dnes je 20.4.2024

Input:

Provádění směrnice o energetické účinnosti - pokyny Komise

1.1.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

10.2013.762
Provádění směrnice o energetické účinnosti – pokyny Komise

Evropská komise

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě.

1. Úvod

Evropa si nemůže dovolit plýtvat energií. Dosažení účinného využívání energie v Evropě je cílem EU již po řadu let a opakovaně ho podporují hlavy států a předsedové vlád EU.

V roce 2007 přijala Evropská rada ambiciózní cíle v oblasti energetiky a změny klimatu do roku 2020: snížit emise skleníkových plynů o 20 %, zvýšit podíl obnovitelné energie na 20 % a dosáhnout 20% zlepšení energetické účinnosti1.

Uvedené cíle byly znovu potvrzeny ve strategii Evropa 20202, kterou sdílí evropské orgány, členské státy a sociální partneři. Ti všichni se budou podílet na tom, aby EU podnikla kroky potřebné k dosažení cílů strategie Evropa 2020.

Z prognóz v roce 20103 vyplynulo, že cíl EU v oblasti energetické účinnosti nebude splněn, a že jsou tedy zapotřebí nová opatření na evropské i vnitrostátní úrovni. S cílem tuto situaci řešit Komise v roce 2011 předložila návrh směrnice o energetické účinnosti. Návrh byl založen na zkušenostech získaných v různých oblastech, zejména v oblasti energetické náročnosti budov, energetických služeb a kombinované výroby tepla a elektřiny. Společným jmenovatelem těchto oblastí je, že v nich stále existuje velký potenciál pro zlepšení energetické účinnosti, a návrh tudíž vycházel ze skutečnosti, že většiny požadovaných úspor energie by se dalo dosáhnout zlepšením energetické účinnosti (tj. využíváním menšího množství energie pro rovnocennou úroveň hospodářských činností či služeb). Obecným cílem návrhu bylo významně přispět ke splnění cíle EU v oblasti energetické účinnosti do roku 2020, jakož i stanovit společný rámec na podporu energetické účinnosti v Unii po roce 2020. Uvedený návrh byl nakonec dne 25. října 2012 přijat oběma spolutvůrci právních předpisů jakožto směrnice o energetické účinnosti 2012/27/EU4.

2. Směrnice o energetické účinnosti

Směrnice o energetické účinnosti byla vyhlášena v Úředním věstníku dne 14. listopadu 2012 a vstoupila v platnost dne 4. prosince 2012. Členské státy ji musí provést do 5. června 2014 (kromě určitých ustanovení, u nichž je stanoveno jiné datum provedení5).

Směrnice zavádí právně závazná opatření, která mají povzbudit úsilí členských států o účinnější využívání energie ve všech fázích energetického řetězce, od přeměny energie přes její distribuci po konečnou spotřebu. Nejdůležitější požadavky směrnice, pokud jde o budoucí energetické politiky, jsou stručně popsány níže.

Za prvé směrnice o energetické účinnosti v zájmu posílení politických závazků, které členské státy učinily v rámci strategie EU 2020, poprvé jasně definuje a kvantifikuje cíl EU v oblasti energetické účinnosti, totiž že "v roce 2020 nesmí být spotřeba primární energie Unie vyšší než 1 474 Mtoe6 nebo konečná spotřeba energie vyšší než 1 078 Mtoe"7. S přistoupením Chorvatska dne 1. července 2013 byly tyto cíle upraveny na "spotřebu primární energie Unie vyšší než 1 483 Mtoe nebo konečnou spotřebu energie vyšší než 1 086 Mtoe".

Úplné a řádné provedení směrnice bude hrát důležitou roli při dosahování 20% cíle v oblasti energetické účinnosti v rámci strategie EU 2020, který pak bude podkladem evropského rámce politiky pro klima a energetiku do roku 2030, který popisuje zelená kniha COM(2013) 169 final. Posouzení pokroku, pokud jde o orientační vnitrostátní cíle v oblasti energetické účinnosti stanovené členskými státy v souladu s článkem 3 směrnice o energetické účinnosti, přispěje k diskusi o tom, jaké druhy cílů a na jaké úrovni by mohly být vhodné pro rok 2030.

