Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

2019/944, Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou

4.7.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

10.2019.944
2019/944, Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou

Evropský parlament, Rada Evropské unie

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/944

ze dne 5. června 2019

o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU

(přepracované znění)

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 194 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s řádným legislativním postupem (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES (4) je třeba provést řadu změn. V zájmu přehlednosti by tato směrnice měla být přepracována.

(2) Účelem vnitřního trhu s elektřinou, který je v Unii postupně zaváděn od roku 1999, je organizovat konkurenční trhy s elektřinou přes hranice států, a tím poskytnout skutečnou možnost výběru všem konečným zákazníkům v Unii, ať již občanům nebo podnikům, dále nové obchodní příležitosti, konkurenční ceny, účinné investiční signály a vyšší standardy služeb a přispět k bezpečnosti dodávek a k udržitelnosti.

(3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/54/ES (5) a směrnice 2009/72/ES významně přispěly k vytvoření tohoto vnitřního trhu s elektřinou. Energetický systém Unie však prochází výraznou proměnou. Společný cíl dekarbonizace energetického systému staví účastníky trhu před nové příležitosti a výzvy. Technologický vývoj současně s tím umožňuje nové formy účasti spotřebitelů a přeshraniční spolupráce. Je třeba přizpůsobit pravidla unijního trhu nové tržní realitě.

(4) Sdělení Komise ze dne 25. února 2015 nazvané „Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu” stanoví vizi energetické unie, jejímž jádrem jsou občané, kteří přijmou odpovědnost za energetický přechod, využívají výhod plynoucích z nových technologií v zájmu snížení svých nákladů a aktivně se podílejí na trhu, a kde je zranitelným spotřebitelům poskytována ochrana.

(5) Sdělení Komise ze dne 15. července 2015 nazvané „Realizace nové politiky pro spotřebitele energie” představuje vizi Komise o maloobchodním trhu, který lépe slouží spotřebitelům energie, mimo jiné lepším propojením velkoobchodních a maloobchodních trhů. Díky využití nových technologií by nové a inovativní společnosti poskytující energetické služby měly umožnit všem spotřebitelům, aby se plně zapojili do energetického přechodu a řídili svou spotřebu energie s cílem dosáhnout energeticky účinných řešení, která jim ušetří peníze a přispějí k celkovému snížení spotřeby energie.

(6) Sdělení Komise ze dne 15. července 2015 nazvané „Zahájení veřejné konzultace o novém uspořádání trhu s energií” zdůraznilo, že posun od výroby ve velkých centralizovaných výrobních zařízeních k decentralizované výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů a dekarbonizovaným trhům vyžaduje úpravu stávajících pravidel obchodu s elektřinou a změny stávajících tržních rolí. Sdělení vyzdvihlo potřebu pružnějšího uspořádání trhů s elektřinou a plné integrace všech hráčů na trhu – včetně výrobců energie z obnovitelných zdrojů, poskytovatelů nových energetických služeb, ukládání energie a flexibilní poptávky. Stejně důležité je, aby Unie urychleně investovala do propojení na unijní úrovni pro účely přenosu energie prostřednictvím přenosové soustavy vysokého napětí.

(7) S cílem vytvořit vnitřní trh s elektřinou by členské státy měly podporovat integraci svých vnitrostátních trhů a spolupráci provozovatelů soustav na úrovni Unie a na regionální úrovni a současně do ní začlenit i dosud existující izolované soustavy, jež se v Unii dosud vyskytují a vytvářejí ostrovní provozy.

(8) Vedle řešení nových výzev se tato směrnice rovněž zabývá překážkami, jež stále brání dokončení vnitřního trhu s elektřinou. Vylepšený regulační rámec musí přispět k překonání současných problémů s roztříštěností vnitrostátních trhů, které jsou stále často poznamenány velkou mírou regulačních zásahů. Tyto zásahy vedly ke vzniku překážek pro dodávky elektřiny za rovných podmínek, a k vyšším nákladům ve srovnání s řešeními založenými na přeshraniční spolupráci a tržních zásadách.

(9) Unie by své cíle v oblasti obnovitelných zdrojů energie splnila nejefektivněji vytvořením tržního rámce, v němž se vyplácí flexibilita a inovace. Klíčovým prostředkem k usnadnění využívání obnovitelných zdrojů energie je dobře fungující uspořádání trhu s elektřinou.

(10) Klíčovou úlohu, pokud jde o dosažení flexibility potřebné k přizpůsobení elektrizační soustavy proměnlivé a distribuované výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů, hrají spotřebitelé. Technický pokrok v oblasti řízení sítí a v oblasti výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů otevřel spotřebitelům řadu příležitostí. Zdravá hospodářská soutěž na maloobchodních trzích bude stěžejním předpokladem pro zajištění trhem iniciovaného zavádění inovativních nových služeb, které řeší měnící se potřeby a schopnosti spotřebitelů a zvyšují flexibilitu systému. Nicméně skutečnost, že spotřebitelé nedostávají informace o své spotřebě energie v reálném nebo téměř reálném čase, jim brání v tom, aby byli na trhu s energií a v oblasti energetického přechodu aktivními účastníky. Posílením spotřebitelů a vybavením jich nástroji k větší účasti na trhu s elektřinou, získají občané větší užitek z vnitřního trhu s elektřinou a zajistí se tak dosažení cílů Unie v oblasti obnovitelných zdrojů.

(11) Svobody, které občanům Unie zaručuje Smlouva o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouvá o fungování EU”) – mimo jiné volný pohyb zboží, svobodu usazování a volný pohyb služeb – lze užívat jedině na zcela otevřeném trhu, který umožňuje všem spotřebitelům vybírat si svobodně své dodavatele a všem dodavatelům svobodně zásobovat své zákazníky.

(12) Podpora spravedlivé hospodářské soutěže a snadného přístupu pro různé dodavatele je pro členské státy nejvyšší prioritou, která spotřebitelům umožní plně využít možností, které nabízí liberalizovaný vnitřní trh s elektřinou. K selháním trhu však může nadále stále ještě docházet v okrajových malých elektrizačních soustavách a v soustavách, jež nejsou propojeny s jinými členskými státy, neboť zde ceny elektřiny neposkytují správný signál ke stimulaci investic, a tyto soustavy proto mohou vyžadovat specifická řešení, aby byla zajištěna odpovídající úroveň bezpečnosti dodávek.

(13) Členské státy a regulační orgány by měly usnadnit přeshraniční přístup novým dodavatelům elektřiny z různých energetických zdrojů a novým výrobcům elektřiny, jakož i poskytovatelům ukládání energie a odezvy strany poptávky, čímž podpoří hospodářskou soutěž a zajistí dodávky elektřiny za co nejkonkurenčnější ceny.

(14) Členské státy by měly zajistit, aby v rámci vnitřního trhu s elektřinou neexistovaly žádné neodůvodněné překážky, pokud jde o vstup na trh, působení na něm a jeho opuštění. Současně by mělo být vyjasněno, že touto povinností nejsou dotčeny pravomoci, jež si členské státy ponechávají ve vztahu ke třetím zemím. Takové vyjasnění by nemělo být vykládáno tak, že umožňuje členskému státu vykonávat výlučnou pravomoc Unie. Mělo by být rovněž vyjasněno, že účastníci trhu ze třetích zemí působící v rámci vnitřního trhu musí dodržovat příslušné právní předpisy Unie a členských států stejným způsobem, jako všichni ostatní účastníci trhu.

(15) Pravidla trhu umožňují výrobcům a dodavatelům na trh vstoupit nebo jej opustit na základě jejich vlastního posouzení hospodářské a finanční životaschopnosti jejich provozu. Tato zásada není neslučitelná s možností, aby členské státy z důvodu obecného hospodářského zájmu uložily podnikům působícím v odvětví elektroenergetiky povinnosti veřejné služby, pokud je tak činěno v souladu se Smlouvami, zejména s článkem 106 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o EU”), touto směrnicí a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/943 (6).

(16) Evropská rada ve svých závěrech ze zasedání konaného ve dnech 23. a 24. října 2014 uvedla, že Komise má za podpory členských států přijmout naléhavě nutná opatření, aby se zajistilo dosažení minimálního cíle 10 % propojení stávajících elektroenergetických soustav, a to co nejrychleji a nejpozději do roku 2020 alespoň pro ty členské státy, které dosud nedosáhly minimální úrovně integrace na vnitřním trhu s energií, tedy pobaltské státy, Portugalsko a Španělsko, a pro ty členské státy, pro které propojení představují jejich hlavní přístup k vnitřnímu trhu s energií. Dále uvedla, že Komise má Evropskou radu rovněž pravidelně informovat s cílem dosáhnout do roku 2030 k cíli 15 % propojení.

(17) Dostatečné fyzické propojení se sousedními státy je důležité pro to, aby členské státy a sousední země mohly využívat pozitivních účinků vnitřního trhu, jak je zdůrazněno ve sdělení Komise ze dne 23. listopadu 2017 nazvaném „Posílení evropských energetických sítí” a jak je zohledněno v integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 (7).

(18) Trhy s elektřinou se od jiných trhů, jako jsou trhy se zemním plynem, liší např. tím, že zahrnují obchodování s komoditou, která v současné době nemůže být snadno skladována a která je vyráběna v široké škále výrobních zařízení, včetně distribuované výroby. Tuto skutečnost odrážejí odlišné přístupy k právní úpravě týkající se propojovacích vedení v elektroenergetickém a plynárenském odvětví. Integrace trhů s elektřinou vyžaduje vysokou míru spolupráce mezi provozovateli soustav, účastníky trhu a regulačními orgány, zejména tam, kde se s elektřinou obchoduje prostřednictvím propojovaných trhů.

(19) Jedním z hlavních cílů této směrnice by rovněž mělo být zajištění společných pravidel pro skutečný vnitřní trh a dostatečné dodávky elektřiny, která bude dostupná všem. Za tímto účelem by nedeformované tržní ceny stimulovaly přeshraniční propojení a investice do nové výroby elektřiny a zároveň by z dlouhodobého hlediska vedly ke sbližování cen.

(20) Tržní ceny by měly zajišťovat vhodné pobídky pro rozvoj sítě a pro investice do nových zdrojů elektřiny.

(21) Existují různé druhy organizace trhu na vnitřním trhu s elektřinou. Opatření, která mohou členské státy přijmout za účelem zajištění rovných podmínek, by se měla zakládat na naléhavých důvodech obecného zájmu. Komise by měla být konzultována ohledně souladu uvedených opatření se Smlouvou o fungování EU a jinými ustanoveními práva Unie.

(22) Členské státy by měly mít i nadále širokou rozhodovací pravomoc, pokud jde o ukládání povinností veřejné služby elektroenergetickým podnikům v zájmu dosažení cílů obecného hospodářského zájmu. Členské státy by měly zabezpečit, aby zákazníci v domácnostech a, pokud to členský stát pokládá za vhodné, malé podniky měli právo být zásobováni elektřinou ve stanovené kvalitě a za jasně porovnatelné, transparentní a konkurenční ceny. Nicméně povinnosti veřejné služby ve formě regulace cen za dodávky elektřiny jsou svojí podstatou narušujícím opatřením, které často vede ke kumulaci nedostatku příjmů z tarifů (tarifních deficitů), omezení možností volby pro spotřebitele, slabší motivaci k úsporám energie a investicím do energetické účinnosti, nižší úrovni poskytovaných služeb, nižší míře zapojení a spokojenosti spotřebitelů, omezení hospodářské soutěže a menší nabídce inovačních produktů a služeb na trhu. Proto by členské státy měly k zajištění cenové dostupnosti dodávek elektřiny pro své občany používat jiné nástroje politik, zejména cílená opatření sociální politiky. Regulace cen za dodávky elektřiny by se měly používat pouze jako povinnosti veřejné služby a za zvláštních podmínek stanovených v této směrnici. Plně liberalizovaný a dobře fungující maloobchodní trh s elektřinou by stimuloval cenovou i necenovou soutěž mezi stávajícími dodavateli a motivoval ke vstupu na trh nové účastníky, čímž by se zlepšila možnost volby spotřebitelů a zvýšila jejich spokojenost.

(23) Povinnosti veřejné služby ve formě stanovení cen dodávek elektřiny by měly být využívány za jasně vymezených okolností a s jasně vymezeným okruhem těch, kdo mají z tohoto stanovení prospěch, aniž by byla omezena zásada otevřených trhů, a měly by být časově omezené. Tyto okolnosti by mohly nastat například v případě zásadního omezení dodávek způsobujícího výrazně vyšší ceny elektřiny, než je běžné, nebo v případě selhání trhu, kdy se zásahy regulačních orgánů a orgánů pro ochranu hospodářské soutěže ukázaly jako neúčinné. Tyto situace by měly nepřiměřený dopad na domácnosti, a zejména na zranitelné zákazníky, kteří ve srovnání se spotřebiteli s vysokými příjmy obvykle vydají za účty za energie vyšší podíl svého disponibilního příjmu. V zájmu zmírnění rušivých účinků povinností veřejné služby při stanovování cen za dodávky elektřiny by členské státy, jež tyto zásahy uplatňují, měly zavést dodatečná opatření včetně opatření zamezujících narušení procesu stanovování velkoobchodních tržních cen. Členské státy by měly zajistit, aby všichni ti, kdo mají z regulovaných cen prospěch, měli v případě, že se tak rozhodnou, možnost plně využívat nabídek v rámci konkurenčního trhu. Za tímto účelem je zapotřebí, aby ti, kdo mají z regulovaných cen prospěch, byli vybaveni inteligentními měřicími systémy a měli přístup ke smlouvám s dynamickým určováním ceny elektřiny. Navíc by měli být přímo a pravidelně informováni o nabídkách a úsporách, které jsou na konkurenčním trhu k dispozici, a to zejména o smlouvách s dynamickým určováním ceny elektřiny, a aby jim byla poskytnuta pomoc, pokud se budou chtít zapojit do využívání tržních nabídek a mít z nich prospěch.

(24) Nárok získat inteligentní elektroměr bez dodatečných nákladů vznikající osobám, které mají prospěch z regulovaných cen, by členským státům neměl bránit v upravování funkce inteligentních měřicích systémů v případě, že infrastruktura těchto elektroměrů neexistuje, neboť bylo posouzení nákladů a přínosů spojených s jejich zavedením negativní.

(25) Veřejné zásahy do stanovování cen za dodávky elektřiny nesmějí vést k přímým křížovým dotacím mezi různými kategoriemi zákazníků. V souladu s touto zásadou nesmí být v rámci cenových systémů výslovně stanoveno, že některé kategorie zákazníků ponesou náklady spojené s cenovými zásahy, jež se dotýkají jiných kategorií zákazníků. Za přímé křížové dotace by neměly být považovány například systémy stanovení cen, kde náklady nediskriminačním způsobem nesou dodavatelé nebo jiní provozovatelé.

(26) Aby se zajistilo udržení vysoké úrovně veřejných služeb v Unii, měla by se veškerá opatření přijatá členskými státy za účelem dosažení cílů této směrnice pravidelně oznamovat Komisi. Komise by měla pravidelně zveřejňovat zprávu analyzující opatření přijatá na vnitrostátní úrovni za účelem dosažení cílů veřejných služeb a porovnávající jejich účinnost s cílem doporučovat opatření, která mají být přijata na vnitrostátní úrovni za účelem dosažení vysoké úrovně veřejných služeb.

(27) Členským státům by mělo být umožněno určit dodavatele poslední instance. Tímto dodavatelem může být obchodní jednotka vertikálně integrovaného podniku, který též plní distribuční funkci, pokud splňuje požadavky této směrnice ohledně oddělení.

(28) Mělo by být umožněno, aby opatření prováděná členskými státy za účelem dosažení cílů sociální a hospodářské soudržnosti zahrnovala zejména poskytnutí přiměřených hospodářských pobídek s využitím, tam kde je to vhodné, všech stávajících nástrojů členských států i Unie. Tyto nástroje mohou zahrnovat odpovědnostní mechanismy zaručující nezbytné investice.

(29) Pokud předpisy přijaté členskými státy k plnění povinností veřejné služby představují státní podporu podle čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, stanoví čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování EU povinnost informovat o podporách Komisi.

(30) Právní předpisy, které se průřezově týkají různých odvětví, poskytují pevný základ pro ochranu spotřebitele u široké škály stávajících energetických služeb, a je pravděpodobné, že se budou v budoucnu rozvíjet. Některá základní smluvní práva zákazníků by nicméně měla být jasně stanovena.

(31) Je třeba, aby spotřebitelé měli k dispozici srozumitelné a jednoznačné informace o svých právech týkajících se energetiky. Komise po konzultaci s příslušnými zúčastněnými stranami včetně členských států, regulačními orgány, spotřebitelskými organizacemi a elektroenergetickými podniky vypracovala kontrolní seznam evropského spotřebitele energie, který spotřebitelům poskytuje praktické informace týkající se jejich práv. Tento kontrolní seznam by měl být pravidelně aktualizován, měli by jej obdržet všichni spotřebitelé a měl by být zveřejněn.

(32) Několik faktorů brání spotřebitelům v přístupu k různým zdrojům informací o trhu, které jsou jim k dispozici, v porozumění těmto zdrojům informací a v jejich využívání. V maximální proveditelné míře by proto měla být zlepšena porovnatelnost nabídek a minimalizovány překážky bránící změně dodavatele, aniž by spotřebitelé byli nepřiměřeně omezeni v možnosti výběru.

