí technologie, které umožní v budoucnosti získávat energii z jaderné syntézy a které již našly různá uplatnění mimo odvětví energetiky.

5. Udržení a posílení konkurenceschopnosti evropského průmyslu

Na podporu diskusí mezi průmyslovými subjekty napříč hodnotovými řetězci a jakožto součást úsilí o posílení vazeb mezi výzkumem a průmyslovým odvětvím zahájila Komise v roce 2017 tři „průmyslem vedené iniciativy” zaměřené na baterie, obnovitelné zdroje a stavebnictví. Evropská komise zřídila rovněž průmyslové fórum pro čistou energii, které je nedílnou součástí každoročních Evropských dnů průmyslu (22.–23. února 2018, 5.–6. února 2019 a samostatně na téma energie z obnovitelných zdrojů 18. března 2019), aby podpořila výměny mezi zástupci průmyslu, akademickou obcí, místními orgány a tvůrci politik.

V květnu 2018 bylo založeno strategické fórum pro významné projekty společného evropského zájmu. To se vztahuje na klíčové strategické hodnotové řetězce, jako jsou baterie.

Baterie budou mít vskutku zvláštní strategický význam pro dekarbonizaci evropského hospodářství, posílení strategické autonomie EU v oblasti dodávek energie a podporu konkurenceschopnosti průmyslu EU. Baterie budou důležité pro správu elektrické rozvodné sítě, aby bylo možné distribuovat a skladovat energii z obnovitelných zdrojů. Pomohou také podpořit nízkoemisní mobilitu a mobilitu s nulovými emisemi. Zpráva Evropské komise o provádění strategického akčního plánu pro baterie „Budování strategického hodnotového řetězce v oblasti baterií v Evropě” (přijatá 82 společně s touto zprávou), jež se opírá o Evropskou bateriovou alianci 83 , zdůrazňuje význam tohoto strategického hodnotového řetězce. Zdůrazňuje širokou povahu výzev, jimž odvětví baterií v Evropě čelí, a informuje o pokroku, jehož bylo dosaženo ve strategickém akčním plánu Evropské komise pro baterie 84 .

Plné provedení přístupu oběhového hospodářství má rovněž zásadní význam pro dekarbonizaci evropského hospodářství, zejména energeticky náročných odvětví, jako je výroba oceli, cementu nebo skla, při současném zachování nebo zvýšení jeho konkurenceschopnosti. Opětovné použití a recyklace surovin vede k nižším emisím a snižuje závislost Evropy na dodávkách surovin 85 . V prosinci 2018 Evropská komise zřídila Alianci pro plasty v oběhovém hospodářství, což je aliance klíčových zúčastněných stran v odvětví celého hodnotového řetězce plastů. Komise tak učinila ve snaze dále přispívat ke snížení objemu odpadů, zvýšení podílu recyklovaných plastů a stimulaci tržních inovací.

6. Investice do udržitelnosti a transformace energetiky

Investiční mezera v Evropě způsobená finanční krizí je nyní téměř minulostí. Zajištění vysoce kvalitních investic však bude mít i nadále zásadní význam pro prosperující budoucnost 86 a energetická unie je klíčovou investiční příležitostí. Dosažení přínosů rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 bude vyžadovat přibližně 180 miliard EUR dodatečných ročních investic mezi lety 2020 a 2030 87 . Dosažení neutrality z hlediska klimatu bude vyžadovat dodatečné roční investice ve výši 142–199 miliard EUR ročně mezi lety 2030 a 2050 88 (ve srovnání s výchozím stavem charakterizovaným stávajícími opatřeními 89 , které již každý rok vyžadují investice ve výši téměř 400 miliard EUR 90 ). Veřejné zdroje mohou zajistit pákový efekt nebo nasměrovat investice správným směrem, ale převážná většina těchto investic bude muset pocházet ze soukromých zdrojů. Proto se energetická unie a průmyslová politika EU zaměřují na snižování rizik investic do čisté energie. Členské státy budou nadále hrát ústřední úlohu při zajišťování příjmů pro nové projekty ve formě režimů podpory. Dlouhodobé smlouvy o nákupu energie ve formě smluv o nákupu energie právnickými osobami však budou ve stále větší míře hrát doplňkovou úlohu při zajištění u příjmů poskytovatelů energie z obnovitelných zdrojů.

Investiční plán pro Evropu (známý také jako „Junckerův plán”) mobilizuje investice do obnovitelných zdrojů energie, energetické účinnosti a energetické infrastruktury. Z celkových investic ve výši 380 miliard EUR, které byly uvolněny z Evropského fondu pro strategické investice (EFSI), bylo téměř 70 miliard EUR investováno do odvětví energetiky. EFSI například přispěl k financování přístupu k energii z obnovitelných zdrojů u 7,4 milionu domácností v EU. Podporu z EFSI využilo několik národních a regionálních investičních programů zaměřených na energetickou účinnost v obytných budovách ve Francii, Španělsku, Itálii, Německu, Finsku, Polsku, České republice a dalších členských státech. EFSI rovněž přispěl k financování elektrického propojovacího vedení mezi Itálií a Francií a významných projektů plynárenské infrastruktury, jako je transjadranský plynovod a černomořský plynovod.