Směrnice o energetické účinnosti rovněž požaduje, aby členské státy stanovily orientační vnitrostátní cíle v oblasti energetické účinnosti pro rok 2020, které mohou být založeny na různých ukazatelích (spotřeba primární energie či konečná spotřeba energie, nebo úspory primární energie či úspory v konečné spotřebě energie, nebo energetická náročnost). Členské státy byly povinny tyto cíle a jejich promítnutí do spotřeby primární energie a konečné spotřeby energie v roce 2020 oznámit Komisi do 30. dubna 2013, a to buď jako součást národních programů reforem, nebo v samostatném sdělení8.

Tyto informace byly zapracovány do procesu evropského semestru9 a představují jeden z hodnocených prvků při posuzování, jak pravděpodobné je dosažení celkového cíle EU do roku 2020 a do jaké míry úsilí jednotlivých států odpovídá společnému cíli. Orientační vnitrostátní cíle již oznámily všechny členské státy, i když dva je dosud neoznámily ve formátu vyžadovaném směrnicí. Orientační vnitrostátní cíle v oblasti energetické účinnosti ve svém souhrnu ukazují, že členské státy plánují do roku 2020 dosáhnout pouze zhruba 16,4% úspory primární energie a 17,7% úspory v konečné spotřebě energie, nedosahují tedy 20 % nutných k dosažení celkového cíle EU10. Pro spolehlivější výsledky však bude třeba provést detailnější hodnocení, které by zahrnovalo cíle všech členských států, výsledky energetických modelů a začlenění dalších nástrojů politiky, jež se v současnosti připravují. V souladu s čl. 3 odst. 2 a čl. 24 odst. 7 směrnice musí Komise předložit své posouzení pokroku při plnění cíle v oblasti energetické účinnosti do roku 2020 Evropskému parlamentu a Radě do 30. června 2014.

Směrnice dále požaduje, aby členské státy do 30. dubna 2014 zavedly a zveřejnily své dlouhodobé strategie pro renovaci budov. Jedná se o povinnost zásadního významu, neboť téměř 40 % konečné spotřeby energie připadá na obytné domy, veřejné a soukromé kancelářské budovy, obchody a jiné budovy. Veřejný sektor musí jít příkladem – každý rok by měla být renovována 3 % budov ve vlastnictví a užívání ústředních vládních institucí na úroveň, kterou členský stát stanovil v rámci směrnice o energetické náročnosti budov11. Vůdčí roli veřejného sektoru uznávají rovněž ustanovení směrnice o energetické účinnosti týkající se veřejných zakázek, která požadují, aby ústřední vládní instituce za jistých podmínek nakupovaly výrobky, služby a budovy s nejvyšší energetickou účinností.

Členské státy musí zajistit, aby se v období 2014–2020 realizoval určitý objem úspor energie na úrovni konečného uživatele buď vytvořením systému povinného zvyšování energetické účinnosti, nebo prostřednictvím alternativních politických opatření.

Vzhledem k významnému potenciálu úspor energie v podnicích všech kategorií a druhů se všechny podniky vyzývají k provádění energetických auditů, které jsou jednou za čtyři roky povinné pro všechny s výjimkou malých a středních podniků. Členské státy mají vypracovat programy, jejichž cílem je stimulovat malé a střední podniky, aby energetické audity absolvovaly, a informovat o přínosech těchto auditů domácnosti. Díky identifikaci možností úspory energie budou energetické audity rovněž základem pro rozvoj trhu energetických služeb.

Informace o spotřebě energie mají zásadní význam pro informovaná rozhodnutí spotřebitelů o dodávkách a využívání energie. Směrnice proto obsahuje podrobné požadavky na měření spotřeby a vyúčtování pro konečné zákazníky.

Přibližně 30 % primární energie v EU využívá odvětví energetiky, především pro přeměnu energie na elektřinu a teplo a pro distribuci. Směrnice proto usiluje o maximalizaci účinnosti distribuční sítě a infrastruktury, chce umožnit a podpořit reakci na poptávku a zavádí povinnosti a motivační prvky, které mají posílit využívání vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny a dálkového vytápění a chlazení.