(33) Menším zákazníkům jsou při změně dodavatele stále účtovány různé přímé či nepřímé poplatky. Kvůli těmto poplatkům je obtížnější vypočítat, který produkt či služba je nejlepší, a snižuje se tím bezprostřední finanční výhoda změny dodavatele. Přestože odstranění těchto poplatků může vést k omezení možnosti volby pro spotřebitele, neboť by v jeho důsledku zanikly produkty založené na odměňování věrnosti spotřebitelů, další omezení těchto poplatků by mělo být ku prospěchu spotřebitelů a posílit jejich zapojení i hospodářskou soutěž na trhu.

(34) Kratší doba pro změnu dodavatele může spotřebitele podnítit k hledání výhodnějších smluv o energii a ke změně dodavatele. Zvýšená míra využívání informačních technologií bude znamenat, že do roku 2026 by technický proces registrace nového dodavatele v bodě měření u organizátora trhu obvykle mělo možné dokončit během 24 hodin být v jakýkoli pracovní den. Bez ohledu na další kroky v rámci procesu změny dodavatele, které je nutno dokončit před zahájením technického procesu této změny, by se zajištěním možnosti uskutečnění technické změny dodavatele během 24 hodin zkrátila doba nezbytná ke změně dodavatele na minimum, což by přispělo k většímu zapojení spotřebitelů a k posílení hospodářské soutěže na maloobchodním trhu. V každém případě by však celková doba trvání procesu změny dodavatele neměla přesáhnout tři týdny ode dne, kdy o to zákazník požádal.

(35) Účinným prostředkem, pomocí něhož mohou menší zákazníci posuzovat kvality různých nabídek na trhu s energií, jsou nezávislé srovnávací nástroje, včetně internetových stránek. Takové nástroje snižují náklady zákazníků na vyhledávání, neboť pak není třeba shromažďovat informace od jednotlivých dodavatelů a poskytovatelů služeb. Tyto nástroje mohou zajistit dosažení optimální rovnováhy, pokud jde o potřebu, aby informace byly jasné a stručné, avšak současně úplné a vyčerpávající. Jejich cílem by mělo být zahrnutí co nejširší škály dostupných nabídek a co možná nejúplnější pokrytí trhu, aby zákazníci získali reprezentativní přehled. Je nezbytné, aby menší zákazníci měli přístup alespoň k jednomu srovnávacímu nástroji a aby informace poskytované prostřednictvím těchto nástrojů byly důvěryhodné, nestranné a transparentní. Za tímto účelem by členské státy mohly poskytnout srovnávací nástroj provozovaný vnitrostátním orgánem nebo soukromou společností.

(36) Větší ochrana spotřebitelů je zaručena dostupností efektivních nezávislých mechanismů pro mimosoudní urovnávání sporů všem spotřebitelům, jako je veřejný ochránce práv pro energetiku, orgán sdružující spotřebitele nebo regulační orgán. Členské státy by měly zavést rychlé a účinné postupy pro vyřizování stížností.

(37) Všichni spotřebitelé by měli mít možnost využívat výhod plynoucích z přímé účasti na trhu, zejména upravovat svou spotřebu podle tržních signálů a na oplátku mít prospěch z nižších cen elektřiny nebo jiných motivačních plateb. Výhody této aktivní účasti se pravděpodobně budou časem zvyšovat, až se zvýší informovanost jinak pasivních spotřebitelů o jejich možnostech jakožto aktivních zákazníků a jakmile budou informace o možnostech aktivní účasti lépe dostupné a známé. Spotřebitelé by měli mít možnost účastnit se všech forem odezvy strany poptávky. Měli by mít proto možnost využívat plného zavedení inteligentních měřicích systémů. V případech, kdy bylo takovéto zavedení systémů posouzeno negativně, by spotřebitelé měli mít možnost zvolit si inteligentní měřicí systém a smlouvu s dynamickým určováním ceny elektřiny. Díky tomu by měli být schopni upravovat svou spotřebu podle cenových signálů v reálném čase, které odrážejí hodnotu elektřiny či přenosu a náklady na ně v různých časových obdobích, přičemž členské státy by měly zajistit přiměřené vystavení spotřebitelů velkoobchodnímu cenovému riziku. Spotřebitelé by měli být informováni o přínosech a potenciálním cenovém riziku smluv s dynamickým určováním ceny elektřiny. Členské státy by rovněž měly zajistit, aby spotřebitelé, kteří se rozhodnou, že se trhu nebudou aktivně účastnit, nebyli penalizováni. Naopak by jim mělo být usnadňováno informované rozhodování o možnostech, které mají k dispozici, a to způsobem, jenž je s ohledem na podmínky na domácím trhu nejvhodnější.

(38) Členské státy by za účelem maximalizování přínosů a účinnosti dynamického určování ceny elektřiny měly posoudit potenciál větší pohyblivost pevných složek v těchto účtech, a pokud takovýto potenciál existuje, měly by přijmout vhodná opatření.

(39) Všechny skupiny zákazníků (podniky, obchodníci a domácnosti) by měly mít přístup na trhy s energií za účelem obchodování se svou flexibilitou a elektřinou vyrobenou z vlastních zdrojů. Zákazníci by měli mít možnost plně využívat výhod agregace výroby a dodávek ve větších regionech a mít užitek z přeshraniční hospodářské soutěže. Účastníci trhu vykonávající služby agregace budou mít pravděpodobně důležitou úlohu jako prostředníci mezi skupinami zákazníků a trhem. Členské státy by měly mít možnost zvolit si pro účely nezávislé agregace vhodný model provádění řízení, přičemž by měly dodržovat obecné zásady stanovené v této směrnici. Takový model nebo přístup by mohl zahrnovat výběr tržních nebo regulačních zásad, jež poskytují řešení pro účely dodržování této směrnice, včetně modelů, v jejichž rámci se zúčtovávají odchylky nebo zaváděny úpravy diagramu spotřeby. Zvolený model by měl obsahovat transparentní a spravedlivá pravidla, aby nezávislí agregátoři mohli plnit úlohu prostředníků a aby bylo zajištěno, že konečný zákazník bude mít z jejich činnosti odpovídající prospěch. Produkty by měly být definovány pro všechny trhy, včetně trhů s podpůrnými službami a kapacitou, aby se stimulovala účast odezvy strany poptávky.

(40) Sdělení Komise ze dne 20. července 2016 nazvané „Evropská strategie pro nízkoemisní mobilitu” zdůrazňuje potřebu dekarbonizace odvětví dopravy a snižování jeho emisí, zejména v městských oblastech, a podtrhuje důležitou úlohu elektromobility, která může k těmto cílům přispět. Nástup elektromobility je navíc důležitým prvkem energetického přechodu. Tržní pravidla stanovená v této směrnici by proto měla přispět k vytvoření příznivých podmínek pro všechny druhy elektrických vozidel. Zejména by měla zajistit účinné zavedení veřejně přístupných a soukromých dobíjecích stanic pro elektrická vozidla a účinné začlenění dobíjení vozidel do provozu soustav.

(41) Stěžejním předpokladem pro inteligentní dobíjení elektrických vozidel, a tedy jejich účinné začlenění do elektrorozvodné sítě, což má zásadní význam pro proces dekarbonizace dopravy, je odezva strany poptávky.

(42) Spotřebitelé by měli mít možnost spotřebovávat, ukládat nebo prodávat na trhu elektřinu vyrobenou z vlastních zdrojů a účastnit se všech trhů s elektřinou díky tomu, že poskytnou soustavám flexibilitu, třeba prostřednictvím ukládání energie, jako například ukládání využívající elektrických vozidel, nebo skrze odezvu strany poptávky nebo energetické účinnosti. Tyto činnosti v budoucnu usnadní nový technický vývoj. Existují však právní a obchodní překážky, jako jsou nepřiměřené poplatky za vlastní spotřebu elektřiny, povinnost dodávat elektřinu vyrobenou z vlastních zdrojů do energetické soustavy a administrativní zátěž, například povinnost spotřebitelů, kteří sami vyrábějí elektřinu a prodávají ji do soustavy, splňovat požadavky na dodavatele, apod. Všechny tyto překážky, které spotřebitelům brání ve výrobě elektřiny z vlastních zdrojů a v jejím spotřebovávání, ukládání nebo prodávání na trhu, by měly být odstraněny, přičemž by však mělo být zajištěno, aby takoví spotřebitelé, přiměřeně přispívali k úhradě systémových nákladů. Členské státy by měly mít možnost mít ve svém vnitrostátním právu odlišná regulační ustanovení týkající se daní a odvodů pro individuální a společně jednající aktivní zákazníky, jakož i pro zákazníky v domácnostech a další konečné zákazníky.

(43) Díky distribuovaným energetickým technologiím a posílení postavení spotřebitelů se účinným a nákladově efektivním způsobem, jak naplnit potřeby a očekávání občanů, pokud jde o zdroje energie, služby a místní účast, stala energie vyráběná společenstvími. Tato komunitní energie je možností, která podporuje začlenění a umožňuje všem spotřebitelům, aby se přímo podíleli na výrobě, spotřebě nebo vzájemném sdílení energie. Komunitní energetické iniciativy se primárně zaměřují na poskytování cenově dostupné energie určitého druhu, například energie z obnovitelných zdrojů, svým členům či podílníkům a oproti tradičním energetickým společnostem není jejich hlavním cílem dosahování zisku. Přímým zapojením spotřebitelů prokazují energetické komunity svůj potenciál, pokud jde o to integrovaným způsobem usnadnit zavádění nových technologií a spotřebních návyků, včetně inteligentních distribučních sítí a odezvy strany poptávky. Komunitní energie může rovněž přinést pokrok v oblasti energetické účinnosti na úrovni domácností a díky snížení spotřeby a nižším sazbám za dodávky pomoci v boji proti energetické chudobě. Komunitní energie rovněž umožňuje, aby se trhu s elektřinou účastnily některé skupiny zákazníků v domácnostech, které by toho jinak třeba nebyly schopny. Tyto iniciativy v případech, kdy byly úspěšně provozovány, přinesly společenství ekonomickou, sociální a environmentální hodnotu, která přesahuje rámec výhod plynoucích jen z poskytování energetických služeb. Cílem této směrnice je uznat některé kategorie občanských energetických iniciativ na unijní úrovni jako „občanská energetická společenství” s cílem poskytnout jim vhodný rámec, spravedlivé zacházení, rovné podmínky a řádně vymezený soubor práv a povinností. Zákazníci v domácnostech by měli mít možnost dobrovolně se zapojit do občanské energetické iniciativy či z ní vystoupit, aniž by přišli o přístup k síti provozované danou komunitní energetickou iniciativou nebo o svá spotřebitelská práva. Přístup k síti občanského energetického společenství by měl být poskytován za spravedlivých podmínek odrážejících náklady.

(44) Členství v občanských energetických společenstvích by mělo být otevřeno všem kategoriím subjektů. Rozhodovací pravomoci v rámci občanského energetického společenství by však měly být omezeny na ty členy či podílníky, kteří nejsou zapojeni do komerční činnosti velkého rozsahu a pro něž odvětví energetiky nepředstavuje primární oblast ekonomické činnosti. Občanská energetická společenství ve smyslu této směrnice se považují za kategorii spolupráce občanů nebo místních subjektů, která by měla být uznávána a chráněna právními předpisy Unie. Ustanovení o občanských energetických společenstvích nebrání existenci jiných občanských iniciativ, jako jsou například iniciativy vyplývající ze soukromoprávních smluv. Mělo by proto být možné, aby si členské státy pro občanská energetická společenství zvolily jakoukoli formu subjektu, například sdružení, družstvo, partnerství, neziskovou organizaci nebo malé a střední podniky, pokud takový subjekt může vlastním jménem vykonávat práva a mít povinnosti.

(45) Ustanovení této směrnice o občanských energetických společenstvích obsahují soubor použitelných práv a povinností, které by bylo možno odvodit z jiných, již existujících práv a povinností, jako je smluvní svoboda, pravidla pro změnu dodavatele, odpovědnost provozovatelů distribučních soustav, síťové poplatky nebo zodpovědnosti za odchylku.

(46) Občanská energetická společenství představují vzhledem ke své členské struktuře, požadavkům na správu a účelu nový druh subjektu. Měly by mít možnost fungovat na trhu za rovných podmínek, aniž by byla narušena hospodářská soutěž, a měla by se na ně nediskriminačním a úměrným způsobem vztahovat práva a povinnosti, které se vztahují na ostatní elektroenergetické podniky. Uvedená práva a povinnosti by měly být uplatňovány podle vykonávaných úloh, jako je například úloha konečných zákazníků, výrobců, dodavatelů či provozovatelů distribučních soustav. Občanská energetická společenství by neměla být vystavena regulačním omezením, pokud používají stávající nebo budoucí informační a komunikační technologie s cílem sdílet elektřinu z výrobních kapacit v rámci občanského energetického společenství mezi svými členy nebo podílníky na základě tržních zásad, například kompenzací energetické složky členů nebo podílníků využitím výroby, která je v rámci společenství k dispozici, a to i přes veřejnou síť, za předpokladu, že oba body měření patří společenství. Sdílení elektřiny umožňuje členům nebo podílníkům, aby jim byla dodávána elektřina z výrobních zařízení v rámci společenství, aniž by byli v jejich přímé fyzické blízkosti nebo se nacházeli v jednom odběrném místě. Pokud je elektřina sdílena, neměl by tím být dotčen výběr síťových poplatků, sazeb a odvodů souvisejících s toky elektřiny. Sdílení by mělo být usnadněno v souladu s povinnostmi a náležitými lhůtami pro zajišťování výkonové rovnováhy, měření a zúčtování. Ustanoveními této směrnice o občanských energetických společenstvích není dotčena pravomoc členských států navrhovat a provádět své politiky pro odvětví energetiky týkající se síťových poplatků a sazeb nebo navrhování a provádění systémů financování energetické politiky a sdílení nákladů, pokud jsou tyto politiky nediskriminační a zákonné.

(47) Tato směrnice stanoví možnost členských států povolit občanským energetickým společenstvím stát se provozovatelem distribuční soustavy, a to buď na základě obecného režimu, nebo jako takzvaný „provozovatel uzavřené distribuční soustavy”. Jakmile je občanskému energetickému společenství udělen status provozovatele distribuční soustavy, mělo by s ním být nakládáno stejně jako s provozovateli distribučních soustav a měly by se na ni vztahovat stejné povinnosti. Ustanovení této směrnice o občanských energetických společenstvích vyjasňují pouze ty aspekty provozování distribuční soustavy, u nichž je pravděpodobné, že budou pro občanská energetická společenství relevantní, zatímco další aspekty týkající se provozování distribuční soustavy se řídí ustanoveními týkajícími se provozovatelů distribučních soustav.

(48) Důležitým prostředkem pro informování konečných zákazníků jsou vyúčtování spotřeby elektřiny. Vedle údajů o spotřebě a nákladech mohou rovněž poskytovat další informace, které spotřebitelům pomáhají porovnat jejich stávající podmínky s jinými nabídkami. Spory týkající se vyúčtování jsou však velmi častým zdrojem stížností spotřebitelů, což je faktor, který přispívá k trvale nízké míře spokojenosti spotřebitelů a jejich nízkému zapojení do odvětví elektroenergetiky. Je proto zapotřebí zajistit, aby vyúčtování byla přehlednější a srozumitelnější a aby byl v těchto vyúčtováních a v informacích o vyúčtování zřetelně uveden omezený počet důležitých informací, které jsou potřebné k tomu, aby spotřebitelé mohli regulovat svou spotřebu energie, porovnávat nabídky a změnit dodavatele. Konečným zákazníkům by měly být k dispozici i další informace, a to přímo ve vyúčtováních, přiložené k vyúčtováním nebo ve formě odkazů, které budou ve vyúčtováních uvedeny. Tyto informace by měly být uvedeny ve vyúčtování či v samostatném dokumentu, který k němu bude přiložen, nebo může vyúčtování obsahovat odkaz na místo, kde může konečný zákazník tyto informace snadno nalézt, tj. na internetové stránky, mobilní aplikaci apod.

(49) Pravidelné poskytování přesných informací o vyúčtování na základě skutečné spotřeby elektřiny, které je usnadněno inteligentním měřením, významným způsobem pomáhá zákazníkům kontrolovat svou spotřebu elektřiny a náklady na ni. Zákazníci, a to zejména zákazníci v domácnostech, by nicméně měli mít přístup k flexibilním ujednáním pro účely vlastní platby. To by například umožňovalo poskytovat zákazníkům časté informace o vyúčtování, přičemž by platili pouze čtvrtletně, nebo poskytování produktů, u nichž zákazníci platí každý měsíc stejnou částku nezávisle na skutečné spotřebě.

(50) Ustanovení o vyúčtování uvedená ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU (8) by měla být aktualizována, zjednodušena a přesunuta do této směrnice, do jejíhož kontextu lépe zapadají.

(51) Členské státy by měly podněcovat k modernizaci distribučních sítí, například zaváděním inteligentních sítí, které by měly být budovány tak, aby motivovaly k decentralizované výrobě elektřiny a energetické účinnosti.

(52) K zapojení spotřebitelů jsou zapotřebí vhodné pobídky a technologie, například inteligentní měřicí systémy. Inteligentní měřicí systémy posilují postavení spotřebitelů, neboť jim umožňují v téměř reálném čase získávat přesnou zpětnou vazbu o jejich spotřebě nebo výrobě energie, díky čemuž spotřebitelé mohou svou spotřebu nebo výrobu energie lépe řídit, mohou se účastnit programů odezvy strany poptávky a dalších služeb a mít z nich užitek a mohou snížit své účty za elektřinu. Kromě toho inteligentní měřicí systémy umožňují provozovatelům distribučních soustav získat lepší přehled o jejich sítích, a snížit tak jejich náklady na provoz a údržbu a následně tyto úspory promítnout do nižších distribučních sazeb pro spotřebitele.