Značnou podporu poskytuje rovněž politika soudržnosti EU, včetně významného financování ve výši 69 miliard EUR – tj. přibližně 92 miliard EUR s vnitrostátním veřejným a soukromým spolufinancováním – v rámci programů na období 2014–2020 pro všech pět rozměrů energetické unie. Provádění úspěšně pokračuje, přičemž do konce roku 2018 bylo na projekty přiděleno 71 % z celkového objemu finančních prostředků. Přibližně 2,5 miliardy EUR na investice do nízkouhlíkové ekonomiky jsou vyčleněny prostřednictvím finančních nástrojů.

Kromě toho „iniciativa pro inteligentní financování inteligentních budov” podporuje investice do renovací zlepšujících energetickou účinnost domácností a malých a středních podniků. Toho je dosaženo tím, že se umožní účinnější využívání veřejných prostředků prostřednictvím i) využívání finančních nástrojů (např. zaručených úvěrů) a smluv o energetických službách; ii) zlepšení agregace a pomoci při rozvoji projektů a iii) snížení rizika investic.

V květnu 2018 Evropská komise navrhla v příštím víceletém finančním rámci na období 2021–2027 dále posílit zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně 91 . Navrhuje zvýšit stávající cíle pro výdaje z rozpočtu EU na cíle v oblasti klimatu z 20 % 92 na 25 %. Též navrhla zvýšit výdaje programu Horizont Evropa na cíle v oblasti klimatu na 35 % 93 . Projekty budou muset být odolné vůči současným i budoucím změnám klimatu. To bude doplněno o nástroje k usnadnění spravedlivého přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku v regionech závislých na uhlíku, jako je Modernizační fond v rámci systému EU pro obchodování s emisemi – fond, který bude od roku 2021 podporovat dekarbonizaci a modernizaci energetických systémů v 10 přijímajících členských státech.

V zájmu podpory udržitelného investování navrhla Evropská komise v květnu 2018 řadu opatření k vytvoření jednotného klasifikačního systému (taxonomie), podle něhož by se klasifikovalo, co lze považovat za environmentálně udržitelnou hospodářskou činnost. Dne 25. února 2019 se spolutvůrci právních předpisů dohodli na této nové generaci referenčních hodnot pro nízkouhlíkové investice, které upraví povinnosti pro zveřejňování informací o tom, jak mohou institucionální investoři a správci aktiv začlenit environmentální a sociální faktory a faktory týkající se správy a řízení do svých rizikových postupů. Tato opatření rovněž vytvoří novou kategorii referenčních hodnot pro nízkouhlíkové investice a investice s pozitivním uhlíkovým dopadem, což investorům poskytne lepší informace o uhlíkové stopě jejich investic.

K dosažení účinné a efektivní energetické unie, jak je uvedeno v závazcích EU v rámci G20, je nezbytné postupné ukončení dotací na fosilní paliva škodlivá pro životní prostředí. V letech 2008 až 2016 se dotace na fosilní paliva nesnížily. Odhaduje se, že tyto dotace v roce 2016 představovaly 55 miliard EUR, což znamená, že politiky EU a vnitrostátní politiky dosud neumožňují postupné ukončení jejich poskytování 94 .

7. Silný vnější rozměr energetické unie

Jako globální hráč byla EU mezi prvními, kdo uznává výzvu, kterou představuje změna klimatu, a příležitosti, které přináší přechod na čistou energii. Díky úzké spolupráci s členskými státy EU se EU úspěšně zapojuje do diplomatické činnosti v oblasti energetiky a klimatu tím, že mobilizuje své diplomatické sítě a agentury pro spolupráci, aby se zasadily o ambiciózní globální opatření v oblasti klimatu. Patří sem i působení na partnerské země a rozšíření financování opatření v oblasti klimatu a technické pomoci za účelem pomoci zemím při provádění jejich vnitrostátně stanovených příspěvků podle Pařížské dohody. EU uspořádala setkání ministrů se zástupci Číny a Kanady o opatřeních v oblasti klimatu, která pomohla zachovat důvěru v globální opatření v oblasti klimatu. EU rovněž úzce spolupracuje s předsednictvím skupin G7 a G20 a s partnery na prosazování globální agendy týkající se změny klimatu, přičemž zdůrazňuje, že je třeba, aby ekonomiky s vysokými emisemi skleníkových plynů prokázaly své vedoucí postavení a pokrok. Kromě toho poskytuje iniciativa „Mise inovací” významné mezivládní fórum pro nové výzkumné a vývojové činnosti. Hlavní příležitosti pro urychlení investic do inovací v oblasti čisté energie představují každoroční Mise inovací pořádaná v těsné návaznosti na zasedání ministrů věnované čisté energii 95 .

Globální vedoucí postavení EU v oblasti čisté energie a klimatu je zakotveno v jejích dalších mezinárodních cílech. Změna klimatu znásobuje hrozby, přispívá ke globální nestabilitě a k rozsáhlým migračním tokům. Investice do čisté energie v partnerských zemích naopak vytvářejí příležitosti pro průkopnická evropská nízkouhlíková odvětví, jež se opatření EU snaží maximalizovat.

EU hledá nové způsoby, jak sladit cíle v oblasti obchodu a klimatu. Příkladem je dohoda o hospodářském partnerství mezi EU a Japonskem, která jako první na světě zahrnuje konkrétní závazek týkající se Pařížské dohody. V oblasti dvoustranného obchodu a energetiky se EU v roce 2018 rovněž dohodla na kapitole o „energii a surovinách” s Mexikem a nadále trvá na důležitosti těchto