Energetická účinnost je z hlediska nákladů a přínosů jedním z nejefektivnějších způsobů, jak zlepšit zabezpečení dodávek energie a snížit emise skleníkových plynů a jiných znečišťujících látek. Energetický systém i společnost jako celek musí svou energetickou účinnost výrazně zvýšit. Zvýšení energetické účinnosti je prioritou všech scénářů dekarbonizace předložených v energetickém plánu do roku 2050, a proto bychom se měli nadále primárně zaměřovat na energetickou účinnost i v této souvislosti.

Z analýzy trendů klíčových ukazatelů vyplývá, že při silných politikách energetické účinnosti a plném provedení směrnice o energetické účinnosti by EU mohla být na dobré cestě ke splnění svého cíle v roce 2020. Pokud se to podaří, náklady na energii evropských domácností a podniků by každoročně až do roku 2020 klesaly přibližně o 38 miliard EUR, nutné investice do výroby a distribuce energie by se snížily asi o 6 miliard EUR a realizovaly by se investice ve výši zhruba 24 miliard EUR na zlepšení obytných a kancelářských budov, což by přineslo lepší konkurenceschopnost našeho průmyslu a vytvořilo nová lokální pracovní místa.

3. Pracovní dokumenty útvarů Komise obsahující podrobnější pokyny k ustanovením směrnice o energetické účinnosti

Ustanovení směrnice musí být provedena do vnitrostátního práva do 5. června 2014. Pokud jde o článek 7, musí členské státy Komisi zaslat svá plánovaná politická opatření do 5. prosince 2013. Využití alternativního přístupu v čl. 5 odst. 6 a výjimek z požadavků čl. 14 odst. 5 musí být Komisi oznámeno do 31. prosince 2013.

Jelikož energetická účinnost závisí na řadě akcí malého rozsahu, obsahuje směrnice o energetické účinnosti komplexní a podrobná ustanovení, která často mají vysoce technickou povahu. Komise usiluje o těsnou spolupráci s členskými státy na provádění směrnice do vnitrostátního práva a jejím účinném uplatňování, a za tímto účelem připravila sedm pracovních dokumentů útvarů Komise, v nichž se podrobněji vysvětluje, jak by se podle názoru útvarů Komise měla některá ustanovení směrnice chápat a jak je nejlépe provést. Tyto pracovní dokumenty nemění právní účinky směrnice a není jimi dotčen závazný výklad směrnice poskytnutý Soudním dvorem. Dokumenty se zabývají prvky směrnice, které jsou z právního hlediska složité, jsou náročné na provedení do vnitrostátního práva a mají velký potenciál, pokud jde o dopad na energetickou účinnost. Týkají se článků 5 až 11, 14 a 15 směrnice, které zahrnují ustanovení o budovách ústředních vládních institucí, zadávání veřejných zakázek, povinném zvyšování energetické účinnosti a alternativních opatřeních, energetických auditech, měření a vyúčtování, kombinované výrobě tepla a elektřiny a rozvodných sítích a reakci na poptávku. Je třeba poznamenat, že směrnice o energetické účinnosti obsahuje minimální požadavky a že v souladu s čl. 1 odst. 2 mohou členské státy zavést přísnější opatření slučitelná s právem Unie.

Podrobné pracovní dokumenty útvarů Komise budou připojeny k tomuto sdělení, krátké shrnutí hlavních problémů je uvedeno níže.

Vzhledem k tomu, že plné provedení směrnice o energetické účinnosti do vnitrostátního práva vyžaduje dlouhodobé plánování, Komise toto sdělení a doprovodné pracovní dokumenty zveřejňuje s předstihem před koncem lhůty pro provedení směrnice.