(53) Pokud jde o rozhodování na vnitrostátní úrovni o zavádění inteligentních měřicích systémů, mělo by být možné opřít toto rozhodnutí o ekonomické posouzení. Takové ekonomické posouzení by mělo zohledňovat dlouhodobý přínos zavedení inteligentního měřicího systému pro spotřebitele a celý řetězec přínosů, mimo jiné z hlediska lepšího řízení sítě, přesnějšího plánování a odhalení ztrát v síti. Pokud se v tomto posouzení dojde k závěru, že zavedení daných měřicích systémů je nákladově efektivní pouze pro spotřebitele s určitou mírou spotřeby elektřiny, měly by mít členské státy možnost tuto skutečnost při zavádění inteligentních měřicích systémů zohlednit. Toto posouzení by však mělo být pravidelně revidováno v reakci na změny v předpokladech, z nichž vycházelo, a nejméně každé čtyři roky, aby se zohlednil rychle postupující technologický vývoj.

(54) Členské státy, které inteligentní měřicí systémy nezavádějí systematicky, by měly spotřebitelům umožnit, aby si na svou žádost a za spravedlivých a přiměřených podmínek nechali nainstalovat inteligentní elektroměr, a poskytnout jim veškeré relevantní informace. Pokud spotřebitelé nemají inteligentní elektroměry, měli by mít nárok na elektroměry, které splňují minimální požadavky nezbytné k tomu, aby jim poskytovaly informace o vyúčtování stanovené v této směrnici.

(55) Aby se podpořila aktivní účast spotřebitelů na trzích s elektřinou, měly by inteligentní měřicí systémy zaváděné členskými státy na jejich území být interoperabilní a měly by být schopny poskytovat údaje požadované pro spotřebitelské systémy pro hospodaření s energií. Členské státy by za tímto účelem měly řádně zohlednit používání příslušných dostupných norem včetně norem umožňujících interoperabilitu na úrovni modelu údajů a na aplikační úrovni, osvědčené postupy a význam rozvoje výměny údajů, budoucí a inovativní služby v oblasti energetiky, zavedení inteligentních sítí a vybudování vnitřního trhu s elektřinou. Zaváděné inteligentní měřicí systémy by navíc neměly představovat překážku pro změnu dodavatele a měly by být vybaveny vhodnými funkcemi, které spotřebitelům umožní přistupovat v téměř reálném čase k údajům o své spotřebě, upravovat svou spotřebu energie a v rozsahu, v jakém to umožňuje příslušná infrastruktura, nabízet svou flexibilitu síti a elektroenergetickým podnikům, být za to odměňováni a ušetřit na účtech za elektřinu.

(56) Klíčovým aspektem při poskytování dodávek zákazníkům je přístup k objektivním a transparentním údajům o spotřebě. Proto by spotřebitelé měli mít přístup k údajům o cenách a nákladech na služby souvisejících s jejich spotřebou, aby si na základě této informace mohli vyžádat od konkurence předložení nabídky. Spotřebitelé by rovněž měli mít právo být řádně informováni o své spotřebě energie. Zálohy by neměly pro uživatele představovat nepřiměřené znevýhodnění a různé platební systémy by neměly být diskriminační. Poskytování informací spotřebitelům o nákladech na energii dostatečně často, by vytvořilo pobídky k energetickým úsporám, protože by zákazníkům umožnilo přímou zpětnou vazbu ohledně účinků investic do energetické účinnosti a vlivu změny chování. V tomto ohledu plné uplatňování směrnice 2012/27/EU pomůže spotřebitelům snížit jejich náklady na energii.

(57) V návaznosti na zavádění inteligentních měřicích systémů byly v členských státech vyvinuty nebo jsou vyvíjeny různé modely správy údajů. Je důležité, aby členské státy nezávisle na modelu správy údajů zavedly transparentní pravidla pro přístup k údajům za nediskriminačních podmínek a zajistily nejvyšší úrovně kybernetické bezpečnosti a ochrany údajů, jakož i nestrannost subjektů, které údaje zpracovávají.

(58) Členské státy by měly přijmout nezbytná opatření k ochraně zranitelných zákazníků a zákazníků trpících energetickou chudobou v prostředí vnitřního trhu s elektřinou. Taková opatření se mohou lišit podle konkrétní situace v dotyčných členských státech a mohou zahrnovat opatření sociální nebo energetické politiky vztahující se k úhradě faktur za elektřinu, k investicím do energetické účinnosti obytných budov nebo k ochraně spotřebitele, jako je ochrana před odpojením. Je-li rovněž poskytována univerzální služba malým podnikům, mohou se opatření zajišťující poskytování této univerzální služby lišit podle toho, zda se jedná o opatření zaměřená na zákazníky v domácnostech či malé podniky.

(59) Energetické služby mají zásadní význam pro zajištění blahobytu občanů Unie. Přiměřené vytápění, chlazení, osvětlení a energie k napájení spotřebičů jsou základní služby k zajištění důstojné životní úrovně a zdraví občanů. Přístup k těmto energetickým službám dále umožňuje občanům Unie naplnit svůj potenciál a posiluje sociální začlenění. Energeticky chudé domácnosti si nemohou tyto energetické služby dovolit v důsledku kombinace nízkého příjmu, vysokých výdajů za energii a nízké energetické účinnosti svých domovů. Členské státy by měly shromažďovat patřičné informace, aby mohly sledovat počet domácností trpících energetickou chudobou. Přesné měření by mělo členským státům pomoci tyto domácnosti zasažené energetickou chudobou identifikovat za účelem poskytování cílené podpory. Komise by měla aktivně podporovat provádění ustanovení této směrnice týkajících se energetické chudoby tím, že bude usnadňovat sdílení osvědčených postupů mezi členskými státy.

(60) V případě že jsou členské státy postižené energetickou chudobou, měly by, pokud tak dosud neučinily, vypracovat vnitrostátní akční plány či jiné vhodné rámce pro boj proti energetické chudobě, jejichž cílem je snížit počet zákazníků trpících energetickou chudobou. Významnými faktory při stanovování kritérií pro měření energetické chudoby jsou nízké příjmy, vysoké výdaje za energii a nízká energetická účinnost domovů. Členské státy by v každém případě měly zajistit nezbytnou úroveň dodávek zranitelným zákazníkům a zákazníkům trpícím energetickou chudobou. Při tom lze uplatnit integrovaný přístup, například v rámci energetické a sociální politiky, a mezi opatření lze zahrnout i sociální politiky či zlepšení energetické účinnosti bydlení. Tato směrnice by měla posílit přijímání vnitrostátních politik ve prospěch zranitelných zákazníků a zákazníků trpících energetickou chudobou.

(61) Provozovatelé distribučních soustav musí nákladově efektivním způsobem integrovat novou výrobu elektřiny, zejména výrobní zařízení, která vyrábějí elektřinu z obnovitelných zdrojů, a nové spotřebiče, jako jsou tepelná čerpadla a elektrická vozidla. Za tímto účelem by provozovatelé distribučních soustav měli mít možnost na základě tržních postupů využívat služby distribuovaných zdrojů energie, jako jsou odezva strany poptávky a ukládání energie, a být k využívání těchto služeb motivováni, aby své sítě provozovali efektivně a předešli nákladnému rozšiřování sítí. Členské státy by měly zavést vhodná opatření, například vnitrostátní kodexy sítě a tržní pravidla, a poskytovat pobídky provozovatelům distribučních soustav prostřednictvím síťových tarifů, které nevytvářejí překážky pro flexibilitu nebo pro zvyšování energetické účinnosti v rámci sítě. Členské státy by rovněž měly pro distribuční soustavy zavést plány rozvoje sítě, aby podpořily integraci výrobních zařízení využívajících obnovitelné zdroje energie, usnadnily rozvoj zařízení pro ukládání energie a elektrifikaci odvětví dopravy a poskytly uživatelům soustav dostatečné informace ohledně plánovaných rozšíření či modernizací sítě, neboť ve většině členských států takové postupy v současné době neexistují.

(62) Provozovatelé soustav by neměli vlastnit, vyvíjet, spravovat ani provozovat zařízení pro ukládání energie. V rámci nového uspořádání trhu s elektřinou by služby ukládání energie měly být tržně orientované a konkurenceschopné. Mělo by se proto zamezit křížovým dotacím mezi ukládáním energie a regulovanou funkcí distribuce nebo přenosu. Toto omezení týkající se vlastnictví zařízení pro ukládání energie má zabránit narušení hospodářské soutěže, odstranit riziko diskriminace, zajistit všem účastníkům trhu spravedlivý přístup ke službám ukládání energie a podpořit účinné a účelné využívání zařízení pro ukládání energie nad rámec provozování distribuční nebo přenosové soustavy. Tento požadavek by měl být vykládán a uplatňován v souladu s právy a zásadami stanovenými v Listině základních práv Evropské unie (dále jen „Listina”), a to zejména se svobodou podnikání a právem na vlastnictví zaručenými články 16 a 17 Listiny.

(63) Pokud jsou zařízení pro ukládání energie plně integrovanými komponenty sítě, které nejsou využívány pro účely zajišťování výkonové rovnováhy nebo řízení přetížení, neměla by se na ně s výhradou jejich schválení národním regulačním orgánem vztahovat stejná přísná omezení platící pro provozovatele soustav, pokud jde o vlastnictví, rozvoj, správu nebo provoz těchto zařízení. Tyto plně integrované komponenty sítě mohou zahrnovat zařízení pro ukládání energie jako jsou kondenzátory nebo setrvačníky, jež mohou poskytovat důležité služby v oblasti bezpečnosti a spolehlivosti sítě a přispívat k umožnění synchronizace jednotlivých částí systému.

(64) S cílem přiblížit se zcela dekarbonizovanému odvětví elektroenergetiky, jež by neprodukovalo vůbec žádné emise, je nutné dosáhnout pokroku v oblasti sezónních aspektů ukládání energie. Takové ukládání energie by sloužilo jak ve střednědobém, tak v sezónním horizontu jako nástroj pro provoz elektrizačních soustav s cílem vypořádat se s proměnlivostí výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů a s nepředvídatelnými událostmi, které z ní vyplývají.

(65) Nediskriminační přístup k distribuční síti je určující pro navazující přístup k zákazníkům na maloobchodní úrovni. V zájmu vytvoření rovných podmínek na maloobchodní úrovni by proto činnosti provozovatelů distribučních soustav měly být sledovány, aby tito provozovatelé distribučních soustav nemohli využívat své vertikální integrace, pokud jde o jejich postavení v hospodářské soutěži na trhu, zejména ve vztahu k zákazníkům v domácnostech a k drobným zákazníkům mimo domácnosti.

(66) Pokud se uzavřená distribuční soustava používá k zajištění optimální účinnosti dodávek z integrované sítě, jež vyžadují specifické provozní normy, nebo pokud uzavřená distribuční soustava slouží hlavně pro potřeby vlastníka této soustavy, mělo by být možné osvobodit provozovatele distribuční soustavy od povinností, jež by představovaly zbytečnou administrativní zátěž vzhledem ke zvláštnímu vztahu mezi provozovatelem distribuční soustavy a jejími uživateli. Průmyslové či obchodní zóny nebo zóny sdílených služeb, jako jsou budovy vlakových nádraží, letišť, nemocnic, velké kempy s integrovanými zařízeními a chemické závody, mohou uzavřené distribuční soustavy používat vzhledem ke specifičnosti jejich provozu.

(67) Bez účinného oddělení sítí od výroby a dodávek (dále jen „účinné oddělení”) bude nevyhnutelně existovat riziko diskriminace, a to nejen v souvislosti s provozováním sítě, ale rovněž i s pobídkami pro vertikálně integrované podniky, aby dostatečně investovaly do svých sítí.

(68) Účinné oddělení je možné zajistit pouze odstraněním podnětu pro vertikálně integrované podniky, na jehož základě by tyto společnosti mohly diskriminovat konkurenci, pokud jde o přístup k sítím a investice. Oddělení vlastnictví, které vyžaduje, aby byl vlastník sítě určen jako provozovatel soustavy a aby byl nezávislý na veškerých zájmech v oblasti dodávek a výroby, je jednoznačně účinným a stabilním způsobem, jak vyřešit nevyhnutelný střet zájmů a zajistit bezpečnost dodávek. Z tohoto důvodu Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 10. července 2007 o perspektivách vnitřního trhu se zemním plynem a elektřinou označil oddělení vlastnictví na úrovni přenosových soustav za nejúčinnější nástroj nediskriminační podpory investic do infrastruktury, spravedlivého přístupu k síti pro nové účastníky a transparentnosti trhu. V rámci oddělení vlastnictví by členské státy tedy měly mít povinnost zajistit, aby tatáž osoba nebo tytéž osoby nebyly oprávněny vykonávat kontrolu nad výrobcem nebo dodavatelem a zároveň vykonávat kontrolu nad provozovatelem přenosové soustavy nebo nad přenosovou soustavou nebo uplatňovat ve vztahu k nim jakékoli právo. Kontrola nad provozovatelem přenosové soustavy nebo přenosovou soustavou by naopak měla vylučovat možnost vykonávat kontrolu nad výrobcem nebo dodavatelem nebo uplatňovat ve vztahu k němu jakékoli právo. V rámci těchto omezení by měli mít výrobce nebo dodavatelé možnost vlastnit menšinový podíl v provozovateli přenosové soustavy nebo v přenosové soustavě.

(69) Jakýkoli systém oddělení by měl účinně odstranit veškeré střety zájmů mezi výrobci, dodavateli a provozovateli přenosových soustav, a vytvořit tak pobídky pro nezbytné investice a zaručit přístup na trh novým subjektům v rámci transparentního a účinného regulačního režimu, přičemž by neměl vytvořit příliš zatěžující regulační režim pro regulační orgány.

(70) Vzhledem k tomu, že si oddělení vlastnictví v některých případech vyžádá restrukturalizaci podniků, měla by být členským státům, které se rozhodnou provést oddělení vlastnictví, poskytnuta pro uplatnění příslušných ustanovení dodatečná lhůta. S ohledem na vertikální vztahy mezi elektroenergetickým odvětvím a plynárenstvím by navíc ustanovení o oddělení měla být uplatňována provázaně u obou odvětví.

(71) Aby se zajistilo, že je síť provozována zcela nezávisle na zájmech v oblasti dodávek a výroby, a aby se zamezilo jakékoli výměně důvěrných informací, neměla by podle oddělení vlastnictví být tatáž osoba členem řídících orgánů jak provozovatele přenosové soustavy či přenosové soustavy, tak podniku vykonávajícího funkce výroby či dodávek. Ze stejného důvodu by tatáž osoba neměla být oprávněna jmenovat členy řídících orgánů provozovatele přenosové soustavy či přenosové soustavy a vykonávat kontrolu nad výrobcem nebo dodavatelem nebo uplatňovat ve vztahu k němu jakékoli právo.

(72) Zřízení provozovatele soustavy nebo provozovatele přenosové soustavy, kteří by byli nezávislí na zájmech v oblasti dodávek a výroby, by mělo umožnit, aby vertikálně integrované podniky nadále vlastnily majetek tvořící síť, a současně zajistit účinné oddělení zájmů, a to za předpokladu, že by nezávislý provozovatel soustavy nebo nezávislý provozovatel přenosové soustavy plnil všechny funkce provozovatele soustavy a že by byla zavedena podrobná regulace spolu s rozsáhlým mechanismem regulační kontroly.

(73) Pokud byl ke dni 3. září 2009 podnik vlastnící přenosovou soustavu součástí vertikálně integrovaného podniku, měla by být proto členským státům poskytnuta možnost volby mezi oddělením vlastnictví a zřízením provozovatele soustavy nebo provozovatele přenosové soustavy, kteří jsou nezávislí na zájmech v oblasti dodávek a výroby.

(74) Aby byly plně zachovány zájmy podílníků vertikálně integrovaných podniků, měly by mít členské státy možnost volby, zda oddělení vlastnictví provedou přímým odprodejem nebo rozdělením podílů integrovaného podniku na podíly podniku provozujícího síť a na podíly zbývajícího podniku zajišťujícího dodávky a výrobu, pokud budou splněny požadavky vyplývající z oddělení vlastnictví.

(75) Plnou účinnost řešení spočívajících ve zřízení nezávislého provozovatele soustavy nebo nezávislého provozovatele přenosové soustavy je třeba zajistit prostřednictvím zvláštních doplňujících pravidel. Pravidla týkající se nezávislého provozovatele přenosové soustavy poskytují vhodný předpisový rámec k zajištění spravedlivé hospodářské soutěže, dostatečných investic, přístupu nových účastníků a integrace trhů s elektřinou. Účinné oddělení, jež umožňují ustanovení o nezávislém provozovateli přenosové soustavy, se zakládá na pilíři organizačních opatření a opatření týkajících se správy provozovatelů přenosových soustav a na pilíři opatření, která se týkají investic, připojení nových výrobních kapacit k síti a integrace trhů prostřednictvím regionální spolupráce. Nezávislost provozovatele přenosové soustavy by měla být rovněž zajištěna prostřednictvím určitých „čekacích” lhůt, během nichž vertikálně integrovaný podnik nevykonává řízení nebo jinou významnou činnost umožňující přístup k týmž informacím, které lze získat v řídícím postavení.

(76) Členské státy mají právo rozhodnout se pro plné oddělení vlastnictví na svém území. Pokud některý členský stát využil toto své právo, podnik nemá právo zvolit si alternativu nezávislého provozovatele soustavy nebo nezávislého provozovatele přenosové soustavy. Podniky vykonávající funkci výroby nebo dodávek dále nemohou přímo ani nepřímo vykonávat kontrolu nad provozovatelem přenosové soustavy z členského státu, který se rozhodl pro plné oddělení vlastnictví, ani ve vztahu k tomuto provozovateli uplatňovat jakékoli právo.

(77) Při provedení účinného oddělení by měla být dodržena zásada nediskriminace mezi veřejným a soukromým sektorem. Za tím účelem by tatáž osoba neměla mít možnost vykonávat kontrolu, v rozporu s pravidly o oddělení vlastnictví nebo o nezávislém provozovateli soustavy, sama nebo společně s jinými, nad složením, hlasováním či rozhodováním obou orgánů jak provozovatelů přenosových soustav či přenosových soustav, tak subjektů výrobců nebo dodavatelů nebo uplatňovat ve vztahu k nim jakékoli právo. Pokud jde o oddělení vlastnictví a řešení s nezávislým provozovatelem soustavy, za předpokladu, že příslušný členský stát může dodržování relevantních požadavků prokázat, měly by dva samostatné veřejné orgány mít možnost vykonávat kontrolu nad činnostmi v oblasti výroby a dodávek na jedné straně a činnostmi v oblasti přenosu na straně druhé.

(78) Plně účinné oddělení činností v oblasti sítí a činností v oblasti dodávek a výroby by se mělo vztahovat v rámci celé Unie na podniky z Unie i na podniky ze zemí mimo Unii. Aby se zajistila nezávislost činností v oblasti sítě a činností v oblasti dodávek a výroby v celé Unii, měly by regulační orgány mít pravomoc odmítnout certifikaci provozovatelů přenosových soustav, kteří nesplňují pravidla pro oddělení. Aby se zajistilo jednotné uplatňování těchto pravidel v celé Unii, měly by regulační orgány při přijímání rozhodnutí o certifikaci co nejvíce přihlédnout ke stanoviskům Komise. S cílem zajistit rovněž dodržování mezinárodních závazků Unie, solidaritu a energetickou bezpečnost v rámci Unie by Komise měla mít navíc právo vydat stanovisko k certifikaci týkající se vlastníka nebo provozovatele přenosové soustavy kontrolovaného osobou nebo osobami ze třetí země nebo ze třetích zemí.

(79) Povolovací řízení by neměla vyvolávat administrativní zatížení neúměrné velikosti a potenciálnímu vlivu výrobců. Nepřiměřeně zdlouhavá povolovací řízení mohou bránit novým subjektům v přístupu na trh.

(80) Regulační orgány by měly být schopny přijímat rozhodnutí o všech relevantních regulačních otázkách, má-li vnitřní trh s elektřinou řádně fungovat, a měly by být plně nezávislé na jakýchkoli veřejných či soukromých zájmech. To nebrání soudnímu přezkumu ani parlamentnímu dohledu v souladu s ústavním právem členských států. Taktéž schválení rozpočtu regulačního orgánu národním zákonodárcem nepředstavuje překážku rozpočtové autonomii. Ustanovení týkající se autonomie regulačního orgánu při plnění přiděleného rozpočtu by měla být prováděna v rámci definovaném vnitrostátními rozpočtovými právními předpisy. Prostřednictvím vhodného rotačního systému přispívají členské státy k nezávislosti národního regulačního orgánu na jakýchkoli politických či hospodářských zájmech, měly by však mít možnost zohlednit dostupnost lidských zdrojů a velikost rady regulačních orgánů.

(81) Regulační orgány by měly mít možnost stanovovat nebo schvalovat sazby nebo metodiky pro jejich výpočet na základě návrhu provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy či provozovatelů distribučních soustav, nebo na základě návrhu dohodnutého mezi tímto provozovatelem nebo provozovateli a uživateli sítě. Při plnění těchto úkolů by regulační orgány měly zabezpečit, aby přenosové a distribuční sazby nebyly diskriminační, odrážely náklady a zohledňovaly dlouhodobé marginální náklady, které byly odstraněny v důsledku decentralizace výroby energie a řízení poptávky.

(82) Regulační orgány by měly určit nebo schválit jednotlivé sazby pro přenosové a distribuční sítě nebo metodiku, nebo obojí. V každém případě by měla být zachována nezávislost regulačních orgánů při stanovování síťových sazeb v souladu s čl. 57 odst. 4 b písm. b) bodem ii).

(83) Regulační orgány by měly zajistit, aby provozovatelé přenosových soustav a provozovatelé distribučních soustav přijímali náležitá opatření k tomu, aby jejich síť byla odolnější a flexibilnější. Za tímto účelem by měly sledovat výkonnost těchto provozovatelů na základě ukazatelů, jako je schopnost provozovatelů přenosových soustav a provozovatelů distribučních soustav provozovat vedení s využitím technologie dynamického tepelného hodnocení vedení, rozvoj dálkového monitorování a kontrolu rozvoden v reálném čase, snížení ztrát sítě a četnost a trvání výpadků elektřiny.

(84) Regulační orgány by měly mít pravomoc vydávat závazná rozhodnutí týkající se elektroenergetických podniků, ukládat účinné, přiměřené a odrazující sankce těm elektroenergetickým podnikům, které nedodrží své povinnosti, nebo navrhovat příslušným soudům, aby takové sankce uložily. Za tímto účelem by regulační orgány měly mít možnost požadovat od elektroenergetických podniků důležité informace, vést vhodná a dostatečná vyšetřování a urovnávat spory. Rovněž by těmto regulačním orgánům měla být svěřena pravomoc rozhodovat, bez ohledu na uplatňování pravidel hospodářské soutěže, o vhodných opatřeních, jež zajistí výhody pro zákazníka podporou účinné hospodářské soutěže a jež jsou nutná pro řádné fungování vnitřního trhu s elektřinou.

(85) Regulační orgány by měly mezi sebou koordinovat provádění svých úkolů, aby zajistily, že Evropská síť provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav (dále jen „síť ENTSO pro elektřinu”), Evropský subjekt pro provozovatele distribučních soustav v Unii (dále jen „subjekt EU DSO”) a regionální koordinační centra splňují své povinnosti podle regulačního rámce vnitřního trhu s elektřinou a rozhodnutí Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů (dále jen „ACER”) zřízené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/942 (9). Vzhledem k rozšíření provozních úkolů sítě ENTSO pro elektřinu, subjektu EU DSO a regionálních koordinačních center je nezbytné posílit dohled nad těmito subjekty působícími na úrovni Unie nebo na regionální úrovni. Regulační orgány by spolu měly vzájemně konzultovat a koordinovat svůj dohled, aby mohly společně určovat případy, kdy síť ENTSO pro elektřinu, subjekt EU DSO a regionální koordinační centra neplní své příslušné povinnosti.

(86) Regulačním orgánům by rovněž měla být svěřena pravomoc přispívat k zajištění vysokých standardů povinností univerzální a veřejné služby v souladu s otevřením trhu, k ochraně zranitelných zákazníků a k zajištění plné účinnosti opatření na ochranu spotřebitele. Těmito ustanoveními by neměly být dotčeny pravomoci Komise týkající se uplatňování pravidel hospodářské soutěže, včetně přezkumu fúzí s významem pro celou Unii, ani pravidla pro vnitřní trh, jako jsou například pravidla volného pohybu kapitálu. Nezávislým subjektem, ke kterému má strana dotčená rozhodnutím regulačního orgánu právo záležitost předložit, by mohl být soud nebo jiný soudní orgán zmocněný k provádění soudního přezkumu.

(87) Tato směrnice a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES (10) nezbavují členské státy možnosti vytvořit a vydat vlastní vnitrostátní politiku v oblasti energetiky. Z toho vyplývá, že v závislosti na jejich ústavním uspořádání může mít příslušný členský stát pravomoc určit politický rámec, v jehož mezích musí regulační orgány vykonávat svou činnost, pokud jde například o bezpečnost dodávek. Obecnými pokyny ohledně politiky v oblasti energetiky přijímanými členskými státy však nesmí být dotčena nezávislost nebo autonomie regulačních orgánů.

(88) Podle nařízení (EU) 2019/943 může Komise přijímat rámcové pokyny nebo kodexy sítě k dosažení nezbytného stupně harmonizace. Tyto rámcové pokyny nebo kodexy sítě jsou tedy závaznými prováděcími opatřeními a s ohledem na některá ustanovení této směrnice užitečným nástrojem, který lze v případě potřeby rychle upravit.

(89) Členské státy a smluvní strany Smlouvy o Energetickém (11) společenství by měly úzce spolupracovat ve všech otázkách týkajících se vytvoření integrovaného regionu pro obchodování s elektřinou a neměly by přijímat žádná opatření, která by ohrozila další integraci trhů s elektřinou nebo bezpečnost dodávek v členských státech a smluvních stranách.

(90) Tato směrnice by měla být vykládána společně s nařízením (EU) 2019/943, které stanoví základní zásady nového uspořádání trhu s elektřinou, jež umožní lépe odměňovat flexibilitu, bude poskytovat odpovídající cenové signály a zajistí rozvoj fungujících integrovaných krátkodobých trhů. Nařízení (EU) 2019/943 rovněž stanoví nová pravidla v různých oblastech včetně kapacitních mechanismů a spolupráce provozovatelů přenosových soustav.

(91) Tato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané Listinou. Měla by proto být vykládána a uplatňována v souladu s těmito právy a zásadami, a to zejména s právem na ochranu osobních údajů zaručeným článkem 8 Listiny. Je nezbytné, aby veškeré zpracovávání osobních údajů podle této směrnice bylo v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (12).

(92) Za účelem poskytnutí minimální úrovně harmonizace požadované pro splnění cíle této směrnice by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o přijímání rámcových pokynů ohledně rozsahu povinností regulačních orgánů týkající se vzájemné spolupráce a spolupráce s ACER a ohledně podrobností postupu pro dodržování kodexů sítě a rámcových pokynů. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (13). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají systematicky přístup na schůze skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(93) Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení této směrnice by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o stanovení požadavků na interoperabilitu a nediskriminačních a transparentních postupů pro přístup k údajům z měření a o spotřebě, jakož i k údajům potřebným ke změně dodavatele, odezvě strany poptávky a dalším službám. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (14).

(94) Pokud se uplatní výjimka podle čl. 66 odst. 3, 4 nebo 5, měla by se vztahovat také na ta ustanovení této směrnice, která doplňují ustanovení, z nichž byla výjimka udělena, nebo ta, která vyžadují předchozí uplatnění ustanovení, z nichž byla výjimka udělena.

(95) Ustanovení směrnice 2012/27/EU související s trhy s elektřinou, jako jsou ustanovení o měření a vyúčtování elektřiny, odezvě strany poptávky, přednostním nasazování a přístupu k síti pro elektřinu z vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny, jsou aktualizovány ustanoveními této směrnice a nařízení (EU) 2019/943. Směrnice 2012/27/EU by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(96) Jelikož cíle této směrnice, totiž vytvoření plně funkčního vnitřního trhu s elektřinou, nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, ale spíše jej může být z důvodu rozsahu a účinků této směrnice lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(97) Ve společném politickém prohlášení členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech (15) se členské státy zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení svých prováděcích opatření o jeden či více dokumentů, v nichž vysvětlí vztah mezi ustanoveními směrnice a odpovídajícími částmi nástrojů k jejímu provedení ve vnitrostátním právu. V případě této směrnice považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(98) Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním právu by se měla omezovat na ustanovení, která v porovnání se směrnicí 2009/72/ES představují podstatnou změnu. Povinnost provést ve vnitrostátním právu nezměněná ustanovení vyplývá ze směrnice 2009/72/ES.

(99) Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení ve vnitrostátním právu a dne použitelnosti směrnice 2009/72/ES uvedených v příloze III,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I
PŘEDMĚT A DEFINICE

Článek 1

Předmět

Tato směrnice stanoví společná pravidla pro výrobu, přenos a distribuci elektřiny, ukládání energie a dodávky elektřiny a také opatření na ochranu spotřebitele s cílem vytvořit v Unii skutečně integrované, konkurenční, flexibilní, spravedlivé a transparentní trhy s elektřinou zaměřené na spotřebitele.

Tato směrnice má za cíl s využitím výhod integrovaného trhu zajistit dostupné, transparentní ceny energie a náklady pro spotřebitele, vysokou míru bezpečnosti dodávek a plynulý přechod k udržitelnému nízkouhlíkovému energetickému systému. Stanoví klíčová pravidla týkající se organizace a fungování odvětví elektroenergetiky v Unii, zejména pravidla týkající se ochrany spotřebitelů a posílení jejich postavení, otevřeného přístupu na integrovaný trh, přístupu třetích osob k přenosové a distribuční infrastruktuře, požadavky na oddělení a pravidla týkající se nezávislosti regulačních orgánů v členských státech.

Tato směrnice rovněž stanoví způsoby spolupráce mezi členskými státy, regulačními orgány a provozovateli přenosových soustav při budování plně propojeného vnitřního trhu s elektřinou, který zvyšuje podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů, volnou hospodářskou soutěž a bezpečnost dodávek.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

1) „zákazníkem” velkoobchodní zákazník nebo konečný zákazník odebírající elektřinu;

2) „velkoobchodním zákazníkem” fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje elektřinu za účelem jejího dalšího prodeje v rámci nebo mimo rámec soustavy, kde je tato osoba usazena;

3) „konečným zákazníkem” zákazník nakupující elektřinu pro vlastní potřebu;

4) „zákazníkem v domácnosti” zákazník nakupující elektřinu pro vlastní spotřebu v domácnosti, která nezahrnuje obchodní nebo profesionální činnosti;

5) „zákazníkem mimo domácnost” jakákoli fyzická nebo právnická osoba nakupující elektřinu, která není určena pro její vlastní potřebu v domácnosti, včetně výrobců, průmyslových zákazníků, malých a středních podniků, firem a velkoobchodních zákazníků;

6) „mikropodnikem” podnik, který zaměstnává méně než deset osob a jehož roční obrat nebo bilance nepřevyšuje 2 miliony EUR;

7) „malým podnikem” podnik, který zaměstnává méně než padesát osob a jehož roční obrat nebo bilance nepřevyšuje 10 milionů EUR;

8) „aktivním zákazníkem” konečný zákazník nebo skupina společně jednajících konečných zákazníků, kteří spotřebovávají nebo ukládají elektřinu vyrobenou ve svých vlastních prostorách umístěných ve vymezených hranicích, anebo pokud to členský stát povolí, v jiných prostorách, nebo kteří prodávají elektřinu vyrobenou z vlastních zdrojů, či se účastní programů flexibility nebo energetické účinnosti, za předpokladu, že uvedené činnosti nepředstavují jejich hlavní obchodní nebo profesionální činnost;

9) „trhy s elektřinou” trhy s elektřinou, včetně mimoburzovních trhů a burz pro obchodování s elektřinou, trhů pro obchodování s energií, kapacitou, službami výkonové rovnováhy a podpůrnými službami ve všech časových rámcích včetně termínovaných, denních a vnitrodenních trhů;

10) „účastníkem trhu” účastník trhu ve smyslu čl. 2 bodu 25 nařízení (EU) 2019/943;

11) „občanským energetickým společenstvím” právní subjekt:

a) jenž je založen na dobrovolné a otevřené účasti a je účinně kontrolován členy nebo podílníky, kteří jsou fyzickými osobami, místními orgány, včetně obcí, nebo malými podniky,

b) jehož hlavním účelem není vytvářet zisk, ale poskytování environmentálních, hospodářských nebo sociálních společenských přínosů svým členům nebo podílníkům nebo místním oblastem, kde provozuje svou činnost a

c) jenž může být zapojen do výroby elektřiny, včetně výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, její distribuce a dodávek, spotřeby, agregace, ukládání energie, služeb energetické účinnosti nebo služeb nabíjení elektrických vozidel nebo může svým členům či podílníkům poskytovat další energetické služby;

12) „dodávkou” prodej, včetně dalšího prodeje, elektřiny zákazníkům;

13) „smlouvou na dodávky elektřiny” smlouva o dodávkách elektřiny, která však nezahrnuje deriváty na elektřinu;

14) „derivátem na elektřinu” finanční nástroj uvedený v bodech 5, 6 nebo 7 oddílu C přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU (16), pokud se daný nástroj týká elektřiny;

15) „smlouvou s dynamickým určováním ceny elektřiny” smlouva o dodávkách elektřiny mezi dodavatelem a konečným zákazníkem, která odráží cenové změny na spotových trzích včetně denních a vnitrodenních trhů, v intervalech odpovídajících přinejmenším četnosti vypořádání tržních transakcí;

16) „poplatkem za ukončení smlouvy” jakýkoliv poplatek nebo sankce ukládané zákazníkům dodavateli nebo účastníky trhu vykonávajícími služby agregace za ukončení smlouvy na dodávky elektřiny nebo smlouvy o poskytování služeb v elektroenergetice;

17) „poplatkem za změnu dodavatele” jakýkoliv poplatek nebo sankce za změnu dodavatele nebo účastníka trhu vykonávajícího služby agregace, včetně poplatků za ukončení smlouvy, ukládaných zákazníkům přímo či nepřímo dodavateli, účastníky trhu vykonávajícími služby agregace nebo provozovateli soustav;

18) „agregací” funkce vykonávaná fyzickou nebo právnickou osobou, která kombinuje zatížení či vyrobenou elektřinu od více zákazníků za účelem prodeje, nákupu nebo aukce na jakémkoli trhu s elektřinou;

19) „nezávislým agregátorem” účastník trhu vykonávající služby agregace, který není přidružen k dodavateli svého zákazníka;

20) „odezvou strany poptávky” změna elektrického zatížení ze strany konečných zákazníků oproti jejich běžným nebo aktuálním spotřebním návykům v reakci na tržní signály, včetně cen za elektřinu měnících se v čase nebo motivačních plateb, nebo v reakci na přijetí nabídky konečného zákazníka, individuálně nebo prostřednictvím agregace, na prodej snížení či zvýšení poptávky za určitou cenu na organizovaných trzích podle definice v čl. 2 bodě 4 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 1348/2014 (17);