3.1. Pokyny k článku 5 (příkladná úloha budov ústředních vládních institucí)

Článek 5 požaduje, aby ústřední vládní instituce členských států každoročně renovovaly 3 % celkové podlahové plochy budov ve svém vlastnictví a užívání, které nesplňují minimální požadavky energetické účinnosti stanovené podle směrnice 2010/31/ES o energetické náročnosti budov tak, aby dosahovaly alespoň úrovně účinnosti stanovené podle uvedené směrnice. Členské státy musí do 31. prosince 2013 vypracovat a zpřístupnit veřejnosti soupis všech příslušných budov ústředních vládních institucí. Renovuje-li členský stát více než 3 % celkové podlahové plochy budov ústředních vládních institucí, může nadbytek započítat v jakémkoliv ze tří předchozích nebo následujících let. Jako alternativu k požadavku renovovat 3 % podlahové plochy budov ústředních vládních institucí mohou členské státy přijmout jiná nákladově efektivní opatření, jimiž by se v budovách ústředních vládních institucí dosáhlo alespoň rovnocenné úrovně úspor energie. Objem úspor energie vyžadovaných v rámci alternativního postupu je kumulativní, což znamená, že členské státy musí dosáhnout celkového objemu ročních úspor energie za celé období od roku 2014 do roku 2020, bez ohledu na úspory, jichž bylo dosaženo v každém jednotlivém roce uvedeného období. Členské státy mohou pro stanovení požadované úrovně úspor používat odhady.

Pro určení rozsahu povinnosti podle článku 5 je zásadní definice "ústředních vládních institucí" uvedená v čl. 2 odst. 9 směrnice o energetické účinnosti. "Ústředními vládními institucemi" se rozumí "veškeré správní útvary, jejichž pravomoci se vztahují na celé území členského státu". Vedle této definice mohou členské státy konzultovat přílohu IV směrnice o zadávání veřejných zakázek12, která obsahuje seznam ústředních vládních orgánů ve všech členských státech, jakož i definici ústředních vládních institucí obsaženou v pokynech k nařízení Rady (ES) č. 479/2009 o použití Protokolu o postupu při nadměrném schodku. Pro členské státy s federálním uspořádáním je relevantní poslední věta 17. bodu odůvodnění směrnice o energetické účinnosti.

Pracovní dokument týkající se článku 5 uvádí možná kritéria a odkazy pro určení toho, na které budovy se tato povinnost vztahuje. Nabízí rovněž konkrétní příklady, jak by se mohl stanovit a splnit 3% cíl pro renovace i povinnost v rámci alternativního přístupu.

3.2. Pokyny k článku 6 (nakupování veřejnými subjekty)

Směrnice o zadávání veřejných zakázek 2004/18/ES stanoví rámec pro zadávání zakázek a jejím cílem je zajistit zásady, jako je spravedlivá hospodářská soutěž a co nejhospodárnější využívání peněz daňových poplatníků. Definici toho, co musí být předmětem nákupu, ponechává na zvláštních právních předpisech, jako je směrnice o energetické účinnosti. Článek 6 směrnice o energetické účinnosti požaduje, aby za určitých podmínek ústřední vládní instituce nakupovaly výrobky, služby a budovy s vysokou energetickou účinností vymezené prostřednictvím legislativních aktů EU, jako je směrnice o označování energetické účinnosti štítky13 a doplňující nařízení v přenesené pravomoci, směrnici o ekodesignu14 a její prováděcí předpisy, směrnice o energetické náročnosti budov nebo program Energy Star. Seznam požadavků na energetickou účinnost stanovených v těchto aktech EU obsahuje příloha III směrnice o energetické účinnosti.

Pracovní dokument útvarů Komise objasňuje příslušná ustanovení aktů EU uvedených v příloze III ve vztahu k veřejným zakázkám. Také zde má definice "ústředních vládních institucí" zásadní význam pro posouzení rozsahu povinností zadávání veřejných zakázek.

Povinnost zadávání veřejných zakázek je podmíněna prvky, jako je například nákladová účinnost, technická vhodnost a udržitelnost v širším smyslu. Pracovní dokument podává vysvětlení těchto "podmíněností", například jaký je rozdíl mezi nákladovou efektivností životního cyklu a hospodářskou proveditelností a za jakých okolností by je členské státy mohly uplatnit. Uvádí rovněž možná kritéria, na jejichž základě by členské státy mohly určit, na které subjekty se povinnosti zadávání veřejných zakázek vztahují.

3.3. Pokyny k článku 7 (povinné zvyšování energetické účinnosti a alternativní opatření)

Ustanovení článku 7 odpovídají za celou polovinu úspor energie, jichž by směrnice o energetické účinnosti měla dosáhnout. Článek je komplikovaný a některá ustanovení15 by se měla začít používat před koncem lhůty pro provedení směrnice do vnitrostátního práva.

Tento článek vyžaduje, aby členské státy vytvořily systémy povinného zvyšování energetické účinnosti

Nahrávám...
Nahrávám...