21) „informacemi o vyúčtování” informace poskytované ve vyúčtováních konečného zákazníka s výjimkou žádosti o platbu;

22) „běžným elektroměrem” analogový elektroměr nebo elektronický elektroměr bez schopnosti vysílat a přijímat údaje;

23) „inteligentním měřicím systémem” elektronický systém, který dokáže měřit množství elektřiny dodané do sítě nebo spotřebu elektřiny ze sítě, poskytuje více informací než běžný elektroměr a je schopný vysílat a přijímat údaje pro účely informování, sledování a kontroly za použití určité formy elektronické komunikace;

24) „interoperabilitou” v souvislosti s inteligentním měřením schopnost dvou nebo více energetických či komunikačních síti, systémů, zařízení, aplikací či komponent spolupracovat, vyměňovat si a používat informace za účelem provádění požadovaných funkcí;

25) „intervalem zúčtování odchylek” interval zúčtování odchylek ve smyslu čl. 2 bodu 15 nařízení (EU) 2019/943;

26) výrazem „v téměř reálném čase” v souvislosti s inteligentním měřením krátký časový úsek, obvykle v sekundách nebo až v délce intervalu zúčtování odchylek na vnitrostátním trhu;

27) „nejlepšími dostupnými metodami” v souvislosti s ochranou údajů a bezpečností v prostředí inteligentního měření nejúčinnější, nejpokročilejší a v prakticky vhodné metody pro zajištění, v zásadě, základu pro soulad s pravidly Unie pro ochranu osobních údajů a bezpečnostními pravidly Unie;

28) „distribucí” přenos elektřiny distribuční soustavou vysokého, středního a nízkého napětí za účelem jejích dodávek zákazníkům, který však nezahrnuje dodávky samotné;

29) „provozovatelem distribuční soustavy” fyzická nebo právnická osoba, která odpovídá za provoz, údržbu a v případě potřeby za rozvoj distribuční soustavy v dané oblasti a případně její propojení s jinými soustavami a dále za zabezpečení dlouhodobé schopnosti soustavy uspokojovat přiměřenou poptávku po distribuci elektřiny;

30) „energetickou účinností” poměr výstupu ve formě výkonu, služby, zboží nebo energie k množství vstupní energie;

31) „energií z obnovitelných zdrojů” energie z obnovitelných nefosilních zdrojů, totiž energie větrná, energie slunečního záření (termální a fotovoltaická), geotermální, energie okolního prostředí, energie z přílivu nebo vln a jiná energie z oceánů, energie vody, energie biomasy, energie skládkového plynu, energie kalového plynu z čistíren odpadních vod a energie bioplynu;

32) „distribuovanou výrobou” výrobní zařízení připojená do distribuční soustavy;

33) „dobíjecí stanicí” rozhraní, jež je schopno dobíjet v určitém okamžiku jedno elektrické vozidlo nebo u něhož je možno provést výměnu baterie v určitém okamžiku v jednom elektrickém vozidle;

34) „přenosem” přenos elektřiny propojenou soustavou velmi vysokého napětí a vysokého napětí za účelem dodávek elektřiny konečným zákazníkům nebo distribučním podnikům, který však nezahrnuje dodávky samotné;

35) „provozovatelem přenosové soustavy” fyzická nebo právnická osoba, která odpovídá za provoz, údržbu a v případě potřeby za rozvoj přenosové soustavy v dané oblasti a případně její propojení s jinými soustavami a dále za zabezpečení dlouhodobé schopnosti soustavy uspokojovat přiměřenou poptávku po přenosu elektřiny;

36) „uživatelem soustavy” fyzická nebo právnická osoba dodávající do přenosové soustavy či distribuční soustavy nebo odebírající z přenosové soustavy či distribuční soustavy;

37) „výrobou” výroba elektřiny;

38) „výrobcem” fyzická nebo právnická osoba vyrábějící elektřinu;

39) „propojovacím vedením” zařízení, které slouží k propojení elektrizačních soustav;

40) „propojenou soustavou” několik přenosových a distribučních soustav, které jsou navzájem propojeny prostřednictvím jednoho nebo několika propojovacích vedení;

41) „přímým vedením” elektrické vedení spojující izolované výrobní místo s izolovaným zákazníkem, nebo elektrické vedení spojující výrobce elektřiny s podnikem dodávajícím elektřinu, který přímo zásobuje své vlastní prostory, dceřiné společnosti nebo zákazníky;

42) „malou izolovanou soustavou” každá soustava, která měla v roce 1996 spotřebu nižší než 3 000 GWh a která získává méně než 5 % své roční spotřeby elektřiny propojením s jinými soustavami;

43) „malou připojenou soustavou” každá soustava, která měla v roce 1996 spotřebu nižší než 3 000 GWh a která získává více než 5 % své roční spotřeby elektřiny propojením s jinými soustavami;

44) „přetížením” přetížení ve smyslu čl. 2 bodu 4 nařízení (EU) 2019/943;

45) „zajišťováním výkonové rovnováhy” zajišťování výkonové rovnováhy ve smyslu čl. 2 bodu 10 nařízení (EU) 2019/943;

46) „regulační energií” regulační energie ve smyslu čl. 2 bodu 11 nařízení (EU) 2019/943;

47) „subjektem zúčtování” subjekt zúčtování ve smyslu čl. 2 bodu 14 nařízení (EU) 2019/943;

48) „podpůrnou službou” služba potřebná pro provoz přenosové nebo distribuční soustavy, včetně služeb výkonové rovnováhy a nefrekvenčních podpůrných služeb, která však nezahrnuje řízení přetížení;

49) „nefrekvenční podpůrnou službou” služba využívaná provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy k regulaci napětí v ustáleném stavu, dodávkám rychlého jalového proudu, zajištění setrvačnosti kvůli stabilitě místní sítě, zkratového proudu, schopnosti startu ze tmy a schopnosti ostrovního provozu;

50) „regionálním koordinačním centrem” regionální koordinační centrum podle článku 35 nařízení (EU) 2019/943;

51) „plně integrovanými komponenty sítě” komponenty sítě, které jsou integrovány do přenosové soustavy nebo distribuční soustavy, včetně zařízení pro ukládání energie, a která se používají pouze za účelem zajištění bezpečného a spolehlivého provozu přenosové soustavy nebo distribuční soustavy, ale nikoli pro účely zajišťování výkonové rovnováhy nebo řízení přetížení;

52) „integrovaným elektroenergetickým podnikem” vertikálně integrovaný podnik nebo horizontálně integrovaný podnik;

53) „vertikálně integrovaným podnikem” elektroenergetický podnik nebo skupina elektroenergetických podniků, v nichž jsou tatáž osoba nebo tytéž osoby oprávněny, přímo nebo nepřímo, vykonávat kontrolu a v nichž daný podnik nebo skupina podniků vykonává alespoň jednu z funkcí přenosu nebo distribuce a alespoň jednu z funkcí výroby nebo dodávky;

54) „horizontálně integrovaným podnikem” elektroenergetický podnik vykonávající alespoň jednu z funkcí výroby za účelem prodeje, přenosu, distribuce nebo dodávek a další činnost, která nesouvisí s elektroenergetikou;

55) „podnikem ve skupině” podnik ve skupině ve smyslu čl. 2 bodu 12 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU (18) nebo podnik patřící stejným podílníkům;

56) „kontrolou” práva, smlouvy nebo jiné prostředky, které jednotlivě nebo společně a s ohledem na dané skutečnosti nebo právní předpisy poskytují možnost uplatnění rozhodujícího vlivu v určitém podniku, zejména na základě:

a) vlastnického práva nebo práva užívání všech aktiv podniku nebo jejich části;

b) práv nebo smluv, které poskytují rozhodující vliv na složení, hlasování nebo rozhodování orgánů podniku;

57) „elektroenergetickým podnikem” fyzická nebo právnická osoba, která vykonává alespoň jednu z těchto funkcí: výroba, přenos, distribuce, agregace, odezva strany poptávky, ukládání energie, dodávky nebo nákup elektřiny, a která zajišťuje obchodní, technické nebo údržbářské úkoly související s těmito funkcemi, která však nezahrnuje konečné zákazníky;

58) „bezpečností” jak bezpečnost dodávek elektřiny a zásobování elektřinou, tak technická bezpečnost;

59) „ukládáním energie” v elektrizační soustavě odložení spotřeby elektřiny na pozdější okamžik, než byla vyrobena nebo přeměna elektřiny na takovou formu energie, kterou lze ukládat, ukládání takové energie, a následná zpětná přeměna takové energie na elektřinu nebo použití jako jiný nosič energie.

60) „zařízením pro ukládání energie” v elektrizační soustavě, zařízení, v němž probíhá ukládání energie.

KAPITOLA II
OBECNÁ PRAVIDLA ORGANIZACE ODVĚTVÍ ELEKTROENERGETIKY

Článek 3

Konkurenční, flexibilní a nediskriminační trh s elektřinou zaměřený na spotřebitele

1. Členské státy zajistí, aby jejich vnitrostátní právní předpisy nepřiměřeně neomezovaly přeshraniční obchod s elektřinou, účast spotřebitelů, též prostřednictvím odezvy strany poptávky, investice zejména do variabilní a flexibilní výroby energie, ukládání energie, zavádění elektromobility nebo nová propojovací vedení mezi členskými státy a aby ceny elektřiny odrážely aktuální poptávku a nabídku.

2. Při rozvoji nových propojovacích vedení zohlední členské státy cíle v oblasti propojení elektroenergetických soustav, stanovené v čl. 4 písm. d) bodě 1 nařízení (EU) 2018/1999.

3. Členské státy zajistí, aby v rámci vnitřního trhu s elektřinou neexistovaly žádné neodůvodněné překážky, pokud jde o vstup na trh, působení na něm a jeho opuštění, aniž jsou dotčeny pravomoci, jež si členské státy ponechávají ve vztahu ke třetím zemím.

4. Členské státy zajistí rovné podmínky, kdy se na elektroenergetické podniky vztahují transparentní, přiměřená a nediskriminační pravidla, poplatky a zacházení, a to zejména v oblasti odpovědnosti za zajišťování výkonové rovnováhy, přístupu na velkoobchodní trhy, přístupu k údajům, změny dodavatele a systémů vyúčtování a případně i udělování licencí.

5. Členské státy zajistí, aby účastníci trhu ze třetích zemí působící na vnitřním trhu s elektřinou dodržovali příslušné právní předpisy Unie a členských států, včetně právních předpisů v oblasti životního prostředí a bezpečnosti.

Článek 4

Svobodný výběr dodavatele

Členské státy zajistí, aby všichni zákazníci mohli svobodně nakupovat elektřinu od dodavatele dle vlastního výběru a aby všichni zákazníci mohli mít více než jednu smlouvu na dodávky elektřiny současně, pod podmínkou, že jsou zřízena požadovaná místa připojení a body měření.

Článek 5

Tržní ceny za dodávky

1. Dodavatelé mohou volně stanovit cenu, za niž dodávají elektřinu zákazníkům. Členské státy přijmou vhodná opatření k zajištění účinné hospodářské soutěže mezi dodavateli.

2. Členské státy prostřednictvím sociální politiky nebo jinými prostředky než veřejnými zásahy do stanovování cen za dodávky elektřiny zajistí v souladu s články 28 a 29 ochranu zákazníků v domácnostech, kteří trpí energetickou chudobou a jsou zranitelní.

3. Odchylně od odstavců 1 a 2 mohou členské státy uplatňovat veřejné zásahy do stanovování cen za dodávky elektřiny zákazníkům v domácnostech, kteří trpí energetickou chudobou nebo jsou zranitelní. Na tyto veřejné zásahy se vztahují podmínky stanovené v odstavcích 4 a 5.

4. Veřejné zásahy do stanovování cen za dodávky elektřiny:

a) musí sledovat cíl obecného hospodářského zájmu a nesmějí překračovat rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle;

b) musí být jasně vymezené, transparentní, nediskriminační a ověřitelné;

c) musí zaručovat rovnost přístupu elektroenergetických podniků Unie k zákazníkům;

d) musí být časově omezené a přiměřené, pokud jde o osoby, které z nich mají prospěch;

e) nesmí vést k dodatečným nákladům pro účastníky trhu diskriminačním způsobem.

5. Každý členský stát uplatňující veřejné zásahy do stanovování cen za dodávky elektřiny v souladu s odstavcem 3 tohoto článku musí také dodržovat čl. 3 odst. 3 písm. d) a článek 24 nařízení (EU) 2018/1999, bez ohledu na to, zda se v dotčeném členském státě nachází významný počet domácností, které trpí energetickou chudobou.

6. K zajištění přechodného období k vytvoření účinné hospodářské soutěže o smlouvy na dodávky elektřiny mezi dodavateli a k dosažení plně účinného, tržního stanovování maloobchodních cen elektřiny v souladu s odstavcem 1 mohou členské státy uplatňovat veřejné zásahy do stanovování cen za dodávky elektřiny zákazníkům v domácnostech a mikropodnikům, které nemají prospěch z veřejných zásahů podle odstavce 3.

7. Veřejné zásahy podle odstavce 6 musí splňovat kritéria stanovená v odstavci 4 a:

a) musí je doplňovat soubor opatření k dosažení účinné hospodářské soutěže a metodika pro hodnocení pokroku vyplývajícího z těchto opatření;

b) musí být stanoveny pomocí metodiky, která zajišťuje nediskriminační zacházení s dodavateli;

c) musí být stanoveny tak, aby cena převyšovala náklady, a to na úrovni, na níž může docházet k účinné cenové soutěži;

d) musí být navrženy tak, aby minimalizovaly případný negativní dopad na velkoobchodní trh s elektřinou;

e) musí zajistit, aby všichni ti, kdo mají z takového veřejného zásahu prospěch, měli možnost si zvolit konkurenční tržní nabídky, byli alespoň jednou za čtvrtletí přímo informováni o dostupnosti nabídek a úspor na konkurenčním trhu, a to zejména o smlouvách s dynamickým určováním ceny elektřiny, a byla jim poskytnuta pomoc při přechodu k tržní nabídce;

f) musí zajistit, aby podle článků 19 a 21 všichni ti, kdo mají z takových veřejných zásahů prospěch, měli nárok na to, aby jim byly nainstalovány inteligentní elektroměry bez dodatečných nákladů pro tyto zákazníky, a aby jim byla tato instalace nabídnuta a byli přímo informováni o možnosti instalace inteligentních elektroměrů a byla jim poskytnuta nezbytná pomoc;

g) nesmějí vést k přímým křížovým dotacím mezi zákazníky zásobovanými za ceny na volném trhu a zákazníky zásobovanými za regulované dodavatelské ceny;

8. Členské státy oznámí opatření přijatá podle odstavců 3 a 6 Komisi do jednoho měsíce od jejich přijetí a mohou je ihned uplatňovat. K oznámení se připojí vysvětlení, proč jiné nástroje nebyly dostatečné k uspokojivému dosažení sledovaného cíle, jak jsou splněny požadavky stanovené v odstavcích 4 a 7 a jaké jsou dopady oznámených opatření na ochranu hospodářské soutěže. Oznámení uvede rozsah osob, které mají z opatření prospěch, dobu platnosti opatření, počet zákazníků v domácnostech, jichž se dané opatření týká, a vysvětlí způsob, jakým byla regulovaná cena stanovena.

9. Do 1. ledna 2022 a 1. ledna 2025 členské státy předloží Komisi zprávy o provádění tohoto článku, nezbytnosti a přiměřenosti veřejných zásahů podle tohoto článku a posouzení pokroku při dosahování účinné hospodářské soutěže mezi dodavateli a při přechodu k tržním cenám. Členské státy, které uplatňují regulované ceny v souladu s odstavcem 6, podají zprávu o souladu s podmínkami v odstavci 7, včetně souladu dodavatelů, kteří musí takové zásahy uplatňovat, jakož i o dopadu regulovaných cen na finanční situaci těchto dodavatelů.

10. Do 31. prosince 2025 Komise přezkoumá provádění tohoto článku a předloží v této souvislosti Evropskému parlamentu a Radě zprávu za účelem dosažení tržního stanovování maloobchodních cen elektřiny, a případně společně se zprávou či v návaznosti na ni předloží legislativní návrh. Tento legislativní návrh může rovněž stanovit datum ukončení regulovaných cen.

Článek 6

Přístup třetích osob

1. Členské státy zajistí zavedení systému pro přístup třetích osob k přenosovým a distribučním soustavám na základě zveřejněných sazeb použitelných na všechny zákazníky a používaných objektivně a bez diskriminace mezi uživateli soustavy. Členské státy zajistí, aby tyto sazby nebo metodiky jejich výpočtu byly před vstupem sazeb v platnost schváleny v souladu s článkem 59 a aby tyto sazby a metodiky, schvalují-li se jen metodiky, byly před vstupem sazeb v platnost zveřejněny.

2. Provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy může odmítnout přístup, pokud postrádá nezbytnou kapacitu. Pro takové odmítnutí musí uvést řádně podložené důvody, zejména s ohledem na článek 9, založené na objektivních, technicky a hospodářsky ospravedlnitelných kritériích. Členské státy nebo, stanoví-li tak daný členský stát, regulační orgány těchto členských států zajistí, aby byla tato kritéria důsledně uplatňována a aby uživatel soustavy, kterému byl odmítnut přístup, mohl využít postupu alternativního řešení sporů. Pokud je to žádoucí a pokud došlo k odmítnutí přístupu, regulační orgány dále zajistí, aby provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy poskytl náležité informace o opatřeních, která budou nezbytná k posílení soustavy. Tyto informace se poskytnou vždy, pokud byl odepřen přístup k dobíjecím stanicím. Osobě požadující takové informace může být účtován přiměřený poplatek odrážející náklady na jejich poskytnutí.

3. Tento článek se rovněž použije na občanská energetická společenství, která spravují distribuční sítě.

Článek 7

Přímá vedení

1. Členské státy přijmou nezbytná opatření, která umožní:

a) všem výrobcům a podnikům dodávajícím elektřinu usazeným na jejich území zásobovat své vlastní prostory, dceřiné společnosti a zákazníky prostřednictvím přímých vedení, aniž by se na ně vztahovaly nepřiměřené administrativní postupy nebo náklady;

b) všem zákazníkům na jejich území, aby byli, ať už individuálně nebo společně, výrobci a podniky dodávajícími elektřinu zásobováni prostřednictvím přímých vedení.

2. Členské státy stanoví kritéria pro povolení výstavby přímých vedení na svém území. Tato kritéria musí být objektivní a nediskriminační.

3. Možnost dodávek elektřiny prostřednictvím přímých vedení podle odstavce 1 tohoto článku nemá vliv na možnost uzavírat smlouvy o dodávkách elektřiny podle článku 6.

4. Členské státy mohou podmínit vydání povolení k výstavbě přímého vedení buď odmítnutím přístupu do soustavy na základě článku 6, je-li to vhodné, nebo zahájením postupu řešení sporů podle článku 60.

5. Členské státy mohou odmítnout povolit výstavbu přímého vedení, pokud by udělení tohoto povolení bránilo uplatňování ustanovení o povinnostech veřejné služby podle článku 9. Toto odmítnutí musí být řádně odůvodněno.

Článek 8

Povolovací řízení pro nové kapacity

1. Pro výstavbu nových výrobních kapacit zavedou členské státy povolovací řízení, které musí probíhat podle objektivních, transparentních a nediskriminačních kritérií.

2. Členské státy stanoví kritéria pro udělení povolení k výstavbě výrobních kapacit na svém území. Při stanovování příslušných kritérií členské státy posuzují otázky:

a) bezpečnosti a zabezpečení elektrizačních soustav, zařízení a souvisejícího vybavení;

b) ochrany veřejného zdraví a bezpečnosti;

c) ochrany životního prostředí;

d) využití půdy a volby umístění;

e) využití veřejného pozemku;

f) energetické účinnosti;

g) povahy primárních zdrojů;

h) údajů o žadateli, jako např. jeho technické, hospodářské a finanční schopnosti;

i) plnění opatření přijatých podle článku 9;

j) příspěvku výrobní kapacity k dosažení celkového cíle Unie, jímž je nejméně 32 % podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v Unii v roce 2030, uvedeného v čl. 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 (19);

k) příspěvku výrobní kapacity ke snížení emisí a

l) alternativ oproti výstavbě nové výrobní kapacity, jako jsou řešení v oblasti odezvy strany poptávky a ukládání energie;

3. Členské státy zajistí, aby pro malou decentralizovanou nebo distribuovanou výrobu existovala zvláštní, zjednodušená a zefektivněná povolovací řízení, která zohlední jejich omezenou velikost a jejich možný vliv.

Členské státy mohou vypracovat pokyny týkající se tohoto zvláštního povolovacího řízení. Regulační orgány nebo jiné příslušné vnitrostátní orgány včetně orgánů odpovědných za plánování podrobí tyto pokyny přezkumu a mohou doporučit jejich změnu.

Pokud členské státy stanovily určité postupy, jimiž se řídí schvalování využití půdy, použitelné na velké projekty nové infrastruktury pro výrobní kapacitu, zahrnou případně do těchto postupů i výstavbu nové výrobní kapacity a uplatňují je nediskriminačním způsobem a v příslušném časovém rámci.

4. Povolovací řízení a kritéria musí být zveřejněna. Žadatelé musí být vyrozuměni o důvodech, které vedly k zamítnutí udělení povolení. Tyto důvody musí být objektivní, nediskriminační, řádně podložené a opodstatněné. Žadatelé musí mít k dispozici opravné prostředky.

Článek 9

Povinnosti veřejné služby

1. Aniž je dotčen odstavec 2, členské státy zabezpečí na základě svého institucionálního uspořádání, při zohlednění zásady subsidiarity, aby elektroenergetické podniky byly provozovány v souladu se zásadami této směrnice a s cílem dosažení konkurenčního a bezpečného trhu s elektřinou udržitelného z hlediska životního prostředí a aby nebyly diskriminovány z hlediska svých práv nebo povinností.

2. S plným ohledem na související ustanovení Smlouvy o fungování EU, zejména na její článek 106, mohou členské státy uložit z důvodů obecného hospodářského zájmu podnikům působícím v odvětví elektroenergetiky povinnosti veřejné služby, které se mohou týkat bezpečnosti, včetně bezpečnosti dodávek, pravidelnosti, kvality a cen dodávek, jakož i ochrany životního prostředí, včetně energetické účinnosti, energie z obnovitelných zdrojů a ochrany klimatu. Tyto povinnosti musí být jasně vymezené, transparentní, nediskriminační a ověřitelné a musí zaručovat rovnost přístupu pro elektroenergetické podniky Unie ke spotřebitelům v jednotlivých členských státech. Povinnosti veřejné služby, které se týkají stanovování cen za dodávky elektřiny, musí splňovat požadavky stanovené v článku 5 této směrnice.

3. Případné finanční náhrady, jiné formy náhrady a výlučná práva, jež členské státy udělují za plnění povinností stanovených v odstavci 2 tohoto článku nebo za poskytování univerzální služby podle článku 27, jsou poskytovány nediskriminačním a transparentním způsobem.

4. Členské státy při provádění této směrnice informují Komisi o všech opatřeních přijatých pro plnění povinnosti univerzální služby a veřejné služby včetně ochrany spotřebitele a ochrany životního prostředí a o jejich možném vlivu na vnitrostátní nebo mezinárodní hospodářskou soutěž bez ohledu na to, zda tato opatření vyžadují odchylku od této směrnice nebo nikoliv. Členské státy následně oznámí Komisi každé dva roky všechny změny těchto opatření bez ohledu na to, zda vyžadují odchylku od této směrnice nebo nikoliv.

5. Členské státy se mohou rozhodnout neuplatňovat články 6, 7 a 8 této směrnice, pokud by jejich uplatnění právně nebo fakticky bránilo plnění povinností uložených elektroenergetickým podnikům z důvodů obecného hospodářského zájmu a pokud tím rozvoj obchodu nebude dotčen v míře, která by byla v rozporu se zájmem Unie. Zájmy Unie mimo jiné zahrnují ochranu hospodářské soutěže s ohledem na zákazníky v souladu s článkem 106 Smlouvy o fungování EU a s touto směrnicí.

KAPITOLA III
POSÍLENÍ POSTAVENÍ SPOTŘEBITELE A OCHRANA SPOTŘEBITELE

Článek 10

Základní smluvní práva

1. Členské státy zajistí, aby měli všichni koneční zákazníci právo na dodávky elektřiny od dodavatele, pokud s tím dodavatel souhlasí, bez ohledu na to, v jakém členském státě je dodavatel registrován, pokud se tento dodavatel řídí příslušnými pravidly pro obchodování a zajišťování výkonové rovnováhy. V tomto ohledu přijmou členské státy veškerá opatření nezbytná k tomu, aby zajistily, že správní postupy nediskriminují dodavatele, kteří jsou již zaregistrováni v jiném členském státě.

2. Aniž jsou dotčeny předpisy Unie o ochraně spotřebitele, zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU (20) a směrnice Rady 93/13/EHS (21), členské státy zajistí, aby měli koneční zákazníci práva stanovená v odstavcích 3 až 12 tohoto článku.

3. Koneční zákazníci mají právo uzavřít se svým dodavatelem smlouvu, která obsahuje:

a) totožnost a adresu dodavatele;

b) poskytované služby, nabízenou úroveň kvality služeb, jakož i lhůtu pro počáteční připojení;

c) druhy nabízených služeb údržby;

d) prostředky, kterými lze získávat aktuální informace o všech uplatňovaných sazbách, poplatcích za údržbu a balíčcích produktů nebo služeb;

e) dobu platnosti smlouvy, podmínky, za nichž je možné služby, včetně produktů nebo služeb, které jsou s těmito službami v balíčku, nebo smlouvu obnovit či zrušit, a informaci o tom, zda je možné smlouvu bezplatně vypovědět;

f) všechny náhrady a odškodnění, které se uplatňují v případě, že není dodržena dohodnutá úroveň kvality služby, včetně nesprávného nebo zpožděného vyúčtování;

g) způsob zahájení postupu mimosoudního urovnávání sporů v souladu s článkem 26;

h) informace o právech spotřebitele, včetně informací o vyřizování stížností a všech informací podle tohoto odstavce, jasně sdělené prostřednictvím vyúčtování nebo internetové stránky elektroenergetického podniku.

Podmínky ve smlouvách mezi zákazníky a dodavateli musí být spravedlivé a dobře známé předem. Zákazníci musí být o smluvních podmínkách informováni před uzavřením nebo potvrzením smlouvy. Pokud se smlouvy uzavírají prostřednictvím zprostředkovatelů, poskytují se informace týkající se záležitostí uvedených v tomto odstavci taktéž před uzavřením smlouvy.

Koneční zákazníci obdrží stručný přehled základních smluvních podmínek v přehledné, výstižné a srozumitelné podobě.

4. Koneční zákazníci musí být přiměřené informováni o každém úmyslu změnit smluvní podmínky a zároveň musí být informováni o svém právu smlouvu ukončit v okamžiku obdržení informace o změně smluvních podmínek. Dodavatelé svým konečným zákazníkům přímo, transparentním a srozumitelným způsobem oznamují každou změnu cen za dodávky i důvody a podmínky změny a její rozsah, a to ve vhodnou dobu, nejpozději dva týdny, a v případě zákazníků v domácnostech jeden měsíc, před tím, než změna nabude účinku. Členské státy zajistí, aby koneční zákazníci mohli svobodně smlouvu ukončit, pokud neakceptují nové smluvní podmínky nebo změny cen za dodávky, které jim oznámil jejich dodavatel.

5. Dodavatelé poskytují konečným zákazníkům transparentní informace o uplatňovaných cenách a sazbách a o běžných podmínkách týkajících se přístupu ke službám v elektroenergetice a jejich používání.

6. Dodavatelé nabízí konečným zákazníkům širokou nabídku způsobů plateb. Uvedené způsoby plateb nesmějí nepřiměřeně diskriminovat žádné zákazníky. Jakýkoli rozdíl v poplatcích spojených se způsoby plateb nebo systémy placení záloh musí být objektivní, nediskriminační a přiměřený a nesmí překročit přímé náklady, které příjemce hradí za používání konkrétní platební metody nebo systému placení záloh, v souladu s článkem 62 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 (22).

7. V souladu s odstavcem 6 zákazníci v domácnostech, kteří mají přístup k systémům placení záloh, nesmějí být těmito systémy znevýhodňováni.

8. Dodavatelé nabízí konečným zákazníkům spravedlivé a transparentní obecné podmínky, jež jsou poskytovány ve srozumitelném a jednoznačném jazyce a neobsahují mimosmluvní překážky, které by bránily výkonu práv zákazníků, například nadměrnou smluvní dokumentací. Zákazníci jsou chráněni před nepoctivými a zavádějícími způsoby prodeje.

9. Koneční zákazníci musí mít právo na dobrou úroveň služeb a vyřizování stížností jejich dodavateli. Dodavatelé vyřizují stížnosti nekomplikovaným způsobem, spravedlivě a rychle.

10. Při přístupu k univerzální službě podle ustanovení přijatých členskými státy podle článku 27 musí být koneční zákazníci informováni o svých právech týkajících se univerzální služby.

11. Dodavatelé zákazníky v domácnostech s dostatečným předstihem před plánovaným odpojením náležitě informují o alternativních opatřeních k odpojení. Tato alternativní opatření mohou odkazovat na zdroje podpory umožňující odpojení předejít, systémy placení záloh, energetické audity, energetické konzultační služby, alternativní platební plány, dluhové poradenství nebo moratoria na odpojování. Tato alternativní opatření by neměla pro zákazníky, kteří čelí odpojení, představovat dodatečné náklady.

12. Dodavatelé poskytnou konečným zákazníkům po jakékoli změně dodavatele závěrečné vyúčtování nejpozději šest týdnů poté, co taková změna proběhla.

Článek 11

Nárok na smlouvu s dynamickým určováním ceny elektřiny

1. Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační rámec dodavatelům umožňoval nabízet smlouvy s dynamickým určováním ceny elektřiny. Členské státy zajistí, aby koneční zákazníci, kteří mají nainstalován inteligentní elektroměr, mohli o uzavření smlouvy s dynamickým určováním ceny elektřiny požádat alespoň jednoho dodavatele a každého dodavatele, který má více než 200 000 konečných zákazníků.

2. Členské státy zajistí, aby koneční zákazníci byli dodavateli plně informováni o příležitostech, nákladech a rizicích, které taková smlouva s dynamickým určováním ceny elektřiny představuje, a zajistí, aby dodavatelé byli povinni poskytovat konečným zákazníkům odpovídající informace, včetně toho, že je nutné si nechat nainstalovat vhodný elektroměr. Regulační orgány sledují vývoj trhu a posuzují rizika, která mohou být s novými produkty a službami spojena, a řeší nekalé praktiky.

3. Dodavatel musí od každého konečného zákazníka před změnou jeho smlouvy na smlouvu s dynamickým určováním ceny elektřiny obdržet souhlas.

4. Nejméně po dobu deseti let poté, co smlouvy s dynamickým určováním ceny elektřiny začnou být dostupné, sledují členské státy nebo jejich regulační orgány hlavní vývoj v oblasti takových smluv, včetně nabídek na trhu a dopadu na účty spotřebitelů a zejména úrovně volatility cen a každý rok o tom zveřejní zprávu.

Článek 12

Právo na změnu dodavatele a pravidla týkající se poplatků souvisejících se změnou dodavatele

1. Změna dodavatele nebo účastníka trhu vykonávajícího služby agregace musí být provedena v co nejkratší lhůtě. Členské státy zajistí, aby zákazník, který si přeje změnit dodavatele nebo účastníka trhu vykonávajícího služby agregace a dodrží přitom smluvní podmínky, měl na tuto změnu nárok ve lhůtě nejvýše tří týdnů ode dne, kdy o to požádá. Nejpozději od 1. ledna 2026 nesmí technický proces změny dodavatele trvat déle než 24 hodin a musí být možné jej provést v kterýkoli pracovní den.

2. Členské státy zajistí, aby alespoň zákazníkům v domácnostech a malým podnikům nebyly účtovány žádné poplatky související se změnou dodavatele.

3. Odchylně od odstavce 2 mohou členské státy dodavatelům nebo účastníkům trhu vykonávajícím služby agregace povolit účtování poplatků za ukončení smlouvy zákazníkům, kteří z vlastní vůle ukončí smlouvu na dodávky elektřiny za pevnou cenu na dobu určitou před uplynutím sjednané doby, pokud jsou tyto poplatky součástí smlouvy, již zákazník z vlastní vůle uzavřel, a zákazník je před uzavřením smlouvy o těchto poplatcích jasně informován. Tyto poplatky musí být přiměřené a nesmějí přesáhnout přímou hospodářskou ztrátu, kterou dodavatel nebo účastník trhu vykonávající služby agregace utrpěl v důsledku vypovězení smlouvy zákazníkem, včetně nákladů na případné investice v rámci balíčku nebo na služby, které již byly zákazníkovi poskytnuty jako součást plnění smlouvy. Důkazní břemeno týkající se výše přímé hospodářské ztráty nese dodavatel nebo účastník trhu vykonávající služby agregace a přípustnost poplatků za ukončení smlouvy sleduje regulační orgán nebo jiný příslušný vnitrostátní orgán.

4. Členské státy zajistí, aby právo na změnu dodavatele nebo účastníka trhu vykonávajícího služby agregace bylo zákazníkům přiznáno bez diskriminace z hlediska nákladů, úsilí a času.

5. Zákazníci v domácnostech jsou oprávněni účastnit se kolektivních programů na změnu dodavatele. Členské státy odstraní veškeré regulační nebo správní překážky pro kolektivní změny dodavatele a vytvoří rámec, který zajistí nejvyšší možnou ochranu spotřebitelů tak, aby se zabránilo jakýmkoli nekalým praktikám.

Článek 13

Smlouva o agregaci

1. Členské státy zajistí, aby všichni zákazníci nezávisle na své smlouvě na dodávky elektřiny mohli u elektroenergetického podniku dle vlastního výběru svobodně nakupovat a prodávat elektroenergetické služby, včetně agregace, s výjimkou dodávek elektřiny.

2. Členské státy zajistí, aby konečný zákazník mohl uzavřít smlouvu o agregaci, pokud si to přeje, i bez souhlasu svého elektroenergetického podniku.

Členské státy zajistí, aby účastníci trhu vykonávající služby agregace plně informovali zákazníky o podmínkách smluv, které jim jsou nabízeny.

3. Členské státy zajistí, aby koneční zákazníci měli nárok alespoň jednou za každé zúčtovací období bezplatně obdržet všechny relevantní údaje týkající se odezvy strany poptávky nebo údaje o dodané a prodané elektřině, pokud o to zákazník požádá.

4. Členské státy zajistí, aby práva uvedená v odstavcích 2 a 3 byla konečným zákazníkům přiznána bez diskriminace z hlediska nákladů, úsilí či času. Členské státy zejména zajistí, aby dodavatelé vůči zákazníkům neuplatňovali diskriminační technické a administrativní požadavky, postupy a poplatky v závislosti na tom, zda mají smlouvu s účastníkem trhu vykonávajícím služby agregace.

Článek 14

Srovnávací nástroje

1. Členské státy zajistí, aby alespoň zákazníci v domácnostech a mikropodniky s předpokládanou roční spotřebou nižší než 100 000 kWh měli bezplatný přístup alespoň k jednomu nástroji pro srovnávání nabídek dodavatelů, včetně nabídek smluv s dynamickým určováním ceny elektřiny. Zákazníci jsou o dostupnosti takových nástrojů informováni v rámci vyúčtování nebo jinými prostředky. Nástroje musí splňovat alespoň tyto požadavky:

a) být nezávislé na účastnících trhu a zajistit, aby se elektroenergetickým podnikům dostávalo rovného zacházení, pokud jde o výsledky hledání;

b) jasně uvádět své vlastníky a fyzickou nebo právnickou osobu, která nástroj provozuje a kontroluje, jakož i informace o tom, jak jsou nástroje financovány;

c) stanovit jasná a objektivní kritéria, z nichž bude srovnání vycházet, včetně služeb, a zveřejnit je;

d) používat jednoduchý a jednoznačný jazyk;

e) poskytovat přesné a aktuální informace a uvádět čas poslední aktualizace;

f) být přístupné pro osoby se zdravotním postižením díky tomu, že budou vnímatelné, ovladatelné, srozumitelné a spolehlivé;

g) nabízet účinný postup pro nahlášení nesprávných informací o zveřejněných nabídkách; a

h) při srovnávání omezit požadované osobní údaje pouze na údaje, které jsou pro srovnání nezbytně nutné.

Členské státy zajistí, aby alespoň jeden nástroj pokrýval celý trh. Pokud trh pokrývá větší počet nástrojů, obsahují co možná nejúplnější škálu nabídek elektřiny pokrývající významnou část trhu a v případě, že tyto nástroje nepokrývají trh úplně, jasně tuto skutečnost před zobrazením výsledků uvedou.

2. Srovnávací nástroje uvedené v odstavci 1 může provozovat jakýkoli subjekt, včetně soukromých společností a veřejných orgánů či subjektů.

3. Členské státy určí příslušný vnitrostátní orgán, který bude odpovědný za vydávání značek důvěry pro srovnávací nástroje, jež splňují požadavky stanovené v odstavci 1, a za zajištění toho, aby srovnávací nástroje, které značku důvěry nesou, trvale splňovaly požadavky stanovené v odstavci 1. Tento orgán je nezávislý na jakýchkoli účastnících trhu a provozovatelích srovnávacích nástrojů.

4. Členské státy mohou vyžadovat, aby srovnávací nástroje uvedené v odstavci 1 zahrnovaly srovnávací kritéria týkající se povahy služeb, které dodavatelé nabízejí.

5. Každý nástroj, který srovnává nabídky účastníků trhu, je způsobilý požádat o značku důvěry v souladu s tímto článkem na dobrovolném a nediskriminačním základě.

6. Odchylně od odstavců 3 a 5 se členské státy mohou rozhodnout, že nezajistí vydávání značek důvěry pro srovnávací nástroje, pokud existuje veřejný orgán nebo subjekt, který poskytuje srovnávací nástroj splňující požadavky stanovené v odstavci 1.

Článek 15

Aktivní zákazníci

1. Členské státy zajistí, aby koneční zákazníci byli oprávnění jednat jako aktivní zákazníci, aniž by se na ně vztahovaly nepřiměřené nebo diskriminační technické a administrativní požadavky, postupy a poplatky a síťové poplatky, které neodrážejí náklady;

2. Členské státy zajistí, aby:

a) aktivní zákazníci byli oprávněni provozovat svou činnost buď přímo, nebo prostřednictvím agregace;

b) aktivní zákazníci byli oprávněni prodávat elektřinu vyrobenou z vlastních zdrojů, a to i prostřednictvím smluv o nákupu elektřiny;

c) aktivní zákazníci byli oprávněni účastnit programů flexibility a programů energetické účinnosti;

d) aktivní zákazníci byli oprávněni pověřit třetí osobu správou zařízení, která jsou pro jejich činnost zapotřebí, včetně instalace, provozování, zpracování dat a údržby, aniž by třetí osoba byla považována za aktivního zákazníka;

e) se na aktivní zákazníky v souladu s čl. 59 odst. 9 této směrnice a s článkem 18 nařízení (EU) 2019/943 vztahovaly transparentní a nediskriminační síťové poplatky, které odrážejí náklady a účtují se odděleně za elektřinu dodanou do sítě a za elektřinu odebranou ze sítě, čímž se zajistí, aby odpovídajícím a vyváženým způsobem přispívali ke sdílení celkových nákladů na soustavu;

f) aktivní zákazníci byli finančně odpovědní za odchylky, které v rámci elektrizační soustavy způsobí; v tomto rozsahu jsou subjekty zúčtování nebo přenesou svou odpovědnost za odchylku v souladu s článkem 5 nařízení (EU) 2019/943.

3. Členské státy mohou mít ve svých vnitrostátních právních předpisech různá ustanovení vztahující se na individuální aktivní zákazníky a na společně jednající aktivní zákazníky, pod podmínkou, že se na všechny aktivní zákazníky vztahují všechna práva a povinnosti, jak jsou stanoveny v tomto článku. Jakékoli odlišné zacházení se společně jednajícími aktivními zákazníky musí být přiměřené a řádně odůvodněné.

4. Členské státy, které mají v současnosti zavedeny systémy, v jejichž rámci se neúčtuje odděleně za elektřinu dodanou do sítě a za elektřinu odebranou ze sítě, neudělí po 31. prosinci 2023 v rámci těchto systémů žádná nová práva. V každém případě zákazníci, na něž se vztahují stávající systémy, musí mít vždy možnost rozhodnout se pro nový systém, v němž se poplatky za elektřinu dodanou do sítě a elektřinu odebranou ze sítě účtují odděleně, jako základ pro výpočet síťových poplatků.

5. Členské státy zajistí, aby aktivní zákazníci, kteří vlastní zařízení pro ukládání energie:

a) měli právo na připojení k síti v přiměřené lhůtě od podání žádosti, pokud jsou splněny všechny nezbytné podmínky, jako je odpovědnost za odchylku a odpovídající měření;

b) nepodléhali žádnému dvojímu zpoplatnění, včetně síťových poplatků, za uloženou elektřinu, která zůstává v jejich prostorách, nebo při poskytování služeb flexibility provozovatelům soustav;

c) nepodléhali neúměrným požadavkům nebo poplatkům pro udělení licence;

d) měli povoleno souběžně poskytovat několik služeb, je-li to technicky proveditelné.

Článek 16

Občanská energetická společenství

1. Členské státy stanoví vhodný regulační rámec pro občanská energetická společenství, který zajistí, aby:

a) účast v občanském energetickém společenství byla otevřená a dobrovolná;

b) členové nebo podílníci mohli z občanského energetického společenství vystoupit; v takovém případě se použije článek 12;

c) členové nebo podílníci občanského energetického společenství neztratili svá práva a povinnosti zákazníků v domácnostech nebo aktivních zákazníků;

d) příslušný provozovatel distribuční soustavy pod podmínkou poskytnutí spravedlivé náhrady dle posouzení regulačním orgánem spolupracoval s občanskými energetickými společenstvími s cílem usnadnit přenosy elektřiny v rámci občanských energetických společenství;

e) se na občanská energetická společenství vztahovaly nediskriminační, spravedlivé, přiměřené a transparentní postupy a poplatky, včetně registrace a udělování licencí, a transparentní a nediskriminační síťové poplatky, které odrážejí náklady v souladu s čl. 18 nařízení (EU) 2019/943, čímž se zajistí, aby odpovídajícím a vyváženým způsobem přispívala ke sdílení celkových nákladů na systém.

2. Členské státy mohou ve vhodném regulačním rámci stanovit, že občanská energetická společenství:

a) jsou otevřena přeshraniční účastí;

b) jsou oprávněna vlastnit, zřizovat, nakupovat nebo si pronajímat distribuční sítě a autonomně je spravovat za podmínek stanovených v odstavci 4 tohoto článku;

c) podléhají výjimkám stanoveným v čl. 38 odst. 2.

3. Členské státy zajistí, aby občanská energetická společenství:

a) měla nediskriminační přístup na všechny trhy s elektřinou, a to buď přímo, nebo prostřednictvím agregace;

b) měla nediskriminační a přiměřené zacházení, pokud jde o jejich činnosti, práva a povinnosti v postavení konečných zákazníků, výrobců, dodavatelů, provozovatelů distribučních soustav nebo účastníků trhu vykonávajících služby agregace;

c) byla finančně odpovědná za odchylky, které v rámci elektrizační soustavy způsobí. V tomto rozsahu jsou subjekty zúčtování nebo přenesou svou odpovědnost za odchylku v souladu s článkem 4 nařízení (EU) 2019/943;

d) měla ohledně samospotřeby energie stejné zacházení jako aktivní zákazníci v souladu s čl. 15 odst. 2 písm. e);

e) byla oprávněna zajistit v rámci občanského energetického společenství sdílení elektřiny, která je vyrobena výrobními bloky vlastněnými daným společenstvím, s výhradou dalších požadavků stanovených v tomto článku a při zachování práv a povinnosti členů společenství jakožto konečných zákazníků.

Pro účely prvního pododstavce písm. e) nejsou v případě, že je elektřina sdílena, dotčeny příslušné síťové poplatky, sazby a odvody, a to v souladu s transparentní analýzou nákladů a přínosů distribuovaných zdrojů energie vypracovanou příslušným vnitrostátním orgánem.

4. Členské státy se mohou rozhodnout, že občanským energetickým společenstvím dělí právo spravovat distribuční síť v oblasti jejich působení, a stanoví příslušné postupy, aniž jsou dotčena ustanovení kapitoly IV nebo další pravidla a předpisy vztahující se na provozovatele distribučních soustav. Pokud je takové právo uděleno, členské státy zajistí, aby:

a) občanská energetická společenství směla s příslušným provozovatelem distribuční soustavy nebo provozovatelem přenosové soustavy, k níž je jejich síť připojena, uzavřít dohodu o provozování sítě občanského energetického společenství;

b) se na občanská energetická společenství vztahovaly odpovídající síťové poplatky v místech připojení mezi sítí společenství a distribuční sítí mimo občanské energetické společenství a aby se tyto síťové poplatky účtovaly odděleně za elektřinu dodanou do distribuční sítě a za elektřinu odebranou z distribuční sítě mimo občanské energetické společenství v souladu s čl. 59 odst. 7;

c) občanská energetická společenství nediskriminovala zákazníky, kteří zůstávají připojeni k distribuční soustavě, ani jim nezpůsobovala újmu.

Článek 17

Odezva strany poptávky prostřednictvím agregace

1. Členské státy umožní a podpoří účast odezvy strany poptávky prostřednictvím agregace. Členské státy umožní konečným zákazníkům, včetně těch, kteří nabízejí odezvu strany poptávky prostřednictvím agregace, aby se společně s výrobci elektřiny bez diskriminace účastnili všech trhů s elektřinou.

2. Členské státy zajistí, aby provozovatelé přenosových soustav a provozovatelé distribučních soustav při obstarávání podpůrných služeb jednali s účastníky trhu vykonávajícími služby odezvy strany poptávky prostřednictvím agregace bez diskriminace jako s výrobci elektřiny na základě jejich technických možností.

3. Členské státy zajistí, aby jejich příslušný regulační rámec obsahoval přinejmenším tyto prvky:

a) právo každého účastníka trhu vykonávajícího služby agregace, včetně nezávislých agregátorů, vstoupit na trhy s elektřinou bez souhlasu ostatních účastníků trhu;

b) nediskriminační a transparentní pravidla, která jasně určují úlohy a odpovědnost všech elektroenergetických podniků a zákazníků;

c) nediskriminační a transparentní pravidla a postupy pro výměnu údajů mezi účastníky trhu vykonávajícími služby agregace a dalšími elektroenergetickými podniky, které zajišťují snadný přístup k údajům za rovných a nediskriminačních podmínek, avšak zároveň plně chrání obchodní údaje a osobní údaje zákazníků;

d) povinnost účastníků trhu vykonávajících služby agregace být finančně odpovědnými za odchylky, které v rámci elektrizační soustavy způsobí. V tomto rozsahu jsou subjekty zúčtování nebo přenesou svou odpovědnost za odchylku v souladu s článkem 5 nařízení (EU) 2019/943;

e) ustanovení, jež dodavatelům zabrání, aby konečným zákazníkům, kteří mají smlouvu s nezávislými agregátory, ukládali neoprávněné platby, sankce nebo jiná neoprávněná smluvní omezení;

f) mechanismus řešení sporů mezi účastníky trhu vykonávajícími služby agregace a dalšími účastníky trhu, včetně určení odpovědnosti za odchylku.

4. Členské státy mohou od elektroenergetických podniků nebo zúčastněných konečných zákazníků vyžadovat, aby vypláceli finanční náhradu ostatním účastníkům trhu nebo jejich subjektům zúčtování, pokud jsou tito účastníci trhu nebo jejich subjekty zúčtování přímo dotčeni aktivací odezvy strany poptávky. Taková finanční náhrada nesmí vytvářet překážku pro vstup na trh pro účastníky trhu, kteří vykonávají služby agregace, ani překážku pro flexibilitu. V takových případech je tato finanční náhrada přísně omezena na krytí nákladů vzniklých dodavatelům zúčastněných zákazníků nebo jejich subjektům zúčtování během aktivace odezvy strany poptávky. Metoda výpočtu náhrady může zohledňovat přínosy, které nezávislí agregátoři poskytují jiným účastníkům trhu, a v takovém případě může být požadováno, aby agregátoři nebo zúčastnění zákazníci k takové náhradě přispěli, ale pouze tehdy, jestliže přínosy pro všechny dodavatele, zákazníky a jejich subjekty zúčtování nepřekročí přímé náklady, které jim vznikly. Tato metoda výpočtu podléhá schválení regulačním orgánem nebo jiným příslušným vnitrostátním orgánem.

5. Členské státy zajistí, aby regulační orgány nebo, pokud to vyžaduje jejich vnitrostátní právní systém, provozovatelé přenosových soustav a provozovatelé distribučních soustav v úzké spolupráci s účastníky trhu a konečnými zákazníky stanovili technické požadavky pro účast odezvy strany poptávky na všech trzích s elektřinou, a to na základě technických charakteristik těchto trhů a schopností odezvy strany poptávky. Uvedené požadavky zahrnují účast agregovaných zatížení.

Článek 18

Vyúčtování a informace o vyúčtování

1. Členské státy zajistí, aby vyúčtování a informace o vyúčtování byly přesné, srozumitelné, jasné, stručné a uživatelsky vstřícné a byly předloženy způsobem, který konečným zákazníkům usnadňuje srovnávání. Koneční zákazníci na požádání obdrží jasné a srozumitelné vysvětlení způsobu, jakým bylo jejich vyúčtování vypracováno, a to především v případech, kdy vyúčtování není založeno na skutečné spotřebě.

2. Členské státy zajistí, aby koneční zákazníci dostávali veškerá vyúčtování a informace o vyúčtování zdarma.

3. Členské státy zajistí, aby konečným zákazníkům byla nabízena možnost elektronických vyúčtování a informací o vyúčtování a flexibilní způsoby samotné úhrady.

4. Zahrnuje-li smlouva budoucí změnu produktu nebo ceny nebo slevu, musí to být uvedeno ve vyúčtování spolu s datem, kdy k této změně dojde.

5. Zvažují-li členské státy změny požadavků na obsah vyúčtování, vedou konzultace se spotřebitelskými organizacemi.

6. Členské státy zajistí, aby vyúčtování a informace o vyúčtování splňovaly minimální požadavky stanovené v příloze I.

Článek 19

Inteligentní měřicí systémy

1. Členské státy nebo, stanoví-li tak daný členský stát, regulační orgány, ve snaze podpořit energetickou účinnost a posílit postavení konečných zákazníků, vydají důrazné doporučení, aby elektroenergetické podniky a jiní účastníci trhu optimalizovali využívání elektřiny, mimo jiné poskytováním služeb v oblasti hospodaření s energií, vypracováním inovačních vzorců pro stanovení ceny a zavedením inteligentních měřicích systémů, které jsou interoperabilní, zejména ve spojení se spotřebitelskými systémy pro hospodaření s energií a inteligentními sítěmi v souladu s příslušnými pravidly Unie o ochraně údajů.

2. Členské státy na svém území zajistí zavedení inteligentních měřicích systémů, které podpoří aktivní účast zákazníků na trhu s elektřinou. Uvedené zavedení může být předmětem posouzení nákladů a přínosů, které se provede v souladu se zásadami stanovenými v příloze II.

3. Členské státy, které přistoupí k zavedení inteligentních měřicích systémů, přijmou a zveřejní minimální funkční a technické požadavky na inteligentní měřicí systémy, které mají být na jejich území zavedeny, v souladu s článkem 20 a přílohou II. Členské státy zajistí interoperabilitu těchto inteligentních měřicích systémů a jejich schopnost poskytovat výstupy pro spotřebitelské systémy pro hospodaření s energií. Členské státy v tomto směru řádně zohlední příslušné dostupné normy včetně norem umožňujících interoperabilitu, osvědčené postupy a význam rozvoje inteligentních sítí a vnitřního trhu s elektřinou.

4. Členské státy, které přistoupí k zavedení inteligentních měřicích systémů, zajistí, aby koneční zákazníci transparentním a nediskriminačním způsobem přispívali k úhradě s tím spojených nákladů, přičemž zohlední dlouhodobé přínosy pro celý hodnotový řetězec. Členské státy nebo, stanoví-li tak daný členský stát, určené příslušné orgány toto zavádění na svém území pravidelně sledují, aby měly přehled o zajištění přínosů pro spotřebitele.

5. Pokud je zavedení inteligentních měřicích systémů v důsledku posouzení nákladů a přínosů podle odstavce 2 vyhodnoceno negativně, členské státy zajistí, aby bylo toto posouzení alespoň jednou za čtyři roky nebo častěji revidováno v návaznosti na významné změny v předpokladech, z nichž vycházelo, technický pokrok a vývoj trhu. Jakmile je výsledek aktualizovaného posouzení nákladové efektivity k dispozici, oznámí jej členské státy Komisi.

6. Ustanovení o inteligentních měřicích systémech uvedená v této směrnici se použijí na budoucí zařízení a na zařízení nahrazující starší inteligentní elektroměry. Inteligentní měřicí systémy, které jsou již nainstalovány nebo u nichž k „zahájení prací”, došlo před 4. červencem 2019, mohou zůstat nadále v provozu po celou dobu své životnosti, avšak v případě inteligentních měřicích systémů, které nesplňují požadavky článku 20 a přílohy II, nesmějí být tyto spotřebiče v provozu po 5. červenci 2031.

Pro účely tohoto odstavce se „zahájením prací” rozumí zahájení stavebních prací na investici nebo první pevný závazek objednat vybavení nebo jiný závazek, který činí investici nevratnou, podle toho, co nastane dříve. Nákup pozemků a přípravné práce, jako je získání povolení a provádění předběžných studií proveditelnosti, se nepovažují za zahájení prací. V případě převzetí se „zahájením prací” rozumí okamžik nabytí aktiv přímo vázaných k nabytí podniku.

Článek 20

Funkce inteligentních měřicích systémů

Pokud je zavedení inteligentních měřicích systémů na základě posouzení nákladů a přínosů podle čl. 19 odst. 2 vyhodnoceno pozitivně nebo jsou inteligentní měřicí systémy zaváděny systematicky po 4. červenci 2019, členské státy zavedou inteligentní měřicí systémy v souladu s evropskými normami, přílohou II a těmito požadavky:

a) inteligentní měřicí systémy přesně měří skutečnou spotřebu elektřiny a jsou schopny poskytovat konečným zákazníkům informace o spotřebě v pásmech časově rozlišeného tarifu. Ověřené údaje o historické spotřebě jsou konečným zákazníkům na požádání snadno a bezpečně dostupné bez dalších nákladů a ve vizuálním znázornění. Neověřené údaje o spotřebě v téměř reálném čase jsou konečným zákazníkům rovněž snadno a bezpečně dostupné bez dalších nákladů prostřednictvím standardizovaného rozhraní nebo dálkového přístupu, a to za účelem podpory automatizovaných programů zvyšování energetické účinnosti, jakož i podpory odezvy strany poptávky a dalších služeb;

b) bezpečnost inteligentních měřicích systémů a datových komunikací je zajištěna v souladu s příslušnými bezpečnostními pravidly Unie, s náležitým zohledněním nejlepších dostupných technologií pro zajištění nejvyšší úrovně kybernetické bezpečnosti při současném přihlédnutí k nákladům a zásadám proporcionality;

c) ochrana soukromí konečných zákazníků a údajů o nich je zajištěna v souladu s příslušnými pravidly Unie v oblasti ochrany údajů a soukromí;

d) provozovatelé elektroměrů zajistí, aby elektroměry aktivních zákazníků, kteří dodávají elektřinu do sítě, mohly započítávat elektřinu dodanou do sítě z prostor aktivních zákazníků;

e) pokud o to koneční zákazníci požádají, jsou jim nebo třetí osobě jednající jejich jménem zpřístupněny v souladu s prováděcími akty přijatými podle článku 24 údaje o elektřině, kterou dodali do sítě, a údaje o jejich spotřebě, a to prostřednictvím standardizovaného komunikačního rozhraní nebo dálkového přístupu a ve snadno srozumitelném formátu umožňujícím srovnání nabídek na rovnocenném základě;

f) před instalací inteligentních elektroměrů nebo při ní jsou konečným zákazníkům poskytnuty patřičné rady a informace, zejména ohledně plného potenciálu inteligentních elektroměrů, pokud jde o správu odečtů a sledování spotřeby energie, jakož i ohledně shromažďování a zpracování osobních údajů v souladu s použitelnými pravidly Unie o ochraně údajů;

g) inteligentní měřicí systémy umožňují konečným zákazníkům, aby měření a vypořádání probíhalo se stejným časovým rozlišením, jako je interval zúčtování odchylek na vnitrostátním trhu.

Pro účely prvního pododstavce písm. e) musí mít koneční zákazníci rovněž možnost získat své údaje z měření nebo je předávat jiné straně bez dalších nákladů a v souladu se svým právem na přenositelnost údajů na základě pravidel Unie o ochraně údajů.

Článek 21

Nárok na inteligentní elektroměr

1. Pokud je zavedení inteligentních měřicích systémů na základě posouzení nákladů a přínosů podle čl. 19 odst. 2 vyhodnoceno negativně a pokud nejsou inteligentní měřicí systémy systematicky zavedeny, členské státy zajistí, aby měl každý konečný zákazník za úhradu souvisejících nákladů na požádání a za spravedlivých, přiměřených a nákladově efektivních podmínek nárok na instalaci nebo v příslušných případech modernizaci inteligentního elektroměru, který:

a) je-li to technicky proveditelné, je vybaven funkcemi uvedenými v článku 20, nebo minimálním souborem funkcí, které členské státy určí a zveřejní na vnitrostátní úrovni v souladu s přílohou II;

b) je interoperabilní a je schopen zajistit požadované propojení měřicí infrastruktury se spotřebitelskými systémy pro hospodaření s energií v téměř reálném čase.

2. Pokud jde o žádost zákazníka o inteligentní elektroměr podle odstavce 1, členské státy nebo, pokud tak daný členský stát stanovil, určené příslušné orgány:

a) zajistí, aby nabídka pro konečného zákazníka žádajícího o instalaci inteligentního elektroměru výslovně uváděla a jasně popisovala:

i) funkce a interoperabilitu, které je inteligentní elektroměr schopen podporovat, a služby, které jsou realizovatelné, jakož i přínosy, kterých lze díky danému inteligentnímu elektroměru v dané době reálně dosáhnout;

ii) případné související náklady, které by hradil konečný zákazník;

b) zajistí, aby byl elektroměr instalován v přiměřené době, nejpozději do čtyř měsíců od podání žádosti zákazníkem;

c) pravidelně a přinejmenším každé dva roky přezkoumají a zveřejní související náklady a sledují jejich vývoj v důsledku technologického pokroku a potenciálních modernizací měřicího systému.

Článek 22

Běžné elektroměry

1. Pokud koneční zákazníci nemají inteligentní elektroměry, členské státy zajistí, aby byly konečným zákazníkům poskytnuty individuální běžné elektroměry, které přesně měří jejich skutečnou spotřebu.

2. Členské státy zajistí, aby koneční zákazníci mohli snadno odečítat údaje ze svých běžných elektroměrů, ať už přímo nebo nepřímo prostřednictvím on-line rozhraní nebo jiného vhodného rozhraní.

Článek 23

Správa údajů

1. Při stanovování pravidel pro správu a výměnu údajů členské státy, nebo pokud tak členský stát stanovil, určené příslušné orgány stanoví pravidla týkající se přístupu k údajům konečného zákazníka způsobilými osobami v souladu s tímto článkem a platným právním rámcem Unie. Pro účely této směrnice se údaji rozumí, že zahrnují údaje z měření a o spotřebě, jakož i údaje potřebné ke změně dodavatele zákazníka, odezvě strany poptávky a dalším službám.

2. Členské státy organizují správu údajů, aby zajistily efektivní a bezpečný přístup k údajům a jejich výměnu, jakož i ochranu údajů a bezpečnost údajů.

Nezávisle na modelu správy údajů používaném v jednotlivých členských státech osoby odpovědné za správu údajů poskytnou kterékoli způsobilé osobě přístup k údajům konečného zákazníka v souladu s ustanoveními odstavce 1. Způsobilé osoby by měly mít požadované údaje k dispozici bez diskriminace a současně. Přístup k údajům je snadný a příslušné postupy pro obdržení přístupu k údajům se zveřejní.

3. Pravidla pro přístup k údajům a uchovávání údajů pro účely této směrnice musí být v souladu s příslušným právem Unie.

Zpracovávání osobních údajů prováděné v rámci této směrnice se provádí v souladu s nařízením (EU) 2016/679.

4. Členské státy, nebo pokud tak daný členský stát stanovil, určené příslušné orgány udělují osobám odpovědným za správu údajů oprávnění a osvědčení nebo nad těmito osobami, tam kde je to relevantní, vykonávají dohled, aby zajistily, že tyto osoby splňují požadavky této směrnice.

Aniž jsou dotčeny úkoly pověřenců pro ochranu osobních údajů podle nařízení (EU) 2016/679, mohou se členské státy rozhodnout, že od osob odpovědných za správu údajů budou vyžadovat, aby jmenovaly kontrolory shody, kteří odpovídají za sledování provádění opatření přijatých uvedenými osobami s cílem zajistit nediskriminační přístup k údajům a soulad s požadavky této směrnice.

Členské státy mohou za účelem plnění povinností podle tohoto odstavce určit kontrolory shody nebo subjekty uvedené v čl. 35 odst. 2 písm. d) této směrnice.

5. Konečným zákazníkům nesmějí být za přístup k jejich údajům nebo za jejich žádost o zpřístupnění jejich údajů účtovány žádné dodatečné náklady.

Členské státy jsou odpovědné za stanovení příslušných poplatků za přístup k údajům způsobilými osobami.

Členské státy nebo, pokud tak členský stát stanovil, určené příslušné orgány zajistí, aby poplatky účtované regulovanými subjekty, které poskytují datové služby, byly přiměřené a řádně odůvodněné.

Článek 24

Požadavky na interoperabilitu a postupy pro přístup k údajům

1. S cílem podpořit hospodářskou soutěž na maloobchodním trhu a zabránit vzniku nadměrných administrativních nákladů pro způsobilé strany usnadní členské státy plnou interoperabilitu energetických služeb v rámci Unie.

2. Komise prostřednictvím prováděcích aktů určí požadavky na interoperabilitu a nediskriminační a transparentní postupy pro přístup k údajům uvedené v čl. 23 odst. 1. Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 68 odst. 2.

3. Členské státy zajistí, aby elektroenergetické podniky uplatňovaly požadavky na interoperabilitu a postupy pro přístup k údajům uvedené v odstavci 2. Tyto požadavky a postupy vycházejí ze stávajících vnitrostátních postupů.

Článek 25

Jednotná kontaktní místa

Členské státy zajistí, aby byla zřízena jednotná kontaktní místa, která poskytují zákazníkům veškeré potřebné informace o jejich právech, příslušných právních předpisech a mechanismech urovnávání sporů, které mají v případě sporu k dispozici. Tato jednotná kontaktní místa mohou být součástí obecných kontaktních míst pro poskytování informací spotřebitelům.

Článek 26

Právo na mimosoudní urovnání sporů

1. Členské státy zajistí konečným zákazníkům přístup k jednoduchým, spravedlivým, transparentním, nezávislým, účinným a efektivním mechanismům mimosoudního urovnání sporů, pokud jde o urovnávání sporů týkajících se práv a povinností stanovených touto směrnicí, prostřednictvím nezávislého mechanismu jako je například veřejný ochránce práv pro energetiku, orgán sdružující spotřebitele nebo regulační orgán. Pokud je konečný zákazník spotřebitelem ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU (23), musí tyto mechanismy mimosoudního urovnání sporů splňovat požadavky na kvalitu stanovené ve směrnici 2013/11/EU a v odůvodněných případech poskytovat systém odškodnění nebo náhrad.

2. V případě potřeby členské státy zajistí, aby subjekty alternativního řešení sporů spolupracovaly za účelem nalezení jednoduchého, spravedlivého, transparentního, nezávislého, efektivního a účinného mechanismu mimosoudního urovnání sporů v případě jakéhokoli sporu, který vznikne v souvislosti s produkty nebo službami spojenými s jakýmkoli produktem nebo službou nebo balíkem produktů či služeb, které spadají do oblasti působnosti této směrnice.

3. Účast elektroenergetických podniků na mechanismech mimosoudního urovnání sporů pro zákazníky v domácnostech je povinná, ledaže členský stát Komisi prokáže, že jiné mechanismy jsou stejně účinné.

Článek 27

Univerzální služba

1. Členské státy zajistí, aby všichni zákazníci v domácnostech, a pokud to členské státy uznají za vhodné, i malé podniky mohli využívat univerzální služby, což znamená mít na jejich území právo na dodávky elektřiny ve stanovené kvalitě za konkurenční, jednoduše a jasně srovnatelné, transparentní a nediskriminační ceny. Aby zabezpečily poskytování univerzální služby, mohou členské státy určit dodavatele poslední instance. Členské státy uloží provozovatelům distribučním soustav povinnost připojit zákazníky do sítě za podmínek a při dodržení sazeb stanovených postupem podle čl. 59 odst. 7. Tato směrnice nebrání členským státům, aby posilovaly tržní postavení zákazníků v domácnostech a malých a středních zákazníků mimo domácnosti podporou možnosti dobrovolného sdružování se pro zastupování této kategorie zákazníků.

2. Odstavec 1 musí být prováděn transparentním a nediskriminačním způsobem a nesmí bránit svobodnému výběru dodavatele stanovenému v článku 4.

Článek 28

Zranitelní zákazníci

1. Členské státy přijmou vhodná opatření na ochranu zákazníků, a zejména zabezpečí, aby existovaly dostatečné záruky na ochranu zranitelných zákazníků. V této souvislosti každý členský stát vymezí pojem zranitelných zákazníků, který může odkazovat na energetickou chudobu, a mimo jiné na zákaz odpojení těchto zákazníků v kritických obdobích. Pojem zranitelných zákazníků může zahrnovat výši příjmů, podíl výdajů na energii v rámci disponibilního příjmu, energetickou účinnost domácností, kritickou závislost na elektrických zařízeních ze zdravotních důvodů, věk nebo jiná kritéria. Členské státy zajistí uplatňování práv a povinnosti spojených se zranitelnými zákazníky. Zejména přijmou opatření na ochranu zákazníků z odlehlých oblastí. Členské státy zabezpečí vysokou úroveň ochrany spotřebitele, zejména s ohledem na transparentnost týkající se smluvních podmínek, obecných informací a mechanismů urovnání sporů.

2. Členské státy přijmou vhodná opatření, mezi něž patří například poskytování dávek v systémech sociálního zabezpečení k zajištění nezbytných dodávek pro zranitelné zákazníky nebo podpora zlepšování energetické účinnosti, s cílem řešit případy energetické chudoby zjištěné podle čl. 3 odst. 3 písm. d) nařízení (EU) 2018/1999, a to i v širším kontextu chudoby. Tato opatření nesmějí bránit účinnému otevření trhu stanovenému v článku 4 ani fungování trhu a jsou případně oznámena Komisi v souladu s čl. 9 odst. 4. V oznámeních mohou být uvedena i opatření přijatá v rámci obecného systému sociálního zabezpečení.

Článek 29

Energetická chudoba

Při odhadování počtu domácností trpících energetickou chudobou podle čl. 3 odst. 3 písm. d) nařízení (EU) 2018/1999 členské státy stanoví a zveřejní soubor kritérií, která mohou zahrnovat nízký příjem, vysoký podíl výdajů na energii v rámci disponibilních příjmů a nízkou energetickou účinnost.

V této souvislosti a v souvislosti s čl. 5 odst. 5 poskytne Komise pokyny týkající se definice „značného počtu domácností trpících energetickou chudobou”, přičemž vychází z předpokladu, že jakýkoliv podíl domácností trpících energetickou chudobu lze považovat za značný.

KAPITOLA IV
PROVOZOVÁNÍ DISTRIBUČNÍ SOUSTAVY

Článek 30

Určení provozovatelů distribučních soustav

Členské státy určí nebo požádají podniky, které vlastní distribuční soustavu nebo za ni odpovídají, aby na dobu stanovenou členskými státy s přihlédnutím k účinnosti a hospodářské rovnováze určily jednoho nebo více provozovatelů distribučních soustav.

Článek 31

Úkoly provozovatelů distribučních soustav

1. Provozovatel distribuční soustavy odpovídá za zajištění dlouhodobé schopnosti soustavy uspokojovat přiměřenou poptávku po distribuci elektřiny a za hospodárný způsob provozu, údržby a rozvoje bezpečné, spolehlivé a účinné distribuční soustavy elektřiny ve své oblasti s náležitým ohledem na životní prostředí a energetickou účinnost.

2. V žádném případě nesmí dodavatel diskriminovat uživatele soustavy nebo kategorie uživatelů soustavy, zejména pokud jde o zvýhodňování podniků ve skupině s ním.

3. Provozovatel distribuční soustavy poskytuje uživatelům soustavy informace, které potřebují pro účinný přístup k soustavě, včetně jejího účinného využití.

4. Členský stát může uložit provozovateli distribuční soustavy, aby při nasazování výrobních zařízení dával přednost zařízením využívajícím obnovitelné zdroje nebo využívajícím vysoce účinnou kombinovanou výrobu tepla a elektřiny, jak stanoví článek 12 nařízení (EU) 2019/943.

5. Pokud plní tuto funkci, jedná každý provozovatel distribuční soustavy jako neutrální zprostředkovatel na trhu při obstarávání energie, kterou používá ke krytí energetických